Co všechno můžete požadovat po dlužníkovi, který nechce platit?

Do redakce nám často chodí dotazy zaměřené na problematiku úroků z prodlení.  Rozhodli jsme se proto téma probrat podrobněji.

Kdy hrozí úroky a kdy poplatek z prodlení?

V prodlení je dlužník, který řádně a včas nesplnil svůj závazek.  Jde-li o prodlení s  uspokojením peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění také úroky z prodlení. Výjimkou jsou případy, v nichž je dlužník povinen podle zákona platit poplatek z prodlení.

Poplatek z prodlení se namísto úroků z prodlení uplatňuje pouze u stanovených nájemních smluv podle občanského zákoníku, a to vůči:

• nájemci bytu, který nezaplatí nájemné nebo úhradu za poskytované služby spojené s užíváním bytu do 5 dnů po splatnosti;
• nájemci, jenž je v prodlení s vrácením movité věci, kterou si od podnikatele pronajal (nájemce je povinen až do vrácení věci hradit jak nájemné, tak poplatek z prodlení);
• bylo-li to dohodnuto, pak i vůči nájemci movité věci, jestliže se věc ztratila nebo byla zničena, a to dokud nájemce ztrátu nebo zničení věci pronajímateli neohlásil nebo dokud se o tom pronajímatel jinak nedozvěděl (pak se platí nájemné i poplatek z prodlení).

Zájemce odkazujeme na ust. § 697, § 723 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku.

Jinak se (v ostatních, než shora zmíněných, případech prodlení s úhradou peněžitého dluhu) uplatňují úroky z prodlení. Poplatek z prodlení vylučuje nárok na úroky z prodlení. Věřitel je tak oprávněn požadovat buďto úroky z prodlení, anebo poplatek z prodlení.

Do kdy náleží úrok?

Úrok z prodlení přísluší za dobu od prvního dne prodlení dlužníka (t.j. ode dne následujícího splatnosti, kdy mělo být nejpozději zaplaceno), do uspokojení pohledávky věřitele, tedy do dne zaplacení včetně. Ačkoliv se v praxi objevují i názory, že úrok z prodlení přísluší jen do dne předcházejícího dni zaplacení dluhu (tedy nikoliv včetně dne jeho úhrady). Občanský zákoník tuto otázku explicitně neřeší, na rozdíl např. od zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který v ust. § 63 odst. 2 větě první uvádí: Daňovému dlužníku vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti.“ Resp. na rozdíl od nového daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.), který v ust. § 252 odst. 2 větě první určuje: „Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.

Odpovídáme prostřednictvím judikatury

Proč musejí být dodržovány úroky v zákonné výši stanovené nařízením vlády?

Napovědět může  rozhodnutí Nejvyššího soudu  ČR ze dne 17. 3. 2005, spis. zn. 33 Odo 1117/2003 (ve Sbírce soudních rozhodnutí viz Rc 26/2006): Povaha ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Ustanovení § 517 odst. 2 věta za středníkem občanského zákoníku účastníkům dohodu o jiné výši úroku z prodlení výslovně nezakazuje, nemožnost přijetí odchylné smluvní úpravy však vyplývá z povahy tohoto ustanovení. Uvádí-li se v něm, že „výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis“, nenechává gramatický výklad tohoto ustanovení prostor pro úvahy, zda lze výši úroku z prodlení či poplatku z prodlení stanovit jinak, tedy ani dohodou účastníků. Výši úroku z prodlení nelze v občanskoprávních vztazích stanovit dohodou účastníků v jiné výši, než jaká je v souladu s odkazem obsaženým v ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku stanovena prováděcím právním předpisem.

Jak určit příslušnou sazbu úroků z prodlení?

K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém  rozhodnutí ze dne 5. 4. 2000, spis. zn. 25 Cdo 213/2000: Pro stanovení výše úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. není rozhodující, od kterého data věřitel úroky požaduje, nýbrž den, kdy se dlužník dostal do prodlení. Čtěte také: Nespravedlivé úroky z prodlení: jednou zvýhodní dlužníky, jindy věřitele

Kdy lze nebo nelze účtovat úroky z úroků?

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, spis. zn. 35 Odo 101/2002 (Rc 5/2006) vyplývá: Občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny.

Kdy je třeba se domáhat úroků z prodlení?   

Věřitel, který chce po dlužníkovi exekučně vymáhat úroky z prodlení, musí jejich přiznání požadovat již v  nalézacím soudním řízení, které předchází exekuci. Jeho výsledkem je rozhodnutí, v němž se dlužníkovi ukládá platební povinnost vůči věřiteli – případně nuceně vykonávaná v rámci exekuce, pokud dlužník věřiteli neplní dobrovolně, co mu ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí. Z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích  ze dne 15. 11. 1994, spis. zn. 7 Co 2109/94: V rámci řízení o výkon soudního rozhodnutí nemůže oprávněný dosáhnout toho, aby byl nařízen výkon rozhodnutí i na úroky (odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), bez toho, že by mu byly přiznány soudním rozhodnutím. Ustanovení § 3 tohoto nařízení neznamená, že by oprávněný mohl automaticky vést výkon rozhodnutí i pro tyto úroky.