Z mobilu voláme draze. Je šance na změnu?

Valí se to jako sněhová koule, která neustále narůstá. Tak by se dal označit tlak spotřebitelů na současné operátory u nás. Začalo to nejspíše už v roce 2009, kdy si analytici pohybující v sektoru telekomunikací začali pokládat otázku, jak je možné, aby při propadu cen propojovacích poplatků cena volání neklesla.

V některých případech dokonce cena volání mírně vzrostla, neboť někteří operátoři měnili způsoby tarifikace (ze vteřin na minuty), nebo rušili akční tarify z minulosti. Dalším významným faktorem byla nečinnost Českého telekomunikačního úřadu. Úřad neustále bobtnal, zaměstnával stále více lidí, přitom žádných z viditelných výsledků nedosahoval. V hodnocení jednotlivých regulátorů obsadil dokonce poslední místa v Evropě.

Zákazníci se cítili právem naštváni a situace je donutila jednat. První kroky byly mírové – prostřednictvím nejrůznějších serverů hromadných poptávek se snažili získat tarify obvyklé v zahraničí. Když operátoři odmítli vyhovět poptávaným tarifům, začala nespokojenost dále narůstat. Na sociálních sítích vznikaly nejrůznější události, kde lidé přislíbili v určitou hodinu vypnutí svého mobilního přístroje. Poté začali bombardovat jednotlivé stránky operátorů na sociálních sítích.

Operátoři na tyto iniciativy a zprávy nijak nereagovali. Možná jen jejich marketingová oddělení, která se snaží se být o krok napřed před zákazníkem. To se jim bohužel daří. Za povedený tah z marketingového hlediska lze označit vánoční nabídku dvojnásobku volných minut pro zákazníky (u některých operátorů stále trvající), kterým končí smlouva. Call centra nabírala nové posily a začalo se hromadně obvolávat. Když k tomu přihodily podprůměrný smartphone za nízkou cenu,  mnoho lidí se nechalo touto nabídkou zlákat a upsalo se operátorům na další dva roky.

Že by skvělá reklamní kampaň, která odvrátila odliv zákazníků? Nikoliv. Zákazníci začali po Novém roce počítat pečlivě. Zjistili, že jim zas tak výhodnější počty nevycházejí a právem se začali cítit frustrováni.

Porovnání se zemí mobilně zaslíbenou. Nenechte se odradit tvrzením, že „Česká republika je specifickým trhem“, proto zde máme vyšší ceny. V Rakousku je průměrná mzda okolo 80 000 Kč (zdroj: Eures) a telekomunikační služby jsou přesto levnější.

Změní se něco?

Není potřeba propadat pesimismu. Operátoři bojují na dvou frontách a jejich pozice jsou dlouhodobě neudržitelné. Na jedné straně musí čelit spotřebitelské nespokojenosti, na té druhé se stále více zákazníků přiklání k nejrůznějším alternativám (substitutům). Může za to i fakt, že podíl chytrých telefonů roste obrovským tempem.

Ty prostřednictvím nejlevnějšího datového tarifu nabízejí úžasné možnosti jak se vyhnout předraženému volání. Roste jak obliba nejrůznějších komunikačních  klientů (Skype, Viber), tak i VoIP operátorů, kteří v mnoha případech nabízejí levnější volání než domácí operátoři. Je tedy jasné, že se něco bude muset urychleně změnit.

Vstup čtvrtého operátora na francouzský trh, který nabídl poloviční ceny volání a denně získává 50 tisíc zákazníků, ukazuje, že se něčeho podobného možná také dočkáme. Prošla totiž tolik potřebná novela zákona o elektronických komunikacích. Aukcím, při kterých může na náš trh vstoupit 4 operátor, už nic nebrání. Podle ČTÚ by to mohlo vést k poklesu cen volání a datových tarifů o polovinu.