Hlavní navigace

Kverulantovi nemusíte platit vše, i když má proti vám úspěch

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Poražený platí vítězi soudního sporu náklady, ale co když jste narazili na kverulanta, který se odvolává proti všemu a soud bere jako hru? Jak úspěšnému kverulantovi neplatit vždycky všechno?

Soudy nerozhodují jen o věci samé, o předmětu sporu, ale také o procesních otázkách – jak formálně postupovat v řízení. I tam potřebuje účastník pomoc právníka. Jenže kdo ho nakonec zaplatí?

Podle § 142 občanského soudního řádu (o. s. ř.) účastníku (soudního řízení), který měl ve věci plný úspěch (vyhrál spor), přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (byl-li žalobcem a žalobě bylo vyhověno) nebo bránění práva (byl-li žalovaným a žaloba byla zamítnuta) proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Kdo prohraje soudní spor, nese veškeré náklady, které na jeho vedení vynaložil, tj.

  • soudní poplatky,
  • palmáre svému právníkovi,
  • úhradu znaleckých posudků atp.,
  • jakož i náklady, které musela vynaložit protistrana.

Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Pak je tu ještě modifikační pravidlo zakotvené v § 150 o. s. ř.: Jsou-li důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, a to i když by na ni měl vítěz sporu mít právo.

Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení a podobně.

To jistě víte a není to pro vás nic nového, ostatně jsme o tom již dávno psali zde: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor? a znovu si to nedávno připomenuli v článku Když prohrajete spor, musíte platit i za chyby soudů a soudců, kdy jsme si vysvětlili, že neúspěšný účastník soudního sporu zaplatí náklady řízení i tehdy, když vznikly ne z důvodů na straně jeho nebo protistrany, ale prostě proto, že věc byla dlouze, a někdy zcela zbytečně, projednávána a řešena více instancemi, ať pro chyby soudů a soudců, kteří neuměli věc správně posoudit, takže jejich rozhodnutí muselo být nadřízeným soudem zrušeno, nebo prostě proto, že příslušná právní úprava byla nejasná a musela být tedy teprve autoritativně vyložena.

Soud jako hra

Někdo to rád u soudu – a často a důkladně a ať se tím zabývá co nejvíce právníků – ale kdo je má platit?

V usnesení spis. zn. 30 Cdo 628/2015, ze dne 20. 12. 2016, se Nejvyšší soud ČR autoritativně vyjádřil k tomu, jak postupovat při stanovení náhrady nákladů řízení notorickým sudičům, kverulantům, jestliže v soudním sporu přece uspějí, a jak řešit, kdo zaplatí náhradu nákladů na řešení procesních, nikoliv meritorních otázek, tedy jak postupovat formálně ve sporu, a nikoliv na posuzování předmětu sporu samotného.
Soudní poplatky a palmáre právníkům na vyřešení sporu jsou někdy významnější než spor sám.

Jak výstižně uvedl Ústavní soud např. ve svém nálezu spis. zn. II.ÚS 851/07, ze dne 11. 6. 2009, rozhodování o nákladech řízení se v rámci soudního řízení může jevit jako oblast  podružná, což však neznamená, že nemá vliv na práva účastníků řízení, neboť významně ovlivňují úvahu o tom, zda je úsilí o ochranu práva ve svém celku účelné.

Prostě někdy je rozhodnutí o tom, kdo zaplatí náklady řízení, významnější než rozhodnutí sporu samého. Stává se, třeba při vymáhání peněžitých částek, že náklady vynaložené na vedení sporu jsou mnohem vyšší než samotná vymáhaná, natož skutečně přisouzená, částka. Způsob, jímž soud rozhodne o některé ze složek nákladů řízení, může vést k podstatnému omezení v přístupu k soudu, což není akceptovatelné, konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. I. ÚS 664/03, ze dne 16. 3. 2006.

Rozhodnutí, kterým soud úspěšnému účastníkovi nepřizná náhradu nákladů řízení, nesmí být zatíženo libovůlí. Ten, kdo se rozhodl bránit své právo u soudu a uspěl, by neměl být nepřiměřeně a bezdůvodně zatěžován náklady, které si soudní ochrana vyžádala, neboť soudním rozhodnutím se mu dostává jen toho, co měl po právu mít.

Náklady řízení plní dvě významné funkce. Přístup k soudnímu řízení bez nutnosti jakýchkoliv výdajů s sebou nese riziko jeho zneužívání (zbytečného či svévolného souzení, sudičství). Proti takovým případům by měla právní úprava nákladů řízení působit preventivně. Účastník řízení, který svým protiprávním jednáním (např. porušením povinnosti vyplývající ze smlouvy, nerespektováním vlastnického práva jiného subjektu apod.) zapříčinil, že druhá strana musí bránit svá práva v soudním řízení, zásadně ponese sankci v podobě povinnosti nahradit náklady řízení, které takto vzniknou.

Ale co když to někdo s domáháním se práva přehání?

Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 2893/09, ze dne 1. 7. 2010, při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Úkolem soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů či jejich části.

Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 988/12, ze dne 25. 7. 2012, lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat.

Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Nestačí jen prostá matematika, výdaje na soud je nutno hodnotit z hlediska potřebnosti a účelnosti.

Ze samotného textu § 142 odst. 1 o. s. ř. plyne, že se náhrada nákladů podle něj poskytuje v případě, že tyto náklady byly potřebné ve vztahu k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Byl-li podán proti procesnímu rozhodnutí soudu opravný prostředek, o němž je rozhodnuto jinak, než že soud rozhodující o opravném prostředku napadené rozhodnutí změní či zruší, zásadně nelze mít úkony účastníka, jež rozhodnutí napadl, v této fázi řízení za účelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva.

Za daných okolností dílčí fáze řízení o opravném prostředku zpravidla vyzní jako nadbytečně vedená a náklady v této fázi vynaložené účastníkem, jenž opravný prostředek podal, budou postrádat charakter nezbytnosti, a tedy i účelnosti. Sama skutečnost, že účastník řízení činil úkony, jež se projevily jako neúčelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva, samozřejmě neznamená, že by v řízení postupoval neřádně, což by vedlo k separaci nákladů řízení dle § 147 o. s. ř. (Účastníku řízení nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.)

Nemusíte platit všechno

V případě v řízení takto vzniklého „procesního apendixu“ lze náklady této fáze řízení procesně úspěšnému účastníku přiznat zásadně jen tehdy, byl-li úspěšný též v uvedené dílčí fázi řízení (tedy podal-li úspěšně opravný prostředek, či naopak čelil-li opravnému prostředku, který byl neúspěšně podán protistranou).

V případě, že procesně úspěšný účastník v dané fázi řízení neuspěje, soud mu náhradu nákladů v ní vynaložených zásadně nepřizná. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. se totiž náhrada nákladů řízení nepřiznává účastníkovi, který neměl ve věci úspěch, z čehož plyne, že soud náklady uvedené fáze řízení nepřizná účastníkovi, jenž nebyl v takové fázi procesně úspěšný.

Uvedený výklad § 142 odst. 1 o. s. ř. je souladný s principem úspěchu ve věci a lépe odpovídá též účelům nákladů řízení, neboť vede účastníky řízení (též ty, kteří oprávněně očekávají procesní úspěch) k vyšší odpovědnosti ohledně činěných procesních úkonů, a směřuje tedy k naplňování zásady procesní ekonomie.

Je též zachován princip, že procesně neúspěšný účastník je sankcionován za to, že druhá (úspěšná) strana musí bránit svá práva u soudu; procesně neúspěšný účastník již ovšem není postihován za představy procesně úspěšného účastníka ohledně způsobu vedení řízení, jejichž správnost se v řízení nepotvrdila.

Našli jste v článku chybu?