Začneme netradičně od HDP
Téměř jakékoliv kutilství se na HDP projeví méně, nebo i negativně: daný člověk po dobu kutilství, nebo případně úrazu z něj, nepracuje zdaněnou prací a neplatí daně z práce řemeslníka, daně z nástrojů to většinou nevytrhnou. Takže část rozdílu HDP „vyspělého“ státu a „nevyspělého“ je v tom, kolik činností je děláno „samo domo“.
Takže pokud jsme opravdu národ kutilů, nějaká část nižšího HDP je dána právě tím, že některé věci (víc než jiné národy) si děláme sami nebo v rámci sousedské výpomoci, která se stále drží v některých menších obcích. A přitom reálně může být děláno naprosto stejné množství i druhu činností v daném státě, ale dle HDP se dané státy budou lišit.
HDP je jeden z důvodů, proč někteří preferují matky v práci. Když je matka doma, její práce je honorována v rámci rodiny bez dokladů, evidence, a není tím pádem ani daněna.
Když půjde do práce:
- Je zdaněna její práce v zaměstnání
- Ztratí nárok na některé dávky
- Její práce doma je zdaněna, protože často je delegována na jinou osobu provozující její původní práci na doklad (ať už se jedná o zařízení pro děti, nebo úklidovou službu).
Aby to nevyznělo, že matka má být doma, matka má být tam, kde chce být. Osobně si myslím, přes výhody specializace v rodině, že je vhodné, aby jak vydělávání peněz, tak domácí práce neležely jen na jednom rodiči, např. kvůli lepší empatii mezi rodiči.
K HDP se ještě vrátím.
Náklady a čas řemeslníka bez dokladu
Pokud si někoho najmete, i kdyby bez dokladu, musíte řemeslníkovi zaplatit všechny tyto náklady:
- náklady na vlastní práci, nicméně obvykle ji udělá za kratší čas než vy, někdy i řádově kratší čas (např. zámečník),
- cenu materiálu neřešme, někteří řemeslníci ho naúčtují za cenu, jak koupili i s jejich věrnostní slevou, než aby riskovali, že zákazník po nich bude chtít pracovat s jejich materiálem (pro ně dohadování ohledně odpovědnosti, méně kvalitní, horší práce),
- náklady na koupi materiálu, časové náklady jsou obvykle kratší, ale podobný čas jako vy (drobnost má třeba na skladě, takže i nulový čas), včetně opotřebení nástrojů,
- náklady na dopravu – na rozdíl od vás cestuje do vašeho místa, někdy i opakovaně,
- náklady na domluvu – nějakou dobu trvá zjistit, co přesně má dělat, kdy to má dělat, zorientovat se ve vašem případu, bytě, elektroinstalaci apod.,
- náklady na rizika (nezaplacení nebo prodlení v placení, řešení sporů, komplikovaného případu),
- náklady na úvodní konzultace, včetně nacenění práce, u jiných zákazníků, kteří se rozhodli je nerealizovat přes něj.
Nicméně pozor, nejsou to obvykle náklady přesně dle vaší zakázky, ale nějak zprůměrované přes jeho zakázky. Třeba jste efektivní, domluvíte se rychle, přesně, nicméně automaticky vám řekne sazbu pro průměrného zákazníka, protože to nerozlišuje.
Dále pozor na to, že ty náklady mohu být různé dle oboru, okresu, daného způsobu podnikání, mohou se přesouvat mezi položkami, nicméně pro naše účely stačí tento přehled a to, že první dva náklady odpovídají vašim, kdybyste to dělali, i když časově obvykle optimalizovaným, další náklady jsou navíc.
A ani vaše náklady se delegováním nevynulují, nepřenesou kompletně na řemeslníka, navíc vzniknou nové, někdy časově se vyrovnají samo domo (ale stále jiné náklady ušetříte: nástroje, riziko nekvality). Náklady na vaší straně:
- náklady na vyhledání řemeslníka, případně hledání recenzí, doporučení. Někdy je problém ho vůbec zkontaktovat, nebo zkontaktovat vaším preferovaným způsobem (telefon, e-mail, váš oblíbený instant messaging),
- náklady na domluvu s řemeslníkem,
- náklady na odemknutí objektu, „hlídání“ a zamknutí objektu (lze je výrazně redukovat předáním kódu, klíčů, důvěrou),
- náklady na chystání pro řemeslníka, koordinace více profesí, případně úklid, nebyl-li v ceně.
Náklady a čas řemeslníka s dokladem
Výše uvedené náklady byly idealizované, nebyla zde regulace od státu ve formě daní, certifikací, odpovědnosti. V realitě i řemeslník bez dokladu vám tyto regulace naúčtuje, jediné, co vám obvykle odpustí, je „jen“ DPH. Z každého příjmu od vás je řemeslník okraden státem o:
- daň z příjmů, 15% sazba ze základu daně (zisku), pro jednoduchost vezměte jeho časovou odměnu a strhněte si z ní 15 %, neboli navýší vám svou chtěnou odměnu o 17,65 procent,
- zdravotní daň 13,5 %, neboli navýší o dalších 15,6 procenta (pozor na minimální odvody),
- sociální daň 29,2 %, neboli navýší o dalších 41,24 procenta (pozor na minimální odvody),
- daně dané profese – čím dál víc profesí je okrádáno o další povinné regulace, které se samozřejmě v nějaké formě dřív či později projeví na ceně pro zákazníky. Ještě se k nim vrátím,
- případné pojištění odpovědnosti, ať už povinné, tak případně dobrovolné,
- DPH obvykle 15 nebo 21 %, tuhle jedinou daň vám obvykle nenaúčtuje, když provede práci bez dokladu, nenaúčtované daně z příjmů, zdravotní a sociální daně si obvykle nechává (na riziko pomsty od cechu zlodějů – narážka na pratchetovský koncept cechu zlodějů a vrahů).
Nicméně u některých přísně regulovaných profesí jde o dva doklady, jde o daňový doklad jako výše a také o oficiální zprávu, ze které pro řemeslníka plynou vysoká rizika, odpovědnost, a také tato zpráva vyžaduje dodatečný čas na sepsání, aby něco řekla klientovi, a přitom pokud možno nezpůsobila vysoké riziko odpovědnosti.
Takže např. se statikem si můžete za výrazně nižší sazbu popovídat o vašem domě, může vám naprosto otevřeně říct cokoliv, ale bez jakékoliv záruky, odpovědnosti. Nebo chtít zprávu, která vás samozřejmě bude stát i DPH, ale i vyšší jeho sazbu, kde najednou mnohé věci oficiálně vyžadují neprodlenou opravu, a když ji neprovedete, je to na vaše riziko.
Nebo naopak kominík vám řekne mezi čtyřma očima, že čistit komín od kondenzačního kotle byť ob rok je zbytečnost, nicméně papír potřebujete. Takže se naopak lze domluvit, že za vystavení papíru je o něco nižší sazba než i s fyzickou návštěvou.
Co to všechno znamená? Pro jednoduchost cenu materiálů zanedbávám, tu zaplatíte tak nebo tak.
Zaměstnanec, aby zaplatil řemeslníka, musí odvést práci v hodnotě „superhrubé“ mzdy, aby si vydělal svou čistou mzdu (zhruba necelá polovina). Tyto peníze mimo jiné použije na zaplacení delegované práce např. u OSVČ, která po odvodech opět dostane polovinu (ale kvůli minimálním odvodům i mnohem méně).
Tedy sice na jednu stranu delegováním těžíte z výhod specializace (rychleji, kvalitněji), ale kvůli daním potřebujete vydělávat 4násobek, tedy pokud pro danou činnost nemáte čtvrtinovou výkonnost jako zkušený řemeslník, čistě finančně se vám vyplatí si to udělat sami.
Pokud řemeslníkovi potřebujete zaplatit 500 Kč na hodinu, aby měl 250 Kč za hodinu, váš zaměstnavatel by vám měl platit aspoň 1000 Kč na hodinu (jinak na hodinu práce řemeslníka děláte víc hodin a je pak otázkou, jestli místo hodiny práce pro zaměstnavatele nedělat hodinu práce toho, co řemeslník).
Pokud vyděláváte víc, o to víc se vám vyplatí práce delegovat. Pokud by vám práce řemeslníka trvala déle než jemu (benefit specializace), o to víc se vám vyplatí delegovat. Zvláště pokud řemeslník má velké náklady na dopravu a vy už dané nástroje máte.
Odpovědnost jako Potěmkinova vesnice
Odpovědnost a realita odpovědnosti by se daly označit jako Potěmkinova vesnice. Na jedné straně jsme nuceni platit vyšší sazby vyvolané vyšší tržní cenou řemeslníků, kteří chtějí podnikat delší dobu a za své zakázky skutečně ručí. Na druhé straně ta odpovědnost je mnohdy formální, protože existují s. r. o. s kapitálem 1 Kč, které svým závazkům víceméně ručí tou jednou korunou (a je dobře, že mohou existovat).
Na jednu stranu klientům je podsouvána myšlenka, jak se stát stará, aby tu byly záruky, odpovědnost, na druhou stranu zajištění reálné odpovědnosti je stále především na vás, jen si navíc platíte zvýšené sazby za regulaci a čím dál víc legálně můžete přijít o dlužné částky (promlčecí lhůta, insolvenční řízení se zkracuje, věřitelem může být téměř kdokoliv).
Úspory a rizika „samo domo“
Jak to je, když danou činnost si uděláte samo domo? Ušetříte spoustu výdajů časových i finančních. Nemusíte vynakládat čas na hledání řemeslníka, domluvu, být u něj. Můžete se do toho klidně pustit v neděli hned v 6 ráno, a pokud je to nějaká tichá práce, klidně o půlnoci. Neplatíte jeho daně, dopravu. Znamená to, že je to vždy rychlejší? Ne nutně.
Zvláště pokud dané budete dělat poprvé, pravděpodobně vám to bude trvat déle než někomu, kdo to dělá denně a posbíral mnohaleté zkušenosti při běžných i komplikovaných případech. Někdy to může být i násobek doby (zámečník někdy otevře během pár sekund od dojetí na místo, vy mnohem déle – tip: domluvit si sklenáře, rozbít obyčejné sklo vyjde mnohdy levněji a rychleji se dostanete do bytu).
Znamená to, že je to vždy levnější? Opět ne nutně.
Potřebujete nářadí, pokud ho musíte koupit, jsou to jednorázové náklady, které budete umořovat na případech, třeba ale jen na jednom.
Potřebujete materiál, někdy se vám ho podaří sehnat levněji (zvláště pokud si řemeslník něco přirazil), někdy dráž (nemáte množstevní, věrnostní slevy) a někdy jednou nebo několikrát koupíte špatný materiál, špatný nástroj a pokaždé si „platíte“ dopravu a čas s nákupem spojený.
A jak je to s kvalitou? To záleží čistě na vás. Někdo se s tím „drbe“ a pak to má kvalitně a i krásně, s čím by se ne každý řemeslník zabýval (elektro krásně dráty vytvarované, kachličky naprosto přesně položené, obřezané). Jiný to má kvalitně, ale na vzhledu mu nezáleží. A někdo prostě dělá dočasná řešení.
A každý z nich by mohl narazit na řemeslníka, který by měl jiný pohled a nechtěl by to dělat tak, jak vy chcete, zvláště pokud chcete dočasné levné rychlé řešení a řemeslník je tlačen povinnou regulací odpovědnosti, normami. V občanském zákoníku je obecná odpovědnost za jakoukoliv práci poskytnutou úplatně. V praxi zde máme pak další případ, kdy práce skončí v režimu bez papíru a primárně není důvod ušetřit na dani.
Nicméně občas člověka dané práce baví a dost často, když si to uděláte sám, jste víc spokojen (a to i když by to najatá síla udělala objektivně lépe) a víc si toho vážíte (psychologie).
A jak je to s rizikovostí? Záleží, o jakém riziku se bavíme.
U delegování si musíte dávat pozor na rizika smluvních podmínek, platby, zálohy, ale i rizika odpovědnosti za škody řemeslníka vůči vám, ale také odpovědnosti vaší vůči řemeslníkovi.
U samo doma si musíte dávat pozor na vlastní chyby, nevědomosti, úrazy. A třeba i to riziko, že nakonec si toho řemeslníka zavoláte a bude to dražší, časově náročnější. Nebo zapomenete na potřebu dostupnosti servisu, oprav za několik let.
Nesmíme zapomínat i na obdobu rizika vendor lock-inu. Na jedné straně obvykle delegovat danou práci přináší často výhody, viz výše. Na druhou stranu, pokud delegování dovedete do stavu, že se bojíte i vyměnit žárovku (a u auta to není triviální záležitost) a musíte volat řemeslníka, jet do servisu, náklady na delegování rostou a rizika, že si nijak neporadíte v případě náhlého případu, taky.
A samozřejmě delegováním hrozí riziko, že delegovaný použije materiály, nástroje, ke kterým se sami nedostanete. Pro případ opravy, servisu delegovaný za měsíc nemusí existovat, natož za pár let. Nebo použije jen specifické provedení a vy byste chtěli znovu to stejné a už není jak. Tedy rizikovost může být velmi vysoká, i řádově vyšší, ale také může být menší než s řemeslníkem.
Tendence certifikovat
Zastavme se u tendence čím dál víc činností certifikovat, svazovat povoleními, podmínkami. Státní propaganda, ale i stávající „odborníci“ samozřejmě vše odůvodňují ochranou zdraví, života, majetku, zákazníků. Ale pojďme se podívat na reálné důsledky, příčiny.
Když se zavádí další certifikace, zkouška, seznamy registrovaných subjektů, ale také povinné vzdělání např. ve formě maturity, hlavní důvod, který se člověk dozví z médii, bývá ochrana klientů, zvýšení kvality služeb, „pročištění trhu“ od podvodníků, kazisvětů.
Např. ve finančním světě se postupně zavedly zkoušky na úvěry, pojištění, investice, důchodové penzijní „spoření“ (mimochodem ze zákona je to označováno jako spoření, i když je to investice – pokud by se poradce byť jen spletl v použitém označení, může mít velké problémy, stát to chybně označí zákonem v názvu produktu a je to beztrestné).
Abyste splnili požadavky, nestačí úspěšně složená zkouška, ale musíte mít maturitu (což implicitně znamená, že jakoby samotná zkouška není dostatečná z pohledu legislativců, ale co přináší maturita zákazníkovi?).
Protože budu systém hodně kritizovat, uvádím, že všechny zkoušky finančního poradenství mám „nejvyššího“ stupně a doložit vzdělání minimálně na úrovni maturity s titulem Ph.D. taky nebyl problém. Nicméně je mi líto kolegů i jejich klientů, kteří předčasně odešli z profese do důchodu, protože neměli maturitu (dříve narození, v jejich době nebylo obvyklé, nebo i možné tu maturitu získat, a proč si na stará kolena dělat maturitu? Zvláště tu jednotnou část, kterou k ničemu reálně nepotřebují).
A k samotným zkouškám, většina lidí automaticky předpokládá, že ověří znalost daného oboru, ale ony dělají mnohem víc. Tam je jen korelace se znalostí oboru, ne příčinná souvislost. Ověří lidi, kteří dokážou pracovat rychle, kteří rychle čtou, chápou – ztíží situaci různým lidem s nějakým dis.
Musíte se naučit otázky, které v praxi na nic nepotřebujete (např. Co je trolejbus? Drážní vozidlo.) nebo které byste si případně dohledali, kdybyste potřebovali (např. základní kapitál penzijní společnosti), ale které se dobře zkouší, opravují. Jiné praktické samozřejmě test neprověří, a mnohdy ani nemůže (např. pravdomluvnost, pečlivost).
Dále se učíte na každou zkoušku „správné“ odpovědi, které jsou v praxi chybně. Nebo se jen jedná o terminologické chytáky. Každá zkouška vyřadí plno lidí, kteří svou profesi dobře dělali, jen vzdali, neudělali test, který je zkouší z věcí, které nepotřebují.
Není to problém jen finančního poradenství, ale obecný. I test autoškoly se např. ptá na pořadí, v jakém projedou auta, v realitě potřebujete vědět, kdy pojedete vy, např. u přednosti zprava vás zajímají výjimky (sanitky, hasiči), a pak už jen jestli někdo jede zprava. Stejně hodnotí neznalost značky pro osobní vozidlo i značky pro nákladní vozidlo, i když děláte řidičák pro osobní vozidlo. Mohl bych dlouze pokračovat.
Nároky na profese se prostě uměle zvyšují, „standardizují“, takže výborný lékař třeba odchází z profese ne kvůli tomu, že neumí léčit, ale kvůli tomu, že si netroufá nebo nechce učit nově zavedené povinnosti a znalosti jako e-recepty, e-neschopenky. Někteří to vítají a radují se, že nepotkají lékaře, který neumí pro ně důležité e-recepty. Jiní ztratili lékaře a nemohou adekvátního najít.
Je zajímavé, jak se postupně nové certifikace objevují, zavádějí, ale již prakticky neruší. Ty certifikace, které existují mnoho let, jsou postupně víc a víc považovány za nepostradatelné a navrhnout zrušení těch nejstarších znamená být považován za kacíře, blázna apod. Takže tendence je zavádět další a další certifikace a vstupní bariéry, v zahraničí na rozdíl od nás např. uklízečka musí mít maturitu, připravme se i na to nebo jiný podobný nyní nesmysl, za pár let „nutnost“.
Více certifikací, méně konkurence
Proč stávající pracovníci často vítají certifikaci ve svém oboru? Poklesne konkurence. Navýší se vstupní bariéra pro nové pracovníky. Začátek v nějakém oboru bývá těžký, a když nejdříve musíte vyhodit peníze za certifikace a teprve pak můžete zjišťovat, jestli je vůbec v okolí vaší obce dostatek zájemců, práce, dost lidí to odradí.
Odradíte ty chudší, kteří prostě nemají na ty certifikace, i když jen za pár stovek. A v neposlední řadě výrazně poklesne tlak na cenu, když vám nekonkurují noví pracovníci, ale ani vysloužilí pracovníci.
Bez certifikace důchodci občas něco někomu udělají jako přivýdělek, nemají potřebu se napakovat na zakázce, často to pro ně bývá vítané zpestření života. Nicméně málokdo z nich si certifikaci bude udržovat, platit pravidelné výpalné. Postupně se posouvá hranice, kdy lidé považují za potřebné volat odborníka.
Certifikace vyvolává dojem něčeho jako titul – zvyšuje prestiž daného člověka. Bez ohledu na to, jak hloupá, nesmyslná zkouška ho přiděluje. Nebo dokonce když je to čistě otázka financí (např. legálně půjčovat peníze můžete po složení desítek milionů).
A ona stačí „jen“ bariéra mezi prací pro rodinu a pro peníze.
Šít doma pro rodinu může naštěstí téměř kdokoliv s relativně nízkými náklady, stačí víceméně jehly, nitě, nůžky, látky, šicí stroj, střih, čas. Jakmile byste chtěl dané oblečení prodávat, byť za korunu, potřebujete odpadové hospodářství, certifikovaný metr, certifikované látky pro děti a kdo ví, co ještě.
A zrušit již zavedenou certifikaci, povinné vzdělání je velmi obtížné, protože mnozí stávající pracovníci, ale i školy vydělávají přímo i nepřímo na daném omezení. Pokud vás zajímá dané téma, doporučuji kapitolu IX Licence k výkonu povolání z knihy Kapitalismus a svoboda od Miltona Friedmana. Pokud chcete kratší text, zkuste dvoustránkovou kapitolku s názvem Komu školy pomáhají (strana 90 a 91) knihy Učte se sami od Johna Holta.
Daň ze zkoušek
Proč se to tak líbí etatistům? Máme tu nově HDP ze zkoušek, certifikací. Máme tu HDP a daně ze zkoušek a certifikací, poplatky za evidenci a jejich změny.
Účinně se snižuje počet pracovníků a množství jejich práce na trhu, kteří neodvádějí daně za tuto práci (samo domo, sousedské výpomoci, důchodci, melouchaření) a nejsou vidět v HDP. Zvláště pokud se vyvolá umělá potřeba i pro zadavatele mít papír.
Takže postupně se zavádí čím dál víc, samozřejmě povinných, pravidelných kontrol, revizí, kde jsou intervaly dané náhodně nebo prolobbované daným „cechem“, projektů, zpráv. Dokonce dotace si často nesou v sobě povinnost používat certifikované lidi, projekty, zkoušky a tyhle jinak zbytné náklady často vezmou podstatnou část dotace ve srovnání se situací, kdy to řešíte bez dotace, bez dokladů.
A svým způsobem se dotace státu vyplácí. Čím víc je dotovaných činností, tím méně je prováděno samo doma, přáteli, kde se legálně i nelegálně neplatí daně.
Povinná certifikace, zkoušky, povinné minimální stupně jsou z pohledu daní výrazným přínosem. Stejně tak jakýkoliv způsob, jak ztížit, nebo lépe znemožnit samo domo práce.
Specializace a delegování má vysoký potenciál pro efektivitu práce, bohužel vysoké daně zavádí zdanění tohoto ve výši 4 : 1, potřebujete v součtu víc vydělávat nebo být tolik pomalejší, aby se vám delegování vůbec finančně vyplatilo. Nicméně samo domo není jen o financích, jsou zde i další výhody, ale i rizika. Tento článek měl za úkol zmínit co nejvíc hledisek, rozhodnutí, co zvolit, je na vás.
ČLÁNKY DO MAILU