Podle titulku článku by se mohlo zdát, že zaměstnavatel je nějaký vyděrač a kruťas. Musíme však předeslat, že zaměstnankyně také nebyla žádný svatoušek. Případ, který vám chceme přiblížit, není jednoznačný skoro ze žádného úhlu pohledu. I s tím si však musejí soudy, které jej rozplétají, poradit.
Zaměstnankyně inkasovala mzdy na fiktivní smlouvy, i když práce byla možná odvedena
Paní, o které dnes budeme hovořit, pracovala jako šéfka uklízeček. Jako taková proto byla pověřena výběrem zájemců, resp. zájemkyň o zaměstnání, které budou v jí vedené směně uklízet u smluvních partnerů zaměstnavatele. Zjednodušeně řečeno, vedoucí zaměstnankyně své pozice a dané situace zneužila až tak, že předstírala práci dalších osob, falšovala doklady a podepisovala smlouvy za jiné osoby sama. Hlavně jí šlo o to, aby odměna za práci byla vyplacena jí. Zaměstnavatel vyčíslil způsobenou škodu na opravdu značnou částku, a to 1 500 000 Kč.
Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jednoho dne si zaměstnavatel zaměstnankyni předvolal tzv. na kobereček. Sdělil jí, že pokud okamžitě nepodepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, dohodu o narovnání, na základě které měla zaměstnankyně zaměstnavateli zaplatit škodu 1,5 mil. Kč, a zástavní smlouvu na nemovitost zaměstnankyně (kterou se její dluh a jeho splacení zajišťovalo), bude to mít za následek trestní stíhání a následné odsouzení.
Zaměstnavatel několikrát zopakoval, že pokud uvedené listiny zaměstnankyně nepodepíše, „půjde do vězení a neuvidí malého“. Prostě na hrubý pytel hrubá záplata. Paní tedy pod nátlakem vše podepsala. Kdo by se tomu divil? Dokonce dala své podpisy úředně ověřit. Zajisté však nikoho nepřekvapí, že se záhy vzpamatovala ze šoku, poradila se s právníkem a začala se bránit soudní cestou. Žádala zneplatnění všech 3 smluv, resp. dohod.
Šlo o docela rozvětvený podvod a několik dalších perliček k případu
Jen tak mimochodem, vyčíslení škody na 1,5 milionu Kč byl jen odhad. Paní si prostě nechávala vyplácet mzdy náležející osobám, které nikdy reálně neodvedly práci, na svůj bankovní účet a účty svých příbuzných či třetích osob. Zaměstnavatel vyčíslil v jednu dobu výši škody až na 3 565 175 Kč. Zajímavé, že? To je více než dvojnásobek požadované částky. Samozřejmě, že částky vyplacených mezd byly navýšeny o povinné pojistné odvody placené zaměstnavatelem. Jenomže háček byl v tom, že práce byla nejspíš odvedena, i když možná ne, protože ji nikdo řádně nekontroloval.
Když nepořádek, tak velký nepořádek
Ostatně proto soud prvního stupně, na který se paní obrátila se žalobou, dospěl k závěru, že zaměstnankyně zaměstnavateli škodu, která by snížila jeho jmění, nezpůsobila, a že zaměstnavatel neprokázal, že by se jeho jmění snížilo oproti době minulé, a tedy o kolik. Údajně je sice nesporné, že mzda za některé osoby, které u zaměstnavatele pracovaly v minulosti, byla zaměstnankyni vyplácena na její účet, avšak úklidové práce byly odvedeny.
Dokonce si řekněme na okraj, že zaměstnankyně sama určité osoby vyplácela, i když ne třeba celou částkou mzdy, jež jí byla poukázána na účet. A lidé „však byli s finančními částkami spokojeni“, jak zjistil soud. Alespoň tedy soud nezjistil, že by si někdo ze svědků stěžoval, že dostal mzdu v nižší částce, než by mu ve skutečnosti náležela. A ani si nestěžovaly firmy, pro které měly být, či byly úklidové práce prováděny.
Jak rozhodovaly soudy
Soud prvního stupně shledal, že všechny uzavřené smlouvy jsou neplatné s výjimkou dohody o rozvázání pracovního poměru. Nadále se tedy zabývejme jen dohodou o skončení pracovního poměru, protože nám jde především o pracovní právo. Jeho verdikt potvrdil i soud odvolací. Upozornění na hrozbu trestním stíháním nebylo shledáno bezprávnou výhrůžkou.
Zaměstnankyně se proto obrátila na Nejvyšší soud. Ten se v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 886/2023, ze dne 20. 12. 2023, zabývá otázkou, jaké okolnosti jsou významné z hlediska posouzení svobody vůle zaměstnance při pracovněprávním jednání a s ní související otázkou, za jakých podmínek jde o tzv. bezprávnou výhrůžku.
Donucení k nějakému právnímu jednání a důsledky – neplatnost nebo nicotnost
Vůle jednajícího (smlouvu či dohodu podepisujícího účastníka pracovněprávního vztahu, zásadně a typicky zaměstnance) není svobodná, byla-li činěna pod vlivem bezprávné výhrůžky, tj. psychického donucení, neboť tato jednající osoba je přinucena ke svému projevu vůle vzbuzením důvodné bázně (důvodného strachu).
Podepsaná smlouva nebo dohoda je v důsledku psychického donucení neplatná. Naproti tomu při použití ještě drsnějších metod, a to fyzického násilí, jde o nicotné právní jednání. Smlouva tak není neplatná, vůbec nevznikla, vůbec nebyla uzavřena, vysvětluje Nejvyšší soud.
Psychické donucení způsobuje, že vůle jednajícího je deformována pod vlivem bezprávné výhrůžky, a tudíž není projevem přání jednajícího účastníka pracovněprávního vztahu, ale jeho důvodného strachu. Jednající osoba tak například uzavře smlouvu (dohodu) podle pokynů druhého účastníka právního vztahu, kterou by, nebýt důvodné bázně (kupř. o svou osobu či osoby blízké, popř. o své majetkové, ekonomické či jiné zájmy) za normálních poměrů neuzavřela. Každý psychický nátlak ovšem nelze považovat za nepřípustný.
Co je tzv. bezprávná výhrůžka
O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit (např. hrozbou ublížení na zdraví, hrozbou značné škody na majetku apod.), nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí. Tedy například pokud jí někdo vyhrožuje, že musí uzavřít určitou smlouvu, jinak že bude příslušným orgánům oznámen jako pachatel trestného činu, který skutečně spáchal.
Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň.
Co je oprávněný nátlak?
Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem, připomíná Nejvyšší soud ČR. Ten také vytknul nižším soudům, že to uvedené judikaturní závěry dostatečně nereflektovaly při svém rozhodování a jejich rozhodnutí zrušil. Spor tedy bude pokračovat.
Zjednodušeně tak lze shrnout, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci hrozit tím, že když např. předloženou dohodu o rozvázání pracovního poměru nepodepíše, bude na něj podáno trestní oznámení.
Zaměstnavatel může podle závěrů některých právníků (např. advokátní koncipientky Valerie Cermanové z advokátní kanceláře Aegis Law) hrozit pouze jednostranným opatřením namísto dohody – např. okamžitým zrušením pracovního poměru, které může mít pro zaměstnance horší důsledky než dvoustranné právní jednání – dohoda o rozvázání pracovního poměru.
S tímto přístupem se však nemohu plně ztotožnit, mám za to, že hrozí-li zaměstnanec důvodně trestním stíháním, o bezprávnou výhrůžku vždy nejde. Ale to je jen subjektivní názor autora článku. Jde o složité právní a výkladové otázky. My jsme vás na Měšec.cz jen chtěli informovat. Svůj konkrétní případ už musíte případně řešit individuálně se svým právníkem a posléze případně před soudem.
Nicméně upozorníme i na názor advokáta Jáchyma Stoličky ze stejné advokátní kanceláře, který je nám bližší: Domnívám se, že shora popsaný případ nemůže být pro praxi ukázkovým příkladem toho, kdy se ještě jedná o oprávněný nátlak a kdy už o bezprávnou výhrůžku. Je otázkou, jak by Nejvyšší soud případ posoudil, pokud by zaměstnankyně byla na hrozbu trestního stíhání pouze neutrálně upozorněna a vedle toho by jí byla nabídnuta možnost ukončit pracovní poměr dohodou, na jejíž uzavření by dobrovolně přistoupila.
Přestože byly dosavadní judikaturou znaky bezprávné výhrůžky stanoveny poměrně přesně, nejnovější judikatura Nejvyššího soudu vnesla do této problematiky značnou míru nejistoty,
hodnotí advokát Stolička.
ČLÁNKY DO MAILU