Hlavní navigace

Alimenty - i v manželství

Jan D. Klášterecký

Jsou oblasti, kde může být i zmínka o právech a povinnostech ve stínu paragrafů chápána jako údajné popření hloubky citů a upřímných vyznání. Ale i velká láska se může změnit v nenávist a nakřáplý hrdliččin hlas pak začne volat o pomoc. Pak přijde na řadu zákon.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Jsou situace, kdy jsou i moralisté přístupni přečtení strohých slov Zákona o rodině, který řeší důsledky pádů a kotrmelců romantických milostných vzplanutí.

Není jistě potřeba brát k ruce Ústavu a ohánět se vznešenými mezinárodními dokumenty o lidských právech a svobodách, abychom vzali v úvahu, že zákon deklaruje rovná práva rodičů vůči dětem, a to nejen při vymezení jejich rodičovských práv, ale i v patřičné výměře jejich rodičovských povinností. Oba rodiče jsou podle něj povinni přispívat na výživu dětí, a to podle svých schopností, možností a majetkových poměrů; dítě naopak má právo sdílet rozsah a kvalitu životní úrovně svých rodičů. Toto konstatování je fádností citovaných slov tak běžné, že jej vezmeme v úvahu až tehdy, když jeden z rodičů svým povinnostem nechce rozumět.

V případě rodičů dětí, kteří spolu nežijí, by měla uvedená skutečnost (pokud se o ni sami rodiče nezajímají) probudit příslušné orgány sociálně-právní ochrany dětí, aby daly soudu podnět k soudnímu určení (nebo schválení dohody mezi rodiči) k úpravě výchovy a výživy k dítěti a stanovení rozsahu vyživovací povinnosti toho rodiče, který s dítětem nežije. Soudní „papír“ pak v případě dobrovolného neplnění výživného ze strany povinného rodiče může být účinným prostředkem k jeho exekučnímu donucení.

I na lajdáka manžela jsou paragrafy

Když se selanka manželského soužití změní v bojiště plné šarvátek a manžel – promiňte mi narušení rovnosti obou stran ve svém výkladu, ale muži jsou v těchto případech pro svoji početnost přece jen „typickým“ vzorkem – řeší konfliktní stav útěkem do hospody a „trestáním“ manželky formou nedodání dostatečného oběživa na chod domácnosti a výživu potomka, je mylné se domnívat, že soudní moc zasáhne svým trestajícím mečem až v momentu, kdy je podán návrh na rozvod.

Pokud je žena dostatečně razantní, „umravní“ svého partnera ještě za trvání manželství návrhem na určení výživného pro dítě, a – teď pozor – i návrhem na stanovení výživného pro sebe, neboť manželé mají stanovenou zákonnou vyživovací povinnost. Přitom v žádném případě nepůjde o nějakou symbolickou částku, která by zajišťovala manželce možnost skromného přežití, neboť vyživovací povinnost mezi manžely je zákonem konstruována tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou byla v zásadě stejná, přičemž toto konstatování pak evidentně zpochybňuje „zaběhlou“ konstrukci prezentovanou nejednou „hlavou rodiny“, podle které „platí“, že co je tvoje, je samozřejmě i moje, a co je moje, do toho ti absolutně nic není!

Některé finty na soud neplatí!

Naše doba, která je oproštěná od fádní socialistické pracovní povinnosti a postihu těch, kteří se práce štítili a vyhýbali, přináší nejen nebývalé možnosti nicnedělání, ale svádí i k činnostem, které mohou zastírat skutečné majetkové poměry a výdělkové možnosti.

Pokud by někdo z trucu chtěl své dítě a manželku připravit o zasloužené výživné, nechť vezme v úvahu ustanovení zákona, které praví, že při určení výživného musí soud přihlédnout k odůvodněným potřebám oprávněného, ale i ke schopnostem, možnostem a oprávněným poměrům povinného. Při hodnocení těchto skutečností zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo výdělečné činnosti, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

Chtěl-li by se otec (manžel) vyhýbat určení svých výdělkových poměrů tím, že nepředloží soudu patřičné doklady a neumožní nahlédnout do finančních podkladů, které podléhají ochraně (např. daňového přiznání), stanoví zákon, že průměrný měsíční příjem takového tajnůstkáře činí patnáctinásobek částky životního minima.

Anketa

Pobíráte výživné?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).