Hledali jste nové zaměstnání a přihlásili jste se k výběrovému řízení? Pokud ano, přinášíme vám pravdivý příběh paní Aleny, která se s námi podělila o své zkušenosti. (Příběh bude nadále psán v první osobě, autorka příběhu není stejnou osobou. Jde o pohled čtenáře, nikoli redakce.)
Jeden můj známý před časem řekl, že výběrové řízení rovná se zřízení teplého nebo výnosného místečka pro známého nebo příbuzného. Domnívala jsem se, že přehání, ale realita mu dala za pravdu.
Kdo vypadne z kola ven?
Na počátku 90. let minulého století jsem se přihlásila k výběrovému řízení na místo zástupce renomované mezinárodní organizace pro Československou republiku. Podmínky k zařazení byly následující: vysokoškolské vzdělání humanitního směru, znalost dvou světových jazyků na pokročilé úrovni, vynikající znalost češtiny, odborná praxe v oboru sociální politiky, umění komunikace a uživatelská znalost PC – Word a Excel.
Čtěte také: Gratulujeme, vyhráli jste! aneb dovolená pro ty, co se nachytají
Absolvovala jsem Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, udělala si doktorát a v té době jsem pracovala na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Měla jsem státní zkoušky z angličtiny a španělštiny, dorozuměla jsem se rusky a francouzsky.
K výběrovému řízení jsem byla pozvána a bylo opravdu náročné: IQ testy, psychologické a osobnostní testy, pohovory ve dvou jazycích.
Z osmi vybraných jsme se do posledního kola dostaly dvě ženy. Předsedající komise nám sdělil, že o výsledku budeme informovány do 14 dnů. Měsíc se nic nedělo. Až mi zavolala moje „soupeřka“ a sdělila mi, že místo získal jistý pán, ekonomický náměstek velké cestovní kanceláře, který se žádného výběrového řízení nezúčastnil.
Přečtěte také: Chcete si žít jako milionář? Příběh mladého finančního poradce
Zkušenost druhá: Téměř k smíchu
Šla léta, to jsem již pracovala v jiném oboru a zaměstnavatel musel snižovat stavy. Takzvaně nadbytečnými se stali lidé ve věku kolem padesátky. Přihlásila jsem se opět k výběrovému řízení, tentokrát na pozici tiskové mluvčí jisté charitativní organizace.
Měla jsem dobré kontakty do médií, znala problematiku a neměla jsem problémy s projevy na veřejnosti a komunikaci s lidmi. V prvním kole se sešli samí mladí lidé a mně bylo jasné, že žádnou šanci ve svém věku nemám.
-
- Accounts Receivable Coordinator for Collections (w/German)
- Úvěrový specialista - konsolidace
- IT Business Analyst with Italian language (Limited Contract)
- Senior účetní
- Marketing & Brand Master pro Jobs.cz
- Product Manager pro Seduo
-
- Realizace a ukončení projektu
- Storytelling 1: Prezentace a business storytelling
- Strategie získání TOP kandidáta
- Co potřebuje HR specialista vědět o projektovém řízení?
- Mentoring: Nechte si poradit a odbrzděte kariéru
- Kritické myšlení 8 - Racionální komunikace a argumentace
Když jsem dostala pozvánku do druhého kola, považovala jsem to za ztrátu času a nešla nikam. Paradoxní na celé situaci byl fakt, že jsem po několika dnech dostala e-mail tohoto znění: Vážená paní XY, na základě vaší účasti ve druhém kole výběrového řízení, byla dána přednost jinému uchazeči.
Mohlo by vás zajímat: Jak nenaletět řemeslníkovi? (příběh)
Držet se při zemi
Dobrá, spokojím se s málem a odepsala jsem na výběrové řízení na poloviční úvazek na místo korektorky v deníku. Státnici z češtiny jsem měla, praxi v médiích také a abych zaměstnavatele přišla co nejlevněji, vyřídila jsem si živnostenský list na vydavatelství a nakladatelství.
Domnívala jsem se, že bych alespoň tentokrát mohla uspět. Omyl. Ani mně nepozvali s tím, že nesplňuji požadavky na vypsané místo. To už mně opravdu naštvalo a napsala jsem do redakce, zda státní zkouška z češtiny a několikaletá praxe v novinách je nedostatečná kvalifikace. Na odpověď čekám dodnes.
Přečtěte si také článek: Neplaťte za reklamní iluze
Onen známý mi to vysvětlil: Uvědom si, že i když nenapíšeš datum narození, i ten nejhloupější personalista, dnes nazývaný HR si podle praxe spočítá kolik je ti let a že jsi pro každého zaměstnavatele neperspektivní.
Poslední pokus
Velké vydavatelství vypsalo výběrové řízení na editora odborného časopisu. Úspěšně jsem prošla třemi koly a navíc mi bylo řečeno, že u nich nerozhoduje věk, ale to, co člověk umí. Dohodli jsme se na datu nástupu i platu, ale tři dny před stanoveným datem mi zavolal přesedající komise, vybrali někoho jiného.
Na základě těchto zkušeností jsem pochopila, že platí: bez známostí nejsi nic. Zaměstnavatelé, které jsem za ta léta oslovila, jsem si rozdělila do tří skupin: ti nejslušnější poslali e-mail s oslovením a popřáli mi hodně úspěchů při hledání nové práce. Ti méně zdvořilí napsali anonymní e-mail: Vážená paní/vážený pane atd… A úplní ignoranti se neozvali vůbec.
