Žalostná úroveň finanční gramotnosti

Jedním z pilířů „Rámcové politiky ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu”, které se Měšec.cz v září věnoval v článku „Stát chce lépe chránit spotřebitele na finančních trzích”, je finanční gramotnost spotřebitele. Ovšem co si pod tím máme představit? Finančně gramotným občanem se podle ministerstva rozumí spotřebitel, který chápe základní ekonomické souvislosti, orientuje se na trhu finančních produktů a služeb a je schopen odpovědně spravovat osobní nebo rodinný rozpočet, včetně správy finančního majetku a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace. Aby takových občanů neustále přibývalo, zavázalo se ministerstvo, že bude finanční vzdělávání obyvatelstva dále podporovat.

Zřejmě aby byla tato podpora co nejvíce adresná a neminula se svým účinkem, nechalo si ministerstvo od agentury STEM/MARK zpracovat výzkum veřejného mínění, který se zaměřil nejen na hodnocení vlastní vzdělanosti respondentů, ale také na základní znalosti termínů v oblasti finančních služeb, znalost a orientaci ve finančních produktech a službách nebo na finanční strategii domácností. K jakým závěrů dospěl?

Pětinu lidí osobní finance nezajímají

Většina Čechů (35 procent) považuje svou finanční gramotnost za „dobrou” a ohodnotila by ji známkou 3 (jako ve škole). Zhruba dvě pětiny osob starších 18 let, které se cítí být v oblasti financí dobře informovány, jsou s úrovní svých znalostí spokojeny. Do této skupiny spadají především lidé s vyšším stupněm vzdělání a vyššími příjmy. Další dvě pětiny, které jsou podle svého názoru informovány průměrně nebo špatně, by své znalosti rády prohloubily a jedna pětina nejeví o finance zájem. Touha po finančním vzdělání není blízká především nižším příjmovým kategoriím, lidem se základním vzděláním a důchodcům.

Nicméně až 45 procent obyvatel tvrdí, že se orientuje v nabídce konkrétních produktů na finančním trhu. Naopak necelá třetina (29 %) otevřeně přiznává, že jí úroveň znalostí ve využívání některých produktů brání. Nejčastěji se jedná o produkty investiční, úvěrové a spořící.

Nejvíce informací z oblasti financí čerpají lidé nejčastěji přímo od poskytovatelů finančních produktů (25 %), dále z médií (23 %) a od známých či příbuzných (22 %). Až pro 32 procent Čechů je nejdůvěryhodnějším zdrojem informací přímý poskytovatel produktu či služby, 20 procent nedá dopustit na rady známých nebo příbuzných a 17 procent věří jedině svému finančnímu poradci nebo zprostředkovateli.

Ale to jsme se ve škole neučili

Tuto větu neslýchají pouze rodiče od svých školou povinných ratolestí. Obdobně odpovídala většina respondentů (81 %) na otázku tazatelů, zda získali dostatek informací pro orientaci v oblasti financí a bank prostřednictvím školního vzdělání. Za několik let si budou muset najít jinou výmluvu. Téměř všichni respondenti (93 %) jsou totiž pro vyučování základních finančních pojmů na středních školách, necelá polovina by tento typ výuky zavedla již na školách základních.

Stejného názoru je i ministerstvo financí. Pozornost by měla být zaměřena na tři hlavní oblasti – orientaci v cenách, finanční transakce a správu osobního rodinného rozpočtu. Například výběr vhodného úvěru či formy zhodnocení ušetřených peněz řeší většina z nás, proto by měly rozhodně patřit mezi základní znalosti, které získáme již ve škole, uvedl Milan Šimáček, náměstek ministra financí zodpovědný za finanční trhy.

Tři čtvrtiny české populace se finančnímu vzdělávání nebrání ani v dospělosti. Mělo by ovšem být poskytováno nejlépe zdarma a bez propagace konkrétního poskytovatele. Ale do školních lavic se Češi příliš nehrnou, raději zůstanou doma a informace budou vstřebávat spíše pasivně, tedy čtením letáků, brožur, článků na internetu, odborných příloh v tisku nebo sledováním specializovaných pořadů v televizi.

Finanční plánování? A k čemu?

Zatímco čtvrtina domácností si svůj osobní nebo rodinný rozpočet sestavuje pravidelně, dvě pětiny plánují pouze větší výdaje a třetina neplánuje nikdy. Přijde jí to zbytečné, nemá na to dostatek času nebo disponuje tak nízkým příjmem, že plánování nepovažuje za potřebné.

Průzkum ukázal, že mnoha lidem by vůbec neuškodilo naučit se finančně plánovat. Na otázku Jak byste nejspíše naložil(a) s volnými peněžními prostředky ve výši 2000 Kč, které by vám zbyly v každém měsíci? celých 37 procent respondentů odpovědělo, že by si tuto částku odložilo doma, a zhruba pětina (22 %) by ji utratila. Necelá třetina (30 %) by přebytečné peníze uložila alespoň na běžný účet do banky a pouhých 8 procent by s penězi dále pracovalo a investovalo je například do podílových fondů nebo akcií.

Pětina lidí se při výběru spotřebitelského úvěru řídí výší měsíční splátky

Při výběru spotřebitelského úvěru se lidé nejčastěji řídí výší roční úrokové sazby (34 % dotázaných), dále důvěryhodností poskytovatele (21 %), výší RPSN (19 %) nebo měsíční splátky (18 %). Zatímco vzdělaní spotřebitelé se rozhodují zejména podle roční úrokové sazby a RPSN, lidé s nižším vzděláním dávají přednost výši měsíční splátky.

Z bankovních a finančních produktů lidé nejčastěji využívají běžný účet a platební karty. V jejich portfoliu často nechybí ani stavební spoření nebo penzijní připojištění.

Čtvrtina dotázaných nedokáže určit výnos z investice

Praktické znalosti některých našich spoluobčanů z oblasti financí jsou přinejmenším velmi chabé. Neznalost správné míry inflace v loňském roce by se ještě omluvit dala, ale neschopnost určit výnos z investice už je opravdu na pováženou. Respondenti si měli představit, že investují částku 3000 Kč. Na otázku Dal(a) byste přednost výnosu 300 Kč nebo výnosu 15 % z investované částky? odpovědělo plných 16 procent dotázaných špatně a 10 procent nebylo schopno se rozhodnout. Lépe odpovídali lidé s vyšším vzděláním a lepší sociální pozicí.