Omlouvám se čtenářům, tedy spíše čtenářkám, za genderově nečistý perex článku, ale ten musí být stručný, takže nemůžeme v podtitulu k článku postihnout všechny – obě varianty. Nadto nejde o nějakou zobecněnou a všeobecně platnou právní větu. A na druhou stranu je koneckonců pravda, že stejně, pokud není rozhodnuto o střídavé či společné péči (matky a otce), dostávají do péče děti z rozváděného (rozvedeného) manželství převážně ženy a muž se pak musí postarat o řešení složitostí spojených se stykem s nimi. A nadto mnohdy si ženy děti berou do péče takříkajíc svévolně ještě předtím, než opatrovnický soud vůbec rozhodne.
Odcházím k mamince. Pokud chceš vidět děti, tak si za nimi jezdi
Zpravidla ženy, a ne muži, říkají, že odcházejí k mamince (a děti si berou s sebou). Ještě jsem neslyšel o muži, který by odešel, natož s dětmi, k tatínkovi. I když možná taková doba přijde, kdy nová mladá generace mužů – tzv. mamánci – budou odcházet k maminkám, a to třeba i s dětmi… Ale to neřešme. Pojďme se podívat na velmi zajímavé rozhodnutí Ústavního soudu.
V případu, který Ústavní soud posuzoval pod spis. zn. I. ÚS 2996/17, a rozhodl nálezem ze dne 29. 5. 2018, otec dětí brojil ústavní stížností především proti tomu, že soudy nerozhodly o střídavé péči o společné děti. Je však významný i z toho důvodu, že se soudy zabývaly otázkou cestovních nákladů rodiče, který nemá děti svěřeny do výchovy, na styk s dětmi. Pokud se jeden z Hrozenkova odstěhuje do Aše (či z Varnsdorfu do Vyššího Brodu) nebo naopak, jde o významnou finanční položku. V projednávaném případě šlo jenom o 100 km, ale i takové cestování za dětmi může přinést docela slušný vítr do peněženky. (Ostatně z hlediska námitek proti formě péče o děti byla ústavní stížnost zamítnuta.)
Nejde jen o jízdné, ale i o ztrátu času – třeba na podnikání
Ústavní soud už v minulosti kupříkladu ve svém usnesení spis. zn. IV. ÚS 197/14 řekl, že náklady spojené se stykem s dětmi nemohou být kladeny k tíži jen jednoho z rodičů. Pokud musí rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je „fér“, aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče. Zpravidla se (nadto) totiž nejedná „jen“ o finanční stránku věci, ale též o čas a energii, kterou musí druhý rodič na realizaci styku vynaložit.
V případu, z něhož vzešlo uváděné rozhodnutí ÚS, byly kupříkladu náklady na cestování otce za dítětem vyšší než výživné na toto dítě. To považoval Ústavní soud za nerovnoměrné a vyslal obecným soudům signál, že takovéto rozložení nákladů nebude v budoucnu považovat za ústavně konformní.
Co vás může inspirovat při „boji o děti“? Čím argumentovat u soudu?
Pokud jde o otázku řešení toho, že jeden z rodičů „sebere děti“, tak ÚS ve spis. zn. I. ÚS 955/15 řekl: Skutečnost, že jeden z rodičů protiprávně (jednostranně) změní bydliště dítěte, je podstatnou okolností, kterou je třeba zohlednit při rozhodování, komu dítě svěřit do péče, a při rozhodování o rozsahu a podmínkách styku. Například k předávání dítěte ke styku by mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte. Pro jiné rozhodnutí by měly existovat dostatečně závažné důvody, které by měly být v soudním rozhodnutí vysvětleny.
Ať vám dítě bývalý partner doveze tam, kde bydlíte vy! Ale zase ho musíte vrátit tam, kde bydlí ex
V aktuálním nálezu spis. zn. I. ÚS 2996/17, ze dne 29. 5. 2018, Ústavní soud řekl, že v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek, spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, považuje za vhodné, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. Z toho důvodu by obecné soudy měly s přihlédnutím k usnesení Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 955/15 postupovat při rozvržení povinností spojených se stykem minimálně tak, aby rodič, jemuž byly děti svěřeny do péče, byl povinen předat dítě ke styku v místě bydliště druhého rodiče nebo v místě, na němž se rodiče dohodnou.
Oproti tomu by druhému rodiči vznikala povinnost předat dítě po ukončení styku rodiči, jemuž bylo dítě svěřeno, do péče v místě jeho bydliště. Ústavní soud má za to, že uvedeným postupem budou výše zmíněná negativa spojená s realizací styku rovnoměrně rozvržena mezi oba rodiče. Další výhodou takového postupu je to, že oba rodiče budou muset vynaložit na realizaci styku nejen přibližně stejnou finanční částku, ale rovněž budou muset na překonání vzdálenosti vynaložit svoji energii a čas, což u jiných řešení zohledněno není.
Co můžete chtít po soudech, když bojujete o styk s dětmi?
Soudy rozhodující o styku s dítětem by měly postupovat tak, aby alespoň zmírnily dopady do práv toho z rodičů, jehož práva jsou vznikem objektivní skutečnosti dotčena. Při hledání jisté rovnováhy práv rodičů při realizaci styku dítěte a toho rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno do výchovy, by se tak obecné soudy měly zabývat náklady cestovného a dobou nutnou k překonání původního a stávajícího bydliště nezletilých.
Chtějte slevu na výživném
Právě proto, i když ústavní stížnost otce byla zamítnuta, ocenil Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, který rozhodoval o péči o děti a výživném na ně a který při výpočtu výživného, které má otec platit, zohlednil (odečetl) náklady, jež tento musí vynaložit k realizaci styku s dětmi. Ovšem, i když nejde o výrok, ale jen odůvodnění, dal tím konstituční tribunál návod obecným soudům, jak řešit sporné případy rodičů.
ČLÁNKY DO MAILU