Inteligence, které se dá naučit

Když se řekne „inteligence“

Přinést univerzálně platnou definici inteligence je obtížné. Většina lidí si tento pojem spojuje s testy měřícími rozumové schopnosti jedince, tedy jak je kdo chytrý nebo hloupý. To je ovšem hodně zúžený pohled. Psychologové spíše hovoří o inteligenci jako o schopnosti řešit neznámé anebo obtížné situace, úspěšně se orientovat ve změněných podmínkách a rychle se jim přizpůsobit.

První inteligenční test spatřil světlo světa v roce 1905. V podstatě dodnes používaný vzorec, definující tzv. inteligenční kvocient (IQ) jako poměr mentálního a skutečného věku dítěte, vznikl v roce 1912. V případě dospělých se pak začal používat odvozený vzorec porovnávající rozumové schopnosti jedince s průměrem populace. IQ 100 tedy znamená průměrnou inteligenci, IQ 70 je hranicí slabomyslnosti a IQ 140 naopak geniality.

Už delší dobu je však zřejmé, že složitost lidské duše nelze jenom testy IQ postihnout. Ty měří jen abstraktní inteligenci, tedy schopnost řešit dobře definované, tzv. akademické problémy. Vůbec nic však nevypovídají o schopnostech člověka vycházet s ostatními lidmi (sociální inteligence) i sama se sebou (emoční inteligence) nebo schopnosti řešit praktické problémy každodenního života (praktická inteligence).

Komu není shůry dáno…?

Rozšířenou představou je, že míra inteligence je každému člověku vrozená a on sám ji může ovlivnit už jen minimálně. To ovšem platí jen pro abstraktní inteligenci, a ještě jen do určité míry. Vysoké IQ je spíše osudem nabídnutou možností – stejně jako třeba absolutní hudební sluch, výtvarný talent nebo pohybové nadání. Pro úspěch každého je pak důležité, jak je jím tato nabídnutá možnost využita a rozvíjena. Fatalismus tedy není na místě.

To ještě více platí pro ostatní druhy inteligence, které jsou pro spokojený a šťastný život daleko důležitější. Spíše než pořekadlo Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí se tedy zdá být pravdivější rčení, že je Každý svého štěstí strůjcem. Role výchovy a přebírání modelů chování od dospělých vzorů má v případě sociální, ale i praktické inteligence zcela zásadní význam.

Beze zbytku to platí i pro inteligenci finanční, tedy schopnost dobře hospodařit s penězi a majetkem. K tomu je potřeba nejen abstraktní inteligence, ale hlavně i určité znalosti a zkušenosti. Pokud je člověk nezíská v rodině, nemusí ještě rezignovat. Nikdy není pozdě. Bohužel většina lidí v Česku má v tomto směru zatím značné rezervy.

Svědčí o tom nejen problémy většiny zdejších domácností vyjít s penězi, které se projevují i růstem počtu exekucí, ale i léta výrazněji se neměnící struktura úspor a přezíravý postoj k finančnímu plánování. O ekonomické negramotnosti řady lidí vypovídá i jejich lehkomyslnost ve finančních otázkách a nezodpovědný přístup k minimalizaci rizik.

Buďte finančně inteligentní

Peníze asi nejsou tou úplně nejdůležitější věcí na světě. Zdraví, štěstí a lásku si za ně nikdo nekoupí. Lidem, kteří s nimi umějí zacházet, však mohou život zpříjemnit a přinést jim větší míru svobody. Jistě, lze namítnout, že i nemajetný bezdomovec je svým způsobem svobodný. Pro většinu lidí to ale nejspíš není ten typ svobody, o který by zrovna stála. Na druhou stranu, příliš svobodný nemusí být ani velmi bohatý člověk, pro něhož se peníze stanou středem jeho vesmíru, ale přitom nemá čas si je užít.

Nejdůležitější je nalézt rovnováhu mezi příjmy a výdaji, která člověku umožní prožít spokojený život. Tato rovnováha přitom může být pro každého člověka na úplně jiné úrovni a také se zpravidla mění podle toho, v jaké životní etapě se člověk nachází. Ideální je, pokud dokáže vydělat tolik peněz, kolik potřebuje pro svá běžná vydání, splácení svých finančních závazků a vytváření přiměřených finančních rezerv pro očekávaná i neočekávaná vydání.

Pokud člověk s penězi nevychází, musí buďto zvýšit své příjmy, nebo snížit vydání, popřípadě obojí zároveň. Pro případ přechodných finančních problémů by každý člověk měl mít vytvořeny rezervy. Další možností je si potřebný obnos půjčit a řešení problému tak rozprostřít v čase. Někdy může být půjčka nejvhodnějším řešením. Vždy, než si člověk půjčí, by ale měl mít jasno, jak dluh splatí a zda se tím jeho finanční problémy naopak neprohloubí.

Finanční inteligence spočívá ve schopnosti pružně a racionálně reagovat na změny životní a finanční situace a využívat k tomu nejvhodnějších nástrojů. Znamená to mj. neutrácet zbytečně a bezhlavě, nepoužívat nepotřebné nebo nevhodné finanční produkty. Maximalizovat výnosy ze svých úspor a investic a přitom mít zmapována a pokryta možná rizika. Finančně plánovat, tedy vědět kdy a jakým způsobem je nejvýhodnější si peníze půjčit a kdy naopak půjčky splatit atd.

Učit se, učit se, učit se

Schopnost dobře hospodařit s financemi i osobním a rodinným majetkem je v tržní ekonomice velmi důležitá. Žijeme sice už skoro dvacet let v kapitalismu, ale spousta lidí stále nezměnila své zvyky. I ve finančních otázkách se spoléhají na to, že bude někdo myslet za ně. Přetrvává tu zarytý konzervatizmus projevující se lpěním na překonaných finančních produktech a službách a neochotou vyzkoušet cokoliv nového.

Zároveň však neznalost a důvěřivost některých lidí ve finančních otázkách téměř nezná mezí a mnohdy hraničí až s naivitou. Lidé se snadno nechávají ovlivnit reklamou a více než vlastnímu rozumu věří různým finančním poradcům a zprostředkova­telům. Bez rozmyslu se zadluží, uzavřou pro ně nevýhodnou pojistku nebo s vidinou rychlého bezpracného zisku investují do věcí, kterým vůbec nerozumějí.

Tento neutěšený stav lze napravit asi jen změnou přístupu jednotlivců ke správě jejich finančního majetku. Tak jako v mnoha jiných oborech lidské činnosti i tady platí, že bez znalostí a zkušeností se vyvarovat chyb prostě nelze. Potřebné informace a znalosti lze v době internetu získat snadno a pohodlně. Stačí jen trochu chtít a přemoci nechuť učit se něčemu novému. S určitými znalostmi se pak i zkušenosti nabývají snáz.

Každému, kdo se rozhodne se ve finančních otázkách sebevzdělávat, lze kromě vytrvalosti především doporučit, aby rozlišoval zdroje, ze kterých čerpá informace. Využít lze dle libosti populární i odbornější texty. Vždy je však třeba dát si pozor na účelová doporučení a rady, které jsou motivovány jen snahou získat klienta. Vždy se vyplatí zdravě kritický postoj k čemukoliv, co je vychvalováno do nebes.

Co se v mládí naučíš…

Zkušenosti lze samozřejmě nabývat i cestou pokusů a chyb. Člověk sice nemusí nic studovat, ale zase se nevyhne nejrůznějším karambolům. O peníze asi nikdo nepřichází rád. Vyprávět by o tom mohli nejen klienti zkrachovalých kampeliček a vytunelovaných fondů. Netýká se to ale jen vkladů a investic. Zjistit, že člověku dluhy přerostly přes hlavu, až když mu na dveře zaklepe exekutor, je trochu pozdě.

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou rodiče mohou pro své děti v tomto směru udělat, je naučit je dobře hospodařit s penězi. Vytvořit si správný vztah k penězům a majetku, poznat jejich hodnotu a naučit se správně řešit případné finanční problémy by se každý měl naučit pokud možno už v mládí. Čím dříve dítě zjistí, že nic na světě není zadarmo, a chce-li utrácet, musí si na to nejprve vydělat nebo ušetřit, tím lépe.

Kapesné by se nemělo stát automatickým nárokem bez jakýchkoliv povinností a odpovědnosti. Jeho výše by měla být přiměřená rozumovým schopnostem dítěte. Způsob, jakým dítě s ušetřenými penězi nakládá, by měl podléhat decentnímu, ale přitom důslednému dohledu rodičů. Jakmile je dítě větší, mělo by poznat, že další peníze si může samo vydělat zprvu větší pomocí v rodině, později pak třeba sběrem papíru nebo formou brigády.

V nabídce bank lze kromě spořících „dětských“ účtů, u nichž hraje dítě roli zcela pasivní, najít i produkty, které dětem umožní aktivně se zapojit do správy úspor. Už desetileté dítě může mít svůj téměř plnohodnotný bankovní účet i s platební kartou. Kromě toho, že tím posílí své sebevědomí, se tak může nenásilnou formou naučit věci, které ve svém dalším životě bude zcela jistě potřebovat.