Hlavní navigace

Situace věřitelů v Česku zůstává beznadějná

1. 8. 2007
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Věřitelem se lze stát snadno a rychle. Dokonce aniž by člověk chtěl. Donutit v Česku dlužníka k zaplacení zůstává obtížné, i když je pohledávka nesporná a dlužník není nemajetný. Rozhodne-li se nezaplatit, často ho k tomu nic nedonutí. Nejhorší je, že tento stav se prakticky nemění už řadu let.

Věřitelem snadno a rychle

Problémy s vymáháním pohledávek se netýkají jen podnikatelů. Do pozice věřitele se snadno a rychle může dostat i běžný občan, a to často i bez svého přičinění a proti své vůli. Existuje celá řada různých způsobů, jak k tomu může dojít. Rozhodně neplatí, že pokud nikomu nepůjčujete peníze, tato věc se vás vůbec netýká.

Například stačí, když si necháte něco opravit a se svým majetkem se už neshledáte. Nebo vám jej v opravně místo požadované opravy naopak poškodí a odmítají to uznat. Klidně se vám také může stát, že při objednávce zboží nebo služeb zaplatíte zálohu, ale nedočkáte se plnění ani vrácení svých peněz.

Vyhnout se vzniku takovéto situace je krajně obtížné. Riziko můžete jenom trochu snížit vlastní ostražitostí – třeba objednáváním zboží jen u důvěryhodných obchodníků nebo dáváním si pozor na podezřele výhodné nabídky. Do pozice věřitele se ovšem klidně můžete dostat bez jakéhokoliv varování i tam, kde byste to nečekali.

To platí třeba pro krachy cestovních kanceláří, tedy téma aktuální na vrcholu každé turistické sezóny. Zkrachovat ale může i váš zaměstnavatel nebo třeba banka či penzijní fond. Pak jsou tu krádeže a podvody všeho druhu, různé majetkové újmy spočívající v poškození majetku, neplacení výživného atd.

Problémy drobných věřitelů

Zdálo by se, že čím větší pohledávka, tím hůře se vymáhá. Někdy to ale může být právě naopak. Záleží totiž hlavně na tom, jak je pohledávka doložena, jaké jsou důvody sporu o její zaplacení a také kdo je dlužníkem a jaké jsou jeho oficiální majetkové poměry. Jedná-li se o osobu, která se skrývá, nebo společnost v konkurzu, je skoro jedno, jak velká pohledávka je. Naděje na její zaplacení je obvykle mizivá.

Pro malé i velké pohledávky platí, že je na věřiteli, aby oprávněnost svých nároků prokázal. Právě u malých pohledávek to může být velký problém. Vznikají často neočekávaně a běžní občané nemají povědomí o tom, jaké doklady a důkazy budou v případném sporu potřebovat. Opatřit si je zpětně pak bývá obtížné.

Dalším úskalím je, že vymáhání pohledávky je obvykle během na dlouhou trať, navíc s nejistým výsledkem. Všechny náklady s tím spojené přitom nese věřitel. Brát si advokáta, případně i znalce, platit soudní poplatky a následně i zálohu na náklady exekuce představuje překážku odrazující řadu věřitelů od toho, aby se touto cestou vůbec vydávali.

Řešením pro drobného věřitele není ani možnost obrátit se na některou z firem zabývajících se odkupem pohledávek nebo jejich vymáháním s odměnou stanovenou podílem na výsledku. Pro tyto firmy nejsou malé pohledávky v řádu tisíců nebo desetitisíců korun příliš zajímavé. Výnos z jejich intenzivního vymáhání by totiž stěží pokryl jejich náklady.

Hlavně nepoškodit dlužníka

V případě každé pohledávky existuje ten, kdo něco nezaplatil, a ten komu nebylo zaplaceno. Názory dlužníků a věřitelů na výši a opodstatněnost pohledávky se přitom často značně liší. Tak jako v jiných případech platí, že není-li možno spor vyřešit dohodou, je třeba se obrátit na soud, aby rozhodl. Výsledek sporu přitom nelze dopředu odhadnout.

Pohledávka může vzniknout v důsledku nesolidnosti dlužníka, ale také se může jednat jen o fikci údajného věřitele. Obě strany sporu mají svá práva, která by jim neměla být upírána. Bohužel v Česku jsou práva dlužníka často hájena i na úkor práv věřitele. Dokonce i v případech, kdy je existence pohledávky co do její výše i důvodu vzniku jednoznačně prokázána.

Český právní řád a laxní přístup justice stále vytváří dlužníkům velký manévrovací prostor, kvůli němuž se šance věřitele na rychlé zaplacení nesporné pohledávky mohou snížit k nule. Spor se může táhnout roky a dokonce ani pravomocný rozsudek v rukou věřitele skoro nic neznamená. Dlužník ho může prostě ignorovat.

Pokud dlužník věřiteli nezaplatí, přestože mu to soud uložil, žádný další postih mu nehrozí. Je jen na věřiteli, aby si výkon soudního rozhodnutí na dlužníkovi vynutil. Možnosti k tomu má velmi omezené. Požádá-li o provedení výkonu rozhodnutí soud, může se připravit na další roky čekání a řadu komplikací. Rozhodne-li se na dlužníka silněji zatlačit, může si snadno vykoledovat trestní stíhání.

Exekuce výhodné hlavně pro exekutory?

Spásou pro věřitele se před šesti lety zdálo být zavedení soudních exekutorů. Jedná se o soukromé osoby pověřené výkonem státní moci v oblasti výkonu soudních rozhodnutí. Vytvořena tím byla alternativní cesta, díky níž se věřitel mohl dostat ke svým penězům. Právě soukromí exekutoři měli zajistit, aby pravomocný rozsudek nebyl jen cárem papíru.

Zkušenosti s jejich činností však nejsou jen pozitivní. V řadě případů exekutor skutečně donutil dlužníka rychle zaplatit. Někdy to ale také bylo úplně jinak. Ponechávám stranou excesy, kdy exekutor protiprávně zabaví majetek někoho jiného, a přestože se dotčená osoba brání vylučovací žalobou, její majetek je rychle prodán s minimálním výnosem.

Zejména při vymáhání menších problematických pohledávek nastupuje čistá rutina. Exekutor provede jen několik povinných úkonů, aby nemohl být nařčen z nečinnosti. Vymůže částku postačující maximálně na úhradu svých vlastních nákladů, někdy ani to ne. Věřitel tedy přijde zkrátka a ještě je nucen zaplatit náklady exekuce. Kdyby si chtěl stěžovat, musel by prokázat, že exekutor jeho případu nevěnoval náležitou péči, což je krajně obtížné.

Důvod je nasnadě. Soudní exekutor je sice závislý na výsledku své práce, ale kýžené odměny se dobere daleko snadněji vymáháním velkých pohledávek zajištěných dostatečným majetkem (např. pohledávky bank z nesplácených úvěrů nebo dluhy státních podniků) nebo i malých pohledávek za jinak bezproblémovými dlužníky (nezaplacené pokuty, platby za energie atd.). Honit kvůli pár tisícovkám dlužníka skrývajícího sebe i svůj majetek je neatraktivní.

Kdo nechce platit, nemusí

Problém ale není jen v laxním přístupu některých soudních exekutorů. Za spoustu problémů mohou nedokonalé zákony a jejich výklad ve prospěch dlužníků. Například podle několika soudních rozhodnutí může být přikázána pohledávka jen z účtu, jehož majitelem je povinný (dlužník). Postihnout nelze účet jiného vlastníka (např. manželky dlužníka), byť by na něm byly peněžní prostředky povinného (dlužníka).

Znamená to, že pokud bude mít dlužník uloženo třeba i několik miliónů korun na účtu své manželky, ale sám nebude mít veden žádný účet, má dlužník smůlu. Nebude-li navíc podle údajů v evidencích dlužník vlastnit či spoluvlastnit nemovitost, motorové vozidlo, cenné papíry ani žádný obchodní podíl, nebude nikde zaměstnán a ani nebude mít žádný jiný oficiální zdroj příjmů, nastává s vymáháním pohledávky problém.

Zbývá v podstatě jen možnost ověřit místo trvalého bydliště dlužníka a případně se pokusit odhalit, kde se skutečně zdržuje a kde má svůj majetek, což nebývá vůbec jednoduché. V této fázi už náklady exekuce překročí několik tisíc korun a exekutor zpravidla dá oprávněnému (věřiteli) na výběr, zda hodlá doplatit zálohu na další náklady exekuce (ovšem samozřejmě bez záruky vymožení pohledávky), nebo zda raději nechce exekuci ukončit. Těžká volba!

Pomůže nový insolvenční zákon?

Počet lidí, kterým jejich dluhy přerůstají přes hlavu, stále roste. V případě exekučního vymáhání pohledávek přitom platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jinými slovy: je-li vůči dlužníkovi již nařízena jedna, či dokonce několik exekucí, pravděpodobnost, že se uspokojení svých nároků dočkají i ostatní věřitelé, je velmi nízká.

To by mohl změnit nový insolvenční zákon zavádějící možnost konkurzního řízení i v případě nepodnikajících fyzických osob. Zavedením institutu tzv. nepatrného konkursu přináší možnost zjednodušení a zrychlení konkurzního řízení v případech, které budou zajímat právě drobné věřitele. Dosud se totiž konkurzní řízení táhla roky a jejich výtěžnost byla nízká.

skoleni_15_4

Institut tzv. oddlužení zase umožní v případě splnění stanovených podmínek zrovnoprávnit věřitele a vyrovnat jejich šance na alespoň částečné uspokojení jejich pohledávek i bez exekučního řízení. Předpokládá to ovšem aktivní součinnost dlužníka i všech věřitelů, což v řadě případů bude velice obtížné zajistit.

Nový insolvenční zákon měl platit již od poloviny tohoto roku, avšak kvůli obtížím se spuštěním tzv. insolventního rejstříku byla jeho účinnost o půl roku odložena. Vkládat do něj příliš velké naděje ale věřitelé nemohou. Zákon je totiž koncipován hlavně jako nástroj pro ochranu dlužníků před věřiteli. Spíše než věřitelům tedy nový zákon pomůže dlužníkům.

Má věřitel dostatečné páky na uspokojení svých pohledávek?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).