Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Cestování do Severní Koreje z finančního pohledu od sub - v Koreji jste byli 7 dnu??? za tyhle...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 22. 10. 2015 2:18

    sub (neregistrovaný) 94.142.238.---

    v Koreji jste byli 7 dnu??? za tyhle prachy??? Nicméně já tam byl 8 pobytových, (myslím že víc to ani běžně nejde - normální doba je 5 dnů) docela dost jsme toho najezdili, bydleli jsme ve dvou městech. Nemám pocit že by něco byla Potěmkinova vesnice. Naopak mám pocit, že Kim se o svůj lid celkem stará a nikdo netrpí obzvláštní chudobou (je to opravdu jen pocit - a rozhodně nejsem přívrženec komunismu!!!!!!!). Dokonce tam měli i hajzlpapír a dětské botičky, což u nás bolševik těžce nezvládal (pamětníci mi dají za pravdu). Ten pomocník, jak jste ho nazvali, byl policajt. (byl přece trochu přiblblejší, ne?) Zkoušel jsem smlouvat - nikde se mi to nepovedlo a to ještě průvodkyně se na mne dívala úkosem, co že si to dovoluju. Naopak za lahvové pivo jsem platil 15 - 25 Kč to i v lidové hospodě (kam jsme se nějakým příjemným omylem dostali) a v hotelu točené (!) bylo za 50 Kč. Valutou platí kupodivu i místní - na vlastní oči jsem viděl domorodce platit pivo u báby co prodávala občerstvení u cesty dolarama...nechápu.
    Doplním popis: veškeré zemědělské práce tam dělají absolutně bez mechanizace. Při sklizních pomáhá všudypřítomná armáda. Oset je každičký kousek půdy - např. i železniční náspy. Kolik let je tam vojna nikdo neví. Z průvodců jsem vymáčknul po několika dnech že příjem tam je 300 - 500 USD, ale čert tomu věř. Kurz Wonu je 1 USD = 1000 Wonů. Turistů je tam mraky. Stovky, spíš tisíce. Neuvěřitelný! Metro jezdí celý den, má 2 trasy jak bylo řečeno a opravdu stojí 5 Wonů (jel jsem asi 5 stanic, vyhrává tam budovatelská hudba, je tam k dispozici zdarma tisk a každá stanice je vyzdobena mj. portréty vůdců). Zrovna tak tramvaj nebo bus. Všichni dospělí nosí povinně odznáček s portréty vůdců, který každoročně fasují. Viděl jsem ceny i v normálních krámech - skoro jako u nás, ale neznám cenu např. masa nebo chleba. Takřka všichni mluví anglicky - je to povinný jazyk. V televizi není problém promítat americké filmy (jistě že výběrové). Zpátky do Číny jsem jel vlakem a v pohraničním městě Dandong se běžně prodává kompletní sada Korejských bankovek a mincí (fakt pravých, s vodotiskem) - mohu poskytnout zájemcům sken.
    Moje zkušenosti jsou čerstvé, tedy letošní.

  • 22. 10. 2015 8:40

    Patrik Chrz

    v Koreji jste byli 7 dnu
    Už mi to trochu splývá, tak jsem koukal na data fotek. První je z KLDR je z odpoledne 7.9. a poslední z rána 14. 9.

    Nemám pocit že by něco byla Potěmkinova vesnice
    Tak asi na každého to působilo trochu jinak. Ono když nás pozvou do mateřské školky, kde jsou hračky evidentně nikdy nepoužité a ještě originál zatavené v igelitu, stejně tak když místnost, nebo dokonce celá budova včetně zařízení před ní vypadá nepoužívaně, tak to vnímání reality dá celkem na frak.

    Naopak mám pocit, že Kim se o svůj lid celkem stará a nikdo netrpí obzvláštní chudobou
    Chudoba je stejně zvláštní fenomén, na tom, jak ji měřit se vlastně lidi ještě neshodli. Co si pamatuji ze školy, tak nejjednodušší pravidlo je, že za chudého je považován ten, kdo má méně než (a teď se metodiky liší, někde je uváděna 1/2 jinde 1/3) určitou část průměrného příjmu. Jelikož si pamatuji mzdovou nivelizaci za minulého režimu, tak věřím, že v takových zemích jako KLDR podle těchto definic nemusí být jediný chudý, přestože jeho měsíční příjem činí ekvivalent 10 hlávek zelí měsíčně (protože většina lidí je na tom stejně).

    valutou platí kupodivu i místní - na vlastní oči jsem viděl domorodce platit pivo u báby co prodávala občerstvení u cesty dolarama...nechá­pu.
    Na tom není nic divného, jestli je to podobné jako na Kubě a v běžných obchodech za národní měnu se nedá prakticky nic koupit, nezbývá místním než nakupovat za měnu tvrdou, ať už oficiálně, nebo v šedé ekonomice. Vzhledem k tomu, že v KLDR proběhlo několik měnových reforem (1947, 1959, 1979, 1992, 2009), vůbec bych se nedivil, kdyby Korejci vlastní měně nevěřili a v šedé ekonomice se tak prakticky nepoužívala (ostatně stejné je to na Kubě, kde za národní peso je možné zakoupit opravdu jen nejzákladnější (bráno v kubánském, ne v evropském významu, my za nejzákladnější považujeme i věci, které jsou v jiných částech světa nedosažitelný luxus) životní potřeby a vše ostatní se kupuje za konvertibilní peso) a vše probíhalo buď pomocí zahraničních měn (bez ohledu na to, jestli je to legální nebo ne) nebo barterem. Ostatně i my v prarku jsme si koupili pivo a zmrzlinu za dolary a byly nám vráceny renminbi.

    Doplním popis: veškeré zemědělské práce tam dělají absolutně bez mechanizace. Při sklizních pomáhá všudypřítomná armáda. Oset je každičký kousek půdy - např. i železniční náspy..
    Minimálně při pohledu z hlavních silnic to tak působí. Zvláštní, že kromě Pchjongjangu jsme prakticky neviděli jiná města (až u hranice s Jižní Koreou Kesong), ale ani vesnice. Buď silnice staví mimo obydlené oblasti (což mi nepřijde, silnice nevypadaly, že by se něčemu vyhýbaly, nejčastější tvar byl "a teď 100 km rovně" ), nebo po postavení silnice stěhují vesnice z dohledu.

    Kolik let je tam vojna nikdo neví..
    Nám tvrdili že tři roky a že je dobrovolná.

    Z průvodců jsem vymáčknul po několika dnech že příjem tam je 300 - 500 USD, ale čert tomu věř. Kurz Wonu je 1 USD = 1000 Wonů...
    V tomhle je právě ten největší bordel. Jak jsem psal v článku, v zemi existují dvojí ceny a zcela evidentně jsou každé v jiných jednotkách. V obchodech pro turisty je "konvertibilní" won počítán cca 1 EUR = 100 wonů (byť se kurzový přepočet v jednotlivých obchodech pohybuje někde mezi 70 - 122) a tento kurz mám naši průvodci řekli jako jediný správný. Ceny vyjádřené v "konvertibilních wonech" jsou přibližně 100 krát nižší, než ceny v obchodech, kam chodí nakupovat místní za "národní wony", budiž příkladem cena zmrzliny v delfináriu 3500 (v předešlém příspěvku jsem chybně uvedl 2500), oproti 3 zmrzlinám za dolar ve stánku se suvenýry, z toho by pak vycházel kurz 10 500 "národních" wonů za dolar/euro, což by i odpovídalo poměru cen. Když např. hlávka (nebo kilo, neumím korejsky, někdo třeba může popisku přeložit - http://www.imagehosting.cz/?v=mg8658patr.jpg ) zelí stojí v obchodě pro místní 5000 "národních" wonů, bylo by to asi půl dolaru/eura, což mi přijde celkem reálná cena, vzhledem k tomu, že zde jde o nejzákladnější potravinu. Při kurzu 1 USD = 1000 wonů by to zelí už stálo 5 dolarů a to mi přijde moc nejen pro místní jako základní potravina, ale i v poměru k evropským cenám. Při oficiálním kurzu 1 USD = 100 wonů to už vůbec nedává smysl.
    Vzhledem k tomu, že místní zcela jistě nedostávají výplatu v USD je pak otázkou v jakém poměru je onen typický příjem uváděn. Jestli kurzem 1:100, pak je průměrný příjem 30 - 50 000 wonů, tedy 3 - 10 hlávek (nebo kilo) zelí. Jestli je to kurzem 1 : 1000, pak je průměrný příjem 300 - 500 000 wonů, což i tak není žádný zázrak, to je 60 - 100 hlávek zelí, což kdybych vztáhl na (aktuální) české ceny tak je to 600 - 1000 Kč měsíčně (a čemuž bych i celkem věřil). Příjmové srovnání dále kazí to, že, dle našich průvodců, místní dostávají určité životní potřeby zdarma (pochopil jsem to jako obdobu lístkového systému u nás za války a po válce před měnovou reformou v 50. letech). Ve výsledku tak mohou přežít v podstatě bez potřeby používat peníze.

    Turistů je tam mraky. Stovky, spíš tisíce...
    Opravdu to tak působí. Jenže když si člověk srovná nabídky různých cestovních kanceláří, tak zjistí, že mají velmi podobný itinerář - tedy že stejné památky navštěvují ve stejné dny. Naši domněnku, že památky jsou otevřené pouze některé dny v týdnu a jejich průvodci tak mezi nimi kolují (tedy v pondělí budeš provádět ve vojenském muzeu, v úterý v mauzoleu,...) podporovalo i to, že jednu z průvodkyň jsme zastihli v různých dnech na různých místech.

    A když k tomu připočtu, že v Pchjongjangu jsou pouze dva (což na 3 milionové město není opravdu mnoho) hotely, které ubytovávají turisty a přesto nám přišlo, že v tom našem bydlely maximálně 2 další větší skupiny, tak si člověk uvědomí, že tam těch turistů opravdu moc nebude. Ostatně lze to dovodit i z kapacity letového provozu (většina do KLDR přiletí).

    Metro jezdí celý den, má 2 trasy jak bylo řečeno a opravdu stojí 5 Wonů (jel jsem asi 5 stanic, vyhrává tam budovatelská hudba, je tam k dispozici zdarma tisk a každá stanice je vyzdobena mj. portréty vůdců).
    Zajímavé informace k metru vypátral a na svém blogu zveřejnil jeden z Alešů: http://gill.blog.idnes.cz/c/478684/stripky-z-kldr-dil-2-metro-v-pchjongjangu.html
    A k té ceně - pokud je cena opravdu 5 národních wonů (my jsme jeli bez nutnosti kupovat jízdenky, vše řešila naše průvodkyně), tak to nedává ekonomický smysl. Znamenalo by to, že 1000 jízdenek = 1 hlávka zelí. Za tu cenu není možné jízdenku ani vyrobit a jejich tisk by tak byl hluboce ztrátový. Nám naši průvodci sdělili cenu "5 wonů, tedy 5 centů". Budu-li brát mnou odhadnutý reálný kurz 1 USD = 10 000 wonů, pak by 5 centů představoval 500 wonů, tedy za hlávku zelí 10 lístků (i to je velmi dobrá cena, u nás je poměr tak 1 lístek za 3 hlávky zelí). Samozřejmě nemusí vše dávat smysl a je méžné, že jízdenka opravdu stojí 5 wonů, pak je to ale dražší, než kdyby byla doprava zdarma - pokud to nemá být způsob regulace a koupit jízdenku si nemůže každý, kdo má 5 wonů, ale pouze lidé s nějakým povolením/průkazem (plus turisti, samozřejmě).

    Takřka všichni mluví anglicky - je to povinný jazyk.
    Tak to ani náhodou. Možná tak maximálně jako u nás "všichni uměli rusky", když to byl povinný jazyk a ani tomu nevěřím. I průvodci angličtinu ovládali velmi bídně, jednomu z nich jsme téměř nerozuměli a nerozuměli mu moc ani Američané, co s námi byli ve skupině. Domluva v některých stáncích byla možná jen za asistence průvodců a i výklad ve většině turistických atrakcí byl v korejštině s tím, že naši průvodci to překládali.

    Zpátky do Číny jsem jel vlakem a v pohraničním městě Dandong se běžně prodává kompletní sada Korejských bankovek a mincí (fakt pravých, s vodotiskem) - mohu poskytnout zájemcům sken
    To by nebylo špatné sem hodit odkaz na sken, hlavně mě zajímá rozpětí jednotlivých bankovek, tedy jaká se dala sehnat nejnižší a jaká nevyšší. Nám náš průvodce ukázal pouze 5000 bankovku.
    Z toho se totiž dá částečně odvodit i jejich hodnota. Např. jestli má lístek do metra stát 5 wonů, měla by nejnižší bankovka mít hodnotu maximálně tak 20 wonů (porovnám-li to s relacemi v jiných zemích), za předpokladu, že se používají i mince.
    Náš názor byl, že průvodci nám odmítli bankovky vyměnit z několika důvodů:
    1) není to legální, místní nesmí měnit s turisty
    2) bankovky nízkých hodnot vůbec neexistují, nebo alespoň nejsou v oběhu, obtížně by se pak vysvětlovalo, jak se platí např. zmiňovaných 5 wonů za lístek do metra
    3) prozradili by existenci dvou paralelních měn "konvertibilního" a "národního" wonu, protože když by chtěl některý z turistů zaplatit v hotelu wonovou bankovkou, asi by se dost divil, když by mu ji nevzali, neb jsou zde ceny uvedeny v "konvertibilních" wonech a ne v národních.

    Také pozor na to, že vzhledem k několika měnovým reformám mohou být ony bankovky z předešlých emisí, tedy už dávno neplatné.

  • 23. 10. 2015 0:18

    Pavel (neregistrovaný) 89.22.64.---

    "(ostatně stejné je to na Kubě, kde za národní peso je možné zakoupit opravdu jen nejzákladnější (bráno v kubánském, ne v evropském významu, my za nejzákladnější považujeme i věci, které jsou v jiných částech světa nedosažitelný luxus)"

    Možná dříve, ale nyní to neplatí. Tyto 2 měny jsou nyní docela běžně směnitelné a to poměrem konvertibilní peso (CUC) = 25 národních pesos (CUP) a platit se dá jakkoliv. Pokud nemá obchodník na vrácení CUC, dostane zákazník zpět CUP a naopak pokud zákazník platí např. 32 CUC a má jen 30 CUC, pak může doplatit 50CUP..

  • 23. 10. 2015 7:08

    Patrik Chrz

    Já tam byl asi před 3 lety a musím říct, že národní a konvertibilní pesa byla oddělena celkem striktně, dokonce v jedné restauraci kamarádi platili za jídlo národními a za pití konvertibilními :), protože tak byly stanovené ceny.

    Výjimkou bylo Varadero, jenže to tak nějak moc není Kuba.

  • 23. 10. 2015 8:30

    Pavel (neregistrovaný) 89.22.64.---

    Vyvíjí se to tam docela rychle, informace od kamarádů, kteří tam byli před 7 lety, byly zastaralé a mnohé neplatné. Byl jsem tam cca před měsícem..

  • 23. 10. 2015 0:41

    Bohumír Kubart

    o mnohém by se dalo dlouze polemizovat, ale fakta nám turistům unikají a na informace průvodců se nelze spolehnout...
    to jak kupoval místňák u báby za dolary - nepřekvapilo mě že ona dolary bere, ale kde je vzal ten domorodec? (pokud to tam nefunguje jako na Kubě - ale zřejmě ano)
    Bankovky jsou asi teda předreformní: 5000, 1000, 500. 200. 100, 50, 10, 5, 1 a mince 50 a 100 - z let 2002 a 2006. Nicméně je mám jen jako sběratelskou kuriositu, chcete-li, suvenýr, a je mi jedno jestli jsou momentálně platné. Ty Irácké se Saddámem už taky asi neplatí...
    odkaz na sken bankovek: http://ulozto.cz/xp1LMxxL/penize-severni-korea-zip

  • 23. 10. 2015 7:12

    Patrik Chrz

    Vzhledem k tomu, že při měnové reformě se měnily peníze 1:100, tak ty hodnoty moc vypovídající schopnost nemají, stejně jako to, za kolik je v tou souvenirshopu prodávají. Jako suvenýr dobré, ale cenové relace nám to moc nepřiblíží.

    My jsme měli tu výhodu, že jsme byli ve větší skupině, takže co si nevšiml jeden, všiml si druhý.

    A kde vzal domorodec dolary? No tam, co ta bába. Třeba nám jeden z průvodců tvrdil, že jeho rodiče také takhle prodávají a normálně přijímají cizí měnu, průvodci si také na nějakou tu zahraniční měnu přijdou, atd.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).