Už jsme psali, že k 1. květnu 2020 dochází k pravidelné valorizaci maximální částky náhradní výplaty, kterou může dostat zaměstnanec od státu namísto od zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti.
Maximální možnou částkou (představující dlužné mzdové nároky za 3 kalendářní měsíce), kterou může zaměstnanec obdržet, je částka 143 484 Kč (pokud byl insolvenční návrh proti zaměstnavateli podán nebo moratorium před zahájením insolventního řízení vyhlášeno do 30. 4. 2020 včetně), resp. valorizovaná částka 153 564 Kč (pokud byl nebo bude insolvenční návrh podán nebo moratorium vyhlášeno po 30. 4. 2020). Jenže na valorizovanou částku zatím mnozí zaměstnanci vůbec nebudou moci dosáhnout.
Bez návrhu, který je však nyní zákonem negován, to nejde
Podání insolvenčního návrhu nebo vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení je totiž nezbytnou podmínkou pro to, aby zaměstnanci mohli získat od svého zaměstnavatele dlužné peníze, resp. aby je získali náhradní formou od státu prostřednictvím mechanismu pomoci zaměstnancům insolventních zaměstnavatelů podle pravidel zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Neodvíjí se od nich ale, jak si ukážeme, jen výše maximální peněžité pomoci…
Jenže v přehršli přepjatě ochranářských, dotačních a subvenčních opatření začíná být zmatek. Prostě dochází k legislativnímu chaosu, když aktuální mimořádná opatření přijímaná v rámci krizových (nouzových) opatřeních v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2 v ČR ztěžují uplatnění standardních (již zavedených, tedy běžných) mechanismů v oblasti insolvence. A značně komplikují pozici zaměstnancům platebně neschopných zaměstnavatelů, jestliže jim nevyplácí mzdové nároky vůbec, nebo je
z důvodu nedostatku prostředků krátí a zůstává je dlužen.
Jedny chrání, ale druhé poškodí tak, že jim ani stát pomoci nemůže, nesmí
Ustanovení § 13 odst. 1 nového zákona č. 191/2020 Sb. (o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu) říká:
K insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 24. dubna 2020) do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží. Dále pak podle § 13 odst. 2 věřitele, který v uvedené době insolvenční návrh podal, insolvenční soud vyrozumí o tom, že se k jeho návrhu nepřihlíží, usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky. Tato opatření nebrání podle § 13 odst. 3 věřiteli, aby podal po 31. 8. 2020 nový insolvenční návrh.
Takže ať již insolvenční návrh podá nebo již podal od 24. 4. 2020 do 31. 8. 2020 jakýkoliv věřitel zaměstnavatele, třeba spolupracující podnikatel, dodavatel dlužníka, nebo i samotní zaměstnanci, návrh bude neúčinný, nicotný, nebude se k němu přihlížet, jako by podán nebyl. Ale to znamená, že nebude splněna podmínka pro to, aby mohli zaměstnanci získat své mzdové nároky, které jim dluží zaměstnavatel. A bez toho se neuplatní, nemůže uplatnit, mechanismus zákona o pomoci zaměstnancům insolventních zaměstnavatelů a úřady práce nebudou moci vyplácet dlužné mzdové nároky místo zaměstnavatelů.
Od kdy do kdy bude problém
Klíčovým pro výplatu dlužných mzdových národů zaměstnancům, přičemž zaměstnanec si vždy vybírá 3 kalendářní měsíce, je mj. vymezení rozhodného období, v němž (za nějž) mzdové nároky zaměstnanců vznikly, aby mohly být uspokojeny státem namísto insolventního zaměstnavatele. Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 následující kalendářní měsíce.
Příklady
Bude-li například podán návrh na zahájení insolvenčního řízení 13. 7. 2020, je, resp. měla by být rozhodným rozhodným obdobím doba od 1. 4. 2020 do 31. 10. 2020 (a měly by se uplatnit maximální valorizované částky) – zaměstnanci by tedy mohli žádat o vyplacení dlužných mzdových nároků za jakékoliv 3 vybrané kalendářní měsíce z daného (rozhodného) období, jenže k insolvenčnímu návrhu podanému v době od 24. 4. do 31. 8. 2020 se nebude přihlížet.
Poprvé budou moci podat věřitelé účinný insolvenční návrh až 1. 9. 2020, kdy pak bude rozhodným obdobím září 2020 a 3 kalendářní měsíce předcházející a 3 kalendářní měsíce následující, tedy doba od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2020 (a skutečně se uplatní valorizované částky).
Naposledy mohli podat věřitelé účinný insolvenční návrh 23. 4. 2020, kdy rozhodným obdobím bude duben 2020 a 3 kalendářní měsíce předcházející a 3 kalendářní měsíce následující, tedy doba od 1. 1. 2020 do 31. 7. 2020 (a budou platit dosavadní nevalorizované částky).
Z toho plyne, že uspokojení (vyplacení) mzdových nároků, které jim dluží insolventní zaměstnavatel, mohou relevantně žádat jen ti zaměstnanci zaměstnavatele, proti kterému byl již podán insolvenční návrh, a to do 23. 4. 2020 včetně, nebo bude podán až 1. 9. 2020 a později.
Pokud nedojde ke změně právních předpisů a nedojde k napravení chyby, zaměstnanci zaměstnavatelů, kteří jim nevyplácejí mzdy vůbec, resp. nevyplácejí je v plné výši, tedy neuspokojují jejich mzdové nároky, mají přinejmenším až do září 2020 mnohdy smůlu a svých peněz se hned tak nedočkají.
ČLÁNKY DO MAILU