Hlavní navigace

Musí pojišťovna platit, když vám za nemoc z povolání zaměstnavatel slíbí víc, než zákon ukládá?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Nač máte nárok při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání? Můžete si dohodnout více, než určuje zákoník práce? Kdo to zaplatí? Kdo jsou odpovědné osoby? Jak je tomu u starších úrazů a dřívějších nemocí z povolání?

Doba čtení: 5 minut

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou – s výjimkou státních orgánů – pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo při nemoci z povolání pojištěni, a to buď u České pojišťovny, jestliže s ní měli sjednáno toto pojištění ke dni 31. 12. 1992, nebo, v ostatních případech, u Kooperativy pojišťovny.

Tito zaměstnavatelé mají právo, aby z důvodu tohoto zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání za ně příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vám vznikla při nemoci z povolání. A to v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.

Škodu způsobenou pracovním úrazem nebo při nemoci z povolání, za niž odpovídá zaměstnavatel a která vznikla po dni 1. 1. 1993 (a u zaměstnavatelů, kteří byli smluvně pojištěni pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v době do dne 31. 12. 1992, též za trvání tohoto pojištění), hradí za zaměstnavatele příslušná pojišťovna.

Nač máte nárok vy nebo vaši pozůstalí

Jako poškození pracovním úrazem nebo nemocí z povolání máte nárok na:

  • dorovnání ušlého výdělku, jednak na náhradu za jeho ztrátu po dobu pracovní neschopnosti,
  • náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (tzv. rentu),
  • náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, 
  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, 
  • náhradu věcné škody.

Pokud zemřete v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pozůstalí mají nárok na:

  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
  • náhradu nákladů na výživu pozůstalých (rentu),
  • jednorázové odškodnění,
  • náhradu věcné škody.

Aktuálními otázkami rent a jejich valorizací jsme se zabývali v článku Renty za poškozené zdraví se od ledna 2018 zvyšují. Projděte si pravidla.

Jak to bylo dříve

Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 1992 uspokojoval vaše nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání zaměstnavatel. V případech stanovených zákonem byl zaměstnavatel povinen sjednat (shora zmíněné) smluvní pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho zaměstnancům při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, za kterou zaměstnavatel odpovídá (např. § 68 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 1992).

Došlo-li ke zrušení zaměstnavatele a prováděla-li se jeho likvidace, měl povinnost uspokojit vaše nároky z odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání orgán provádějící likvidaci, popřípadě stát (§ 251 věty druhé zákoníku práce, zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 28. 5. 1992).

Dnem 1. 1. 1993 bylo zřízeno shora popsané zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle něj jsou – až na zaměstnavatele, kteří mají podle zákona postavení státního orgánu – zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni u České pojišťovny nebo u Kooperativy.

Zanikl-li zaměstnavatel, aniž by práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešly na jiného zaměstnavatele, je povinen uspokojit vaše nároky z odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, na jejichž uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění, stát (neuspokojil-li je orgán provádějící likvidaci zaměstnavatele). V ostatních případech máte jako poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby vám škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel.

Právní úprava: Zaměstnavatel musí poslouchat pojišťovnu

Pojišťovna však nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy (§ 4 vyhlášky č. 125/1993 Sb.). Zaměstnavatel je povinen v řízení o náhradě škody respektovat pokyny pojišťovny, zejména se bez souhlasu pojišťovny nezavazovat k náhradě promlčené pohledávky (§ 8 písm. c) vyhlášky č. 125/1993 Sb.) a nepřistoupit bez souhlasu pojišťovny na uzavření soudního smíru (§ 8 písm. d) vyhlášky č. 125/1993 Sb.). Nevznese-li zaměstnavatel v řízení o náhradě škody, kterou má pojišťovna uhradit, bez souhlasu pojišťovny námitku promlčení nebo zaváže-li se bez tohoto souhlasu uhradit promlčenou pohledávku, není pojišťovna povinna plnit. Pojišťovna není povinna plnit, ani když zaměstnavatel bez souhlasu pojišťovny uzavře soudní smír (§ 9 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb.).

Pojišťovna hradí jen to, co jí ukládá zákon, nic navíc

Pojišťovna je z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání povinna za zaměstnavatele nahradit škodu, která vám vznikla při nemoci z povolání, jen v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Není povinna za zaměstnavatele hradit tu část škody, k jejíž náhradě se zaměstnavatel zavázal nad rámec své odpovědnosti stanovený zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy, a to ani kdyby byl tento závazek zaměstnavatele vůči vám obsažen v mezi vámi uzavřeném smíru schváleném soudem.

V rozsahu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo při nemoci z povolání podle pracovněprávních předpisů je pojišťovna povinna nahradit škodu vám vzniklou za zaměstnavatele i v případě, kdy zaměstnavatel uzavřel soudní smír bez souhlasu pojišťovny. Dle § 9 odst. 2 věty druhé vyhlášky č. 125/1993 Sb. je třeba interpretovat tak, že v případě uzavření soudního smíru mezi zaměstnavatelem a vámi bez souhlasu pojišťovny může pojišťovna odmítnout plnit nikoli zcela, ale jen v části přesahující rozsah odpovědnosti zaměstnavatele podle zákoníku práce, vyložil Nejvyšší soud ČR (v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2457/2017, ze dne 24. 10. 2017).

diners2018

S exekucí na nadstandard neuspějete

Soud se v řízení o žalobě oprávněného zaměstnance na vyplacení pohledávky, která mu byla přikázána na základě výkonu rozhodnutí nařízeného podle § 312 a násl. o. s. ř., podané proti příslušné pojišťovně jako dlužníku povinného zaměstnavatele, který je u ní pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a který se ve smíru schváleném soudem zavázal poskytnout zaměstnanci plnění z důvodu této odpovědnosti (tzv. poddlužnické žalobě podle § 315 odst. 1 o. s. ř.), zabývá též rozsahem, ve kterém byl zaměstnavatel povinen k náhradě škody podle pracovněprávních předpisů.

V části, v níž plnění požadované zaměstnancem po pojišťovně přesahuje rozsah odpovědnosti zaměstnavatele stanovený zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy, soud žalobu zamítne, rozhodl Nejvyšší soud rovněž v uvedeném rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 2457/2017, ze dne 24. 10. 2017).

Našli jste v článku chybu?