Poškozený dopravní nehodou byl nucen si pronajmout náhradní vozidlo v období od 10. 1. 2019 do 28. 1. 2019, tedy po dobu 19 dnů, přičemž denní platba činila 700 Kč. Autopůjčovna fakturovala částku 13 300 Kč. Jenže pojišťovna, u které byl pojištěn viník nehody, uhradila pouze částku 4200 Kč, neboť akceptovala pouze zapůjčení náhradního vozidla do doby oznámení totální škody, tj. do 15. 1. 2019. Zbývající neuhrazená částka ve výši 9100 Kč se tak stala předmětem soudního sporu, kdy autopůjčovna žalovala pojišťovnu.
Jenže soud dospěl k závěru, že účelně vynaložené náklady na náhradní vozidlo lze poškozenému přiznat jen do 15. 1. 2019, neboť to je den, kdy pojišťovna rozhodla o totální škodě. Jelikož šlo o spor do 10 000 Kč, řízení bylo jen jednoinstanční, nebylo možno se odvolat proti rozhodnutí soudu. A tak se firma obrátila rovnou se stížností na Ústavní soud.
Přečtěte si také: Společným vymáháním nízkých dlužných částek ušetříte a máte větší šanci
Od rozhodnutí o totální škodě a výplaty pojistného plnění uplynulo deset dní
Autopůjčovna mimo jiné uvedla, že pojistné plnění od pojišťovny bylo poškozenému připsáno na účet 25. 1. 2019, což byl pátek, 26. a 27. ledna tudíž připadlo na sobotu a neděli a v pondělí 28. ledna, tedy v nejbližší možný termín, poškozený náhradní vůz vrátil. Nešlo tedy o nějaké zbytečné užívání vozidla. Pojišťovna argumentovala, že zapůjčení náhradního vozidla považuje z části za neúčelné, neboť již 15. 1. 2019 byl poškozený vyrozuměn o totální škodě vozidla.
Ústavní soud (ve svém nálezu spis. zn. I. ÚS 2932/20, ze dne 14. 1. 2021) zhodnotil postup soudu, proti jehož rozhodnutí směřovala ústavní stížnost, jako sporný. Soud se nevypořádal s dřívějším nálezem Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 3831/17.
Přitom v dalším nálezu spis. zn. IV. ÚS 2503/18 Ústavní soud konstatoval, že nenásleduje-li obecný soud nosné důvody nálezu Ústavního soudu, aniž by pro to poskytl adekvátní odůvodnění, porušuje právo účastníka řízení na spravedlivý proces.
V nálezu spis. zn. I. ÚS 3831/17 ale Ústavní soud konstatoval, že podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde ať již k částečnému, nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou. Podle náhledu Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Ve své podstatě tak není důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený.
S touto argumentací se ovšem soud nevypořádal.
Na náhradní vůz má právo majitel opravitelného i totálně zničeného auta
Ústavní soud pak znovu (ve svém nálezu spis. zn. I. ÚS 2932/20, ze dne 14. 1. 2021, řešícím popisovaný případ) připomenul, že není důvod, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zničeno totálně. Oba dva poškození se nacházejí ve stejné životní situaci, a to že z důvodu dopravní nehody nemohou užívat vozidlo vlastní, a proto používají vozidlo cizí, resp. náhradní.
Obrazně řečeno, poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, přestoupí z náhradního vozidla do vozidla opraveného, zatímco poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno totálně, vystoupí po rozhodnutí pojišťovny o totální škodě z náhradního vozidla a bude čekat, než mu pojišťovna zašle pojistné plnění, aby si mohl zakoupit vůz nový. Z časového hlediska přitom není vyloučeno, aby oprava vozidla trvala déle než koupě vozidla nového.
Ústavní soud tedy, poněkud ironicky, ale správně uložil soudu, jehož rozhodnutí zrušil, aby se vypořádal s tím, z jakého důvodu zvýhodňuje při poskytování náhradního vozidla toho poškozeného, jehož vůz je poškozen jen částečně.
