Hlavní navigace

Co se může změnit po příštích volbách?

4. 1. 2005
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

V souvislosti s příštími volbami zaznívá velký pesimismus i optimismus. Volební průzkumy naznačují, že by ČR mohla mít po 8 letech pravicovou vládu - s ODS v čele. Ta již dnes deklaruje řadu cílů a záměrů. Je dobré se s nimi alespoň pro představu seznámit.

Co se může po příštích volbách změnit?

Řada našich čtenářů ve svých reakcích na články – především z rubriky daně a stát – vyjadřuje v souvislosti s možnou výměnou české vlády z části velkou skepsi, nebo naopak velký optimismus. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že ke změně vlády s vysokou pravděpodobností za necelé dva roky skutečně dojde. Je tedy namístě položit si otázku, co by mohla tato změna znamenat a co by mohla přinést nového v hospodářské a sociální oblasti.

Jak by byl pod vedením pravicové vlády změněn důchodový systém, trh s byty, pracovní právo, sociální jistoty a podnikatelské prostředí? Jakým směrem by se případná pravicová vláda v oblasti reforem vydala a jakým způsobem by nás toto mohlo postihnout?

Občanská nejistota

Každý z nás disponuje volebním právem a stejně jako na každém jiném trhu i na trhu politickém je nutné být při rozhodování dobře informován. Velký problém však nastává v případě politického trhu s následnou realizací deklarovaných záměrů. Občan nemá jistotu, že vláda svým slibům skutečně dostojí. Přesto platí, že se rámcově svých deklarovaných cílů držet snaží.

Česká republika se navíc v současné době nachází ve specifické situaci. Ať bude zvolena jakákoliv politická strana, reformy v oblasti důchodového systému, bytového trhu, podnikatelského prostředí či sociálních dávek provést musí. A chceme-li mít alespoň minimální představu o budoucnosti, nezbývá nic jiného, než prostudovat volební program té strany, která požívá nejvyšší voličské obliby – ODS.

Modrá cesta

Veškeré záměry jsou v případě nejvýznamnější opoziční strany formulovány v tzv. Modré šanci, která se pokouší nastínit, jak by se ODS chovala v případě získání mandátu k vládě. Ve většině případů využívá jako argumenty rostoucí zadlužení, nezaměstnanost a státní zásahy. Nicméně je dobré hned na úvod uvést, že uvedené problémy nejsou ani tak zapříčiněny jednáním levicových vlád, jako spíše nečinností vlád. A to nejen těch dvou posledních levicových. Celý hospodářský systém byl ve své podstatě nastaven již v první polovině devadesátých let a v průběhu času zažil pouze několik kosmetických úprav.

Problematický trh práce

Česká republika zažívá hned dvojí negativní vývoj. Jednak klesá počet lidí, kteří pracují, respektive klesá zaměstnanost, a na druhé straně roste počet lidí, kteří pracovat nechtějí nebo nemohou. Zvyšuje se počet důchodců, studentů, nezaměstnaných a počet zaměstnanců ve státních službách. Z toho také vyplývá, že břemeno, které na svých bedrech nesou všichni zaměstnanci v soukromém sektoru, nebezpečně těžkne.

Vládě nezbývá nic jiného, než zajišťovat dostatečné zdroje na pokrytí „sociálních“ výdajů. Proto došlo v posledním roce k výraznému růstu odvodů OSVČ, avšak nedošlo k omezení sociálních výdajů na straně druhé. V příštím roce tak opět vzroste životní minimum a spolu s ním řada dalších sociálních dávek (viz článek Sociální dávky – zvýšeny díky životnímu minimu). Zvýšené výdaje pokryjí rostoucí odvody OSVČ, kterým se zvyšují jednak minimální platby pojistného a jednak i vyměřovací základ (celkem o 5 %) (viz článek Živnostníkům se lepí smůla na paty). Dále se zvýší příjmy z nepřímých daní (zvýšené sazby DPH a rostoucí spotřeba obyvatelstva).

Svoboda volby

Právě svoboda volby je průvodním znakem toho, že jsme skutečně svobodnými občany. Spolu s ní jsme však nuceni nést i větší zodpovědnost sami za sebe, a tím se snižuje i naše jistota v životě. ODS deklaruje ve svém programu to, že by například i zaměstnanci měli možnost přihlásit se k nemocenskému pojištění dobrovolně (jako je tomu doposud pouze u OSVČ – viz článek Změny v nemocenském pojištění) a mladí lidé by se mohli svobodně rozhodnout, zda budou přispívat do důchodového systému, nebo si na důchod uspoří sami; platili by pouze určitou částku, která by jim ve stáří zajistila tzv. rovný důchod. Starší občané a důchodci by se museli smířit s tím, že současný systém pro ně bude povinný a prodlouží se jim hranice pro odchod do důchodu. Tímto by podle ODS došlo ke snížení ceny práce a zvýšení čistých příjmů obyvatelstva, spolu s omezením administrativních opatření, kterým čelí podnikatelský sektor v případě daní a odvodů státu.

Zákoník práce

Zákoník práce je další předmět zájmu opozičního programu. Ten byl totiž přijat již v roce 1965 a vychází z principů, které jsou skutečně své době poplatné. Občan podle něho může činit pouze to, co mu ukládá zákon, což je v rozporu s naším ústavním zákonem, který naopak deklaruje, že občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje.

V programu opoziční strany se ovšem o jejích představách, které se týkají pracovního práva, mnoho nedočteme. Pouze je v něm konstatováno, že by smluvní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vycházely pouze z obecných principů a dále by záleželo na vůli obou stran, jakou si určí pracovní dobu, odstupné, odchodné, konkurenční doložky apod.

Zákon o zaměstnanosti

I na Měšci (viz Nový zákon o zaměstnanosti komplikuje podnikání mnoha firmám) jsme již informovali o možných důsledcích nového zákona o zaměstnanosti. Kromě některých negativních důsledků pro zaměstnávání studentů prostřednictvím agentur práce upravuje zákon i pravidla pro udělování pokut.

Úřady práce mohou nově až do výše jednoho milionu korun pokutovat zaměstnavatele, který neinformuje úřady práce o volných místech pro osoby se zdravotním postižením nebo za porušení zákazu diskriminace a rovného zacházení. Pokutu do výše 2 milionů korun hrozí tomu, kdo zaměstnává pracovníky místo na pracovní smlouvu pouze prostřednictvím živnostenského listu. Všechny tyto úpravy jsou ODS kritizovány, ale alternativu k nim se bohužel nedozvíme.

Sociální jistoty

V oblasti sociálních dávek a podpor stojí v návrhu možnost zavedení tzv. záporné daně. Ta by byla zavedena současně s rovnou daní. Rovná daň znamená, že by občan vždy ze základu daně odvedl 15 % daně z příjmu a současné rozpětí od 9 do 32 % by neexistovalo. Při jejím zavádění je nejdůležitější správně stanovit tzv. nezdanitelné minimum. To určí hranici, za kterou se již příjmy zdaňovat nebudou. Kdo pak této hranice ve svých příjmech nedosáhne, bude mu vyměřena již zmíněná záporná daň, respektive mu stát jeho příjmy do nezdanitelného minima navýší. Tím by byly nahrazeny výplaty některých sociálních dávek.

Například slovenská zkušenost se zavedením 19% rovné daně je taková, že nejvíce si pohoršily rodiny ze středních vrstev, tedy ty rodiny, které tvoří většinu.

skoleni_15_4

Dočkáme se změny?

Opoziční strana nabízí řešení v podobě omezení státních zásahů do ekonomiky. Chtěla by snížit daně z příjmu a odvody pojistného nejen pro OSVČ. Zde však platí jednoduché pravidlo: příjmy státního rozpočtu umí snížit každý politik, problém nastává ve chvíli, kdy musí být omezeny výdaje. Ty lze totiž snížit pouze a jen tehdy, kdy se na tom shodnou i občané. Abychom tak ODS mohli skutečně věřit, musela by jednoznačně říci, že sníží sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti, zreformuje důchodový systém, ale tím zároveň sníží sociální jistoty občanů. Tato oblast je totiž spojitou nádobou.

Chceme-li nižší daně, musíme si být vědomi toho, že chceme i větší odpovědnost sami za sebe. Pokud by i po takto jasně deklarované snaze získala ODS ve volbách mandát k vládnutí, měla by provést skutečně radikální řez. Tak tomu bylo i například v osmdesátých letech v USA (zásluhou již zesnulého Ronalda Reagana), na Novém Zélandu (za vlády Rogera Douglase) a ve Velké Británii (zásluhou baronky Margaret Thatcherové), na konci devadesátých let na Slovensku, v Litvě a v Estonsku. Lékem tak není ani tak nová vláda jako spíše změna myšlení občanů. Nastane něco podobného i v ČR?

Vzdali byste se svých sociálních jistot?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).