Hlavní navigace

Tuzemské diety se v roce 2018 zvyšují. Kolik dostanete na jídlo a auto na pracovní cestě?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Od 1. ledna 2018 dochází k pravidelným změnám výše cestovních náhrad. Ve srovnání s valorizací prováděnou v minulých letech se výrazněji zvyšuje stravné. Mírně se také zvyšuje náhrada za použití vlastního vozidla na pracovní cestě. Vyšší jsou i náhrady za nákup benzínu či nafty, pokud neprokážete skutečně placenou cenu pokladním blokem.

Doba čtení: 8 minut

Zaměstnavatel je povinen vám kompenzovat zvýšené stravovací výdaje, pokud vás vyslal na pracovní cestu. Musí vám vyplatit tzv. diety, tedy stravné. Stravné jako náhrada zvýšených stravovacích výdajů – např. v restauracích, kde se obvykle nestravujete – vám náleží v závislosti na době, která uplyne od vašeho výjezdu k mimořádnému výkonu práce mimo (v pracovní smlouvě) sjednané místo výkonu práce do návratu zpět. Diety čili stravné nepředstavuje náhradu vašich celkových nákladů na stravování během pracovní cesty, neboť ten den byste se stravovali, i kdybyste na pracovní cestě nebyli.

Při vyplácení diet je lhostejné, zda opravdu nějaké jídlo během pracovní cesty konzumujete, nebo ne, zda to bylo v podnicích veřejného stravování, nebo šlo o občerstvení doma připravené. Stravné je stanoveno paušální částkou závislou na době trvání cesty, proto se také nepožaduje jakékoliv prokazování výdajů se stravováním spojených. Více informací naleznete v článku Kdo může odmítnout vyslání na pracovní cestu?

Tuzemské stravné

Výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen. V pravidelném termínu od 1. ledna (kalendářního roku) Ministerstvo práce a sociálních věcí mění (tuzemské) stravné. V mimořádném termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví stravné, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu ceny ode dne účinnosti poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.

Rozdílná je maximální výše stravného podle toho, zda ji poskytuje zaměstnavatel z rozpočtového sektoru, nebo zaměstnavatel ze soukromé sféry.

Intervaly pro veřejný sektor

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru (tj. zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb) specifikovaný v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce vám poskytne za každý kalendářní den pracovní cesty (na území České republiky) stravné ve výši:

  • 78 Kč až 93 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin (dosud to bylo 72 Kč až 86 Kč),
  • 119 Kč až 143 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin (dosud to bylo 109 Kč až 132 Kč),
  • 186 Kč až 223 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin (dosud to bylo 171 Kč až 205 Kč).

O zvyšování stravného jsme psali také v článku Diety se zvyšují. Kolik dostanete na jídlo na pracovní cestě?

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí, stravné nemůže být nižší než jeho minimální předepsaná částka, ale ani vyšší než jeho předepsaná maximální částka.

Minimální standardy pro privátní sektor

Za každý kalendářní den pracovní cesty vám poskytne zaměstnavatel soukromého sektoru (tj. zaměstnavatel z privátní – převážně podnikatelské sféry) stravné nejméně ve výši:

  • 78 Kč (dosud do 31. 12. 2017 to bylo 72 Kč), trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • 119 Kč (dosud to bylo 109 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • 186 Kč (dosud to bylo 171 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel ze soukromého sektoru tedy může poskytovat stravné i v libovolně vyšší úrovni, než je předepsaná minimální výše stravného, nesmí však vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň stravného.

Podrobně jsme o této problematice psali také v článku I na pracovní cestě můžete vydělat na přesčasech.

Příklady

Příklad 1: Vyjeli jste na pracovní cestu ráno v 8:30 hodin a vrátili jste se ve 12:30 hodin. Byli jste tedy na pracovní cestě 4 hodiny – nenáleží vám žádná náhrada stravného.

Příklad 2: Vyjeli jste na pracovní cestu ráno v 5:45 hodin a vrátili jste se v 16:45 hodin. Byli jste tedy na pracovní cestě 11 hodin – máte nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 3: Vyjeli jste na pracovní cestu ráno v 6:15 hodin a vrátili jste se ve 18:15 hodin. Byli jste tedy na pracovní cestě 12 hodin – máte nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 4: Vyjeli jste na pracovní cestu ráno v 5:35 hodin a vrátili jste se ve 22:05 hodin. Byli jste tedy na pracovní cestě 16 hodin a 30 minut – máte nárok na stravné v 2. intervalu.

Příklad 5: Vyjeli jste na pracovní cestu ráno v 4:35 hodin a vrátili jste se ve 23:00 hodin. Byli jste tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – máte nárok na stravné v 3. intervalu.

Příklad 6: Vyjeli jste na pracovní cestu v pondělí ráno v 8:30 hodin a vrátili jste se v úterý v 11:45 hodin. V pondělí jste byli na pracovní cestě od 9:00 do 24:00, tj. 15 hodin – máte nárok na stravné v 2. intervalu. V úterý jste byli na pracovní cestě od 0:00 do 11:45, tj. 11 a ¾ hodiny – máte nárok na stravné v 1. intervalu.

Příklad 7: Vyjeli jste na pracovní cestu ve středu ráno v 5:45 hodin a vrátili jste se v pátek v 15:00 hodin. V 1. den jste byli na pracovní cestě od 5:45 do 24:00, tj. 18 a ¼ hodiny – máte nárok na stravné ve 3. intervalu. 2. den jste byli na pracovní cestě od 0:00 do 24:00, tj. 24 hodin – máte nárok na stravné ve 3. intervalu. 3. den jste byli na pracovní cestě od 0:00 do 15:30, tj. 15 a hodin – máte nárok na stravné v 2. intervalu.

Příklad 8: Vyjeli jste na pracovní cestu ve středu ve 12:45 hodin a vrátili jste se v noci na čtvrtek ve 2:00 hodin. První den jste byli na pracovní cestě 11 ¼ hodiny – měli byste mít nárok na stravné v 1. intervalu. Druhý den jste byli na pracovní cestě 2 hodiny – neměli byste mít nárok na stravné. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se však upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro vás výhodnější (ust. § 163 odst. 4 zákoník práce). Pokud tedy neposuzujeme dobu trvání pracovní cesty odděleně, pak pracovní cesta trvala 13 ¼ hodiny – máte nárok na stravné ve 2. intervalu.

Za jídlo méně peněz

Za bezplatně poskytnuté jídlo na pracovní cestě se však stravné snižuje podle pravidel zákoníku práce. O tom jsme psali v článku Plné stravné a ještě jídlo už na služební cestě nedostanete.

Bylo-li vám během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo (tedy jídlo, na které jste finančně nepřispěli), přísluší vám stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu

  • 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  • 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  • 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Stravné vám vůbec nepřísluší, pokud vám během pracovní cesty, která trvá

  • 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
  • 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.

Příklad: Vyjeli jste na pracovní cestu ráno ve 4:35 hodin a vrátili jste se ve 23:00 hodin. Byli jste tedy na pracovní cestě 18 hodin a 25 minut – máte nárok na stravné v 3. intervalu. Zaměstnavatel na základě své směrnice poskytuje stravné v minimální zákonné výši, tedy 78 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 119 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, 186 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Varianta 1: Neobdrželi jste žádné bezplatné jídlo – máte nárok na stravné v plné výši 186 Kč.

Varianta 2: Obdrželi jste oběd – pak se stravné krátí o 25 %, tj. o 46,50 Kč. Částka, kterou dostanete vyplacenu, je 186 – 46,50 = 139,50 Kč, po zaokrouhlení 140 Kč. (Stravné se podle ust. § 189 odst. 3 zákoníku práce zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.)

Varianta 3: Obdrželi jste oběd a večeři – pak se stravné krátí o 50 % (2 × 25 %), tj. o 93 Kč. Částka, kterou dostanete vyplacenou, je: 186 – 93 = 93 Kč.

Použití automobilu

Vyhláška 463/2017 Sb., určující výši tuzemského stravného, rovněž pro účely cestovních náhrad vyplácených zaměstnancům stanoví sazby náhrad. Základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy u jednostopých vozidel a tříkolek činí nejméně 1,10 Kč (to je stejně jako v r. 2017), u osobních silničních motorových vozidel 4 Kč, což je oproti loňsku zvýšení o 0,10 Kč. (Při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší podle ust. § 157 odst. 4 zákoníku práce nejméně o 15 %. Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší dle ust. § 157 odst. 5 zákoníku práce zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby stanovené pro osobní silniční motorová vozidla, tedy ve výši 8 Kč za 1 km jízdy.) Tyto náhrady jsou příspěvkem na amortizaci.

Stanoví také průměrnou cenu pohonných hmot, která za litr činí 30,50 Kč (dosud do 31. 12. 2017 to bylo 29,50 Kč) u benzinu automobilového 95 oktanů, 32,80 Kč (dosud 32,50 Kč) u benzinu automobilového 98 oktanů, 29,80 Kč (dosud 28,60 Kč) u motorové nafty.

(Sazba základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují podle ust. § 189 odst. 3 zákoníku práce na desetihaléře směrem nahoru.)

Cena pohonných hmot stanovená vyhláškou je pouze podpůrná. Můžete požadovat proplacení pohonných hmot v cenách, za jaké jste je skutečně zakoupili, pokud k vyúčtování pracovní cesty připojíte doklad o nákupu, z něhož je patrná souvislost s pracovní cestou (zejména časová, tedy nákup v přiměřené době před pracovní cestou nebo během ní). Pokud jste tankovali vícekrát, můžete cenu dokládat více nákupními doklady, cena pro účely vyplacení cestovní náhrady se pak vypočítá aritmetickým průměrem prokázaných cen. Jestliže jste však hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty neprokázali, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou právě vyhláškou. Tento postup stanoví § 158 odst. 3 zákoníku práce.

Jak se určí náhrada?

Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel podle ust. § 158 odst. 2 zákoníku práce násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Spotřeba pohonných hmot bude ve smyslu ust. § 158 odst. 4 zákoníku práce počítána podle údajů o spotřebě uvedených v technickém (tj. velkém) průkazu použitého vozidla, které jste povinni zaměstnavateli předložit (tj. k nahlédnutí, nikoliv k fotografování – předmětný technický průkaz si může zaměstnavatel okopírovat pouze s vaším souhlasem, a to vzhledem k zákonu o ochraně osobních dat). Jestliže tyto údaje technický průkaz vozidla neobsahuje, přísluší vám náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokážete technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství. Není-li však tento údaj (pro kombinovaný provoz) v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. (Údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz jsou uváděny do technických průkazů vozidel zhruba od konce roku 2005.)

A co když jezdíte na LPG?

I v tomto případě platí výše uvedená pravidla podle zákoníku práce. Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu tedy určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty, kterou doložíte nákupním dokladem, a množství spotřebované pohonné hmoty, když zaměstnavatel vyjde z údajů o spotřebě pohonné hmoty vozidla uvedených ve velkém technickém průkazu vozidla. Jestliže výše technický průkaz použitého vozidla potřebné údaje neobsahuje, vznikne vám právo na náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty pouze tehdy, pokud spotřebu pohonné hmoty prokážete technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců nebo si necháte údaje stanovit Ústavem pro výzkum silničních motorových vozidel. Průměrná cena pro LPG není nikde vyhlašována, musíte tedy předložit nákupní doklad.

Našli jste v článku chybu?