A tak vnuk může babičce vysvětlovat, že kvůli kvapnému výběru peněz není třeba do banky už ani běžet. Stačí několik kliknutí a peníze mohou být na cestě do banky jiné. Jak postižené bance dojde likvidita, platba nejspíš neproběhne.
Pořád se něco děje, nedávno třebas americké bance Silicon Valley Bank (SVB) ohlásil zvonec konec. Bylo to překvapení, každý den jedné z amerických bank dolary jen tak nedojdou. Banka investovala dlouhodobě, financovala to krátkodobými vklady klientů a úrokové sazby nezajišťovala. I to byl původ jejího konce.
Zatímco dříve byly řešením a zpomalením procesu výběru peněz a runu na depozita bankovní prázdniny, dnes zasahují státní autority. Třebas i tím, že ochrání všechny vkladatele. Za Atlantikem nakonec budou vyplaceny i nepojištěné vklady, jede se dál.
Peníze, které pro banku pracují, nejsou likvidní
Peníze uložené v bankách nezahálí, jsou aktivně využívány k financování dalších projektů a investic. Říká se tomu transformace splatnosti. Je to proces, kdy banky a jiné finanční instituce přijímají krátkodobé vklady od zákazníků a následně je přeměňují v půjčky a úvěry s jinou splatností.
Nedávno zkrachovalá kalifornská banka nepřehlédnutelně zainvestovala do vládních dluhopisů. Ty bývají označovány jako bezpečné a „bezrizikové“. Jsou vydávány státy, jsou zabezpečeny celou ekonomikou země, vládními příjmy a majetkem. Investoři mohou mít vcelku vysokou důvěru v to, že své peníze v nominálním vyjádření dostanou zpět.
Jenže i bezrizikové dluhopisy nejsou bezrizikové, pojí se s nimi úrokové a inflační riziko. Pohled do účetní rozvahy v březnu padlé americké banky byl neúprosný, zatímco hodnota aktiv (cenných papírů, majetku) klesala, hodnota pasiv (závazků v podobě depozit) zůstala nezměněna. A co hůře, objem depozit a vkladů se začal snižovat.
Run na banku, hromadné vybírání vkladů a ztráta důvěry ve výsledku vedla ke zhoršení její finanční situace a rychlému konci.
Klientské vklady mizely, banka zahájila výprodej
Když klienti banky v panice a obavách nenadále a hromadně z banky vybírají své vklady, posílají je do bank jiných, banka čelí problémům s likviditou. Prostě jí docházejí peníze. Reakce jasná, jde o to likviditu, pohotové prostředky, rychle získat – někde si půjčit nebo něco prodat.
A tak kalifornská banka v potížích začala prodávat vládní dluhopisy, do kterých investovala. Prodávala je ovšem za aktuální tržní ceny. Byla nucena prodat se slevou, za aktuálně nižší tržní ceny, levněji, než za kolik obligace pořídila.
Tržní ocenění investic kolísá. Stejně tak kolísá tržní hodnota dluhopisů v portfoliích bank. Čím více rostou úrokové sazby, tím větší zásek. Z pohledu majetku banky, která takové dluhopisy vlastní, to znamená potenciální ztráty z investic. Dokud je dluhopis držen do splatnosti, je ztráta virtuální. Vlastně se počítá s tím, že až v době splatnosti bude splacena jistina představující nominální hodnotu dluhopisu, pod niž příjem plynoucí z aktiva neklesne.
Jenže kalifornské SVB došly peníze a dluhopisy musely být prodány – za aktuální tržní cenu, se ztrátou, prodělkem. A to se stalo jedním z hřebíčků do rakve.
Pokud měla banka z ¾ držených cenných papírů zainvestováno do dluhopisů s delší splatností, nezajištěné úrokové riziko se s růstem úrokových sazeb přelilo do ztrát. Ty vypluly na povrch právě v době vynuceného prodeje dluhopisů.
Banka, které teklo do bot
Nakonec nepomohl ani prodej dluhopisů (získání likvidity), ani chystaný prodej bankou emitovaných akcií (získání likvidity a navýšení vlastního kapitálu). SVB banka situaci nezvládla, nebyla schopná získat dostatek pohotových, likvidních peněz a dostát svým závazkům.
Banku dorazila panika, nápor na výběr vkladů. Položil ji její podnikatelský model, někdejší snadný život v podmínkách přebytku likvidity, růst úrokových sazeb.
Když začaly klientské vklady ze SVB odplývat, jako když prýští voda z protržené hráze, banka se ocitla v nelehké situaci. Její likvidita přestávala krýt splatné závazky. Díra mezi aktivy a pasivy se začala hlouběji a hlouběji rozevírat. Z pohledu banky neřešitelné, akcie už prodat nestačila. Nikdo, kdo by si chtěl spálit prsty a investovat, se nenašel. Banka musela zavřít krám.
Z nadhledu se začalo hrát o to, že selhání jedné velké banky může mít negativní dopad na celý finanční systém a celé hospodářství. Šíření nedůvěry v bankovní sektor a vytvoření bankovní paniky mohlo způsobit pád dalších bank a destabilizaci celého finančního systému.
A cosi takového může mít nepříznivý dopad na hospodářský růst, zaměstnanost a celkovou ekonomickou stabilitu. Strůjci hospodářské politiky se čehosi takového bojí jako čert kříže, systémové riziko bank je noční můrou.
Je to jako balancování na laně nad propastí. Když se jedna banka potácela a spadla dolů, mohlo to způsobit řetězovou reakci – prostě srazit i banky jiné a s nimi i celý hospodářský systém. Americké úřady však reagovaly rychle, nepřipustily, aby z pádu jedné banky vznikl jeden velký chaos a vleklá krize.
Pojištění a garance vkladů
Když máme peníze v bance, může se nás zmocnit obava, že by banka mohla mít problémy a my bychom mohli o své peníze přijít. Právě proto existuje taková věc, jako je pojištění vkladů. Kdyby naše banka měla problémy a nebyla schopna naše peníze vyplatit, pomohl by stát, fond pojištění vkladů. Je to jako když pojistíme auto, abychom byli chráněni před případnými nehodami. Klienti padlé americké banky SVB s nepojištěnými vklady měli o své peníze přijít, nicméně v tomto případě pomohl stát.
Druhý březnový pátek banka padla a hned o víkendu přišlo společné oznámení ministryně financí Janet Yellenové, předsedy Fedu Jerome Powella a předsedy amerického fondu pojištění vkladů FDIC Martina Gruenberga. Klienti banky dostanou obratem vyplaceny všechny vklady, bez ohledu na jejich výši a rámec pojistného limitu 250 tis. USD.
Byl to krok, který měl uklidnit situaci a předejít bankovní krizi. Je to jako když se začne šířit nákaza a je nutné udělat všechno pro to, aby se nemoc nešířila dál. Vkladatelé se musí cítit v bezpečí. Stát pomáhá ochránit bankovní systém a zajistit, aby si lidé a firmy nadále ukládali své úspory a rezervy do bank, protože vědí, že jsou v bezpečí. Prostě žádné otálení a dlouhé rozvažování. Zárodek paniky, vznik bankovní krize byl tentokrát vyřešen více než rychle.
Pokud se v době krize 2007–2008 dlouho váhalo, nyní americké federální úřady zakročily okamžitě. Současně byla podobně rychle řešena obdobně postižená Signature Bank. Signál byl jasný – funkční banky a bankovní systém udržíme, ať to stojí, co to stojí.
Méně likvidity, peněz i úvěrů
Finanční trhy procházejí v době inflace a zvyšování úrokových sazeb nejednou proměnou. Jak mají klienti bank hlouběji do kapsy, více vydávají a platí – peníze se více přelévají. Jak se předtím banky topily v likviditě a nevěděly, co s penězi, likvidita je nověji z peněžního trhu centrální bankou odsávána.
Jak se banky snaží udržet likviditu, mohou začít prodávat aktiva ze svých portfolií a snižovat úvěrové limity – to jim v principu pomáhá krýt požadavky na výběry, odliv likvidity. To ovšem může vést k bilančním ztrátám a snižovat tržní hodnoty banky jako akciové společnosti.
Hřebíčkem do rakve banky jako samostatně hospodařícího subjektu je situace, kdy bance dojde likvidita na pokrytí výběrů a odlivu vkladů. Cosi takového vede k následujícímu zhoršení důvěry v banky. Ve výsledku se hraje o finanční stabilitu celého bankovního systému. Pokud se věřitelé obávají o stabilitu bank, hromadně své peníze vybírají a přesunují do bezpečí.
Moderní dvouúrovňové bankovnictví zná řešení, začarovaný kruh lze rychle rozetnout. Centrální banka jako nejvyšší autorita a regulátor celého bankovního systému v době bankovní paniky vytváří úvěrové linky – dodává likviditu. A tak i dnes americký Fed oznámil, že vytváří nový program Bank Term Funding Program, který má poskytovat bankám cílené půjčky.
Momentálně se tak bankám za Atlantikem otevřelo okno pro snazší načerpání likvidity. Složí cenné papíry jako kolaterál a půjčí si z nouzového výpůjčního nástroje. K získání potřebné likvidity nebudou nuceny prodat cenné papíry, které by kvůli výprodejům klesaly v ceně.
Noční můra inflace a vyšších úrokových sazeb
Když centrální banka zpřísňuje financování a zvyšuje úrokové sazby, signalizuje, že peníze mají být dražší a poskytované úvěry méně dostupné. Když roste inflace a úrokové sazby, klienti mohou hledat pro své vklady nové umístění, ve kterém získají lepší zúročení. Třebas peníze přesunout do peněžního fondu nebo do jiné destinace.
V takovém případě se z pohledu bilance banky vklady snižují (strana pasiv). Ke snížení ovšem musí dojít i na straně aktiv, poklesne likvidita, bankovní rezervy. A když vklady banky klesají a klesají, banka musí k udržení likvidity hledat jiné zdroje financování (půjčit si, nalákat vklady) nebo prodat některá svá aktiva, majetek (třebas prodat dluhopisy ze svého investičního portfolia).
Doby, kdy klienti bank nevěděli, co s penězi, a nechali je ležet ladem na neúročených účtech, v dobách inflačních končí. V realitě se ovšem ukazuje, že obchodní banky se naučily být závislé na likviditě dodávané na trhy centrální bankou. Aktuálně se může zdát, že po aktuálním zaškobrtnutí si banky už nemusí hrát na hasiče a hasit své vlastní krize – likvidita dodávaná centrální bankou leccos jistí.
Na straně druhé v dobách cenové stability peníze tempem cválající inflace ztrácí svou hodnotu. Kvantitativní rovnice peněz pomáhá pochopit, že když vládne inflace, obrátka peněz pomáhá inflaci utéct. Dokud úroková sazba nedosahuje inflace, peníze ztrácí na kupní síle.
Jak roste uvědomění, že peníze nejsou uchovatelem hodnoty, obrátka peněz v inflačních časech roste. Je-li za dobrou cenu pořízeno cosi, co poslouží, je to také výnos, který se počítá. Když hodně věcí setrvačně zdražuje, je točení peněz ještě důležitější, aby se využila jejich hodnota.
Pokud peníze leží ladem na běžném účtu nebo pod matrací, ztrácí na hodnotě. Když leží na účtu úročeném, dopad inflačního znehodnocení se zmírňuje. Tak jako tak, aby peníze nebyly inflačně zdaněny, musí se točit. To vše zvyšuje inflační očekávání a samotnou inflaci.
V tomto všem se svým způsobem zrcadlí dilema centrálních bankéřů. Zvyšování úrokových sazeb budou vážit na lékárnických vahách. Je asi lepší nesplnit cíl cenové stability, než dopustit zmar finanční nestability a krize bankovního sektoru.
