Podle § 1805 odst. 2 občanského zákoníku (o. z.) věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu (nevymáhá jej, zejména nepodá žalobu proti dlužníkovi) tak, že úroky činí tolik co jistina (čili úroky narostou na úroveň jistiny), pozbývá právo požadovat další úroky.
Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží. (Už se zase počítají a vzniká na ně nárok, i když už dosáhly úroky výše jistiny dluhu.)
Změnu přinesl nový občanský zákoník
Nic podobného předchozí – zrušený občanský zákoník (ale ani obchodní zákoník regulující vztahy mezi podnikateli) neupravoval. Ustanovení § 1805 odst. 2 o. z. nemělo v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 obdoby.
Dřívější rozhodovací a výkladová praxe soudů (judikatura) dovozovala, že na nepřiměřenost příslušenství dluhu (tedy úroků) nelze usuzovat z jeho celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení. Dlužník se nemohl bránit splnění povinnosti zaplatit kapitalizovaný úrok (úrok z prodlení) poukazem na dobré mravy, jestliže mohl zabránit růstu celkové výše tím úroků, že by svou povinnost, kterou nesplnil řádně a včas, splnil alespoň v co nejkratší (přiměřené) době.
Ochrana dlužníka a popohnání věřitele
Smyslem nové právní úpravy je podle důvodové zprávy ochrana dlužníka a motivace věřitele k tomu, aby při uplatnění své pohledávky nepostupoval liknavě, a nedal tak vzniknout úrokům, které v konečném důsledku dlužníka zatíží více než jistina samotná.
Byla tu však dosud nevyjasněná otázka, zda se uvedené omezení vztahuje jen na úroky nebo i na úroky z prodlení?
Jaký je rozdíl mezi úroky a úroky z prodlení?
Úroky jsou třeba formou odměny za poskytnutí peněžité částky (zápůjčku), kterou si dohodne věřitel s dlužníkem, zatímco úroky z prodlení jsou sankcí za prodlení se splacením dluhu. Věřitel tak může mít vůči dlužníkovi v některých případech nárok jak na úroky, tak na úroky z prodlení.
Smluvené úroky se uplatňují v případě zápůjčky a úvěru, jsou odměnou pro věřitele za poskytnutí peněz dlužníkovi. Smluvené úroky jsou splatné v termínech dohodnutých oběma stranami nebo nejpozději spolu s jistinou, tedy vcelku spolu s vrácením samotné zapůjčené částky.
Podle § 1805 odst. 1 o. z. není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu.
Jak vysoké jsou úroky z prodlení?
Úroky z prodlení upravuje § 1970 o. z. Podle tohoto ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smluvní strany si tedy mohou dohodnout smluvní výši úroků z prodlení, která může být jak vyšší, tak nižší, než úroky podle zákona.
Výše zákonných úroků z prodlení odpovídá podle nařízení vlády ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. A tak aktuální výše úroků z prodlení činí 12 % (počítáno za rok).
V současnosti sice činí repo sazba ČNB 3,5 %, ale rozhodující je v probíhajícím 1. pololetí roku 2025 výše sazby platná pro 1. den tohoto kalendářního pololetí. K 1. lednu 2025 byla uplatňována repo sazba 4 % stanovená ČNB s účinností od 8. listopadu 2024.
Od kdy do kdy se počítají úroky z prodlení
Úroky z prodlení se přitom počítají ode prvního dne prodlení dlužníka (čili ode dne následujícího po dohodnutém termínu splatnosti, kdy mělo být nejpozději zaplaceno, peníze vráceny) až do dne splacení poslední částky. Ještě i za den úhrady dluhu tak náleží věřiteli úroky z prodlení.
Může věřitel požadovat úroky i úroky z prodlení současně?
Zatímco povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku sjednaného ve smlouvě, povinnost platit úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona jako důsledek prodlení dlužníka se splněním dluhu. I když dlužník není v prodlení s plněním dluhu, zpravidla věřitel požaduje úroky smluvené (jako odměnu za poskytnutí peněz).
Úroky z prodlení může naproti tomu věřitel požadovat až při prodlení dlužníka se splacením, a to i u jinak bezúplatné půjčky, tedy když byly peníze propůjčeny bezúročně. (V prodlení je přitom dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní.)
Obojí úroky mohou být pak věřitelem požadovány vedle sebe, tedy když byly dohodnuty úroky a dlužník nesplácí, ani jistinu, ani úroky. Pak může věřitel žádat po dlužníkovi samozřejmě nadále splacení jistiny samotného dluhu a k tomu dohodnuté úroky a k tomu navíc úroky z prodlení. Pro oba druhy úroků platí limit (omezení výší jistiny) samostatně.
Omezení výše úroků i úroků z prodlení jistinou dluhu
Formulace, podle níž věřitel „otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina“ je ryze obecná, a platí proto jak pro úroky (smluvené), tak úroky z prodlení (ať již v zákonné nebo smluvní výši). Nejvyšší soud ČR vyložil v rozsudku ze dne 5. 8. 2024, že pravidla obsažená v § 1805 odst. 2 o. z. dopadají (nejen na úroky, ale) i na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (spis. zn. 26 Cdo 2716/2023).
Kdy věřitel otálí s vymáháním dluhu
Z § 1805 odst. 2 o. z. plyne, že právo požadovat další úroky z prodlení pozbývá věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva tak, že úroky činí tolik co jistina.
Co považovat za otálení věřitele musí v případě sporu, když se dlužník brání placení částky úroků přesahujících výši jistiny dluhu, musí posoudit soud. Zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud při posuzování uvedené otázky vycházet; úsudek soudu ovšem musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními.
O otálení půjde obecně tehdy, kdy věřitel nebude svou pohledávku vymáhat, přestože k tomu bude mít právní možnost; zejména za situace, kdy neuplatní již splatnou pohledávku, či kdy pohledávku dosud nesplatnou nezesplatní (především pro neplnění povinností dlužníkem), ačkoliv je k tomu již oprávněn. (Zesplatnění znamená např. ztrátu výhody – možnosti splácení dluhu ve splátkách.)
Rozumný důvod pak bude představovat příkladmo ujišťování dlužníka o brzkém splnění závazku, či situace, kdy věřitel bude v důvodném a podloženém očekávání, že dlužník bude schopen svůj dluh splnit později.
ČLÁNKY DO MAILU