Tentokrát nechci zaujmout nějakým křiklavým případem, i když samozřejmě vše kolem starých a nemocných lidí je citlivé, a tedy i to, když dostanou výpověď z domova – zařízení pro poskytování sociálních pobytových a souvisejících služeb. Chci informovat o právním výkladu problematiky, který učinil Nejvyšší soud a který může zajímat každého, zvláště příbuzné, opatrovníky takto zdravotně a sociálně handicapovaných osob.
Co je chráněné bydlení podle zákona
Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
Má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. Tato služba obsahuje tyto základní činnosti:
- poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
- poskytnutí ubytování,
- pomoc při zajištění chodu domácnosti
- pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
- výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
- sociálně terapeutické činnosti,
- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
O poskytnutí sociální služby se uzavírá smlouva s poskytovatelem sociálních služeb.
Náležitosti smlouvy upravuje § 91 odst. 2 zákona o sociálních službách, přičemž pod písm. g) stanoví, že smlouva obsahuje i výpovědní důvody a výpovědní lhůty. Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku.
Případ výpovědi z domova a žaloby na vyklizení pokoje v něm
Zdravotně postižená starší klientka uzavřela s diecézní charitou smlouvu, a to právě o poskytnutí sociální služby chráněného bydlení, a to na dobu neurčitou. Důvodem jejího ubytování byl její špatný zdravotní stav (do domova byla přijata z nemocnice), který jí neumožňoval samostatné bydlení bez dozoru a pomoci.
Ve smlouvě bylo ujednáno, že klientka může smlouvu vypovědět kdykoliv, a to i bez udání důvodů, písemně či ústně. Naproti tomu poskytovatelka služeb smí vypovědět svůj závazek (poskytovat chráněné bydlení) jen písemnou výpovědí a jen z důvodů, které byly specifikovány. Pod jedním z nich přitom bylo sjednáno, že může smlouvu vypovědět, jestliže se zdravotní stav klientky zásadně změnil a neumožňuje pobyt v sociální službě chráněného bydlení.
Poskytovatelka služeb smlouvu vypověděla a výpověď odůvodnila tím, že „se zásadním (podstatným) způsobem změnil Váš zdravotní stav oproti dne (má být: dni, není to překlep autora, ale tento překlep či jazykový nedostatek je obsažen ve vyhotovení soudního rozhodnutí, z něhož čerpáme) přijetí, který neumožňuje pobyt v sociální službě chráněného bydlení“.
Dcera klientky vyjádřila nesouhlas s výpovědí, a proto poskytovatelka prodloužila výpovědní dobu. Avšak stejně nedošlo k vystěhování klientky, a tak podala poskytovatelka žalobu na vyklizení nemovitosti, resp. její části – konkrétně pokoje v domově.
Žalobě nevyhověl ani soud prvního stupně, ani soud odvolací, i když každý ze zcela jiných právních důvodů. Zájemcům doporučujeme ke studiu znění rozsudku Nejvyššího soudu (sp. zn. 26 Cdo 3139/2020, ze dne 20. 4. 2021). My jen shrneme základní právní závěry. O právní výklad problematiky jde tentokrát především.
Už jsem tedy naznačil, že věc skončila u Nejvyššího soudu na základě dovolání poskytovatelky služeb. Ale to bylo zamítnuto.
Smlouva má chránit slabšího klienta
Nejvyšší soud věc zhodnotil a podal následující výklad:
Zavázala-li se poskytovatelka sociální pobytové služby, že smlouvu vypoví jen z důvodů taxativně vyjmenovaných (konkrétně uvedených) ve smlouvě, pak jí takové ujednání při výpovědi smlouvy omezovalo a neumožňovalo jí smlouvu vypovědět, aniž by k tomu měla – ve smlouvě uvedený – důvod; neměla tedy neomezenou možnost ukončit vztah výpovědí. Sjednání konkrétních výpovědních důvodů, jehož důsledkem je omezení možnosti poskytovatele služby ukončit poskytování sjednané sociální služby, je v případě smlouvy o chráněném bydlení vyžadováno zákonem o sociálním bydlení [ust. § 91 odst. 2 písm. g)], slouží k ochraně osoby, jíž je tato sociální služba poskytována, reflektuje tak její slabší postavení a má zabránit snadnému (bezdůvodnému) ukončení smlouvy o chráněném bydlení ze strany poskytovatele této sociální služby a poskytnout jí ochranu. Výpovědní důvody ujednané ve smlouvě pak nijak nevybočují z rámce účelu, rozsahu a podmínek poskytované pobytové služby a odráží postavení obou smluvních stran. Tímto ujednáním tedy nebylo právo výpovědi žalobkyně vyloučeno, ale jen omezeno, přesně tak, jak to předpokládá zákon o sociálním bydlení.
Zákon o sociálních službách neupravuje bezezbytku všechny otázky týkající se vzniku, trvání a ukončení smlouvy o chráněném bydlení, proto je třeba na otázky, které neřeší, použít úpravu občanského zákoníku.
Právní charakteristika poskytnutí ubytování v domově pro postižené nebo nemocné
Závazek, který uzavřela poskytovatelka služeb s klientkou, a to o přenechání pokoje v domově za úplatu k dočasnému užívání (sjednanému na dobu neurčitou), je srovnatelný s nájmem – s modifikacemi vyplývajícími ze zákona o sociálních službách, které zohledňují sociální charakter poskytované pobytové služby.
Není na místě použít subsidiárně (podpůrně) úpravu ubytování (§ 2326 – 2331 o. z.) jako přechodného nájmu (smlouva totiž nepředpokládala, že klient uspokojuje svou bytovou potřebu primárně jinde a v domově je jen na přechodnou dobu), ani jinou speciální úpravu nájmu zohledňující specifický účel nájmu, jako je např. nájem bytu nebo nájem prostor sloužících k podnikání (jehož účelem je provozování podnikatelské činnosti).
Kromě obecné úpravy závazkových vztahů se tak (subsidiárně čili podpůrně) použije obecná úprava nájmu (§ 2201 – 2234 o. z.), samozřejmě s přihlédnutím ke specifikům tohoto typu bydlení upravených v zákoně o sociálních službách.
Ukončení pobytu a poskytování služeb ze strany domova
Zavázal-li se poskytovatel sociální pobytové služby vypovědět smlouvu o poskytnutí této sociální služby jen z důvodů ujednaných ve smlouvě, nemůže smlouvu vypovědět, aniž by byl některý z těchto výpovědních důvodů naplněn, uzavřel svůj výklad Nejvyšší soud ČR.
Nepřisvědčil tak odvolací soud, jehož výklad NS přijal, mínění poskytovatelky služeb, že stačilo dát klientce výpověď podle § 1999 o. z. a smlouva bez dalšího zanikla, aniž by bylo třeba zkoumat naplnění nějakého výpovědního důvodu.
