Děkuji.
Platit kartami moc nešlo. V KLDR vůbec, v Číně málokde, v Ománu nebylo za co, tak snad v SAE (a také ne všude), ale zas tolik plateb jsme neměli. Potřebovali jsme kompromis mezi rozumnými kurzy a bezplatnými výběry z bankomatu a pokud možno společnou útratu co nejméně kartami, aby se to na konci snadno vyúčtovávalo a z toho nám vyšla Sberbank k Optimal kontu. Asi nejlepší by byla Cetelem s aktivovaným bonusem "výběry v zahraničí z bankomatu zdarma", ale tu nikdo z nás neměl.
Díky, užij si to. Já na to, abych byl někde měsíc a půl nemám dovolenou :(. Poslední týden tento rok padne na Ushuaiu, kam jsme koupili letenky díky chybovému tarifu z Milána lehce přes 8 tisíc. Cestou zpět se na 20 hodin zastavíme v Buenos Aires a 6 hodin v Sao Paulu. To zas bude sprinová "dovolená" :)
Asi jsem měl zvolit jiné pořadí ve větě - Dopravním podnikem hl. m. Prahy byly dodány tramvaje: http://www.dpp.cz/blog/prazske-tramvaje/tramvaje-do-koreje/ a je možné, že i autobusy Karosa (neb stále jezdily v typických nátěrech - červeno bílé v městské úpravě a modro bílé v meziměstské úpravě)
Ano, i za to. Za to, abychom mohli převzít zodpovědnost za vlastní život a ne jen přijímat to, co nám někdo, kdo k tomu má moc, dovolí. Každý s tímto právem naložil jinak, někdo se naložil do lihu a proudil dýmem z cigaret, jiný nekouří, nepije a raději jezdí po světě. A třeba i do takových obskurdních zemí
Něco málo je v komentářích k fotkám.
Co mě třeba překvapilo, jak lidé v hlavním městě spořádaně (a opravdu všichni!) používají podchody i když provoz na silnici není tak rušný, že by se nedala přejít. U nás by to moc nefungovalo. Jak u nás není alespoň dvojité zábradlí, tak lidi budou přebíhat. Také na cestách jsou velmi časté policejní nebo vojenské kontroly.
Co se oblečení týče, těžko hodnotit. Dorazili jsme ve dnech, kdy se slavily největší svátky v roce (založení vládnoucí politické strany), takže jsme viděli hodně lidí ve slavnostním oblečení, dokonce v krojích - zajímavé je, že kroj jako takový používají pouze ženy, muži (i když mužský kroj asi existoval, podle "krojovaných panenek" prodávaných v obchodech se suvenýry) používají kalhoty (asi hodně tmavě modrá), košili (bílou) a kravatu (červenou). Vzhledem k teplotám jsme lidi v saku moc neviděli, nevím, co nosí, když je větší zima.
Hodně lidí chodí oblečeno stejně (ale to známe z minulého režimu i u nás, zkrátka omezená nabídka) a hodně jednoduše - tmavě modrá košile z hrubšího materiálu (připomínající z dálky sako) a tmavě modré kalhoty u mužů, ženy o něco rozmanitěji. I ve městě je hodně lidí v uniformě.
Navštívili jsme cirkus, planetárium, delfinárium, bowlingovou halu, střelnici, zábavní park, pivnici, restaurace - všude byli místní lidé. Takže zábava existuje, ale nemáme šanci zjistit, kolik lidí jí využívá (i když bowlingová hala měla 40 drah, dokonce zde v patře byly hrací (videohry) i výherní automaty), zda sem má přístup každý, nebo jen vybraná skupina obyvatel. Např. Hala nám může nám přijít obrovská (obsazenost byla si 30 %), ale jestli je jen jedna na 3 milionové město, je to málo. A to je právě to, co jako příležitostní turisté s pevným programem nemáme šanci zjistit.
Stejné je to s turisty. Kde jsme byli, potkávali jsme další autobusy s turisty, ale když jsme porovnávali zájezdy jiných sestovek vycházelo nám, že mají podobný itinerář. Je tak možné, že některé "body zájmu" jsou otevřeny jen někdy (ať už jen některý den v týdnu, nebo jen na předchozí objednávku) a že i jejich zaměstnanci mezi nimi "kolují" - což jsme v jednom případě zaregistrovali, když jsme jednu průvodkyni potkali jeden den v jednom z muzeí a jiný den na taneční přehlídce na náměstí.
Dále třeba brát v úvahu jednu věc - hlavní město je výlohou celé země a lidé zde žijící mohou mít zcela jinou životní úroveň, než zbytek země. Jsme si vzpomněli na trilogii Hladové hry a propastný rozdíl mezi Kapitolem a zbytkem země. Náladu obyvatel už nemá turista šanci zjistit vůbec. Do řeči s místními se nedostane (i kdyby uměl jazyk, průvodce ho nenechá) a průvodce mu pravdu neřekne (což jsme se několikrát přesvědčili, když lhali i o takových zbytečnostech jako počty televizních kanálů).
Klidně si udělám účet u Satanské banky, když mi dá dobré podmínky. Bohužel zrovna využívání karty v zahraničí je to, kde banky vycítily příležitost a zejména začínají plíživě zvyšovat své kurzové marže. Aktuálně je běžná výše kurzové marže zhruba o polovinu vyšší, než byla před 5 lety a nadále roste :(.
V zemích, kde se platí eurem (třeba o víkendu jsme byli v Římě), platím výhradně hotovostí nakoupenou v arabských směnárnách, naposledy jsem nakoupil u prahaexchange.cz se spreadem 4 haléře (nákup 27,06, prodej 27,10).
Každému podle jeho gusta. Někdo se nechá odírat na poplatcích a kurzech jen proto, že jeho banka má "kádrově vyhovujícího" majitele, i když při zkoumání vlastnické struktury několika navzájem se vlastnících se firem skončí přes Kypr nebo Nizozemí na Kajmanských ostrovech nebo nějaké jiné zemi, která nemá veřejný obchodní rejstřík a kde je skutečný majitel jen dobře schovaný.
Já bych byl moc rád, kdyby na náš trh přišla banka s agresivní cenovou politikou v oblasti cizích měn a moc rád bych ji využil. Bohužel situace je opačná a v této oblasti dochází k plížívému, zato však trvalému zdražování :( V eurech jsem se už vrátil k hotovosti, možná se to začne vyplácet i u jiných měn.
No jo, banky naučily lidi na karty, měnit ve směnárnách dělá stále méně lidí, a tak podle nich nastal čas přitáhnout šrouby.
Na druhou stranu se to ale týká lidí z ulice. V 2. pol. 90-tých let měla banka na firmách i přes korunu marži na USD (a stejně to nestačilo pokrýt ztráty z vytunelování), či Marce, a nikdo to neřešil. Dnes to počítají na haléře. Takže tento segment jde opačným směrem.
Ale ono se to pomalu vrací. U největších bank je všude spread přes korunu a třeba u GE už to je 1,70 Kč!
Tabulka: EUR nákup, prodej, banka, spread
26,592 27,6332 KB 1,0412
26,56 27,64 UCB 1,0800000000000018
26,554 27,666 RB 1,1120000000000019
26,519 27,626 ČSOB 1,1070000000000029
26,432 27,788 ĆS 1,3560000000000016
26,259 27,967 GE 1,7079999999999984
A někdy ani to bankám nestačí. Třeba RB účtuje při platbě kartou ke svému devizovému kurzu ještě příplatek 0,25 %.
Jde o ceny pro firmy, pro jejich nákupy v zahraničí, a pro převod zahraničních tržeb na Kč. Ne o nějaké drobné na kartách pro fyzické osoby. Tam je ten trend opačný.
Jinak Patriku vítej zpět ve svobodné zemi, kde se zavírá za pomalování předvolebního plakátu tykadly, a odsoudí tě manželka postiženého politika. Po pravdě řečeno, já si v KLDR dokážu představit, že by mě za to zavřeli, ale nedokážu si představit, že by mě odsoudila osobně Kim Ung Čunová, a s kamennou tváří by navíc tvrdila, že v tom nevidí konflikt zájmů.
S tou Čínou je to nedorozumění. Ta věta "Nikdy bych si před tím nemyslel, že odněkud přiletím do Číny a řeknu si „konečně ve svobodné zemi“." měla vyjádřit, že v KLDR jsme měli tak extrémě nesvobodný pocit, že proti tomu jsme Čínu začali považovat za ostrov svobody.
A k těm bankám - uvedl jsem všechny karty všech bank, které jsme používali. Před odjezdem jsme (tedy přesněji já jsem hodnotil) hodnotili jaká karta bude nejvýhodnější (tedy ne moc špatný kurz a levné výběry z bankomatu) a vyšla mi nejvýhodněji karta k Optimal účtu. Kdybych měl Cetelem s aktivovaným bonusem "výběry z bankomatu v zahraničí zdarma", používali bychom nejspíše tu. Jenže když jsem si před necelým rokem žádal o kartu Cetelem, tak mi ji odmítli vydat (jako chápu to, karet mám celkem dost, tehdy jsem měl celkový limit přes 300 tisíc, dnes už je o něco nižší).
Aleš nasdílel tento článek - http://waitbutwhy.com/2013/09/20-things-i-learned-while-i-was-in.html
A zaujal mě bod 20 - "20) It turns out that there’s a place in the world that will make you enter China and think, “Thank god for this land of boundless freedom!”"
Takže evidentně nejsem sám s tímto pocitem :)
Hm, mě to smlouvání tedy jak z jiného světa nepřišlo. Vždyť to je náš dnešní každodenní chléb. Je u nás zboží, třeba cihly Wienerberger, západoevropský výrobce, které má svoji ceníkovou cenu. Běžně se prodává za 0 až -30%, v akci -40%, největší zákazníci -54%, a z toho jsou ještě 2% vratky. Takže nějaká sleva z 2E na 1E za pivo je cosi běžného. U kávy v supermerketu mají také dvojí ceny, 200 mimo akci, 100 v akci. Chceš CocaColu? V jednom kvelbu za 15,90, za rohem za 39,90.
Nakonec o bankovních poplatcích, tu zdarma, tu za mastný peníz, ani nemluvě. Nebo zmiňovaná cena letenek.
Takže on ten rozdíl vlastně tak velký není. I v Praze jsou stále místa, kde není ani kanalizace. Rozdíl je jen v tom, že se tam může každý podívat, kdežto tam je to obtížnější - ale ne nemožné.
No a ty nejpřemrštěnější ceny, to se vyrovná vyšším našim cenám. Máme i přemrštěnější.
No, zajímavý článek.
Celý článek si říkám, jací jsou chudáci, ale ke konci jsem nabyl dojmu, že vlastně oni si myslí, jak nejsou chytří a "nenakují" a neoderou ty západní xyz... :)
Jinak zdravím Patriku
Prostě Potěmkinova vesnice, ekonomika, a vůbec všechno. Jaj, ještě, že už v masně nejsou ty pyramidy hořčic a prázdné háky, díky za to! A za svobodu, že tady můžu napsa Gustav Husák je pěkný k... :DDDD
JA
Potěmkinova vesnice to je, o tom není sporu, možná nejen pro turisty, ale i pro jednotlivé skupiny obyvatel navzájem. Ti starší to znají i od nás, kdy se "plnil plán i když všichni věděli, že ta čísla s realitou vůbec nemají nic společného". Nám naši průvodci lhali i o zbytečnostech, kde pravdu znát zcela jistě museli a kde si mohl každý pravdivost jejich slov ověřit - třeba když říkali, že mají 5 televizních programů, přitom každý si v hotelu mohl zjistit, že program je pouze jeden. Však je Amík, který se na to ptal, celkem dostal do kouta, když se ptal, co na nich dávají, nebyli schopni na tuto otázku odpovědět :).
Jen nejsme schopni zjistit, kam až ona potěmkinova vesnice sahá, je totiž několikastupňová. Jinak se má elita, jinak střední třída žijící v hlavním městě a jinak zbytek na venkově. A díky celkem účinné regulaci pohybu obyvatelstva (kontroly na silnicích, prakticky neexistující dálková doprava, minimální možnost komunikace mezi regiony) od sebe mohou být tyto světy oddělené jen o málo méně, než od sousedních zemí. Vlivem informačního embarga nemáme šanci zjistit ani kolik lidí v dané společenské třídě je a co za to musí zaplatit.
Celkem věřím tomu, že většina jsou opravdu chudáci, na druhou stranu díky absenci informací mohou být i relativně šťastní (on toho člověk k životu až tak moc nepotřebuje), absence informací potlačuje jeden ze základních lidských pudů - chamtivost a závist (které jsou na druhé straně motorem spotřeby a tedy i pokroku). Pokud nevím, že se mohu mít lépe (nevidím, že soused se má lépe, že běžná životní úroveň v sousední zemi je výrazně vyšší), prostě přijmu svoji životní situaci jako daný fakt. A jestli opravdu lidé věří, že jim ze zahraničí hrozí nebezpečí, mohou být za aktuální situaci i rádi a po změně netouží.
No, já čím více cestuji, tím více si myslím, že se ten život v jiných zemích zas tak moc v podstatě neliší.
A nemáš pravdu ve svém tvrzení, "díky absenci informací mohou být i relativně šťastní, absence informací potlačuje jeden ze základních lidských pudů - chamtivost a závist".
To je zcela zásadní omyl. Naopak, nedostatek informací způsobuje fámy, přehnaná a nesmyslná očekávání, ve stylu "sousedova porce guláše je vždy větší". Takže v 80-tých letech měli lidé zcela přehnané představy o západním Německu. Po otevření hranic ovšem zjistili, že se ta životní úroveň vlastně moc neliší. Jak říkala jedna mánička, dnes jakože disident, "Kdyby bolševik nechal otevřené hranice, aby to lidi mohli na vlastní oči vidět, každý se přesvědčit, mohli vládnout dodnes". Tak jako v Číně. Právě ten nedostatek informací byl velkou příčinou pádu režimu.
"Jinak se má elita, jinak střední třída žijící v hlavním městě a jinak zbytek na venkově. "
To mi nedá se nezeptat: kde na světě je to jinak?
Já mám dojem, že informační embargo máme i tady. Jen je děláno jemněji, a to skrze lži a manipulace v médiích.
Vlastně je to docela sranda, když řadu let se neustále přemílalo v televizi a novinách, že tu máme velice levně a je třeba zdražit na úroveň cen EU. Teprve až před pár lety, když už snad 30 % Čechů jezdilo za levnějším a zároveň kvalitnějším zbožím do zahraničí - to tak nějak začalo být jako lež neudržitelné.
Teď se dozvídáme, že česká ekonomika roste. Já ve svém okolí vidím neustálá zdražování a lidem kolem mě nerostou mzdy. ČNB oslabuje neustále korunu - a důvody si vylhávají mezi prsty. Takže máme v Česku Potěmkinovu vesnici, kdy média lžou o rostoucí ekonomice a zlepšující se situaci v České republice.
Také máme Potěmkinovu vesnici o velkém přínosu Rómů a imigrantů pro naši zem. A zcela jasný signál z reality, kdy za stejný trestný čin dostane neRóm podstatně vyšší trest, než Róm. Zároveň se nám dostává zaručeně pravdivé informace, že všichni jsem si rovní a máme zaručena rovná práva a zacházení, ať jsme kdo jsme.
Zkrátka u nás je Potěmkinova vesnice v informacích naprosto stejně účinná, ne-li účinnější, než ta v KLDR. Je tu také několikastupňová.
Před časem jsme se dozvěděli, že informace o spadlém Boeingu budou utajeny, ale v poslední době se opět objevují - zřejmě pod tlakem, že Rusko se rozhodlo odtajnit to co ví. A tak si honem rychle musíme pospíšit, abychom propagandisticky sestřelení letadla svalili na Rusko a vyrobili další Potěmkinovu vesnici.
Po Potěmkinovsku jsme přinesli svobodu a demokracii Srbům, Lybijcům, Íráčanům a mnoha dalším státům. Ti se z toho radují, a naše ministerstvo zahraničí nestačí přijímat děkovné dopisy nadšených Srbů, Lybijců a Íráčanů a dalších zemí, kde nám za svobodu a demokracii děkují. I toto je zhruba v podtextu zpráv.
KLDR to prostě dělá špatně. U nás Potěmkinovu vesnici vytváříme daleko účinnější, a ještě si mnoho lidí pochvaluje, jak konečně mají svobodu a pravdivé informace.
Svoboda slova tu také není. Můžete nadávat na Rusy, na Němce, na Čechy, ale zkuste nadávat na Romy nebo Židy. To svobodně v této zemi nemůžete, jdete před soud a flastry jsou za to pořádné. Také nemůžete popírat holokaust, opět se pak díváte na život přes mříže.
Já bych si to tu moc neidealizoval. KLDR to prostě dělá špatně, ale od dob Goebbelse se svět poučil a propaganda využívá poslední vědecké poznatky psychologie, sociologie a dalšího. Je to velmi pokrokové a takové Potěmkinovy vesnice jsou mnohem účinnější a hlubší.
Rád si od tebe přečtu články, ale tento jsem se v půli musel zastavit....
viz. cituji
. Podle zdrojů na internetu je síť MHD řídká a metro jezdí jen ve špičce. Jestli je doprava pro většinu lidí finančně nebo jinak (např. jestli se jízdenky běžně neprodávají a jsou poskytovány na základě přídělů) nedostupná, nevíme.
Tak co jsi vlastně zjistil? Všímáš si jak nám podsouváš vlastně co jsi četl na internetu? A následné tvoje domněnky se souladem co ti bylo podsunuto.
Víš Patriku, přes 12 let se pohybuju venku, mj. žil jsem v Dubaji více jak 3 roky. Když mluvím s cizinci, tak Indové nad námi ohrnují nos, že jsme za komunistů stáli fronty na chleba. Jsem trochu starší, tak si více pamatuju a nikdo mi nic nenavykládá. Žil jsem v CSSR a více jak 80 procent planety může jen závidět. A víš odkud to mají? Propaganda.
Protože jim to někdo kdysi řekl. Nikdy u nás nebyli, ale tohle znají.
Tak raději prosím pokud něco píšeš, tak raději co jsi si ověřil, nikoliv
co ti kdo řekl a co jsi četl na internetu.
Jinak díky že jsi se podělil o zážitek. Věřím, že příští článek bude lepší.
Tak jinak - podle mapky, která v metru visela (tady nebudeme podezřívat, že tam nějaké stanice zatajili) má metro 2 linky. Jedna má 8 stanic, druhá má 9 stanic. Jedna má být údajně zavřená, ale opět je to z informací na Internetu, tak tomu nebudeme přikládat žádnou váhu. Takže 17 stanic. To na 3 milionové město není mnoho. Ani ne poloviční Praha má 58 stanic.
I 3 milionové město může fungovat bez podzemky, o tom žádná, ale na povrchu by to mělo být vidět, tedy opravdu hustá tramvajová a/nebo autobusová doprava. V úsecích, kterými jsem opakovaně projížděli sice byly trolejbusy, autobusy i tramvaje, ale ty na elektřinu dost často stály a i tak jich nebylo dost. V Praze, když se člověk postaví na nějakou rušnější ulicí, tak za minutu napočítá i několik vozidel MHD, tady to naopak bylo spíše několik minut mezi nimi (v tom největším centru, ne někde na okraji). Ani z vyhlídek nebyla vidět nějaká přehnaně hustá doprava. Ve výsledku se tak není čemu divit, že zde člověk vidí opravdu hodně (v Praze by to byla taková menší demonstrace) lidí chodit pěšky. Takže ne, že bych si udělal názor z Internetu (naopak, úmyslně jsem si o KLDR nic nevyhledával, abych tímto nebyl ovlivněn), ale moje domněnky (ano, domněnky, protože získat nějaké relevantní informace je velmi těžké, kromě průvodců se nebylo koho zeptat a ti opravdu nemluvili pravdu (ať už šlo o zmiňovaný počet televizních kanálů, nebo popírání existence 2 měn - "konvertibilního" a "národního" wonu - ostatně když nám tvrdili, že 100 Wonů = 1 euro, tak by hlávka zelí stála 50 euro
http://s9.postimg.org/6iicswhxb/unnamed.jpg
Možná jste zkažený Prahou. My co v Praze nebydlíme, jaksi nevidíme metro ani v městech, kde je 1/3 nebo 1/4 obyvatel oproti Praze. Například pomocí trojčlenky Praha s 1,2 mio má 58 stanic, takže Brno se 1/3 obyvatel má mít 19 stanic metra - ale není. Ostrava by měla mít 15 stanic metra, Plzeň 9 stanic metra. Frekvence MHD, často i počet zastávek se neustále ve valné většině měst, a to i velkých měst, snižuje, rok od roku.
Dvojí ceny jsou snad ve všech státech na světě, a i v Praze jsou turisté často oholeni pomocí "dvojí měny či ceny". V Česku máme naopak korunu pohodnocenou kvůli ČNB, stejně jako v Číně třeba mají podhodnocené renmimbi, atd. Stačí udělat pokus: Jeďte pražským taxíkem jako cizinec neumějící česky, a pak taxíkem jako Čech - ideálně s kontrolním průkazem inspektora. Uvidíte "konvertibilní" a "národní" korunu v celé své kráse.
Nemám problém s tím, že v hotelu či v centru města je něco dražší. Ale s tím, že průvodci lžou o kurzu a cena 1 won v hotelu není to samé jako 1 won v obchodě pro místní (a je úplně jedno, za kolik se ten won smění). Zkrátka je evidentní, že v hotelu se platí úplně jiným wonem (a asi fyzicky neexistujícím), než "venku". Jinak to celkem nechápu - mohli uvádět ceny rovnou v eurech (nebo renminbi), přepočet na nějaký virtuální konvertibilní won nebyl vůbec nutný, stejně sem místní vůbec nezajdou.
Ještě jednou to zrekapituluji. Průvodci nám řekli, že 1 euro odpovídá 100 wonům. V této relaci bylo účtováno i v hotelu či ve speciálních obchodech pro turisty (tedy obdoba bývalých československých Tuzexů). A ceny nebyly až tak přemrštěné, plus mínus odpovídaly běžným cenám v západní Evropě.
Za 1 dolar jsme dostali 3 nanuky, to by tedy bylo cca 80 wonů.
V delfináriu ovšem byla zmrzlina za 2500 wonů a určitě to nebylo pro turisty, to jsme zde byli pouze my a pochybuji, že by za jednu točenou dal někdo (ať už bohatý turista nebo místní) 25 euro. Pokud bychom to ale vydělili stem, vycházela by zmrzlina na 25 "konvertibilních" wonů a tedy opět 3 zmrzliny za dolar. Případně viz fotka v předešlém příspěvku, kdy v obchodě pro místní byla u zelí cenovka 5000 wonů (jestli někdo umí korejsky, tak může říct, jestli je to za kus nebo kilo), a je opravdu vysoce nepravděpodobné, že by to bylo 50 euro. Naproti tomu 50 centů už je mnohem uvěřitelnější cena.
Když nám průvodkyně řekla, že lístek do metra stojí 5 wonů, tedy 5 centů, tak to opět nedává smysl, třeba i v poměru k cenám té zeleniny. Buď tedy stojí 5 centů, tedy 500 "národních" wonů a tedy za 10 lístků je 1 hlávka (nebo kilo?) zelí (což by u dotované dopravy mohlo být), nebo stojí opravdu 5 wonů, ale pak by hlávka zelí stála jako tisíc lístků na metro (vyplatilo by se v tom případě vůbec lístky tisknout? Náklady na tisk lístku by musely být (několikanásobně) vyšší, než jejich cena).
A k té dopravě - s růstem velikosti města roste potřeba dopravy rychleji než růst počtu obyvatel. Nevím, jestli napsat přímo exponenciálně. Ve městě víc jak dvakrát tak velkém jako Praha, které má jen několik stanic podzemní dráhy by měla být povrchová doprava mimořádně vytížená, ale zde nic takového není, z vyhlídek na město jsou vidět prázdné silnice. Jediné, co je vytížené, jsou chodníky a to opravdu velkým množstvím pěších, dokonce i cyklistů je velmi málo.
S většinou toho co jste psal v článku, v diskusi i v tomto příspěvku souhlasím.
Nesouhlasím ohledně metra a dopravy - to je subjektivní hledisko. I kdyby rostla potřeba dopravy exponenciálně s velikostí města, pořád to nevysvětluje, proč Plzeň, Ostrava a Brno nemá žádné metro. A už vůbec to nevysvětluje, proč se MHD neustále s rostoucím letopočtem zmenšuje prakticky ve většině českých měst. Osobně mi přijde už že je zde něco shnilého i v České republice.
Matně mi to připomíná metriku "počet bezdomovců", kterým bychom hodnotili nevyspělost různých států, nebo "počet dětí", atd. Je to jen otázka subjektivního výběru metriky.
Co se týká měny - pokud zahraniční turista nemůže měnu získat, pak takové měna de facto venku neexistuje, je to jen vnitřní nástroj směny, který se turistů netýká. KLDR evidentně využívá turisty jako zdroj zahraničních deviz pro stát a pro vyvolené osoby - průvodce. Měnový kurs je volný, zcela tržní, jak kdo má odvahu. Jestli jsem pochopil, Kim přidělí každému turistovi jeho osobní veksláky, a bez nich turista nikam nesmí. Otázkou je, zda ceny ve wonech nebyly pro místní, ale jen pro turisty - a odhad, jak je pořádně oholit. Matně mi to připomíná jednoho veksláka, který v 80. letech vysvětloval rozčilujícím se Němcům, že on není směnárka, a proto má tak nevýhodný kurs, když chtějí platit markami a ne korunami.
Nicméně i v Česku mě už sýří, že třeba když chci koupil plastový kanystr 5 litrů, tak ho koupím buď za stovku i více, a nebo si dojdu do Tesca, kde si za 42 Kč koupím 5 litrů Jaru v kanystru a kromě jaru mám i ten kanystr. A někdy jsou ceny i 1:100.
Dokážu si živě představit, kdyby Praha zavedla povinnost, že každý turista musí mít dva pražské průvodce a jen skrze ně smí kupovat, že bychom získali dvojí korunu. Že dvojí won není důsledkem KLDR, ale právě veksláků, které jste měl sebou.
Jinak se znovu omlouvám, váš popis je přesný a dobrý, a skoro se stydím, když ryji do v podstatě nepodstatností.
Myslím že je potřeba si uvědomit co je vlastně Severní Korea...
Země která je ve válce..., tedy doslova a do písmene...
Země na kterou jsou uvalena embarga...a největší cetník světa se svou partou po něm jde ....
Země s uzavřenou ekonomikou...nemá moc co nabídnout...tak čemu se divit...
dvě měny, dvoje ceny....
pokud někdo chce colu, tak si jí zaplatí. Musí se dovézt a ještě hodně vydělat...proč by měli např. jezdit v metru zadarmo cizinci, nebo platit levný potraviny nebo zadarmo svítit? Proč, to jsou vymoženosti jednotlivých zemí. To jsou jejich sociální vymoženosti.
Na druhou stranu že nemají auta, ale mají třeba všichni stejný vzdělání, lékaře....apod. Vyprávějte to těm chudým v tzv. vyspělých státech. Možná by jim záviděli...co spí pod mostama, s bolákama a hladoví..bez možností se zvednout....se strachem kdo je zbije jen tak pro radost, jestli policajt, výrostci nebo partička co nemá nic lepšího na práci.
A že jsou všude policejní kontroly, že průvodcové neříkají pravdu apod. ...jsou ve válce...
Jinak až padne opona, a spojí se Severní a Jižní Korea, no tak pozdrav koště...silná ekonomika se silnou armádou...
Ve válce je mnoho zemí, KLDR není ani zdaleka jedinou.
Taková Kuba měla na sebe uvalená ostrá embarga, a světový četník po ní šel hůře než po Koreji - ale měla strategicky lepšího prezidenta v čele. Obávám se, že Kubu teď dodatečně čeká sametové vytunelování poté, co se domýšlí, že snad už vše skončilo.
Další stát, který je ve válce, a po kterém jde světový četník je Sýrie.
Další stát, který je ve válce, a po kterém jde ... je Afghánistán.
A mohl bych určitě jetě desítku států připojit.
Spojení Severní a Jižní Koreje by bylo katastrofou především pro Jižní Koreu, a podle mého se nedá očekávat. IMHO si myslím, že změny v S.K. spíše nastanou, až vůdcovský rod někde škobrtne či vymře nebo tak nějak.
Nicméně KLDR má na severu Čínu a Rusko, a myslím, že ani jeden stát by si nenechal líbit vojenský útok a Kim by se ještě na kolenách přišel omluvit, kdyby něco takového zkusil. A na jihu má Jižní Koreu, kam si párkrát vystřelí, sem tam zabije pár jihokorejčanů, ale jinak nic. Musel by jižní Koreu anektovat, a nedokáži si dost dobře představit, jaké události by následovaly.
Podle mého je KLDR silně ztracený stát, který čeká na nějakou šťastnou náhodu či událost.
Právě, pravdivé informace nejsou, tak každý článek pokud není propaganda by měl být o to více vyváženější a opatrnější. Je to jako vstoupit na tenký led.
Od tebe, tvých kvalit jsem očekával trošku větší nadhled a hloubku...to snad vše.
Promin, nebylo to nic osobního.
Patriku, at ti to lítá a at se daří a opravdu se těším na další články...
Ámen!
Já jsem se po prvních kontaktech v zahraničí také strašně divil, jak je realita na hony vzdálená jednak propagandě (= tomu, co je Čechům vtloukáno do hlavy o té které zemi, společnosti, režimu, ...) a jednak tomu, jaký byl první dojem, řekněme turistický v té které zemi.
Ale naprosto nejvíce se divím, když slyším, co se povídá o době před rokem 1989, a to školním dětem a studentům. Tu dobu jsem prožil, a když to poslouchám, tak mám dojem, že dětem se strašně lže. Je to hlavně proto, že je třeba obhájit současný režim a vedení státu. Nechci návrat komunismu ani za zlaté prase, ale čím dál více přemýšlím, jak moc si je současný stát, vláda, režim i celý západ jistý v kramflecích když nedokáže ani poctivě a pravdivě informovat o jiných dobách. A jak pravdivá je asi celá současná historie.
Pobyt v cizích státech a život tam mě překvapil - v některých státech kladně, v jiných záporně. Ale téměř vždy to bylo jiné, než je nám tu vtloukáno v médiích do hlavy. Nakonec všude byli lidé, s podobnou psychikou a myšlením jako zde - jen s jiným základem kultury, výchovy a ostatního.
Ve druhé světové válce způsobili Japonci možná více lidských obětí a vražd, než evropští nacisté. Japonci velmi krutě genocidovali jak Čínu, tak Koreu - a Koreu velmi drsně, mnohem drsněji, než to, co vidíte ve firmech v koncentrácích. Za Japonskem možná zůstaly desítky miliónů mrtvých, a nebýt atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, tak se to nejspíše rozmnoží o další obrovský počet obětí. Není divu, že následně Korea začala být fanatická pro svou obranu - a v důsledku událostí se také rozdělila. Paranoia a podezřívavost v rámci genocidy, která na nich byla páchána je ošklivý důsledek nesvobody, která dnes je. Ostatně ze stejného důvodu Čína Japonsko moc nemusí. A to přesto, že v minulosti Japonsko obdivovalo Čínu stejně jako Češi obdivovali/kopírovali/nenáviděli Němce, a v japonském jazyce i kultuře je Čína tak zapsaná, jako germanismy v češtině.
Pokud si cizinec zaplatí tuctový zájezd do CR.
Vezmou ho do Terezína, na Karlštejn a pak po Praze. Chudáky turisty odtáhne průvodce do směnárny kde je společně oškubou, průvodce dostává výslužné, pak je táhne do hospod, kde je domluvenej s personálem popř. s majitelem, kde jim dají šlehu a pak se šábnou,
pak je táhnou do nějakýho bordelu kde to je podobný....
Když je na chvilku pustí z dozoru tak je někdo okrade, např.
na Petříně, přijdou dva ukážou odznaky od policie a říkají, že vyměnili peníze a že po té směnárně už dlouho jdou a že vydávají falešné
bankovky. Když nebožák vytáhne peněženku a ukazuje bankovky,
tak mu ji vytrhnou a utečou.
Turista se vrací rád zpět pod ochranu průvodce....
Děkuji za zajímavý článek, do této země se asi nikdy nebudu mít možnost podívat se.
Informační hodnotu článku však dle mého názoru značně snižují informace, které si na rozdíl od Severní Koreje mohu nejen ověřit, ale mám opakovanou zkušenost. Jedná se o informaci o ceně pronájmu auta v městě Dubaj, kdy cenu přibližně 5 tisíc korun za tři dny považujete za dobrou cenu.
Na kterémkoliv internetovém vyhledavači pronájmu aut však lze zjistit (a následně i přímo objednat a zaplatit) pronájem auta na 3 dny od cca 500Kč na osobu za malé auto, od 600Kč pak u většího auta pro 5 osob.
Jako příklad uvádím např. www.rentalcars.com nebo www.arguscarhire.com, kde je pětimístný Opel Corsa nebo Ford Focus nebo Chevrolet Aveo nabízen za cenu pod 600Kč na den, tj. 1800Kč za tři dny. Je sice možné, že jste měli mimořádnou smůlu a vůz si skutečně pronajali za 5000Kč. Pokud však tuto informaci doplníte svým názorem, že to je dobrá cena, tak nevím, nakolik mám věřit dalším Vašim poznatkům.
"Přibližně 5 tisíc korun za tři dny (poslední dva dny jsme strávili v Dubaji bez auta) tak byla dobrá cena.
Jste krapet mimo.
Jednak, to co píšete jsou auta malá. My jsme byli čtyři dospělí, ne vyloženě zrovna malí lidi, z kufry na víc 14 dní dovolené. Takže jsme potřebovali alespoň auto velikosti naší Octavie. Plánovaný nájezd nebyl zrovna malý a z toho vyplívající příplatek za dva extra řidiče taky ne. Dále, plánovali jsme výjezd do Ománu, takže pujčovna musela výjezd vůbec umožňovat. A když už ho umožňuje, nechá si ho pořádně zaplatit (extra pojistka). Navíc jsme chtěli jezdit i mimo zpevněné cesty, takže díky zkušenostem z našich minulých cest, kdy víme že plně naložené běžné osobní vozidlo není nejideálnějším vozem na zdolávání byť jen běžných polních cest, byla volba některého z SUV jednoznačná. No a pokud najdete za těchto podmínek něco levnějšího, sem s tím!
Trvám na tom že cena byla výborná a naopak, měli jsme na ni mimořádné štěstí.
Takže pro příště pozor s vašim jednoznačným odsuzováním něčeho, o čem nemáte zjištěné žádné informace, krom jedné jediné věty.
Ještě otázečka...
Dříve nechtěli půjčovny v UAE nechat auto kdo neměl UAE ridičák.
Problém byl, že UAE řidičák dostanete jenom ten kdo je rezident.
Celý fígl byl v tom, aby cizinci si objednávali auta i s řidičem.
Byl akceptován Váš řidičský průkaz? Nebo jste museli vybírat
půjčovnu, která to nedodržuje?
Nevim jak to bylo driv, ale poslednich par let s pucenim auta v SAE neni problem. Mozna si to pletete s tim, ze na rozdil od asi vetsiny zahranici byva pri vypuceni auta striktne vyzadovany mezinarodni ridicak - jedno jestli dle videnske zi zenevske umluvy. Bez nej auto odmitaji pucit, ikdyz je vse ostatni ok a je zaplaceno. Bez mezinarodniho ridicaku nic.
ÚAMK (http://www.uamk.cz/item/2920-mezin%C3%A1rodn%C3%AD-%C5%99idi%C4%8Dsk%C3%BD-pr%C5%AFkaz) i Emirates (http://www.emirates.com/cz/czech/destinations_offers/dubai_stopovers/car_hire.aspx) tvrdí, že v SAE je mezinárodní řidičák nutný. I v půjčovně ho bezpodmínečně vyžadovali. Je možné, že nějaká půjčovna půjčí auto i bez mezinárodního řidičáku a že při případné kontrole bude i policajt shovívavý, ale já bych na to určitě nespoléhal, zrovna SAE patří mezi státy, kde je právo poměrně nesmlouvavé.
Mi to připomíná, když jsme byli (ve třech) s kamarády v Itálii, tak jeden booknul místo dohodnutého Fordu Fiesta Fiat 500 s tím, že to je o 4 stovky (na 2 dny) levnější. Naštěstí jsme nejeli daleko, za den jsme najeli tak 100 km a to ještě v několika kouscích. Nejproblematičtější bylo to nastupování a vystupování :)
Ano, je to tak. Oba (u Aleše všechny čtyři) pasy jsou naprosto "plnotučné", tedy biometrické, se standardním počtem stránek a se standardní platností.
Pasová a vízová politika naší země je jednou z nejlepších. Nejen že máme pasy velmi levné (v absolutní ceně i v porovnání k průměrné mzdě), ale co se bezvízového styku týče, tak patříme k zemím, které mají bezvízový styk do nejvíce zemí světa a k tomu navíc ta možnost mít více pasů a to za standardní cenu (např. Německo také umožňuje mít více pasů, ale druhý pas je za pořádný příplatek, USA neumožňuje mít více pasů vůbec, atd). Druhý pas je nutné pouze zdůvodnit a nejlepší důvod je "neslučitelnost víz".
asi záleží na příslušném úředníkovi. Svého času jsem měl 3 pasy a nikdy jsem nevysvětloval PROČ. Jen blbě koukali, ale vystavili... Nicméně neslučitelnost víz je dobrá formulace a platí ! (ono je totiž šikovné si vzít na dovolenou 2 pasy a mít je uložené odděleně - když dojde k průseru, tedy krádeži, tak mám ještě ten druhý)
Já mám v úmyslu (nebude-li z nějakého podobného důvodu jako nyní brát s sebou oba) ten jeden nechávat v ČR u důvěryhodné osoby, která by mi ho mohla případně poslat nějakou expresní službou (typu DHL, FedEx, UPS, v nejhorším případě i EMSkou přes Českou poštu), protože vystavení pasu v zahraničí je drahé a trvá dlouho, navíc zastupitelský úřad může být tisíce km daleko a je nutné tam přijet osobně.
Co tak mohu z mého okolí dovodit, tak ztráta, krádež či zničení pasu nejčastěji nastvává v okamžiku, kdy má daná osoba vše u sebe (vloupání v noci do hotelového pokoje nebo při cestování (ve vlaku, v autobuse, pěším přesunu) ), takže bych stejně přišel o oba.
Co se týče "letět" do Izraele, to není problém, už pár let do pasu nedávají razítko, jen vytisknou takovou vstupní kartičku, kterou se cestující pak prokáže i při odletu (tohle by mělo vesmět platit na letišti Ben Gurion TLV, při vstupu do země přes cestní hraniční přechody by pasy ale ještě měli štemplovat). Izraeli předchozí návštěva arabských zemí až tak nevadila (ale možná na to pohlížela přísněji při odletové kontole, což jsem ovšem naštěstí neměl příležitost vyzkoušet), naopak to byl ale opravdu problém (vstup do země ani nebyl umožněn).
12 hodin jsme měli na vyzvednutí, to znamená, že od chvíle, kdy jsme přilétli zpět z Pchjongjangu do Pekingu do chvíle kdy jsme měli pokračovat do Dubaje jsme měli 12 hodin (zkrátka jsme přilétali ráno a nazpátek domů jsme letěli večer). Za tu dobu jsme museli stihnout dojet z letiště na nádraží, vyzvednout náš batoh s pasy a zase se vrátit zpět na letiště (samozřejmě času bylo dost i na nějakou tu procházku po městě, jídlo a nějaké nákupy).
V KLDR jsme byli týden.
v Koreji jste byli 7 dnu??? za tyhle prachy??? Nicméně já tam byl 8 pobytových, (myslím že víc to ani běžně nejde - normální doba je 5 dnů) docela dost jsme toho najezdili, bydleli jsme ve dvou městech. Nemám pocit že by něco byla Potěmkinova vesnice. Naopak mám pocit, že Kim se o svůj lid celkem stará a nikdo netrpí obzvláštní chudobou (je to opravdu jen pocit - a rozhodně nejsem přívrženec komunismu!!!!!!!). Dokonce tam měli i hajzlpapír a dětské botičky, což u nás bolševik těžce nezvládal (pamětníci mi dají za pravdu). Ten pomocník, jak jste ho nazvali, byl policajt. (byl přece trochu přiblblejší, ne?) Zkoušel jsem smlouvat - nikde se mi to nepovedlo a to ještě průvodkyně se na mne dívala úkosem, co že si to dovoluju. Naopak za lahvové pivo jsem platil 15 - 25 Kč to i v lidové hospodě (kam jsme se nějakým příjemným omylem dostali) a v hotelu točené (!) bylo za 50 Kč. Valutou platí kupodivu i místní - na vlastní oči jsem viděl domorodce platit pivo u báby co prodávala občerstvení u cesty dolarama...nechápu.
Doplním popis: veškeré zemědělské práce tam dělají absolutně bez mechanizace. Při sklizních pomáhá všudypřítomná armáda. Oset je každičký kousek půdy - např. i železniční náspy. Kolik let je tam vojna nikdo neví. Z průvodců jsem vymáčknul po několika dnech že příjem tam je 300 - 500 USD, ale čert tomu věř. Kurz Wonu je 1 USD = 1000 Wonů. Turistů je tam mraky. Stovky, spíš tisíce. Neuvěřitelný! Metro jezdí celý den, má 2 trasy jak bylo řečeno a opravdu stojí 5 Wonů (jel jsem asi 5 stanic, vyhrává tam budovatelská hudba, je tam k dispozici zdarma tisk a každá stanice je vyzdobena mj. portréty vůdců). Zrovna tak tramvaj nebo bus. Všichni dospělí nosí povinně odznáček s portréty vůdců, který každoročně fasují. Viděl jsem ceny i v normálních krámech - skoro jako u nás, ale neznám cenu např. masa nebo chleba. Takřka všichni mluví anglicky - je to povinný jazyk. V televizi není problém promítat americké filmy (jistě že výběrové). Zpátky do Číny jsem jel vlakem a v pohraničním městě Dandong se běžně prodává kompletní sada Korejských bankovek a mincí (fakt pravých, s vodotiskem) - mohu poskytnout zájemcům sken.
Moje zkušenosti jsou čerstvé, tedy letošní.
v Koreji jste byli 7 dnu
Už mi to trochu splývá, tak jsem koukal na data fotek. První je z KLDR je z odpoledne 7.9. a poslední z rána 14. 9.
Nemám pocit že by něco byla Potěmkinova vesnice
Tak asi na každého to působilo trochu jinak. Ono když nás pozvou do mateřské školky, kde jsou hračky evidentně nikdy nepoužité a ještě originál zatavené v igelitu, stejně tak když místnost, nebo dokonce celá budova včetně zařízení před ní vypadá nepoužívaně, tak to vnímání reality dá celkem na frak.
Naopak mám pocit, že Kim se o svůj lid celkem stará a nikdo netrpí obzvláštní chudobou
Chudoba je stejně zvláštní fenomén, na tom, jak ji měřit se vlastně lidi ještě neshodli. Co si pamatuji ze školy, tak nejjednodušší pravidlo je, že za chudého je považován ten, kdo má méně než (a teď se metodiky liší, někde je uváděna 1/2 jinde 1/3) určitou část průměrného příjmu. Jelikož si pamatuji mzdovou nivelizaci za minulého režimu, tak věřím, že v takových zemích jako KLDR podle těchto definic nemusí být jediný chudý, přestože jeho měsíční příjem činí ekvivalent 10 hlávek zelí měsíčně (protože většina lidí je na tom stejně).
valutou platí kupodivu i místní - na vlastní oči jsem viděl domorodce platit pivo u báby co prodávala občerstvení u cesty dolarama...nechápu.
Na tom není nic divného, jestli je to podobné jako na Kubě a v běžných obchodech za národní měnu se nedá prakticky nic koupit, nezbývá místním než nakupovat za měnu tvrdou, ať už oficiálně, nebo v šedé ekonomice. Vzhledem k tomu, že v KLDR proběhlo několik měnových reforem (1947, 1959, 1979, 1992, 2009), vůbec bych se nedivil, kdyby Korejci vlastní měně nevěřili a v šedé ekonomice se tak prakticky nepoužívala (ostatně stejné je to na Kubě, kde za národní peso je možné zakoupit opravdu jen nejzákladnější (bráno v kubánském, ne v evropském významu, my za nejzákladnější považujeme i věci, které jsou v jiných částech světa nedosažitelný luxus) životní potřeby a vše ostatní se kupuje za konvertibilní peso) a vše probíhalo buď pomocí zahraničních měn (bez ohledu na to, jestli je to legální nebo ne) nebo barterem. Ostatně i my v prarku jsme si koupili pivo a zmrzlinu za dolary a byly nám vráceny renminbi.
Doplním popis: veškeré zemědělské práce tam dělají absolutně bez mechanizace. Při sklizních pomáhá všudypřítomná armáda. Oset je každičký kousek půdy - např. i železniční náspy..
Minimálně při pohledu z hlavních silnic to tak působí. Zvláštní, že kromě Pchjongjangu jsme prakticky neviděli jiná města (až u hranice s Jižní Koreou Kesong), ale ani vesnice. Buď silnice staví mimo obydlené oblasti (což mi nepřijde, silnice nevypadaly, že by se něčemu vyhýbaly, nejčastější tvar byl "a teď 100 km rovně" ), nebo po postavení silnice stěhují vesnice z dohledu.
Kolik let je tam vojna nikdo neví..
Nám tvrdili že tři roky a že je dobrovolná.
Z průvodců jsem vymáčknul po několika dnech že příjem tam je 300 - 500 USD, ale čert tomu věř. Kurz Wonu je 1 USD = 1000 Wonů...
V tomhle je právě ten největší bordel. Jak jsem psal v článku, v zemi existují dvojí ceny a zcela evidentně jsou každé v jiných jednotkách. V obchodech pro turisty je "konvertibilní" won počítán cca 1 EUR = 100 wonů (byť se kurzový přepočet v jednotlivých obchodech pohybuje někde mezi 70 - 122) a tento kurz mám naši průvodci řekli jako jediný správný. Ceny vyjádřené v "konvertibilních wonech" jsou přibližně 100 krát nižší, než ceny v obchodech, kam chodí nakupovat místní za "národní wony", budiž příkladem cena zmrzliny v delfináriu 3500 (v předešlém příspěvku jsem chybně uvedl 2500), oproti 3 zmrzlinám za dolar ve stánku se suvenýry, z toho by pak vycházel kurz 10 500 "národních" wonů za dolar/euro, což by i odpovídalo poměru cen. Když např. hlávka (nebo kilo, neumím korejsky, někdo třeba může popisku přeložit - http://www.imagehosting.cz/?v=mg8658patr.jpg ) zelí stojí v obchodě pro místní 5000 "národních" wonů, bylo by to asi půl dolaru/eura, což mi přijde celkem reálná cena, vzhledem k tomu, že zde jde o nejzákladnější potravinu. Při kurzu 1 USD = 1000 wonů by to zelí už stálo 5 dolarů a to mi přijde moc nejen pro místní jako základní potravina, ale i v poměru k evropským cenám. Při oficiálním kurzu 1 USD = 100 wonů to už vůbec nedává smysl.
Vzhledem k tomu, že místní zcela jistě nedostávají výplatu v USD je pak otázkou v jakém poměru je onen typický příjem uváděn. Jestli kurzem 1:100, pak je průměrný příjem 30 - 50 000 wonů, tedy 3 - 10 hlávek (nebo kilo) zelí. Jestli je to kurzem 1 : 1000, pak je průměrný příjem 300 - 500 000 wonů, což i tak není žádný zázrak, to je 60 - 100 hlávek zelí, což kdybych vztáhl na (aktuální) české ceny tak je to 600 - 1000 Kč měsíčně (a čemuž bych i celkem věřil). Příjmové srovnání dále kazí to, že, dle našich průvodců, místní dostávají určité životní potřeby zdarma (pochopil jsem to jako obdobu lístkového systému u nás za války a po válce před měnovou reformou v 50. letech). Ve výsledku tak mohou přežít v podstatě bez potřeby používat peníze.
Turistů je tam mraky. Stovky, spíš tisíce...
Opravdu to tak působí. Jenže když si člověk srovná nabídky různých cestovních kanceláří, tak zjistí, že mají velmi podobný itinerář - tedy že stejné památky navštěvují ve stejné dny. Naši domněnku, že památky jsou otevřené pouze některé dny v týdnu a jejich průvodci tak mezi nimi kolují (tedy v pondělí budeš provádět ve vojenském muzeu, v úterý v mauzoleu,...) podporovalo i to, že jednu z průvodkyň jsme zastihli v různých dnech na různých místech.
A když k tomu připočtu, že v Pchjongjangu jsou pouze dva (což na 3 milionové město není opravdu mnoho) hotely, které ubytovávají turisty a přesto nám přišlo, že v tom našem bydlely maximálně 2 další větší skupiny, tak si člověk uvědomí, že tam těch turistů opravdu moc nebude. Ostatně lze to dovodit i z kapacity letového provozu (většina do KLDR přiletí).
Metro jezdí celý den, má 2 trasy jak bylo řečeno a opravdu stojí 5 Wonů (jel jsem asi 5 stanic, vyhrává tam budovatelská hudba, je tam k dispozici zdarma tisk a každá stanice je vyzdobena mj. portréty vůdců).
Zajímavé informace k metru vypátral a na svém blogu zveřejnil jeden z Alešů: http://gill.blog.idnes.cz/c/478684/stripky-z-kldr-dil-2-metro-v-pchjongjangu.html
A k té ceně - pokud je cena opravdu 5 národních wonů (my jsme jeli bez nutnosti kupovat jízdenky, vše řešila naše průvodkyně), tak to nedává ekonomický smysl. Znamenalo by to, že 1000 jízdenek = 1 hlávka zelí. Za tu cenu není možné jízdenku ani vyrobit a jejich tisk by tak byl hluboce ztrátový. Nám naši průvodci sdělili cenu "5 wonů, tedy 5 centů". Budu-li brát mnou odhadnutý reálný kurz 1 USD = 10 000 wonů, pak by 5 centů představoval 500 wonů, tedy za hlávku zelí 10 lístků (i to je velmi dobrá cena, u nás je poměr tak 1 lístek za 3 hlávky zelí). Samozřejmě nemusí vše dávat smysl a je méžné, že jízdenka opravdu stojí 5 wonů, pak je to ale dražší, než kdyby byla doprava zdarma - pokud to nemá být způsob regulace a koupit jízdenku si nemůže každý, kdo má 5 wonů, ale pouze lidé s nějakým povolením/průkazem (plus turisti, samozřejmě).
Takřka všichni mluví anglicky - je to povinný jazyk.
Tak to ani náhodou. Možná tak maximálně jako u nás "všichni uměli rusky", když to byl povinný jazyk a ani tomu nevěřím. I průvodci angličtinu ovládali velmi bídně, jednomu z nich jsme téměř nerozuměli a nerozuměli mu moc ani Američané, co s námi byli ve skupině. Domluva v některých stáncích byla možná jen za asistence průvodců a i výklad ve většině turistických atrakcí byl v korejštině s tím, že naši průvodci to překládali.
Zpátky do Číny jsem jel vlakem a v pohraničním městě Dandong se běžně prodává kompletní sada Korejských bankovek a mincí (fakt pravých, s vodotiskem) - mohu poskytnout zájemcům sken
To by nebylo špatné sem hodit odkaz na sken, hlavně mě zajímá rozpětí jednotlivých bankovek, tedy jaká se dala sehnat nejnižší a jaká nevyšší. Nám náš průvodce ukázal pouze 5000 bankovku.
Z toho se totiž dá částečně odvodit i jejich hodnota. Např. jestli má lístek do metra stát 5 wonů, měla by nejnižší bankovka mít hodnotu maximálně tak 20 wonů (porovnám-li to s relacemi v jiných zemích), za předpokladu, že se používají i mince.
Náš názor byl, že průvodci nám odmítli bankovky vyměnit z několika důvodů:
1) není to legální, místní nesmí měnit s turisty
2) bankovky nízkých hodnot vůbec neexistují, nebo alespoň nejsou v oběhu, obtížně by se pak vysvětlovalo, jak se platí např. zmiňovaných 5 wonů za lístek do metra
3) prozradili by existenci dvou paralelních měn "konvertibilního" a "národního" wonu, protože když by chtěl některý z turistů zaplatit v hotelu wonovou bankovkou, asi by se dost divil, když by mu ji nevzali, neb jsou zde ceny uvedeny v "konvertibilních" wonech a ne v národních.
Také pozor na to, že vzhledem k několika měnovým reformám mohou být ony bankovky z předešlých emisí, tedy už dávno neplatné.
"(ostatně stejné je to na Kubě, kde za národní peso je možné zakoupit opravdu jen nejzákladnější (bráno v kubánském, ne v evropském významu, my za nejzákladnější považujeme i věci, které jsou v jiných částech světa nedosažitelný luxus)"
Možná dříve, ale nyní to neplatí. Tyto 2 měny jsou nyní docela běžně směnitelné a to poměrem konvertibilní peso (CUC) = 25 národních pesos (CUP) a platit se dá jakkoliv. Pokud nemá obchodník na vrácení CUC, dostane zákazník zpět CUP a naopak pokud zákazník platí např. 32 CUC a má jen 30 CUC, pak může doplatit 50CUP..
o mnohém by se dalo dlouze polemizovat, ale fakta nám turistům unikají a na informace průvodců se nelze spolehnout...
to jak kupoval místňák u báby za dolary - nepřekvapilo mě že ona dolary bere, ale kde je vzal ten domorodec? (pokud to tam nefunguje jako na Kubě - ale zřejmě ano)
Bankovky jsou asi teda předreformní: 5000, 1000, 500. 200. 100, 50, 10, 5, 1 a mince 50 a 100 - z let 2002 a 2006. Nicméně je mám jen jako sběratelskou kuriositu, chcete-li, suvenýr, a je mi jedno jestli jsou momentálně platné. Ty Irácké se Saddámem už taky asi neplatí...
odkaz na sken bankovek: http://ulozto.cz/xp1LMxxL/penize-severni-korea-zip
Vzhledem k tomu, že při měnové reformě se měnily peníze 1:100, tak ty hodnoty moc vypovídající schopnost nemají, stejně jako to, za kolik je v tou souvenirshopu prodávají. Jako suvenýr dobré, ale cenové relace nám to moc nepřiblíží.
My jsme měli tu výhodu, že jsme byli ve větší skupině, takže co si nevšiml jeden, všiml si druhý.
A kde vzal domorodec dolary? No tam, co ta bába. Třeba nám jeden z průvodců tvrdil, že jeho rodiče také takhle prodávají a normálně přijímají cizí měnu, průvodci si také na nějakou tu zahraniční měnu přijdou, atd.
v Koreji jste byli 7 dnu??? za tyhle prachy??? Nicméně já tam byl 8 pobytových, (myslím že víc to ani běžně nejde - normální doba je 5 dnů) docela dost jsme toho najezdili, bydleli jsme ve dvou městech. Nemám pocit že by něco byla Potěmkinova vesnice. Naopak mám pocit, že Kim se o svůj lid celkem stará a nikdo netrpí obzvláštní chudobou (je to opravdu jen pocit - a rozhodně nejsem přívrženec komunismu!!!!!!!). Dokonce tam měli i hajzlpapír a dětské botičky, což u nás bolševik těžce nezvládal (pamětníci mi dají za pravdu). Ten pomocník, jak jste ho nazvali, byl policajt. (byl přece trochu přiblblejší, ne?) Zkoušel jsem smlouvat - nikde se mi to nepovedlo a to ještě průvodkyně se na mne dívala úkosem, co že si to dovoluju. Naopak za lahvové pivo jsem platil 15 - 25 Kč to i v lidové hospodě (kam jsme se nějakým příjemným omylem dostali) a v hotelu točené (!) bylo za 50 Kč. Valutou platí kupodivu i místní - na vlastní oči jsem viděl domorodce platit pivo u báby co prodávala občerstvení u cesty dolarama...nechápu.
(k těm kartám - právě tady, na Měšec.cz se můžete dozvědět jak banky fintěj s kartama a kurzama - ty "nejlepčí" a "nejlevnější" - tam proděláte kalhoty, tak bacha!)
Doplním popis: veškeré zemědělské práce tam dělají absolutně bez mechanizace. Při sklizních pomáhá všudypřítomná armáda. Oset je každičký kousek půdy - např. i železniční náspy. Kolik let je tam vojna nikdo neví. Z průvodců jsem vymáčknul po několika dnech že příjem tam je 300 - 500 USD, ale čert tomu věř. Kurz Wonu je 1 USD = 1000 Wonů. Turistů je tam mraky. Stovky, spíš tisíce. Neuvěřitelný! Metro jezdí celý den, má 2 trasy jak bylo řečeno a opravdu stojí 5 Wonů (jel jsem asi 5 stanic, vyhrává tam budovatelská hudba, je tam k dispozici zdarma tisk a každá stanice je vyzdobena mj. portréty vůdců). Zrovna tak tramvaj nebo bus. Všichni dospělí nosí povinně odznáček s portréty vůdců, který každoročně fasují. Viděl jsem ceny i v normálních krámech - skoro jako u nás, ale neznám cenu např. masa nebo chleba. Takřka všichni mluví anglicky - je to povinný jazyk. V televizi není problém promítat americké filmy (jistě že výběrové). Zpátky do Číny jsem jel vlakem a v pohraničním městě Dandong se běžně prodává kompletní sada Korejských bankovek a mincí (fakt pravých, s vodotiskem) - mohu poskytnout zájemcům sken.
Moje zkušenosti jsou letošní, tedy čerstvé.
"Dokonce tam měli i hajzlpapír a dětské botičky, což u nás bolševik těžce nezvládal (pamětníci mi dají za pravdu)."
Technická poznámka:
- Toaletní papír byl nedostatkový pouze několik měsíců, když vyhořela továrna na Slovensku.
- Dětské botičky byly nedostatkové v době vyrůstání generace narozené v polovině 70-tých let, nikoli ale nesehnatelné, bosé dítě na ulici, či ve škole a školce, nikdo nikdy neviděl. Souviselo to s velkým počtem dětí. Ono v dnešní době úplně stačilo, aby se například stavební výrobě kolem roku 2007 dostala na úroveň nejslabších let minulého režimu, a nebyly cihly, nebyly tepelné izolace, nebylo....Zkrátka stačila větší poptávka... a to máme neplánované hospodářství s otevřenými hranicemi.
Jeden z Alešů napsal vlastní článek
http://gill.blog.idnes.cz/c/483443/stripky-z-kldr-dil-5-wony-a-klid.html