Hlavní navigace

Banky o nás vědí!

7. 5. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Banky mají řadu důvěrných informací! Některé mohou sdělit, jiné nikoli. Co je předmětem bankovního tajemství? Jaké informace o nás může naše banka sdělit třetí osobě a za jakých okolností? Co jsou to bankovní informace?

Žijeme ve světě, kde jsou informace tím nejžádanějším zbožím. Denně je horečně vyhledáváme a často je musíme sami poskytovat. Banka, které svěříme správu svých financí, toho o nás ví dost. Ví, kolik máme na účtu peněz, kolik nám na něj každý měsíc připíše zaměstnavatel, kolik platíme za nájem, pojištění, telefon atd. Ví, jestli platíme alimenty, kolik dlužíme a komu a spoustu dalších choulostivých informací, které nesdělujeme každému na potkání. Komu je ale může sdělit banka?

V bankovním sektoru vládne institut bankovního tajemství. Jeho právní rámec je zakotven přímo v zákoně o bankách (§ 38 a § 39). Podstata bankovního tajemství spočívá ve dvou aspektech. Za prvé se jedná o povinnost banky a všech osob, které jsou s jejím chodem spjaty, zachovávat mlčenlivost a neprozrazovat třetím osobám nic o obchodech klienta s bankou. Za druhé má banka právo odmítnout takové informace podat. Výhodou tohoto institutu je, že i když jste s bankou ukončili obchodní vztah, „embargo“ na informace o vás trvá.

skoleni_15_4

Jak už to tak bývá, i ustanovení o bankovním tajemství má své výjimky. A právě ty mohou představovat kámen úrazu.

Jsou to:

  • výjimky stanovené zákonem,
  • výjimky vyplývající z výslovného souhlasu klienta, kterým banku oprávní dané informace poskytnout.

    Jako výjimku definuje zákon např. případy, kdy banka poskytuje informace ČNB, ostatním bankám, orgánům činným v trestním řízení při podání trestního oznámení atd. Na písemné vyžádání o vás banka bez vašeho svolení prozradí informace, jež jsou za normálních okolností předmětem bankovního tajemství, těmto institucím: soudu (pro účely občanskoprávního soudního řízení), finančnímu orgánu (ve věci daňového řízení), Ministerstvu financí a Komisi pro cenné papíry, ale i orgánům sociálního zabezpečení (např. když klient neplatí pojistné na sociální zabezpečení či příspěvek na státní politiku zaměstnanosti) a v některých případech i právnické či fyzické osobě (např. při uvedení chybného bankovního spojení v platebním příkazu nebo při složení hotovosti v bance).

    Naše právní úprava je ve značném souladu s úpravou Evropské unie, ale podle názoru odborníků umožňuje soudům v občanskoprávních věcech, finančním úřadům v otázkách daňového řízení, orgánům sociálního zabezpečení a osobám při chybně uvedeném bankovním spojení snadnější prolomení bankovního tajemství, než je tomu v EU.

    Jednou z výjimek nespadající pod bankovní tajemství jsou tzv. bankovní informace. Tyto informace mohou banky předávat ze dvou důvodů:

  • napomáhají rozvoji zdravých obchodních vztahů tím, že umožňují prověřit bonitu (údaje o schopnosti splácet dluhy, o celkové finanční situaci) obchodních partnerů,
  • chrání banky před špatnými klienty, protože umožňují zjistit vztahy klienta i k jiným bankám.

    Tzv. velká novela zákona o bankách (viz zákon č. 165/1998 Sb.) rozšířila od 1. září 1998 výjimky z bankovního tajemství. Díky ní si mohou banky navzájem bez souhlasu klienta předávat informace o bankovním spojení, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech vypovídajících o bonitě a důvěryhodnosti klientů. Toto opatření usnadňuje vytváření informační databáze o klientech bank, kteří mají právo seznámit se s informacemi, které jsou o nich v databázi uvedeny.

    O své soukromí se v případě bankovních informací nemusíme bát, protože poskytované informace jsou vždy na obecné bázi (údaje o stavu na účtech, majetkové situaci atd. se zásadně neposkytují). Musí být přesné a úplné, tzn. nemohou obsahovat údaje, které banka nemůže doložit, na druhou stranu však banka nesmí důležité informace (zejména negativní) zamlčovat. A konečně odpověď na otázku, komu může banka bankovní informace poskytovat? Jen svým klientům, jiným bankám a speciálním institucím, které pro potřeby především bank od nich na jedné straně shromažďují informace o klientech a na druhé straně jim tyto informace i poskytují.

Myslíte si, že jsou naše informace v bankách v bezpečí?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).