Dobrý den,chtěla bych se zaptat na pracovní úraz, který se mi stal. Po příchodu do zaměstnání a zapsání se do knihy příchodů jsem upadla na schodech vedoucích ke ke kanceláři. Zranila jsem si lýtkový sval.
Po ošetření v nemocnici a následně u praktického lékaře mi byl vystaven doklad o pracovní neschopnosti s diagnozou natržení lýtkového svalu, a to jako pracovní úraz.
Zaměstnavatel se mnou následně sepsal protokol o pracovním úraze, kde je uvedeno,že místo úrazu je i mým trvalým místem pracoviště, dále dobu úrazu,která se shoduje se začátkem pracovní směny. Jde mi však o popsání příčiny, která je uvedena takto: „Zaměstnankyně měla vycházkovou obuv s podpatkem, tudíž příčina úrazu je její neopatrností, tudíž nedodržela obecné zásady bezpečnosti práce.“
Chtěla bych se tedy zeptat,zda mám nárok na 100% náhradu v době trvání mé pracovní neschopnosti, nebo mi bude vyplacena běžná nemocenská dávka. H.M.
V případě pracovního úrazu náleží zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (tj. rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem pracovního úrazu a výší dávky nemocenské poskytované po dobu pracovní neschopnosti) po dobu pracovní neschopnosti (dávka nemocenské samozřejmě náleží zaměstnanci v každém případě). Zaměstnavatel není povinen zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku poskytovat, pokud prokáže, že pracovní úraz si zaměstnanec přivodil svým vlastním zaviněním porušením právních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl seznámen, nebo v důsledku své opilosti (§ 367 odst. 1 zákoníku práce).
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku pouze v poměrné části podle míry zavinění. Zaměstnavatel se částečně zprostí odpovědnosti, pokud prokáže, že pracovní úraz si zaměstnanec způsobil tím, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování, tedy aniž by porušil právní nebo jiné předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si být vědom toho, že si může způsobit újmu na zdraví. Za takovou lehkomyslnost není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce (§ 367 odst. 2 zákoníku práce).
Záleží samozřejmě na konkrétních podmínkách – o jaký podnik se jedná a jak jsou v něm konkrétně upraveny pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nicméně skutečnost, že osoba pracující v kanceláři při chůzi po schodech uklouzne v důsledku toho, že má vycházkovou obuv na podpatku, podle mého názoru není možné považovat za porušení pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (snad jen za předpokladu, kdy by zaměstnanec pracoval v prostředí, kde by se kanceláře nacházely např. v blízkosti výrobní nebo provozní linky a tím by i rizikové prostředí pracoviště způsobovalo rizikovost pohybu v blízkosti kanceláří – např. soustavně kluzké podlahy, v takovém případě by se dalo uvažovat o spoluzavinění zaměstnance, který měl vědět o tom, že do zaměstnání má chodit ve vhodné obuvi). V běžném kancelářském provozu se ale podle mého názoru jedná o běžnou neopatrnost a nikoliv porušení obecných zásad bezpečnosti práce. Znovu ale zdůrazňuji, že především zde záleží na konkrétní úpravě pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u zaměstnavatele.
V tomto případě však jednoznačně má zaměstnankyně nárok na náhradu za ztrátu na výdělku z obecného hlediska v plné výši, neboť se domnívám, že k úrazu došlo v důsledku běžné neopatrnosti a tedy nelze zde najít jakékoliv zavinění poškozené zaměstnankyně. Pokud interní předpisy zaměstnavatele obsahují nějaká ustanovení o vhodné obuvi na pracovišti, které v tomto případě nebyly dodrženy, pak lze uvažovat o jisté míře spoluzavinění, podle míry tohoto spoluzavinění by se pak zkracovala poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku.
ČLÁNKY DO MAILU