Zaměstnavatelé jsou povinni podle zákoníku práce zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
Zákoník práce upravuje zásadu rovného zacházení jako povinnost zaměstnavatele určitým způsobem zacházet s vlastními zaměstnanci, a to v průběhu celého trvání jejich pracovněprávního vztahu.
Zásada rovného zacházení zaručuje rovná práva zaměstnancům nacházejícím se ve stejném či srovnatelném postavení a vyplývá z ní též požadavek, aby vnitřní předpisy či praxe zaměstnavatele bezdůvodně nezvýhodňovaly ani neznevýhodňovaly zaměstnance před ostatními, s nimi srovnatelnými. Jednou z oblastí, v nichž jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi, je odměňování za práci.
Formy mzdy
Mzdu lze sjednat nebo stanovit například jako mzdu měsíční, hodinovou nebo podílovou, jako mzdu, jejíž poskytnutí nebo výše závisí na splnění konkrétních pracovních úkolů (úkolová mzda), hospodářských výsledků zaměstnavatele nebo jiných hledisek, nebo jako mzdu poskytovanou ve formě příplatků, odměn apod. (uvedené způsoby samozřejmě lze i kombinovat).
Sjednaná nebo zaměstnavatelem stanovená mzda však nesmí být nižší než minimální mzda. Mzda, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového výměru, je zaručenou mzdou.
Jak ohodnotit vykonávanou práci
Mzda se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (ust. § 109 odst. 4 zákoníku práce). Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda (ust. § 110 odst. 1 zákoníku práce).
Zaměstnanci se v praxi nebojí svého práva domáhat, nicméně ne vždy uspějí, jak už jsme uvedli v článku Za stejnou práci nemusíte dostat stejnou odměnu, když byla porovnávána práce dvou kuchařů. Podobně neuspěl koncem r. 2016 ani člověk pracující v zemědělství – ošetřovatel hospodářských zvířat – telátek, který poukazoval na to, že ostatním zaměstnancům je k základní mzdě poskytována na základě kriteria váhového přírůstku zvířat, o něž pečují, vyšší odměna než jemu.
Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 436/2016, ze dne 20. 12. 2016, kterým uzavřel spor v neprospěch zaměstnance odměňovaného nižší mzdou než jeho spolupracovníci v živočišné výrobě, připomněl, že z právní úpravy obsažené v ust. § 110 zákoníku práce vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejná mzda, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ust. § 110 odst. 2 až 5 zákoníku práce:
Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.
Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle:
- vzdělání,
- praktických znalostí,
- dovedností potřebných pro výkon této práce,
- složitosti předmětu práce a pracovní činnosti,
- organizační a řídící náročnosti,
- míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost,
- fyzické, smyslové a duševní zátěže a
- působení negativních vlivů práce.
Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.
Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.
Není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ust. § 110 odst. 1 zákoníku práce.
Přečtěte si také:
Nedostal manažerský bonus, ostatní ano. Soud mu ho přiklepl
Jak dokázat diskriminaci v odměňování, když jsou platy tajné?
Za stejnou práci nemusíte dostat stejnou odměnu
Nicméně při posouzení konkrétní věci onoho zemědělského pracovníka, který se domáhal, aby byla jeho zaměstnavateli uložena povinnost upustit od nerovného zacházení s ním v odlišném způsobu nastavení úkolové mzdy, jakož i odstranit následky nerovného zacházení tím, že mu zaplatí příslušnou částku mzdového dorovnání, konstatoval Nejvyšší soud, že zaměstnanec jako ošetřovatel v teletníku nevykonával práci ve stejných ani srovnatelných podmínkách jako ošetřovatel býků, neboť pracovní prostředí ošetřovatele býků bylo rizikovější z hlediska hrozby úrazu při manipulaci s býky (oproti témuž riziku při manipulaci s telaty). Práci ošetřovatele v teletníku proto nelze považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, jako je práce ošetřovatele býků ve smyslu ust. § 110 odst. 1 zákoníku práce, i kdyby uvedené práce vykazovaly shodu (srovnatelnost) ve všech ostatních srovnávacích kritériích uvedených v ust. § 110 odst. 2 až 5 zákoníku práce.