Stát podpoří osoby v bytové nouzi. Ztráta bydlení hrozí až 1,6 milionu lidí

O nutnosti nastavit funkční systém sociálního bydlení, který pomůže nejchudším rodinám a omezí byznys s chudobou, se mezi českými politiky i odbornou veřejností mluví dlouhé roky. Dosud jsme se ale dočkali spíš několika dílčích úprav, případně návrhů, které se nepodařilo prosadit.

Další pokus zákonodárců, jak situaci změnit, představuje návrh zákona o podpoře bydlení (sněmovní tisk 729). Pomocí nové legislativy chce koalice zavést několik mechanismů, které budou problémy s bydlením řešit, a zároveň jim v budoucnu předcházet. Jde především o zřízení sítě poradenských míst a vytvoření systému garancí, které by stát poskytoval majitelům bytů.

Návrh zákona ovšem začátkem března čeká teprve druhé čtení v Poslanecké sněmovně. Schválení zákona, který Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí představilo už loni v létě, přibrzdily námitky poslanců ODS. Těm se nelíbily příliš vysoké náklady na zavedení některých podpůrných opatření. Šlo především o zřízení nových kontaktních míst, které by zájemcům pomáhaly s hledáním a udržením bydlení. Původní návrh počítal s tím, že v souvislosti s jejich provozem vznikne 352 nových pracovních úvazků, což by přišlo na zhruba 348 milionů Kč.

Ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek proto minulý týden představil pozměňovací návrh, který námitky občanských demokratů vypořádává. Pokud se ho ale nepodaří schválit do konce června, zákon nejspíš, podobně jako jeho předchůdci, spadne takzvaně pod stůl.

154 tisíc domácností je v bytové nouzi. Stát to stojí 4,1 miliardy Kč

V bytové nouzi je nejen člověk, který nemá střechu nad hlavou. Bytová nouze se týká i osob žijících v azylových domech, na ubytovnách, v nejistých a nevyhovujících podmínkách. Pokud jde o poslední dva body, sem spadají situace, kdy například v jednom bytě žije příliš mnoho lidí (méně než 9,5 m² na osobu), nebo jsou v daném bytě vystaveni domácímu násilí. Případně prostory nevyhovují svým technickým stavem – jsou bez přístupu k pitné vodě, elektřině, nebo se v nich vyskytují plísně, hlodavci apod.

To se podle dostupných dat týká zhruba 154 tisíc českých domácností, z toho dvě třetiny tvoří domácnosti s malými dětmi. Život v bytové nouzi má přitom podle odborníků řadu negativních dopadů na fyzické a psychické zdraví. U dětí zásadně ovlivňuje také oblast vzdělávání.

V úvahu je ale třeba brát i dopady na státní rozpočet – ty dělají 4,1 miliardy Kč ročně. Lidé v bytové nouzi se totiž často pohybují v šedé ekonomice, takže státní kasa tratí na daních a odvodech. Děti z těchto domácnosti také nezřídka končí v náhradní ústavní péči.

Vzhledem k současnému vývoji cen nemovitostí, nájmů a energií navíc odborníci varují, že ztrátou bydlení je ohrožených dalších 1,6 milionu lidí. Nejčastěji má jít opět o rodiny s dětmi nebo seniorské domácnosti. Návrh zákona proto počítá s tím, že za osobu v bytové nouzi se bude považovat i ten, komu toto v následujících 3 měsících (z objektivních důvodů) hrozí.

Změny, které chce zákon zavést, mají být podle propočtů MMR rozpočtově pozitivní od pátého roku účinnosti zákona. Po tomto období ministerstvo předpokládá náklady ve výši 1,45 miliardy Kč.

Kontaktní místa pro bydlení

Snaha řešit problém s bydlením na úrovni obcí naráží na nedostatečné kapacity obecních bytů a také složitost systému pro jejich přidělování. Na volném trhu s byty jsou tyto rodiny často vnímané jako rizikové. V praxi jim proto často nezbyde než kývnout na nabídky takzvaných obchodníků s chudobou. Ti poskytují nevyhovující bydlení za vysoké nájemné, které se dotuje prostřednictvím sociálních dávek.

Jedním z navrhovaných opatření, která má proti těmto jevům bojovat, je zřízení koordinační a poradenské sítě kontaktních míst pro bydlení. Ty mají zájemcům radit a navrhovat, jak bytovou nouzi řešit. Zároveň nabídnout pomoc s hledáním dostupného bydlení, případně i s jeho udržením.

Vedle toho mají kontaktní místa pro bydlení rozhodovat také o tom, zda daný žadatel do evidence zájemců o bydlení patří. To bude zahrnovat šetření aktuální bytové situace či posouzení příjmů. Zkoumat se má i to, zda pro žadatele není nájemní bydlení nedostupné z důvodu diskriminace pro etnický původ nebo třeba zdravotní postižení.

Právě o to, jak široká má být síť těchto kontaktních center, se v koalici vedl spor. Původní návrh počítal s jejich zřízením při každé obci s rozšířenou působností – těch je v Česku něco přes 200. V pozměňovacím návrhu k zákonu je ale nyní jasně vymezeno 115 obcí, kde by tato centra měla vzniknout. Má jít o obce, ve kterých jsou lidé bytovou nouzí ohrožení nejvíce.

Bydlení s ručením

Další z oblastí, která má problém nedostupnosti kvalitního sociálního bydlení řešit, je systém garancí pro majitele bytů v soukromém vlastnictví. Těch je podle odhadů MMR aktuálně volných zhruba 200 tisíc. Pokud by tito majitelé poskytli svoje byty vybraným nájemníkům, stát by jim po dobu tří let garantoval zaplacení nájemného a dalších souvisejících služeb.

S tím by státu měli pomoci takzvaní poskytovatelé podpůrných opatření. Těmi se budou moc stát například obce, krajské příspěvkové organizace, registrovaní poskytovatelé sociálních služeb, ale i realitní společnosti (s praxí nejméně 3 roky). Tito poskytovatelé budou vždy muset žádat krajský úřad o pověření.

Poskytovatel tohoto ručení pak zajistí majiteli servis se správou bytu, vybere konkrétního nájemníka, bude řešit platby a případnou úhradu škod. Na to získá od státu příspěvky, ze kterých bude krýt výpadky v placení nájmu, případně z nich bude hradit i náklady na navrácení bytu do původního stavu po skočení nájmu.

Výše příspěvků se bude odvíjet od toho, kolik bytů bude mít zprostředkovatel ve správě a také v závislosti na místě. Pro poskytovatele s méně jak 51 byty například půjde o částku 17 000 až 21 000 Kč ročně na 1 byt, v Praze či Brně 34 000 až 46 000 Kč. Konkrétní částky by měla každoročně stanovovat vláda.

Pokud by danému majiteli výše uvedená garance nestačila, může nájemní smlouvu uzavřít přímo s poskytovatelem. Ten následně poskytne potřebné domácnosti podnájem. Záruka, že nájem bude zaplacen a škody uhrazeny, tak vyplyne přímo z nájemní smlouvy. Nadto stát tyto garance poskytne i obcím, které se takto rozhodnou pronajímat své obecní byty.

Omezení obchodu s chudobou

Jedním z efektů chystané legislativy má být také omezení obchodu s chudobou. Toho chce MMR dosáhnout zastropováním nájemného, současně zahrne do systému jen byty, které projdou kontrolou standardů. V případě nájemného se navrhuje stanovit nejvyšší přípustné nájemné pro každý byt zapsaný v evidenci. Při výpočtu se má vycházet buď z veřejně dostupných nabídkových cen nájmů na realitních serverech, nebo z cenové mapy Ministerstva financí.

Co se týče standardů bydlení, ty se mají určovat na základě velikosti bytu a počtu obytných místností. Pro čtyřčlennou rodinu bude například vyhovující byt o výměře alespoň 38 m² a 2 obytnými místnostmi. Rodina s 5 až 6 členy by měla mít byt o výměře minimálně 52 m² a se 3 obytnými místnostmi. 

Určité podmínky budou byty muset splňovat, i pokud jde o vybavení – přípustné budou pouze byty, kde bude záchodová mísa, sprcha či vana, kuchyňská linka s varnou deskou, sporákem či vařičem, funkčními dveřmi a okny, elektřinou, teplou vodou a funkčním vytápěním.

Zákon chce ale hlídat i to, aby se tyto byty se státní garancí nekoncentrovaly do jednoho domu či oblasti, a nedocházelo tak k neúměrné zátěži sousedů a vzniku dalších vyloučených lokalit. Proto například i poskytovatelé garancí budou mít v popisu práce povinnost pomáhat při řešení případných sousedských sporů.

Podporu s hledáním a udržením bydlení získá člověk v bytové nouzi vždy maximálně na 3 roky. Po uběhnutí této lhůty by měl být stabilizovaný a schopný fungování bez intenzivní podpory. Během prvních 10 let fungování takto nastavené pomoci by se podle odhadů MMR měla z bytové nouze dostat víc než třetina lidí.

Přečtěte si také:

Pravidla sociální superdávky 4 v 1 se změní. Kolik peněz od státu byste mohli dostat?