Vlákno názorů k článku Cestování do Severní Koreje z finančního pohledu od jindra - a uměřený článek. Ještě bych přivítal pohled ze...

Něco málo je v komentářích k fotkám.
Co mě třeba překvapilo, jak lidé v hlavním městě spořádaně (a opravdu všichni!) používají podchody i když provoz na silnici není tak rušný, že by se nedala přejít. U nás by to moc nefungovalo. Jak u nás není alespoň dvojité zábradlí, tak lidi budou přebíhat. Také na cestách jsou velmi časté policejní nebo vojenské kontroly.

Co se oblečení týče, těžko hodnotit. Dorazili jsme ve dnech, kdy se slavily největší svátky v roce (založení vládnoucí politické strany), takže jsme viděli hodně lidí ve slavnostním oblečení, dokonce v krojích - zajímavé je, že kroj jako takový používají pouze ženy, muži (i když mužský kroj asi existoval, podle "krojovaných panenek" prodávaných v obchodech se suvenýry) používají kalhoty (asi hodně tmavě modrá), košili (bílou) a kravatu (červenou). Vzhledem k teplotám jsme lidi v saku moc neviděli, nevím, co nosí, když je větší zima.

Hodně lidí chodí oblečeno stejně (ale to známe z minulého režimu i u nás, zkrátka omezená nabídka) a hodně jednoduše - tmavě modrá košile z hrubšího materiálu (připomínající z dálky sako) a tmavě modré kalhoty u mužů, ženy o něco rozmanitěji. I ve městě je hodně lidí v uniformě.

Navštívili jsme cirkus, planetárium, delfinárium, bowlingovou halu, střelnici, zábavní park, pivnici, restaurace - všude byli místní lidé. Takže zábava existuje, ale nemáme šanci zjistit, kolik lidí jí využívá (i když bowlingová hala měla 40 drah, dokonce zde v patře byly hrací (videohry) i výherní automaty), zda sem má přístup každý, nebo jen vybraná skupina obyvatel. Např. Hala nám může nám přijít obrovská (obsazenost byla si 30 %), ale jestli je jen jedna na 3 milionové město, je to málo. A to je právě to, co jako příležitostní turisté s pevným programem nemáme šanci zjistit.

Stejné je to s turisty. Kde jsme byli, potkávali jsme další autobusy s turisty, ale když jsme porovnávali zájezdy jiných sestovek vycházelo nám, že mají podobný itinerář. Je tak možné, že některé "body zájmu" jsou otevřeny jen někdy (ať už jen některý den v týdnu, nebo jen na předchozí objednávku) a že i jejich zaměstnanci mezi nimi "kolují" - což jsme v jednom případě zaregistrovali, když jsme jednu průvodkyni potkali jeden den v jednom z muzeí a jiný den na taneční přehlídce na náměstí.

Dále třeba brát v úvahu jednu věc - hlavní město je výlohou celé země a lidé zde žijící mohou mít zcela jinou životní úroveň, než zbytek země. Jsme si vzpomněli na trilogii Hladové hry a propastný rozdíl mezi Kapitolem a zbytkem země. Náladu obyvatel už nemá turista šanci zjistit vůbec. Do řeči s místními se nedostane (i kdyby uměl jazyk, průvodce ho nenechá) a průvodce mu pravdu neřekne (což jsme se několikrát přesvědčili, když lhali i o takových zbytečnostech jako počty televizních kanálů).