Hlavní navigace

Kdy je přestávka na jídlo a oddech v práci placená a kdy ne?

5. 8. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Kdy máte za pauzu nárok na peníze a kdy ne? Jak odlišit situaci, kdy jde o provoz, kdy práci nelze technologicky přerušit a kdy máte skutečnou pauzu?

Podle § 88 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá pouze v případech, kdy zaměstnanec vykonává práce, které nemohou být přerušeny (nejde-li o mladistvého zaměstnance, kterému musí být vždy poskytnuta přestávka na jídlo a oddech).

V těchto případech však musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo. Podle § 88 odst. 4 ZP se poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby, tudíž jsou neplacené, kdežto přiměřená doba na oddech a jídlo je placená, neboť je součástí pracovní doby, zaměstnanec ji využívá bez přerušení práce.

Specifika přiměřené doby na oddech a jídlo bez přerušení práce    

Poskytování přiměřené doby na oddech a jídlo, resp. umožnění toho i během pracovního provozu se vztahuje na případy, kdy výkon práce nemůže být z provozních důvodů přerušen, a kdy je proto zaměstnanec povinen konat práci nepřetržitě po celou směnu. Okolnost, že zaměstnanec má při nepřerušeném průběhu práce podle individuálních podmínek a provozních možností právo na přiměřenou dobu na oddech a jídlo, neznamená, že se tato doba stává dobou odpočinku podle § 78 odst. 1 písm. b) ZP.

Přestávky na jídlo a oddech a přiměřenou dobu na oddech a jídlo podle § 88 odst. 1 zákoníku práce nelze navzájem ztotožňovat; poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu na oddech a jídlo, jedná se o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 3. 1. 2007 (spis. zn. 21 Cdo 42/2006), o kterém jsme vás informovali v tomto článku.

Pro zaměstnance to má výhody i nevýhody. Negativem pochopitelně je povinnost neustálé pozornosti a nutnosti věnovat se práci, nemožnost udělat si řádnou pauzu, na druhou stranu ale z toho plyne vyšší výdělek – za každých odpracovaných 6 hodin další placená půlhodina.

Neproplacené půlhodiny vedou k soudním sporům    

Jenže v praxi mnohdy zaměstnavatelé tuto dobu (na oddech a jídlo) neproplácejí. Uvážíme-li, že jde zpravidla o 30 minut za směnu – pracovní den, tedy za týden o 2,5 hodiny, za každý měsíc nejméně o 10 hodin atp., může jít posléze i o značnou sumu peněz, kterou zaměstnancům upřeli. A ti ji pak vymáhají soudně. Dluh za neproplacené půl hodiny naroste.

Tak třeba celou směnu samostatně pracující topič obsluhující spalovnu, kde technická norma nedovoluje obsluze vzdálit se na více než 5 minut, svůj spor o půlhodinové doplatky ke mzdě vyhrál. Pracoval ve 12hodinových směnách, ale zaměstnavatel mu celá léta proplácel jenom 11 hodin. Naproti tomu strojníka čističky odpadních vod v denní směně nepřetržitého provozu střídal kolega, ale v noci byl sám. Spor o doplatek ale prohrál, protože si klidně během noční směny přestávku v práci udělat mohl, jelikož mu nikdo nezadával konkrétní úkoly, které by mu v čerpání přestávky bránily. 

Jak odlišit skutečnou přestávku v práci a pouhou pauzu na oddech a jídlo

Při posuzování, zda má být zaměstnanci poskytnuta přestávka na jídlo a oddech, nebo jen přiměřená doba na oddech a jídlo, je rozhodující charakter práce. Samotná skutečnost, že se jedná o nepřetržitý provoz, neznamená, že zaměstnanci nemůže být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech. Pro práce, které nemohou být přerušeny, je charakteristické, že je nelze v průběhu směny objektivně přerušit. Důvody budou dány výhradně technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance. Takovým důvodem však nemůže být organizace práce daného pracoviště.

Hasič se domáhal proplacení 68 156 Kč. Nejvyšší soud při hodnocení jeho případu v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 3521/2019), ze dne 24. 3. 2020, konstatoval, že je třeba posoudit, zda pracovní činnosti vykonávané zaměstnancem, který byl zaměstnán jako hasič-strojník, měly charakter prací, které nemohou být přerušeny. Denní řády zaměstnanců jednotky hasičské záchranné služby stanovily (vedle pracovních bloků a dalších zaměstnání členů jednotky) také časově pevně určené přestávky v práci na jídlo a oddech v trvání 30 minut, které probíhaly tak, že zaměstnanci se během přestávky na oběd sešli v jídelně, kde si ohřáli a snědli jídlo donesené z domova nebo jídlo dovezené v jídlonosičích jedním z nich.

Držení pohotovosti nebrání v přestávce

Za situace, kdy zaměstnavatel v době těchto přestávek nepřiděloval zaměstnanci žádné konkrétní úkoly ve smyslu aktivní činnosti, nebránilo zaměstnanci nic v tom, aby zaměstnavatelem určené přestávky v práci na jídlo a oddech řádně čerpal, aniž by tím byl jakkoli dotčen výkon jeho pracovních povinností, zhodnotil situaci Nejvyšší soud. Samotné držení pohotovosti na pracovišti, kdy hasič čeká, zda dojde k nějaké události, která bude vyžadovat jeho nasazení, nezakládá charakter práce, která nemůže být přerušena, neboť tu nejde o nepřetržitě probíhající technologický nebo pracovní proces vyžadující průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance.

účto-aktuálně-tip-do-článku

Závěr, že vykonávaná práce neměla charakter práce, kterou nelze přerušit, nevylučuje ani možnost nepředpokládaného výkonu práce během přestávky v práci na jídlo a oddech v důsledku události vyžadující zásah hasičů, neboť takové svou povahou nahodilé skutečnosti postrádají povahu soustavnosti prací, které nemohou být přerušeny, zhodnotil Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 3521/2019), ze dne 24. 3. 2020.

Nejvyšší soud ČR připomenul v této souvislosti i případ strážníků městské policie. V rozsudku ze dne 26. 2. 2013 (spis. zn. 21 Cdo 4446/2011) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nošení zbraně a stejnokroje po dobu přestávky není samo o sobě omezením, které by bylo možné považovat za výkon práce. V obou případech tedy zaměstnanci nárok na doplatky neměli. Tomáš Zilvar

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).