Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se dle nařízení vlády č. 466/2025 Sb. upravuje k 1. lednu 2026 tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku nebo zvýšený podle prováděcích a souvisejících právních předpisů zvyšuje o 2,6 % a 240 Kč.
Pojďme si to vysvětlit podrobně a propočíst si, jak se to projeví na rentách a také si připomenout některé situace, které komplikují výpočet výše renty.
Jak se renta vypočítá?
Při výpočtu výše renty se vychází z porovnání původního průměrného výdělku před vznikem škody a současného aktuálního příjmu na zdraví poškozeného pracovníka, a to včetně jeho případného invalidního důchodu. Přiznaný invalidní důchod náhradu snižuje.
Co konkrétně se počítá do průměrného výdělku, vysvětlujeme například v článcích:
- Jaké příjmy rozhodnou o odstupném či náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou, když končíte v práci?
- Víte, že můžete vydělat více, když nepracujete, než když pracujete?
Renta se následně vypočítá tak, že se od původního výdělku odečte součtu aktuálního příjmu a případného invalidního důchodu.
Invalidita, invalidní důchod ani pracovní neschopnost nejsou pro přiznání renty nezbytné
Uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu není nezbytnou podmínkou nároku na úrazovou rentu. Zdravotní postižení v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání sice obvykle vyústí ve snížení pracovní schopnosti a snížení příjmu, nárok na invalidní důchod ale poškozenému nemusí vždy vzniknout. Rozhoduje snížení pracovní a výdělečné schopnosti a posudky lékařů. To, že nárok na invalidní důchod nevznikne, ovšem nevylučuje poškozeného zaměstnance z nároku na rentu.
Zároveň není nutné, aby byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti dlouhodobě. Ostatně ani pracovní neschopnost není nutnou podmínkou pro přiznání renty – podmínkou je, že došlo k zaměstnancem nezaviněnému poklesu výdělku v důsledku škody na zdraví vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zpravidla poškozený zaměstnanec nějakou dobu marodí, v praxi ale nelze vyloučit ani případy, kdy v dočasné pracovní neschopnosti nebude.
Rozdíl mezi náhradou po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení
Zákoník práce rozlišuje mezi 2 druhy náhrad ze ztráty výdělku:
- Náhrada za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (ust. § 271b zákoníku práce): jde o dlouhodobě se opakující peněžité plnění, které je vyplácené opakovaně měsíčně.
- Náhrada za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti (ust. § 271a zákoníku práce): jde o krátkodobější plnění, omezené jen na dobu, kdy je zaměstnanec uznán práce neschopným podle nemocenských předpisů a pracovní neschopnost je vždy jen dočasná.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity pak náleží zaměstnanci dlouhodobě jako renta ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
Naproti tomu náhrada za ztrátu výdělku během pracovní neschopnosti je peněžité odškodnění zaměstnance poskytované zaměstnavatelem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti) a výší následně (od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti) vypláceného nemocenského.
Legislativní a výkladové novinky od poslední valorizace k 1. lednu 2025
Než se dostaneme k samotné valorizace platné pro rok 2026, připomeneme si změny, ke kterým vedle valorizace rent, došlo pro rok 2025 nebo dále v tomto roce. Dlouho připravovaná flexinovela zákoníku práce se přitom úpravy rent nedotkla, došlo na jiné změny.
V praxi se stává, že zaměstnance, který není uznán plně invalidním, tedy mu není přiznaný invalidní důchod ve 3. stupni, ale pouze důchod v jednom ze dvou nižších stupňů, nesežene novou práci, ve které by si mohl přivydělávat k invalidnímu důchodu. Je tedy zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání vedené úřadem práce.
S touto situací, jejími variantami a tím, jak je řešit, si ale vláda, ani parlament příliš nevědí rady. Pravidla o výpočtu renty pro poškozené, kteří skončili na úřadu práce, se často mění – v minulosti v letech 2018, 2021 a naposledy znovu k 1. 1. 2025.
Poslední ze změn jsme se věnovali v článku: Jak vysokou rentu můžete získat, když skončíte po úrazu na „Úřadu práce“? Objasňujeme v něm nová pravidla výpočtu renty při nezaměstnanosti poškozeného a vysvětlujeme, na jak vysokou úrazovou rentu mají nárok zaměstnanci poškození pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, když nenajdou náhradní práci a skončí takzvaně na pracáku.
Uzdravení z nemoci z povolání neznamená automatickou ztrátu nároku na rentu
Zákoník práce (ust. § 271u odst. 1) počítá i s tím, že se mohou poměry poškozeného změnit – uzdraví se, nebo se jeho zdravotní stav naopak zhorší.
Nejvyšší soud pak přinesl autoritativní výklad k situaci, kdy dojde k tzv. „oduznání“ nemoci z povolání. V takovém případě je podle NS třeba především zkoumat, zda následky nemoci z povolání omezují, nebo neomezují pracovní způsobilost poškozeného v uplatnění na trhu práce i nadále ve stejném rozsahu jako dříve.
Tedy zda může opět vykonávat práci v původním zařazení, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, a současně dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením, anebo nikoliv.
Odkazovaný článek věnující se rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 752/2025, ze dne 26. 5. 2025 stojí za prostudování všem, které taková situace zajímá. Zde si pouze shrňme, že podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance není pouhé oduznání nemoci z povolání, která byla poškozenému zaměstnanci dříve zjištěna, na základě vyhlášky č. 104/2012 Sb., o posuzování nemoci z povolání, aniž by současně poškozenému zaměstnanci jeho zdravotní stav umožňoval vykonávat původní práci, při níž onemocněl nemocí z povolání, a dosahovat stejného výdělku jako před jejím zjištěním.
Co když už zaměstnanec pobíral invalidní důchod z jiného důvodu před dalším úrazem nebo nemocí z povolání
V praxi se může stát také to, že zaměstnanec pobíral invalidní důchod už před úrazem nebo nemocí z povolání. Po pracovním úrazu nebo vzniku nemoci z povolání je mu pak přiznán invalidní důchod vyššího stupně.
Pak se k aktuálnímu výdělku nepřipočte celá výše nově vyměřeného invalidního důchodu, ale jen ta část, která převyšuje již dříve pobíraný invalidní důchod. Tedy jen navýšení důchodu (rozdíl mezi důchody). Pak se náhrada za ztrátu na výdělku počítá následovně.
Příklad
Poškozený zaměstnance pobíral před pracovním úrazem invalidní důchod 6000 Kč.
Z důvodu pracovního úrazu mu byla přiznána invalidita II. stupně a invalidní důchod zvýšen na 11 000 Kč.
Invalidní důchod pobíraný z důvodu pracovního úrazu (jak říká zákoník práce v ust. § 271b odst. 1: pobíraný z téhož důvodu) pak představuje pouze částku 5000 Kč (11 000 Kč – 6000 Kč).
Zaměstnanci, jehož průměrný výdělek před pracovním úrazem činil např. 31 000 Kč, ale po pracovním úrazu již jen 20 000 Kč, se přičte k aktuálnímu výdělku 20 000 Kč jen oněch 5000 Kč rozdílu mezi důchody.
Renta tak činí 6000 Kč a dorovnává rozdíl mezi původním výdělkem 31 000 Kč a nově dosahovaným výdělkem 20 000 Kč spolu s rozdílem důchodů 5000 Kč.
Nepočítá se tedy s plnou výší invalidního důchodu 11 000 Kč. Kdyby se počítalo s plnou výší nově vyměřeného invalidního důchodu 11 000 Kč, tak by v součtu s aktuálním příjmem 20 000 Kč činil 31 000 Kč čili stejně jako příjem před vznikem škody, takže by nebyl důvod vyplácet zaměstnanci rentu.
Valorizace pro rok 2026
Aktuálně nařízení vlády č. 466/2025 Sb. určuje již zmíněnou míru valorizace úrazové renty prostřednictvím navýšení rozhodného výdělku o 2,6 % a 240 Kč. Musíme připomenout a znovu jako každý rok zdůraznit, že správný výpočet navýšení se neprovádí tak, že by se o uvedené částky valorizovala přímo renta. Vždy se valorizuje rozhodný výdělek, tedy výdělek před vznikem škody na zdraví, případně již dříve valorizovaný.
Příklad
Rozhodný výdělek činí 30 000 Kč a dosavadní výše renty 10 000 Kč.
Rozhodný výdělek se zvýší o 2,6 % a 240 Kč na 31 020 Kč (780 Kč + 240 Kč + 30 000 Kč).
Náhrada se tak zvyšuje o nárůst rozhodného výdělku 1020 Kč na 11 020Kč.
Nikoliv, že se o 2,6 % a 240 Kč zvýší dosavadní náhrada, to by se zvýšila jenom na 10 500 Kč čili jen o 500 Kč.
Valorizace pro vdovy, vdovce a sirotky
Na stejném principu valorizace průměrného rozhodného výdělku je postavena i valorizace rent pro pozůstalé, kterým byl zemřelý zaměstnanec povinován výživou – náhrada nákladů na výživu pozůstalých (ust. § 271h zákoníku práce). Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se rovněž vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí (případně již následně valorizovaného) s tím, že:
- pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku,
- pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.
Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku závislosti na výživě od zaměstnance, rozdělí se náhrada mezi ně. Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých však nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku – tedy jeho vlastní renta, kdyby nezemřel.
Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance (odečítá se tedy důchod vdovský, vdovecký a sirotčí). K případnému výdělku pozůstalých se přitom nepřihlíží.
Dokdy se renty vyplácejí
Pozůstalostní renta se neposkytuje déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku (úrazová renta) samotnému zemřelému. Úrazová renta přitom náleží zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.
Nárok na rentu tak je jen po dobu, po kterou by náleželo od zemřelého výživné. Nezaopatřené děti tak na ni ztrácí nárok, jakmile dosáhnou schopnosti se sami živit, například dokončením studia.
ČLÁNKY DO MAILU