Vyhnul se vězení, ale o dědictví po matce přišel

Může se stát, že někdo je označen za dědice v závěti nebo by mohl dědit jako zákonný dědic s ohledem na svůj příbuzenský poměr k zesnulému zůstaviteli. Přesto však dědit nemůže a nebude, protože je dědicky nezpůsobilý.

Jaké jsou důvody dědické nezpůsobilosti

Podle občanského zákoníku vás z dědického práva vyloučí, když se dopustíte činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, nebo jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi či zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. A především pak jestliže zůstavitele k projevu poslední vůle donutíte nebo lstivě svedete. Projev poslední vůle zůstaviteli překazíte nebo jeho poslední pořízení zatajíte, zfalšujete, podvrhnete nebo úmyslně zničíte, ledaže vám zůstavitel tento čin výslovně promine.

Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, nezávisle na projevu vůle zůstavitele. (Což je odlišnost od vydědění, kdy je potřeba právní jednání – písemný akt vydědění, ze strany toho, kdo pořizuje pro případ smrti vůli o svém majetku. Musí tedy pořídit listinu o vydědění). V případech, kdy se dědic svým vlastním chováním vyloučí z dědické posloupnosti po zůstaviteli.

V pozůstalostním řízení je nutno k důvodům dědické nezpůsobilosti přihlédnout ex offo (tj. přímo ze zákona), bez ohledu na to, zda to účastníci pozůstalostního řízení namítají, případně i když s tím nesouhlasí.

Vyjdou-li v pozůstalostním řízení pochybnosti o dědické způsobilosti některého z účastníků, není soudní komisař vyřizující dědictví omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci (dědického řízení), ale je povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. Z důvodu dědické nezpůsobilosti nastupuje při dědění ze závěti náhradní dědic, jestliže jej zůstavitel povolal, při dědění podle dědické smlouvy může nastoupit náhradník, jestliže se na tom smluvní strany dohodly.

Nebyl-li zůstavitelem povolán náhradní dědic, přiroste uvolněný podíl z dědění vyloučeného závětního dědice těm závětním dědicům, kteří byli povoláni bez podílu, jinak se stane předmětem zákonné posloupnosti (například nejsou-li zde žádní závětní dědicové bez určení podílu).

Nedědí ani ten, kdo ublížil zůstaviteli v nepříčetnosti

Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 jednak konkretizoval a rozšířil důvody dědické nezpůsobilosti upravené ve zrušeném občanském zákoníku, jednak dřívější důvod kdo se dopustil úmyslného trestného činu… nově formuloval: kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu…., tato formulace by měla odstranit především pochybnosti, zda i osoby trestně neodpovědné, ať již z důvodu svého věku (v době spáchání činu nedovršily patnáctý rok věku), nebo z důvodu své nepříčetnosti (pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohly rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání), jsou z dědění vyloučeny. (O tom ještě dále…)

Novinky v pravidlech dědické nezpůsobilosti

Odlišně je upraven také okruh osob, proti kterým směřuje konkrétní čin, a prominutí (odpuštění) závadného chování, které způsobilo dědickou nezpůsobilost, zůstavitelem. Zatímco dřívější úprava v tomto směru počítala kromě zůstavitele a jeho manžela pouze s rodiči zůstavitele nebo jeho dětmi a umožňovala odpuštění, aniž by byl stanoven způsob takového odpuštění. Z toho bylo judikaturou (soudní výkladovou praxí) dovozováno, že se tak může stát i konkludentně – mlčky, implicitně, protože to vyplývalo z dalšího jednání, chování zůstavitele.

Nová právní úprava občanského zákoníku rozšířila tento okruh osob (kromě zůstavitele a jeho manžela) také na zůstavitelovy předky a jeho potomky a zakotvila výslovný projev vůle zůstavitele k prominutí činu, jehož se ve vztahu k němu nebo k vyjmenovaným osobám potencionální dědic dopustil.

Změna důvodů dědické nezpůsobilosti, účinná od 1. 1. 2014, má za následek to, že dědicky nezpůsobilou může být i osoba trestně neodpovědná, a to i pro nedostatek příčetnosti v době spáchání činu. Okolnost, že dědic se činů dopustil ve stavu, ve kterém byly jeho rozpoznávací schopnosti podstatně snížené a schopnosti ovládací zcela vymizelé, je relevantní pouze pro jeho trestněprávní odpovědnost.

Z pohledu práva občanského je nutné, aby soud jeho činy posoudil podle ustanovení občanského zákoníku. A sám, aniž by byl vázán například rozhodnutím o zastavení trestního stíhání dědice, vyhodnotil, zda je čin, kterého se dědic dopustil, důvodem pro jeho vyloučení z dědického práva.

Přišel o dědictví po matce 

Ve věci projednávané Nejvyšším soudem ČR zůstavitelka sama podala (za svého života) na dědice (svého syna) trestní oznámení, když se vůči ní dopustil násilných činů poté, co se (zjevně úmyslně) přivedl do stavu nepříčetnosti požitím alkoholických nápojů. Posilněn alkoholem po vulgárních nadávkách směřovaných vůči matce mimo jiné řekl, že matku zabije, a začal ji škrtit šátkem, jindy zase posilněn alkoholem slovně vyhrožoval své matce fyzickou likvidací. Uvedl, že ji zabije, že ji zubatá fikne, že půjde pod kytičky… I přesto, že (nižší) soudy ve sporu o dědictví nebyly vázány rozhodnutím vydaným v trestním řízení, nelze pominout, že trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu nepříčetnosti dědice v době spáchání činů.

Tedy že dědic byl trestně stíhán důvodně, a že bylo-li následně vydáno rozhodnutí o uložení ambulantního ochranného léčení protialkoholního, bylo vydáno z důvodu, že dědic nebyl trestně odpovědný pro nepříčetnost a současně byl jeho pobyt na svobodě (kvůli činům, kterých se dopustil a pro něž bylo trestní stíhání zahájeno) pro společnost nebezpečný.

Neodpustila-li výslovně zůstavitelka dědici činy, jichž se vůči ní dopustil, dědic se stal dědicky nezpůsobilým, vyložil při řešení sporu o dědictví Nejvyšší soud ČR v rozsudku. A tak se sice pro nepříčetnost trestně neodpovědný delikvent dědictví nedočkal, ačkoliv matka vedle toho, že byl jejím dědicem ze zákona, v jeho prospěch i sepsala závěť. Dědictví tak získala náhradní dědička, kterou zůstavitelka ustanovila pro případ, že by nechtěl nebo z jakéhokoli důvodu nemohl dědit.