Jsou bankovní poplatky transparentní? (DEBATA)

Už 300 000 lidí žádá navrácení poplatků za správu hypotečních úvěrů prostřednictvím různých iniciativ. Mají na vrácení tohoto poplatku klienti právo? Není to retroaktivní zásah do smluvního vztahu? Na toto a další témata se uskutečnila zajímavá debata, kterou zorganizoval časopis CSR fórum. Debatu můžete shlédnout ve videu.

Šéfredaktor časopisu CSR fórum Michal Růžička, který debatu moderoval, v úvodu v podstatě sdělil veškeré názory, které jsou v současnosti s tímto tématem spojené. Překvapením bylo také, že se diskuze příliš nezaměřovala na téma morálnosti či nemorálnosti vrácení poplatku za správu hypotečního úvěru a byla především o transparentnosti bankovních produktů.

Debata začíná

Debatu začal akademik Petr Teplý z Katedry financí a kapitálových trhů ze školy IES. Podle něj je důležité, co klient zaplatí a co za tento poplatek dostane : Nic není zadarmo, pochopitelně to platí i v bankovnictví. Když je ale na trhu oligopol, tak se může stát, že máme vysoké poplatky. Podle něj není žaloba na vrácení poplatků správná, měla by to řešit konkurence: Poplatek k této službě patří a je otázkou konkurence, jak vysoký má být, uvedl. K tématu čtěte: Boj o bankovní poplatky může otevřít pomyslnou Pandořinu skříňku

Podle Jana Matouška, náměstka výkonného ředitele České bankovní asociace (ČBA), si většina lidí myslí, že je správné platit za poskytnuté služby. Když se ale mluví o bankovních poplatcích, pak začnou mít vlivem veřejné debaty pocit, že je na nich něco nesprávného či nemorálního, uvádí. Podle něj se musíme podívat na trh komplexně: Jsou tu různé banky z hlediska velikosti, portfolia služeb a i poplatkové politiky. Klient si může vybrat takovou banku, která mu vyhovuje. A nezáleží jenom na ceně, ale i na kvalitě, dodává. 

Konkurence v bankovnictví moc nefunguje

Libor Dupal ze Sdružení českých spotřebitelů (SOS) souhlasil s předchozími příspěvky. Podle něj však rozpoutaná diskuse o mobilních operátorech, kteří v minulosti tvrdily, že jsou zde specifické podmínky, donutila operátory ke změnám: Podotýkám, že se tak stalo bez regulace, uvedl.

Podle něj však tlak konkurence příliš nefunguje, protože k bankám, které staví na tom, že nemají poplatky, hromadný přesun lidí nenastal: Pro spotřebitele není podle něj navíc poplatek transparentní: Má hodnotu, kterou si nedovede klient vyhodnotit, a není mu to příliš umožněno. Výsledkem je, že mezi velkými bankami jsou minimální rozdíly, řekl.

Matoušek z ČBA s tím nesouhlasil, podle něj je český bankovní trh vysoce konkurenční, a to není otázka posledních dvou let, ale dlouhodobě. Podle něj na netransparentní produkty existuje mnoho možností, jak si je porovnat, nejlépe to jde například prostřednictvím nezávislých internetových serverů.

Zajímavé „nakopnutí“ debaty bylo slyšet od Markéty Svatošové z oddělení ochrany spotřebitele v České národní bance (ČNB): Některé rozsahy sazebníků a jejich nepřehlednost spotřebiteli nepomůžou a informaci mu neposkytnou. Tam vidím základní problém, uvádí. Podle ní by mělo dojít k výraznému zjednodušení těchto sazebníků.

Funguje kodex mobility?

Podle Matouška se však ČR v mezinárodních srovnáních v Evropské unii (EU) z hlediska transparentnosti bankovních poplatků umístila na té lepší polovině. Důležité také podle něj je to, že český bankovní trh je stabilní a je zaměřený spíše na tradiční bankovnictví, příjmy z poplatků přinášejí jistou míru stability: Nebyli jsme kasíno, tak jako mnoho bank v západním světe a na Wall Street. Banky tu neměly důvod, aby kupovaly pochybné deriváty a odpisy bank byly minimální, uvádí. 

Podle Matouška je navíc mnohem důležitější to, jak se banka vůči svým klientům chová, než výše poplatků. což se potvrdilo i v jejich výzkumu. Existuje tu navíc už dva roky mobilita klientů, stačí vyplnit jednu A4 a stará banka převede všechny platební instrukce do nové. Není na tom nic složitého, řekl. 

Podle Jiřího Hovorky, redaktora serveru Aktuálně.cz, však kodex mobility v praxi příliš nefunguje. Nevšiml jsem si také toho, že by banky nabízely výrazně kvalitní služby. Většinou tam sedí prodejce, který má určitý plán. Podle něj tak není schopen určit individuální potřeby klienta, tvrdí. 

Banky, učiňte poplatky transparentnější

Dále se točila debata okolo nepřehlednosti sazebníků velkých bank. Když dostanete štos A4 potištěných fontem velikostí 9, pak nemáte šanci se v tom vyznat, uvádí Svatošová z ČNB.

Sami se údajně snaží na banky vytvářet nátlak, aby docházelo ke zjednodušování textu sazebníků a textu v něm obsaženém: Je to ale na úhlu pohledu, kterou informaci považujete za nejdůležitější. Může se totiž stát, že klient dostane výčet podmínek informací a řekne: »Mně se ale zrovna stane tohle, a to jsem tam zrovna neměl,« uvádí. Je proto podle Svatošové důležité stanovit priority, které je třeba začít řešit. Podotýká také, že se finanční subjekty lepší a zjednodušují se podmínky, dodává. 

Matoušek na to reagoval, že by si řada lidí přála mít jednodušší sazebníky a poplatky. Problémem však podle něj jsou regulace ze strany EU, které vytvářejí údajně méně přehledné produkty.

Podmínky se pořád mění, je to bianco šek

Podle Petra Teplého (IES) je také problém v měnících se všeobecných podmínkách: Klient podepisuje s tím, že se ceny a poplatky mohou změnit v závislosti na Všeobecně obchodních podmínkách. Je to takový bianco šek, kdy já vlastně podepisuji to, že když mi do 2 let zvýšíte poplatek za vedení účtu o 100 %, tak já jsem s tím souhlasil. Je to typické pro bankovnictví, kdy já podepisuji něco, co se může stát v budoucnu. Řešením pro klienta je tak jedině exit z takové banky, uvádí Teplý.

Dle Svatošové to však není pravda, protože jako účastník smluvního vztahu můžete říct, že s daným poplatkem nesouhlasíte a že chcete určité smluvní ukotvení: Je to hlavně o finanční gramotnosti, tvrdí.

Libor Dupal z SOS dále oznámil, že jediným způsobem, jak neplatit bankovní poplatky, není být stálým a věrným klientem banky, ale vyhrožovat odchodem. Pak najednou získáte účet, který je bez poplatků, tvrdí.

Iniciativy nebo činy?

Mohou žaloby posunout bankovní trh z pohledu kvality služeb? Názor veřejnosti a odborné veřejnosti, je tím nejlepším nástrojem, co banky potřebují, aby věděly, jak mají s klienty pracovat a co chtějí. Aby vztah byl dlouhodobější a stabilnější a nebyl založen jen na důvěře, ale oboustranné spokojenosti, uvádí Matoušek

Jiří Hovorka z Aktuálně.cz se však obává, že pokud spotřebitelé nepřejdou od slov k činům, pak se nic nezmění. A že také lidé často říkají, že nemají čas srovnat si nabídky od více než 2 až 3 bank: Dokud se lidé nenaučí využívat například hypoteční makléře, pak moc nadějí pro zlepšení nevidím. I z té bankovní rétoriky je zřejmé, že banky mluví vstřícně, ale stojí si pevně za svou pozicí, uvádí. Čtěte také: Jak vyjednat snížení úrokové sazby u hypotéky?