Osoby, které jsou více než jeden rok nezaměstnané, tvoří dnes v zemích Evropské unie více než 50 % celkového počtu nezaměstnaných (z nich celou polovinu tvoří nezaměstnaní déle než 2 roky). Například Japonsko uvádí okolo 15 % dlouhodobě nezaměstnaných a USA 7 %.
Vývoj v posledních letech ukazuje, že ti, kteří ztratí zaměstnání, mají statistickou šanci 20 %, že se zařadí mezi dlouhodobě nezaměstnané. Dlouhodobá nezaměstnanost je často skloňovaným problémem na evropských trzích práce.
Sociální dopady
Vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných, typický pro velké množství evropských zemí, má vážné sociální dopady. Lidé ztrácejí pracovní návyky, základní kontakt s běžným společenským životem, rychle pohodlní a zvykají si na štědrý systém sociálních dávek. Ten je nejčastější příčinou nárůstu počtu dlouhodobě nezaměstnaných.
Problémem nemusí být vždy pouze vysoká podpora v nezaměstnanosti. V České republice jsou jedním z klíčových problémů špatně nastavené dávky sociální podpory, které bohatě dotují rodiny s velkým počtem dětí. Stát tak nepodporuje zodpovědnost při plánování rodiny, naopak kontraproduktivně zvýhodňuje život lidí bez práce.
Vedle těch, kterým se pracovat nevyplatí, patří mezi dlouhodobě nezaměstnané také úzce specializovaní nebo nízce kvalifikovaní pracovníci, kteří přišli o své místo kvůli strukturálním změnám ve výrobě. Jejich osud závisí na dostatečně účinné aktivní politice zaměstnanosti – především formou efektivních rekvalifikačních programů, podporou mobility pracovní síly a investicemi v regionech postižených strukturálními změnami.
Štědré sociální dávky odrazují od hledání práce
V současné době je vysoká nezaměstnanost zejména ve Španělsku, Německu, Francii a Itálii. Naopak nejnižší nezaměstnanost je v Nizozemí, Velké Británii nebo Lucembursku.
Lidé bez práce v oblastech s vysokou nezaměstnaností nemigrují směrem do regionů s vysokou poptávkou po práci. Důvodem jsou především přetrvávající jazykové a informační bariéry. Velká část Evropanů stále neví o tom, kde a jaká práce je poptávána, nebo se jazykem země, kde by se mohli ucházet o zaměstnání, nedomluví.
V rámci Evropské unie migruje za prací přes hranice členských států necelé jedno procento ekonomicky aktivního obyvatelstva ročně. Tato situace je živnou půdou pro trvalý růst dlouhodobě nezaměstnaných v některých oblastech (Španělsko, Itálie). Na druhé straně oblasti dynamického rozvoje (jižní Anglie, Nizozemí, centrální Portugalsko) postrádají velké množství kvalifikované pracovní síly.
Dalším důvodem je vysoké daňové zatížení práce spojené se štědrou sociální sítí (Francie, Švédsko a Dánsko). Vysoké daňové zatížení odrazuje ekonomicky aktivní od práce a štědré sociální dávky oslabují motivaci nezaměstnaných k migraci za prací.
Země | Nezaměstnanost (v %) |
---|---|
Belgie | 55,8 |
Dánsko | 21,0 |
Finsko | 22,1 |
Francie | 43,9 |
Irsko | 52,4 |
Itálie | 60,2 |
Lucembursko | 21,9 |
Německo | 50,7 |
Nizozemí | 31,6 |
Portugalsko | 42,8 |
Rakousko | 27,6 |
Řecko | 56,4 |
Španělsko | 40,8 |
Švédsko | 30,1 |
Velká Británie | 28,2 |
Estonsko | 59,1 |
Litva | 67,3 |
Lotyšsko | 61,3 |
Kypr | 24,1 |
Maďarsko | 43,7 |
Malta | 21,6 |
Polsko | 41,7 |
Slovensko | 59,2 |
Slovinsko | 46,4 |
ČR | 40,2 |
Celková nezaměstnanost v zemi je 100%, z toho dlouhodobá nezaměstnanost dosahuje údaje uvedené v tabulce
Pramen: „Statistics in Focus, Labour Force Survey 2002“
Dlouhodobá nezaměstnanost nejčastěji postihuje tyto skupiny občanů:
- Občany s nízkou kvalifikací
- Občany se sociálními a osobními handicapy
- Příslušníky etnických menšin
- Imigranty
- Zdravotně postižené občany
- Obyvatele venkova nebo upadajících regionů
- Občany předdůchodového věku
- Mladistvé
- Občany zaměstnané dlouhodobě u jednoho zaměstnavatele a na jednom místě
Dlouhodobá nezaměstnanost má pro člověka značné sociální důsledky. Rostou však i výdaje státního rozpočtu na sociálních dávkách a službách a současně jsou nižší příjmy kvůli neodvedeným daním z příjmu a kvůli nižší koupěschopnosti obyvatelstva i DPH či spotřební daně.
Čím déle je nezaměstnaný bez práce, tím menší má naději nalézt práci znovu. I když se daří v jednotlivých členských zemích snižovat v určitém období nezaměstnanost, nedotkne se to dlouhodobé nezaměstnanosti. Uskutečňuje se proto řada aktivit k jejímu snižování:
- Programy na zvyšování kvalifikace
- Zvýhodnění a podpora firem, které zaměstnají dlouhodobě nezaměstnané
- Finanční příspěvky a poradenství pro ty, kdo začnou podnikat
- Zvyšování kvality výuky
- Místní orgány nabízejí krátkodobá zaměstnání
Nejdůležitější ovšem je přejít k nástrojům, které přimějí dlouhodobě nezaměstnané nastoupit na existující pracovní místa. Musí se změnit vnímání nezaměstnanosti ve společnosti. Občané a rodina se musí o sebe umět postarat, nelze spoléhat na stát – ten by měl být až poslední záchranná síť.