Kdy provozovatel dopravy odpovídá za škodu na zdraví cestujícímu, který upadl při vynuceném prudkém brždění?

Cestující se soudní cestou domáhala poměrně vysoké náhrady za újmu na zdraví, kterou utrpěla v důsledku nehody autobusu, v němž cestovala. Zažalovala o náhradu škody na zdraví pojišťovnu, u které byl provozovatel dopravy pojištěn z odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. 

Pojišťovna vyplatila poškozené  21 839 Kč (bolestné činilo 14 244 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 7595 Kč). 

Jenomže poškozená žádala další peníze, a to náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti 120 186 Kč, náhradu nákladů léčení 11 024 Kč, další náhradu za bolest 88 131 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 1 324 328,50 Kč, celkem  tak 1 543 669,50 Kč, a dále náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 28 750 Kč.

Co se stalo a kdo zranění cestující zavinil

Soud prvního stupně zjistil, že poškozená žalobkyně jako cestující autobusu upadla v důsledku prudkého brždění, kterým řidič autobusu odvrátil střet s neidentifikovaným vozidlem. Jeho řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty, načež z místa nehody ujel. 

Právní úprava řešící odpovědnost z provozu vozidla

Podle § 2895 občanského zákoníku (o. z.) je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Odpovědnost z provozu vozidla pak řeší speciální úprava:  

• dle § 2927 odst. 1 o. z. věty první, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu, 
• dle § 2927 odst. 2 o. z. se povinnosti nahradit škodu  nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se však (provozovatel vozidla odpovědnosti za škodu) zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

Nesprávná interpretace pravidla o zproštění 

Soud prvního stupně vyloučil, že by nehodu způsobil takový činitel jako např. závada na technickém stavu autobusu, zdravotní stav, způsob jízdy či selhání řidiče autobusu. 

Dospěl k nesprávnému závěru, že příčinou nehody nebyly okolnosti mající původ v provozu autobusu, ale vnější vliv představovaný nesprávným počínáním řidiče druhého vozidla, který nebylo možné odvrátit jinak, než prudkým brzděním řidiče autobusu a tento vnější vliv zcela převládl nad běžnými vlastnostmi provozu autobusu. 

Soud prvního stupně proto uzavřel, že provozovatel autobusu učinil vše, co mohl, přičemž předmětná událost by byla neodvratná pro jakéhokoli jiného provozovatele na jeho místě, a proto je provozovatel povinnosti nahradit žalobkyni škodu zproštěn. 

Soud proto žalobu zamítl. Jeho rozsudek potvrdil soud odvolací.

Odvolací soud dovodil, že za okolnost mající původ v provozu (která když nastane, tak provozovatel dopravy odpovídá za škodu cestujícímu) je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče. Jde o okolnosti „uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Naopak za okolnosti nemající původ v provozu jsou pokládány za tzv. „vnější vlivy“.

Odvolací soud uzavřel, že příčinou nehody nebyla žádná z okolností majících původ v provozu, nýbrž zásah třetí osoby, tedy náhlé počínání řidiče druhého vozidla, nerespektujícího pravidla silničního provozu, a tak jedinou možností odvrácení nárazu a vzniku dalších škod, bylo prudké brzdění. 

Nehodě nebylo možno předejít. Soud proto chybně zhodnotil, že se provozovatel vozidla ve smyslu § 2927 odst. 2 věty druhé o. z. zprostil povinnosti nahradit škodu způsobenou žalobkyni, neboť prvotní příčina celého nehodového děje tkvěla nepochybně v silničním provozu (nepředvídatelné protiprávní jednání jiného účastníka provozu), nikoli v provozu samotného autobusu.

Zcela jinak však přistoupil k výkladu pravidel občanského zákoníku Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 7. 2025, kterým zrušil rozsudky obou nižších soudů a věc vrátil k řízení (řešení) soudu prvního stupně (spis. zn. 25 Cdo 2259/2024).

Kdy nastupuje odpovědnost provozovatele dopravního prostředku

Ustanovení § 2927 o. z. lze aplikovat na nároky třetích osob proti provozovateli (dopravy) na náhradu škody jim způsobené provozem dopravního prostředku, tedy na nároky poškozených, jimž byla způsobena škoda zvláštní povahou provozu dopravních prostředků. 

A to došlo-li k nežádoucímu projevu takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku, který se zpravidla motorickou silou pohybuje zvýšenou rychlostí, má vysokou hmotnost a kinetickou energii. 

Samotný pohyb či prudké brzdění, případně další s tím spojené projevy (např. selhání řízení, technická závada, oddělení části vozu, najetí na kámen a jeho vymrštění, vliv technické konstrukce či charakteru vozu apod.), představují faktory, s nimiž zákon spojuje zvýšené riziko vzniku újmy pro přepravované osoby či okolí. 

Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku nevyžaduje jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. 

Jde tak o odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění škůdce (tzv. odpovědnost za výsledek).

Kdy se provozovatel dopravy osvobodí

Byla-li újma způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (tzv. vnitřní náhoda), nemůže se provozovatel dopravy zprostit povinnosti k její náhradě, a to ani poukazem na neodvratitelný čin třetí osoby. Např. způsobilo-li pád cestujícího počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení), které je okolností, jež má původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit povinnosti nahradit cestujícímu újmu poukazem na to, že řidič brzdil kvůli chodci, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu.

Obvyklým projevem provozu dopravního prostředku je jeho pohyb, při němž vozidlo samo působí na své okolí i na svou osádku, ale je též vystaveno působení ostatních účastníků silničního provozu, stavu komunikace nebo dokonce zvířat po ní se pohybujících.

Řešení případu

V daném případě šlo o náhle vzniklou dopravní situaci hrozícího střetu dvou motorových vozidel, kdy řidič autobusu prudce brzdil v reakci na nebezpečný pohyb jiného účastníka silničního provozu. 

Není tudíž pochyb, že újma poškozené jako cestující autobusu byla vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z., a to nežádoucím, ne zcela obvyklým, nicméně s ovládáním vozidla spjatým způsobem jízdy (prudké brzdění). Tedy projevem takových vlastností vozidla, jež vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku a mají původ v provozu. 

Uplatnění (pro provozovatele dopravy) liberačního, tedy vyviňujícího, osvobozujícího důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. je tím vyloučeno, vyložil Nejvyšší soud ČR v ze dne 24. 7. 2025 (spis. zn. 25 Cdo 2259/2024). 

O nárocích poškozené cestující tak musí nižší soud rozhodnout znovu.