Kdy přesně končí váš pracovní poměr a jaké to má důsledky?

Bývalý zaměstnanec vymáhal po zaměstnavateli částku 16 634,50 Kč (ve výši jedenáctinásobku denního výdělku), a to jako „mzdu na Vánoce“ z r. 2016. Podle kolektivní smlouvy, resp. dodatku k ní, měli totiž zaměstnanci právo na mzdu na Vánoce ve výši jedenáctinásobku denního výdělku, pokud byli zaměstnanci zaměstnavatele v rozhodném období od 1. 5. do 30. 9. daného kalendářního roku a jejich pracovní poměr v průběhu rozhodného období nezanikl. S výjimkou rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. a) až e) ZP.

Zaměstnanec se domníval, že tuto podmínku splňoval, protože u zaměstnavatele pracoval od 1. 6. 2013, tedy jeho pracovní poměr trval od začátku roku 2016 a byl rozvázán dohodou ke dni 30. 9. 2016. 

Ještě dne 30. 9. 2016 tak byl zaměstnancem a teprve dne 1. 10. 2016 se stal zaměstnancem jiného zaměstnavatele. Jeho žalobu však zamítl jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Zaměstnanec proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Čím argumentoval zaměstnanec

Zaměstnanec v dovolání namítl především, že …dodržel dobu trvání pracovního poměru nutnou pro vznik jeho práva na náhradu mzdy za Vánoce podle kolektivní smlouvy, tedy že jeho pracovní poměr trval do 30. 9. 2016, neboť jeho pracovní poměr byl ukončen dohodou dnem 30. 9. 2016. K tomuto dni tedy trval a teprve uplynutím celého dne 30. 9. 2016 zanikl. 

Dne 30. 9. 2016 byl ještě zaměstnancem zaměstnavatele, nový pracovní poměr u jiného zaměstnavatele mu vznikl až dne 1. 10. 2016. Pokud právo nebo povinnost zaniká v určitý den, zanikne uplynutím tohoto dne, tedy po jeho 24. hodině. Doba pro nárok na plat za Vánoce tak byla naplněna.

Co říká zákon

Podle zákoníku práce platí, že pokud se se zaměstnavatelem dohodnete na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Zároveň doba počíná běžet prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby. To platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva. Podle občanského zákoníku, nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne. Zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu. 

Za dobu se tedy považuje časový úsek, jehož uplynutí má za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby. Dobou je i časový úsek stanovený nebo sjednaný v délce nejméně 1 dne. Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, vznikají právo nebo povinnost již počátkem tohoto dne. Má-li určitého dne právo nebo povinnost naopak zaniknout, stane se tak na konci dne. 

Co vyložil Nejvyšší soud

Podstatné náležitosti dohody o rozvázání pracovního poměru tvoří ujednání mezi vámi a zaměstnavatelem o tom, že váš pracovní poměr zaniká (rozvazuje se), a kterým dnem končí. 

Den skončení pracovního poměru může být uveden jak určitým datem, tak i jiným způsobem, například uvedením objektivně ověřitelné skutečnosti, která v budoucnu nastane. Je-li v dohodě o rozvázání pracovního poměru sjednán konkrétní den, kterým pracovní poměr účastníků končí, skončí pracovní poměr v tento sjednaný den. Práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu zanikají posledním okamžikem dne, který byl ujednán jako den skončení pracovního poměru (nikoliv po tomto dni), vyložil Nejvyšší soudu ČR.

Jak zhodnotil a rozhodl Nejvyšší soud sporný případ 

Nejvyšší soud ČR v rozsudku uvedl, že namítá-li zaměstnanec, že dodržel dobu trvání pracovního poměru nutnou pro vznik jeho práva na náhradu mzdy na Vánoce podle kolektivní smlouvy (že jeho pracovní poměr nebyl rozvázán v rozhodném období od 1. 5. 2016 do 30. 9. 2016), protože jeho pracovní poměr zanikl až uplynutím celého dne 30. 9. 2016, nikoliv někdy v průběhu dne, je jeho závěr o dni skončení pracovního poměru nesprávný.

Práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu zanikají posledním okamžikem dne, který byl ujednán jako den skončení pracovního poměru (nikoliv po tomto dni), tedy v daném případě dne 30. 9. 2016. Skončil-li pracovní poměr 30. 9. 2016, tedy v rozhodném období od 1. 5. 2016 do 30. 9. 2016, nemůže mít zaměstnanec nárok na zaplacení mzdy na Vánoce za rok 2016. 

Dovolání bylo zamítnuto, zaměstnanec jako žalobce nebyl úspěšný, prémiové peněžité plnění nevymohl a byla mu uložena náhrada nákladů soudního řízení před soudy všech stupňů, které se případem zabývaly.