Hlavní navigace

Studie: Jak se liší důchod zaměstnance a OSVČ při stejném příjmu?

Autor: Shutterstock
Gabriela Hájková

Jaký důchod bude mít podnikatel a stejně dlouho pracující zaměstnanec, když příjmy obou jsou zhruba na stejné úrovni? Podívejte se na výsledky studie.

Protože v České republice pracuje v důchodu jen asi 13 % lidí, příjmy penzistů jsou v drtivé většině určovány tím, jaký důchod pobírají. Rozdíl mezi nástupním starobním důchodem a předchozí výší čisté mzdy představuje nyní v ČR průměrně 42 %, což je v porovnání o ostatními zeměmi EU relativně vysoký pokles. Osoby samostatně výdělečně činné mají důchod průměrně o 13 % nižší než zaměstnanci. Informace vyplývají ze Studie o příjmech seniorů Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.

Rovnostářský přístup

Výši nástupního důchodu určuje podle autora studie Jiřího Šatavy hlavně doba předchozího pojištění a to, zda daná osoba dosáhla tzv. statutárního důchodového věku. Mnohem menší roli pak hraje výše předchozích výdělků, ze kterých se odvádělo pojistné.

Přesto jsou podle něj rozdíly v počátečních důchodech poměrně malé a to kvůli výrazné nivelizaci v jejich výpočtu. Například počáteční důchod muže-zaměstnance s dvojnásobkem průměrné mzdy odpovídá 41 % jeho předchozí čisté mzdy (tzv. náhradový poměr). Zaměstnanec na polovině průměrné mzdy má náhradový poměr 85 %, tedy mnohem vyšší, uvádí Šatava. Právě rovnostářský přístup ve výpočtu důchodů podle něj umožňuje držet příjmy více jak 92 % českých seniorů nad 65 let nad hranicí relativní příjmové chudoby.


Autor: IDEA

Rozdíly tu jsou

Penze jednotlivých demografických skupin důchodců se liší. Průměrné nástupní důchody žen jsou o 13,5 % nižší než u mužů. Podle Šatavy za to může nižší důchodový věk, vyšší výskyt nezaměstnanosti a nižší výdělky.

Rozdíl vychází z výpočtu nástupního důchodu pro muže a ženu s dvěma dětmi, kteří dosáhnou důchodového věku v roce 2017 a skutečně odejdou do penze s průměrnou dobou pojištění pro muže a ženy, během které pobírali průměrnou mzdu.

OSVČ mají zase oproti zaměstnancům nižší nástupní důchody o 13 % nižší. Důvodem jsou odvody pojistného a starobní důchody vypočtené jen z poloviny zisku. Šatava uvádí, že dochází k redistribuci od zaměstnanců k OSVČ s jinak stejnou pracovní historií. Rozdíly v důchodech by byly vyšší, pokud by důchodový systém výrazně nepřerozděloval od bohatších k chudým. Neznamená to ale, že by podnikatelé dostávali ze systému víc, než do něj vloží.

Rozdíl je v tom, že poměr toho, co pojištěný dostane z důchodového systému a co do něj zaplatí, je u OSVČ vyšší než u zaměstnanců s obdobnými příjmy. Důvodem je, že OSVČ odvede pojistné z poloviny zisku. Zaměstnanec se stejnými příjmy odvede pojistné z celé mzdy. Proto se důchodový sytém dívá na OSVČ v porovnání se zaměstnancem jako na nízkopříjmovou osobu.

Důchodový systém při výpočtu starobního důchodu přerozděluje od vysokopříjmových k nízkopříjmovým – příjmy nízkopříjmových při výpočtu důchodu „krátí“ méně. A z toho vychází tvrzení o přerozdělování v důchodovém systému od zaměstnanců k OSVČ. Od přerozdělování mezi stejně vydělávajícími OSVČ a zaměstnanci, vysvětlil Šatava pro server Podnikatel.cz v článku Opravdu přispívají zaměstnanci na důchody OSVČ? Aneb co studie skutečně řešila.

Při porovnání rozdílu penzí autoři vycházeli z modelového příkladu, kdy uvažovali důchod zaměstnaného muže a podnikatele (OSVČ), kteří letos dosáhnou důchodového věku a následně nastoupí do penze. Výpočet počítal s příjmy na úrovni průměrné mzdy a vycházel z předpokladu, že oba získali stejnou dobu pojištění, konkrétně 42 let.  U OSVČ autoři předpokládali, že byl samostatně výdělečně činný od roku 1996, tedy polovinu celkové doby pojištění. Při těchto předpokladech vyšel onen rozdíl v nástupním důchodu u zaměstnance a OSVČ na 13 %.

V případě, že by došlo ke změně v přerozdělování u důchodů, je podle Šatavy nutné zvažovat fakt, že pokud by se zvýšily penze osobám, které důchodový systému vnímá jako ty vysokopříjmové, je nutné je na druhé straně vzít těm, které považuje za nízkopříjmové.

Pokud se zvýší důchody těm relativně bohatším, musí se snížit důchody těm relativně chudším. Jejich příjmy se pak snadno mohou propadnout pod hranici relativní příjmové chudoby, uvádí Šatava, který ale zároveň připomíná, že při zvýšení nástupních důchodů těch relativně chudších na úkor nástupních důchodů bohatších se životní úroveň bohatších důchodců s odchodem do důchodu propadne ještě víc než v současnosti, což může snižovat ochotu platit vysoké odvody z mezd na sociální pojištění.


Autor: IDEA

OSVČ zaplatí na odvodech z vlastní kapsy víc

Spory o to, kdo víc profituje ze současného systému, studie neutiší. Na místě je ale připomenout i srovnání odvodů sesterského serveru Podnikatel.cz a Asociace malých a středních podniků a živnostníků.

Podle něj OSVČ hlavní odvádí na daních z příjmů zhruba 32 % toho, co zaměstnanec. To ale s tím, že průměr odvodů za zaměstnance počítá i s těmi vysokopříjmovými, např. manažeři apod., zatímco průměr za OSVČ je pouze ze skupiny těch s nižšími příjmy, tedy živnostníků.

Na zdravotním pojištění podle srovnání odvádí OSVČ v průměru 56 % toho, co zaměstnanec. Výpočet ale sčítá odvody, které jsou z vlastní kapsy zaměstnance i ty, které za něj platí zaměstnavatel. Pokud by se porovnávaly pouze odvody, které platí z vlastní kapsy OSVČ vs. zaměstnanec (bez odvodů zaměstnavatele), potom z výpočtů vyplývá, že OSVČ platí o 44 % více než zaměstnanec.

U sociálního pojištění platí něco obdobného. OSVČ na sociálním pojištění platí 47 % toho, co zaměstnanci. Průměrný odvod sociálního pojištění na jednu OSVČ platící zálohy je za rok 32 424 Kč. Průměrný odvod sociálního pojištění na jednoho zaměstnance je za rok 68 680 Kč ale s tím, že zaměstnavatel z toho odvede 50 823 Kč a zaměstnanec pak z vlastní kapsy zaplatí 17 857 Kč.

Kromě toho u sociálního pojištění více než jinde vystupují rozdíly povahy podnikání a zaměstnaneckého poměru. V případě úhrady nemocenského pojištění OSVČ nemá v době pracovní neschopnosti prvních 14 dní žádné prostředky, zatímco zaměstnanec začne čtvrtý den čerpat náhradu od zaměstnavatele. Podnikatelé kromě toho nemají nárok na ošetřovné.

Volnější režim je u OSVČ vykoupen menšími jistotami. Z povahy věci logicky nemají proplácenou dovolenou ani nárok na odstupné či výpovědní lhůtu. Zatímco za škodu zaměstnanci ručí maximálně do výši 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku, drobní živnostníci ručí celým majetkem.

Zaměstnanecký poměr a podnikání proto nelze posuzovat pouze optikou výše odvodů nebo faktem, že důchodový systém přerozděluje mezi OSVČ a zaměstnanci podle rozdílného klíče.

Našli jste v článku chybu?