Rovnice směny
Model, kterým se tento příspěvek zabývá, bývá nazýván jako rovnice směny nebo kvantitativní rovnice peněz. Vztah, který se opírá o domněnku vztahu mezi čtyřmi důležitými hospodářskými veličinami, byl přiblížen americkým ekonomem Irvingem Fisherem (1867–1938) v dílech „The Purchasing Power of Money“ (1911) a „Elementary Principles“ (1912).
Změna jedné z proměnných zahrnutých v rovnici směny vyvolává změnu dalších proměnných. Rovnice se standardně zapisuje ve tvaru MV = PQ, kde M je množství peněz v oběhu, V udává oběžnou rychlost peněz, P cenovou hladinu a Q množství směňované produkce.
Dvě strany této rovnice, podobně jako rovnice jakékoli jiné, fungují obdobně jako dvě misky vah. Je-li z jedné strany misek vah odebráno závaží jisté hmotnostní hodnoty, pak pro dosažení rovnováhy vah musí být z druhé misky odebráno závaží stejné hmotnostní hodnoty. Když se v rovnici směny změní hodnota některého faktoru, musí se pro dosažení rovnosti změnit hodnota faktoru jiného (popřípadě hodnoty jiných faktorů).
Na levé straně rovnice (misce vah) je množství peněz v oběhu M a oběžná rychlost peněz V, jejichž hodnoty se vyrovnávají hodnotami na pravé straně rovnice (misce vah), kterými je cenová hladina P a množství směňovaných statků Q. Čtěte více: Propastné rozdíly průměrné mzdy a kupní síly.
Ilustrační příklad zvýšení množství peněz v oběhu
Představme si situaci, kdy se novodobý Jánošík zmocní tiskařských strojů a ve velkém začal tisknout vysoce zdařilé padělky bankovek a rozhazovat je po ulicích a shazovat z letadla nad celým územím státu. V takové situace dochází k tomu, že množství peněz v oběhu M se zvyšuje, schématicky zapsáno (M↑V = PQ).
Aby se toto zvýšení na levé straně vyrovnalo podle rovnice směny (pomyslných vah), musí se změnit hodnoty jiných faktorů (hmotnostních hodnot pomyslných závaží). Podle rovnice je takové vyrovnání možné jen snížením V (poklesem oběžné rychlosti) nebo zvýšením P (růstem cen), popřípadě zvýšením Q (množství statků nabízených ke směně).
Ke snížení oběžné rychlosti V v této situaci pravděpodobně nedojde, protože lidé budou mít pod vlivem pocitu bohatství spíše tendenci více utrácet. Možnost zvýšení množství nabízených statků Q je, díky omezenosti výrobních kapacit, zanedbatelné. Pro dosažení rovnováhy pravděpodobně přispěje růst cen statků P, schématicky vyjádřeno (M↑V = P↑Q). Bezmezné tištění peněz pravděpodobně povede k růstu cen (inflaci), pokud nebude zároveň doprovázeno tendencí peníze tezaurovat (např. uschovávat pod polštář domácím obyvatelstvem, vázání peněz v devizových rezervách jiných států) nebo znatelným zvýšením množství statku nabízených ke směně (např. dostupnost relativně levných statků dovážených z rozvojových zemí). Čtěte více: Jsou dnešní peníze ještě plnohodnotnou odměnou?
Čím platíte nejraději?
Příklad z období zlatého standardu
Díky zámořským plavbám a zeměpisným objevům v 15. a 16. století došlo v novověku k přílivu zlata ze zámoří do Evropy. Jelikož peníze byly kryty zlatem (zlatý standard), zvýšení množství zlata znamenalo zvětšení množství peněz v oběhu (rostlo M). Čtěte více: Sláva a pád mince na českém území.
V rukou lidí se objevilo více peněz, rostla tendence utrácet a rostla oběžná rychlost peněz. V rovnici směny je tato situace zachycena zvýšením hodnot na levé straně rovnice, schématicky vyjádřeno (M↑V↑ = PQ). Pro dosažení rovnováhy se pak musí buď zvýšit ceny směňovaných statků (rostoucí P) anebo zvětšit kvantum směněných statků (rostoucí Q). Jelikož kapacity pro zajištění směňovaných statků jsou limitovány, je zvýšení množství statků rovněž limitováno. Velký příliv zlata v novověku se tak projevil hlavně v růstu cenové hladiny (inflaci).
Historie ukazuje, že díky převratným technickým vynálezům došlo často ke zproduktivnění výroby a růstu dostupných statků nabízených ke směně. Bylo by možné uvést mnoho příkladů, jedním z nich je třeba vynález parního stroje. Parní stroj poskytl pohon, umožňující pohánět výrobní stroje a vyrábět ještě větší kvanta statků připravených ke směně. Podle rovnice směny v takové situaci rostlo Q, schématicky vyjádřeno (MV = PQ↑).
Pokud bylo množství peněz v oběhu limitováno množstvím zlata, nebylo možné v dobách dodržování zlatého standardu množství peněz v oběhu rapidně zvyšovat (M bylo obvykle takřka konstantní). K dosažení rovnováhy tak podle rovnice směny v takové situaci asi nejvíce přispívalo snížení cenové hladiny (ceny klesají) nebo snížení množství směňovaných statků, (existuje tendence omezovat výrobu nebo likvidovat výrobky), schématicky vyjádřeno (MV = P↓Q↑). Tento příklad ukazuje na skutečnost, že zlatý standard poskytuje měnu, která svou podstatou vede k poklesu cen (deflaci) a situaci, kdy mnohé zdroje nebudou využity (např. omezování výroby). Čtěte více: Nejistota na trzích zvyšuje cenu zlata. Jak do něj investovat?
Souhrn
Podle rovnice směny lze uvažovat o aspektech, které ovlivňují kupní sílu námi používaných peněz. Z rovnice směny například vyplývá, že nekryté peníze vyžadují důvěru jejich držitele v to, že centrální banka zvládne svou roli a udrží v ekonomice takové množství peněz, které za dané situace (oběžné rychlosti peněz, cenové hladiny a množství směňované produkce) zajistí minimální růst cen. Držitel těchto peněz musí například také věřit v to, že lidé nepodlehnou davové panice a pod vlivem zaručené zprávy o konci světa nezačnou bezhlavě jim dostupné peníze čerpat a utrácet, protože taková situace pravděpodobně povede k nekontrolovatelnému růstu cenové hladiny a znehodnocení kupní síly peněz.