Hlavní navigace

Kdy mohou klientovi v domově s chráněným bydlením ukončit pobyt?

2. 8. 2021
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Jaká pravidla platí pro smlouvy o poskytnutí sociální pobytové služby v domovech pro postižené, staré a nemocné a jejich výpovědi?

Tentokrát nechci zaujmout nějakým křiklavým případem, i když samozřejmě vše kolem starých a nemocných lidí je citlivé, a tedy i to, když dostanou výpověď z domova – zařízení pro poskytování sociálních pobytových a souvisejících služeb. Chci informovat o právním výkladu problematiky, který učinil Nejvyšší soud a který může zajímat každého, zvláště příbuzné, opatrovníky takto zdravotně a sociálně handicapovaných osob.

Co je chráněné bydlení podle zákona

Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.

Má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. Tato služba obsahuje tyto základní činnosti:

  • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
  • poskytnutí ubytování,
  • pomoc při zajištění chodu domácnosti
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  • sociálně terapeutické činnosti,
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

O poskytnutí sociální služby se uzavírá smlouva s poskytovatelem sociálních služeb.

Náležitosti smlouvy upravuje § 91 odst. 2 zákona o sociálních službách, přičemž pod písm. g) stanoví, že smlouva obsahuje i výpovědní důvody a výpovědní lhůty. Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Případ výpovědi z domova a žaloby na vyklizení pokoje v něm

Zdravotně postižená starší klientka uzavřela s diecézní charitou smlouvu, a to právě o poskytnutí sociální služby chráněného bydlení, a to na dobu neurčitou. Důvodem jejího ubytování byl její špatný zdravotní stav (do domova byla přijata z nemocnice), který jí neumožňoval samostatné bydlení bez dozoru a pomoci.

Ve smlouvě bylo ujednáno, že klientka může smlouvu vypovědět kdykoliv, a to i bez udání důvodů, písemně či ústně. Naproti tomu poskytovatelka služeb smí vypovědět svůj závazek (poskytovat chráněné bydlení) jen písemnou výpovědí a jen z důvodů, které byly specifikovány. Pod jedním z nich přitom bylo sjednáno, že může smlouvu vypovědět, jestliže se zdravotní stav klientky zásadně změnil a neumožňuje pobyt v sociální službě chráněného bydlení.

Poskytovatelka služeb smlouvu vypověděla a výpověď odůvodnila tím, že „se zásadním (podstatným) způsobem změnil Váš zdravotní stav oproti dne (má být: dni, není to překlep autora, ale tento překlep či jazykový nedostatek je obsažen ve vyhotovení soudního rozhodnutí, z něhož čerpáme) přijetí, který neumožňuje pobyt v sociální službě chráněného bydlení“.

Dcera klientky vyjádřila nesouhlas s výpovědí, a proto poskytovatelka prodloužila výpovědní dobu. Avšak stejně nedošlo k vystěhování klientky, a tak podala poskytovatelka žalobu na vyklizení nemovitosti, resp. její části – konkrétně pokoje v domově.

Žalobě nevyhověl ani soud prvního stupně, ani soud odvolací, i když každý ze zcela jiných právních důvodů. Zájemcům doporučujeme ke studiu znění rozsudku Nejvyššího soudu (sp. zn. 26 Cdo 3139/2020, ze dne 20. 4. 2021). My jen shrneme základní právní závěry. O právní výklad problematiky jde tentokrát především.

Už jsem tedy naznačil, že věc skončila u Nejvyššího soudu na základě dovolání poskytovatelky služeb. Ale to bylo zamítnuto.

Smlouva má chránit slabšího klienta

Nejvyšší soud věc zhodnotil a podal následující výklad:

Zavázala-li se poskytovatelka sociální pobytové služby, že smlouvu vypoví jen z důvodů taxativně vyjmenovaných (konkrétně uvedených) ve smlouvě, pak jí takové ujednání při výpovědi smlouvy omezovalo a neumožňovalo jí smlouvu vypovědět, aniž by k tomu měla – ve smlouvě uvedený – důvod; neměla tedy neomezenou možnost ukončit vztah výpovědí. Sjednání konkrétních výpovědních důvodů, jehož důsledkem je omezení možnosti poskytovatele služby ukončit poskytování sjednané sociální služby, je v případě smlouvy o chráněném bydlení vyžadováno zákonem o sociálním bydlení [ust. § 91 odst. 2 písm. g)], slouží k ochraně osoby, jíž je tato sociální služba poskytována, reflektuje tak její slabší postavení a má zabránit snadnému (bezdůvodnému) ukončení smlouvy o chráněném bydlení ze strany poskytovatele této sociální služby a poskytnout jí ochranu. Výpovědní důvody ujednané ve smlouvě pak nijak nevybočují z rámce účelu, rozsahu a podmínek poskytované pobytové služby a odráží postavení obou smluvních stran. Tímto ujednáním tedy nebylo právo výpovědi žalobkyně vyloučeno, ale jen omezeno, přesně tak, jak to předpokládá zákon o sociálním bydlení.

Zákon o sociálních službách neupravuje bezezbytku všechny otázky týkající se vzniku, trvání a ukončení smlouvy o chráněném bydlení, proto je třeba na otázky, které neřeší, použít úpravu občanského zákoníku.

Právní charakteristika poskytnutí ubytování v domově pro postižené nebo nemocné

Závazek, který uzavřela poskytovatelka služeb s klientkou, a to o přenechání pokoje v domově za úplatu k dočasnému užívání (sjednanému na dobu neurčitou), je srovnatelný s nájmem – s modifikacemi vyplývajícími ze zákona o sociálních službách, které zohledňují sociální charakter poskytované pobytové služby.

Není na místě použít subsidiárně (podpůrně) úpravu ubytování (§ 2326 – 2331 o. z.) jako přechodného nájmu (smlouva totiž nepředpokládala, že klient uspokojuje svou bytovou potřebu primárně jinde a v domově je jen na přechodnou dobu), ani jinou speciální úpravu nájmu zohledňující specifický účel nájmu, jako je např. nájem bytu nebo nájem prostor sloužících k podnikání (jehož účelem je provozování podnikatelské činnosti).

Kromě obecné úpravy závazkových vztahů se tak (subsidiárně čili podpůrně) použije obecná úprava nájmu (§ 2201 – 2234 o. z.), samozřejmě s přihlédnutím ke specifikům tohoto typu bydlení upravených v zákoně o sociálních službách.

skoleni_20_9

Ukončení pobytu a poskytování služeb ze strany domova

Zavázal-li se poskytovatel sociální pobytové služby vypovědět smlouvu o poskytnutí této sociální služby jen z důvodů ujednaných ve smlouvě, nemůže smlouvu vypovědět, aniž by byl některý z těchto výpovědních důvodů naplněn, uzavřel svůj výklad Nejvyšší soud ČR.

Nepřisvědčil tak odvolací soud, jehož výklad NS přijal, mínění poskytovatelky služeb, že stačilo dát klientce výpověď podle § 1999 o. z. a smlouva bez dalšího zanikla, aniž by bylo třeba zkoumat naplnění nějakého výpovědního důvodu.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).