Někdy je v praxi těžké odlišit neplacenou přestávku na jídlo a oddech, která se nezapočítává do pracovní doby, a tzv. přiměřené doby na oddech a jídlo, která je součástí pracovní doby.
Přestávky na jídlo a oddech na straně jedné a přiměřenou dobu na oddech a jídlo na straně druhé však nelze navzájem ztotožňovat. Přestávka v práci na jídlo a oddech (v běžných denních provozech na oběd) se týká většiny profesí.
Přečtěte si také: Mohou se mzdy pro stejnou profesi u celostátně působící firmy lišit dle životních nákladů v regionu?
Jde-li však o specifické práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo. Znamená to, že zaměstnanec je nadále v pohotovosti, třeba kontroluje přístroje, je připraven zasáhnout a při tom se občerství. Nemůže se vzdálit z pracoviště.
Jelikož je taková přiměřená doba na oddech a jídlo součástí pracovní doby, je placená. Jenomže zaměstnavatelé někdy takovou dobu neproplácí (berou ji jako neplacenou přestávku), a tak dochází ke sporům.
Střet názorů a hodnocení Nejvyššího soudu a Ústavního soudu
Bylo tomu tak i v případě letištního hasiče-strojníka, který musel být neustále připraven k případnému zásahu. V případě požáru měl povinnost zasáhnout nejpozději do tří minut, a to i na nejvzdálenějším místě letiště, a to i v době plánovaných přestávek na jídlo a oddech.
Měl za to, že by mu měly být přestávky v práci propláceny. U soudu prvního stupně napodruhé uspěl (věc totiž jak soud prvostupňový, tak i odvolací řešily opakovaně a uvidíme, že případ ještě nekončí), ale u soudu odvolacího neuspěl a pak i Nejvyšší soud ČR rozhodl, že zaměstnanci peníze nenáleží.
Hasič nikdy o přestávce zasáhnout nemusel, ale vždy musel být k zásahu připraven
Vyšlo se z toho, že zaměstnanec během přestávky na oběd fakticky nikdy povolán k výkonu práce nebyl, a proto není důvod ho za „držení pohotovosti na pracovišti“ odměňovat. O případu jsme vás informovali v článku Kdy je přestávka na jídlo a oddech v práci placená a kdy ne?
Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 3. 2020 vyložil, že při posuzování, zda má být zaměstnanci poskytnuta přestávka na jídlo a oddech, nebo přiměřená doba na oddech a jídlo, je rozhodující charakter práce (spis. zn. 21 Cdo 3521/2019).
Samotná skutečnost, že se jedná o nepřetržitý provoz, neznamená automaticky, že zaměstnanci nemůže být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech.
Pro práce, které nemohou být přerušeny, je charakteristické, že je nelze v průběhu směny objektivně přerušit. Důvody budou dány výhradně technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance. Takovým důvodem však nemůže být organizace práce daného pracoviště.
A proto zhodnotil případ hasiče-strojníka následovně: Za situace, kdy zaměstnavatel v době přestávek nepřiděloval zaměstnanci žádné konkrétní úkoly ve smyslu aktivní činnosti, nebránilo zaměstnanci nic v tom, aby zaměstnavatelem určené přestávky v práci na jídlo a oddech řádně čerpal, aniž by tím byl jakkoli dotčen výkon jeho pracovních povinností. Samotné „držení pohotovosti na pracovišti“, kdy „hasič čeká, zda dojde k nějaké události, která bude vyžadovat jeho nasazení“, nezakládá charakter práce, která nemůže být přerušena, neboť tu nejde o nepřetržitě probíhající technologický nebo pracovní proces vyžadující průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance.
Závěr, že vykonávaná práce neměla charakter práce, kterou nelze přerušit, nevylučuje ani možnost „nepředpokládaného výkonu práce“ během přestávky v práci na jídlo a oddech v důsledku události vyžadující zásah hasičů, neboť takové svou povahou nahodilé skutečnosti postrádají povahu soustavnosti prací, „které nemohou být přerušeny“, zhodnotil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 24. 3. 2020 (spis. zn. 21 Cdo 3521/2019).
Připravenost k zásahu znamená, že zaměstnanec nemůže s časem přestávky nakládat, jak chce
Zaměstnanec však uspěl s ústavní stížností. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 10. 2021 konstatoval, že pro posouzení nároku zaměstnance je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo, či nedošlo k potřebě zásahu, tedy zda byl zaměstnanec někdy během přestávky odvolán k hasičskému zásahu (spis. zn. II ÚS 1854/20).
Doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde, či nikoli. Prací, která si v těchto případech zasluhuje spravedlivou odměnu, je pouhá připravenost zasáhnout, nikoli zásah samotný.
Zaměstnanci proto náleží odměna nejen za dobu, během níž vykonává pro zaměstnavatele práci, ale i za dobu, kdy je zaměstnavateli k dispozici, připraven okamžitě zasáhnout. Ústavní soud tak zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek Nejvyššího soudu.
Pokud zaměstnanec musí být i o přestávce na oběd k dispozici, musí mu být proplacena, i když nepracuje.
Hodnocení případu a analogie s jinými povoláními
Čtěte také: Kvůli podezření na pašování diamantů musel požít projímadlo a jít dvakrát na CT. Má nárok na odškodnění?
Měl-li zaměstnanec povinnost být připraven zasáhnout nejpozději do tří minut, a to i během plánované přestávky na jídlo a oddech, pak vykonával práci, která ze své povahy (být ve střehu, být připraven) nemohla být přerušena. Opačně – pokud by přestávka na jídlo a oddech byla skutečně dobou odpočinku, za kterou stěžovateli nenáležela odměna, pak by si během této doby mohl odpočinout i od povinnosti být zaměstnavateli k dispozici, což pojmově vylučuje povinnost pohotovosti.
Pro posouzení nároku stěžovatele je zcela irelevantní, zda během přestávek došlo, či nedošlo k potřebě zásahu, tedy zda byl stěžovatel někdy během přestávky „odvolán“ k hasičskému zásahu, nebo zda k potřebě zásahu nikdy nedošlo. Doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde, či nikoli.
Pracovník ostrahy objektu přece dostane zaplaceno i za směny, kdy se nikdo nepokusil do objektu vloupat, a plavčík má nárok na mzdu i za dny, kdy se v bazénu nikdo netopil. Práce hasiče rovněž spočívá z velké části v tom, že je hasič ve střehu, tedy připraven zasáhnout, pokud si to situace bude vyžadovat. Prací, která si v těchto případech zasluhuje spravedlivou odměnu, je pouhá připravenost zasáhnout, nikoli zásah samotný.
Je vždy nutno vymezit, zda je posuzovaný čas pracovní dobou, nebo dobou odpočinku
Ústavní soud víceméně převzal názor stěžujícího si zaměstnance, že s neplacenými dobami odpočinku může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy: může se věnovat v zásadě jakékoli formě oddechu, například vyřizování soukromých telefonických hovorů či e-mailů, sportování, ale také nerušenému meditování či krátkému spánku na zotavenou.
Během těchto aktivit zaměstnanec pochopitelně není zaměstnavateli k dispozici: neplní pracovní úkoly a nemusí být ve střehu, zda nebude muset nějaký pracovní úkol nečekaně vyřešit. A na takovéto přerušení práce zaměstnanec rozhodně právo neměl.
Doba práce vs. doba odpočinku
Z práva na spravedlivou odměnu za práci garantovaného v čl. 28 ústavní Listiny základních práv a svobod plyne právo každého zaměstnance na to, aby byl přiměřeně odměněn za dobu, během níž vykonává pro zaměstnavatele práci nebo je zaměstnavateli k dispozici, připraven okamžitě zasáhnout na místě zaměstnavatelem určeném, vyložil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 10. 2021 (spis. zn. II ÚS 1854/20).
Neplacenou dobou odpočinku může být naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici.
Chcete mít každé ráno v mailu přehled aktuálních článků z Měšce? Objednejte si náš mailový servis a žádná důležitá informace vám neuteče. Objednat si lze i týdenní přehled nebo také newsletter To hlavní, páteční souhrn nejdůležitějších článků ze všech našich serverů. Newslettery si můžete objednat na této stránce.
