Hlavní navigace

Váš šéf práci nerozumí a dává hloupé příkazy. Musíte ho poslechnout?

2. 3. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Kdy se můžete vzepřít pokynům svého šéfa? Musíte splnit i jeho hloupý či nevhodný pokyn? A kdy nesete odpovědnost za to, že jste se šéfovi nevzepřeli?

Říká se, že člověk bývá povyšován tak dlouho, až se dostane na místo, na které už prostě nestačí. A pak je neschopným a pro své zaměstnance také nepříjemným šéfem. Co když právě vy narazíte na takového nadřízeného, který vám znepříjemňuje život v práci? Když se vám zdá, že nerozumí potřebám praxe, firmy, ani vaší práci? Tak jistě, můžete dát výpověď a odejít sami.

Někdo může proti šéfovi začít intrikovat, ať už u ostatních podřízených, svých kolegů, nebo naopak u jeho nadřízených, u těch si navíc můžete, pokud si myslíte, že vás vyslyší a neohrozí to právě vaše setrvání ve firmě, i stěžovat, a přimět tak šéfa, aby odešel on sám nebo byl tzv. odejit, propuštěn právě on. Popřípadě aby byl povýšen na ještě vyšší pozici (jak se říká lidově: vykopnut nahoru), kde bude škodit někomu jinému, hlavně že ne vám. Hodně komplikované, ale někoho to může i bavit a považovat to za ideální řešení. Ostatně pracoviště bývají plna pomluv, konfliktů, intrik. Ale tohle vám určitě doporučovat nebudeme.

Jako právník bych vám doporučil, nezabere-li zdvořilý rozhovor se šéfem a v něm vaše pádné a odborně podložené argumenty, pokus o stížnost u nadřízeného orgánu, a když nezabere, tak abyste sami dali výpověď nebo se dohodli na skončení pracovního poměru, tedy odešli, pokud si to můžete třeba z existenčních důvodů dovolit.

Jak na to, už jsme vám radili v tomto článku. Ale podívejme se na pravidla, pokud v zaměstnání zůstanete a s problémovým šéfem, který nerozumí své a vaší práci, se budete nadále potýkat.

Vše legální musíte splnit

Ze zákoníku práce a navazující judikatury (rozhodovací praxe soudů) vyplývá, že zaměstnanci nepřísluší hodnotit pokyny a příkazy zaměstnavatele. Nejste jako zaměstnanci oprávněni odmítnout jejich plnění pro nerozumnost, hloupost, nepraktičnost či např. nehospodárnost. Jakýkoliv legální pokyn zaměstnavatele jste povinni splnit, i když s ním nesouhlasíte, protože se vám zdá nelogický, ztěžující práci vám nebo třeba smluvním partnerům (dodavatelům nebo odběratelům) zaměstnavatele.

Nejvyšší soud ČR určil, že podřízený zaměstnanec musí plnit pokyny svých nadřízených, vydané v souladu s právními předpisy, byť by si o nich, a to i ze svého odborného pohledu, myslel cokoliv. Zaměstnanec je povinen pracovní úkoly plnit, otázka, proč je má plnit, je irelevantní. Jedním ze základních znaků závislé práce je totiž její výkon ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti.

Příklady z praxe řešené soudní cestou

Kupříkladu v jedné lékárně vedení zakázalo provádění hotovostních plateb převyšujících 1000 Kč v hotovosti, leda by to v určitých případech schválil pověřený zaměstnanec. Lékárnice toho nedbala a opakovaně toto nařízení, i přes výtky, porušovala, protože by ochromilo chod lékárny. Znamenalo by to, že by někteří dodavatelé ani do lékárny zboží nedodali. A tím, že (podle jejího názoru) hloupého a nesprávného nařízení nedbala, zvýšila tržby v určitém segmentu zboží, doplňkových produktů.

Ani to jí však nepomohlo, ani v očích zaměstnavatele, ani u soudu. Přestože firmě vlastně ekonomicky prospívala, byl s ní okamžitě zrušen pracovní poměr. Doktorka farmacie se bránila u soudu a neuspěla, propuštění bylo shledáno platným. Můžete se o tom přesvědčit v rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 21 Cdo 3840/2014 ze dne 2. 9. 2015 a Ústavního soudu spis. zn. II ÚS 3339/2015, ze dne 7. 6. 2016.

Opakované porušování příkazů může skončit i okamžitým vyhazovem

Pokud tedy zaměstnanec zaměstnavatelovy pokyny (zvláště přes opakované písemné upozornění i nadále) porušuje (jako tomu bylo v uvedeném případě), jeho jednání může být hodnoceno jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (tzv. porušení pracovní kázně) zvlášť hrubým způsobem, a tedy důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

Představuje-li nerespektování příkazu zaměstnavatele zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, není písemné varování (upozornění) zaměstnanci potřeba (ve druhém případě, který si rovněž pro ilustraci rozhodovací praxe soudů krátce přiblížíme, byl zaměstnanec propuštěn ihned po neuposlechnutí příkazu zaměstnavatele a Nejvyšší soud ČR dal za pravdu rovněž zaměstnavateli).

Další případ

Zaměstnanec – kuchař – expert na italskou kuchyni odmítl vařit jídla podle nového jídelního lístku změněného vedoucím restaurace (bylo doplněno denní menu, které nemělo s tradiční italskou kuchyní nic společného) s odůvodněním, že s ním nebyly změny konzultovány. Zaměstnavatel za něj musel do práce povolat náhradu, aby se v jeho restauraci v daný den vařilo a nevznikla škoda. Se zaměstnancem byl pracovní poměr téhož dne rozvázán jeho okamžitým zrušením.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí (spis. zn. 21 Cdo 1271/2013, ze dne 18. 3. 2014) zhodnotil, že z hlediska platnosti propuštění zaměstnance není podstatné, že změny v jídelním lístku restaurace, se kterými nesouhlasil, s ním nebyly jako s odborníkem na italskou kuchyni předem projednány, neboť zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá. 

Nejvyšší soud ČR tedy rozhodl i tento spor, kdy se zaměstnanec bránil propuštění, ve prospěch zaměstnavatele, neboť zaměstnanec porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem tím, že odmítl konat práci podle pracovní smlouvy dle pokynů zaměstnavatele. Pokyn zaměstnavatele byl v souladu se sjednaným druhem práce „kuchař“ (jiná situace by zřejmě nastala, kdyby měl dovolatel sjednán druh práce „kuchař italské kuchyně“).

Splníte-li místo odmítnutí protiprávní příkaz, dokonce budete odpovídat za škodu

Pouze tehdy, je-li zaměstnanci vydán pokyn, který není v souladu s právními předpisy, není zaměstnanec povinen takový pokyn splnit. Jestliže však zaměstnanec přesto takový pokyn splní a zaměstnavateli tím vznikne škoda, bude mu dokonce odpovídat za vzniklou škodu. Nikoliv však pochopitelně plně.

Namístě bude úvaha o poměrném omezení odpovědnosti zaměstnance z důvodu spoluodpovědnosti zaměstnavatele (ve smyslu § 250 odst. 2 zákoníku práce), připomenul Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí spis. zn. 21 Cdo 3157/2017, ze dne 12. 9. 2018.

skoleni_29_6

Nejvyšší soud posuzoval poněkud bizarní případ, kdy zaměstnankyně (působící ve funkci obchodní ředitelky) utratila, avšak na pokyn zaměstnavatele, 2 tisíce eur, a to ne za věci pro sebe, tedy ne že by snad peníze zpronevěřila, ale použila je na úhradu koupě věcí pro soukromou potřebu rodiny majitele firmy. A nebylo to poprvé, taková byla ve firmě častější praxe v rozporu s účetními pravidly. Zaměstnavatel však tuto situaci nakonec zneužil vůči zaměstnankyni.

Závěrečné shrnutí, ovšem s poznámkou: … aby se v tom někdy čert vyznal!

Zaměstnanec může tedy odmítnout splnění jen protiprávního příkazu zaměstnavatele, ne nevhodného, nekvalifikovaného, neúčelného, diletantského, nesmyslného, …, ten musí splnit bez ohledu na to, jak ho ze svého odborného pohledu hodnotí. Ovšem odlišení jen hloupých příkazů na straně jedné a protiprávních příkazů na straně druhé pro něj nemusí být pochopitelně vůbec snadné. Ale tak to je.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).