Váš bývalý partner dál žije ve vašem bytě a odmítá odejít. Co s tím můžete dělat?

Manžel podal proti manželce žalobu, kterou se domáhal, aby vyklidila rodinný dům v jeho vlastnictví, kde on nebydlí, protože se odstěhoval, nýbrž právě v něm bydlí žalovaná manželka spolu se dvěma jejich nezletilými dětmi, za užívání domu mu však nic nehradí.

Přitom je to ze zákona její povinnost. Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, tedy typicky jde o byt, který máte v osobním vlastnictví, a nikoliv byt nájemní, vzniká uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li vám takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

Musíte respektovat zájmy rodiny a druhého manžela

I když jste výlučným vlastníkem domu nebo bytu, přesto vás občanský zákoník omezuje ve prospěch druhého manžela. Pokud máte právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musíte se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit.

Zejména nesmíte bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistíte manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

Kdy je ten, kdo dům či byt nevlastní, chráněn

V souladu se zásadou zvýšené ochrany rodiny, rodičovství a manželství upravuje zákoník ochranu právního postavení manžela, který bydlí na základě odvozeného právního titulu (v domě nebo bytě patřícímu druhému z manželů) tím, že vám stanoví povinnost zdržet se všeho, čímž by svým jednostranným jednáním znemožnil nebo ohrozil bydlení manželů nebo rodiny.

Předpokladem ochrany druhého manžela, který není vlastníkem bytu nebo domu, je

• a) právo jednoho z manželů nakládat domem nebo bytem,
• b) v domě nebo bytě se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny,
• c) nezbytná potřeba tohoto domu nebo bytu k bydlení.

Právo jednoho z manželů nakládat s domem nebo bytem musí být samostatné a nezávislé na druhém manželovi, přičemž může se jednat o právo věcné, typicky vlastnické, nebo i závazkové, např. výpůjčka. Oprávnění nakládat je třeba vykládat široce, tedy jako souhrn všech subjektivních práv k domu či bytu.

Podmínka umístění rodinné domácnosti manželů nebo rodiny znamená, že v domě nebo bytě mají společné obydlí buď oba manželé, případně s dalšími osobami (dětmi), nebo se tam nachází domácnost rodiny, kterou může tvořit i jen jeden manžel, ať již sám, či s dalšími osobami (dětmi).

Třetí podmínkou je nezbytná potřeba realizovat právo bydlení právě v tomto domě nebo bytě, tedy jinak řečeno ochrana se neuplatní v případě, že manžel nebo rodina mohou uspokojit svou potřebu bydlení jiným způsobem, přičemž je třeba zkoumat faktickou možnost bydlení, nepostačuje pouhý právní titul k jiné možnosti bydlení.

Odstěhováním zaniká společná domácnost, ale ne právo bydlení

Opustí-li manžel, který má právo nakládat s domem nebo bytem, v němž se nachází rodinná domácnost, tuto domácnost s úmyslem se do ní nevrátit a neobnovit společné soužití, dojde k jejímu zániku. S ohledem na ochranu práva bydlení, jejímž účelem je ochrana nejen bydlení manželů, ale i rodiny, však Nejvyšší soud v usnesení vyložil, že právo bydlení druhého manžela tím nezanikne (třebaže dům nebo byt přestanou být obydlím manželů v důsledku zániku rodinné domácnosti), neboť svým jednostranným jednáním se nemůže manžel, který rodinnou domácnost opustil, ochrany bydlení druhého manžela zprostit.