Růst mezd pomáhá splácet úvěry

Život na dluh se stal normou

Závěry analýz ekonomické situace českých domácností se v posledních letech podobají jako vejce vejci: příjmy, výdaje i zadlužení domácností stabilně rostou. A neliší se ani komentáře na konci analýz: růst je sice vysoký, nikoliv však dramatický, a ve srovnání s vyspělými státy máme stále co dohánět. Zatím tedy není žádný důvod k obavám.

Život na dluh se stal všeobecně přijímanou normou chování. Jen během letošního července si lidé u bank a finančních institucí vypůjčili 15 miliard korun. Zadlužení českých domácností tak meziročně vzrostlo o 152 miliard korun a dosáhlo výše 631 miliard korun. Další desítky miliard korun pak lidé dluží leasingovým a splátkovým společnostem.

Převážná většina poskytnutých úvěrů je využita na pořízení vlastního bydlení. Dluh sice zůstává dluhem, ale alespoň se nejedná o neproduktivní „zbytnou” spotřebu jako v případě většiny spotřebitelských úvěrů a nákupů na splátky. Ani v tomto směru se však lidé příliš neuskrovňují a zejména v předvánočním období si neváhají vypůjčovat stále víc.

Růst reálných mezd pokračuje

Podle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem dosáhla průměrná hrubá mzda ve druhém čtvrtletí letošního roku výše 21 462 Kč. V meziročním srovnání činil její přírůstek 7,4 %, tj. 1 480 Kč. Za celé první pololetí průměrná hrubá mzda dosáhla výše 20 938 Kč, což je meziročně o 7,6 %, tj. o 1 485 Kč více. Reálná mzda v prvním pololetí vzrostla o 5,5 %.

Zdroj: ČSÚ

Vůbec nejvyšší průměrná mzda byla v odvětví letecké dopravy (55 426 Kč). O mnoho hůř na tom nebyli ani zaměstnanci v odvětví finančního zprostředkování (49 609 Kč). Naopak nejnižší průměrná mzda zůstala v odvětví výroby oděvů (11 744 Kč), textilní výrobě (14 484 Kč) a v zemědělství (14 851 Kč).

Velký rozdíl ve výši průměrných mezd zůstal mezi regiony. Nejvyšší mzdy berou lidé v Praze. Ve druhém čtvrtletí to bylo v průměru 26 429 Kč. S odstupem necelých pěti tisíc následuje Středočeský kraj (21 924 Kč). V žádném z dalších regionů se pak průměrná mzda nedostala přes dvacetitisícovou hranici. Nejnižší byla v Karlovarském kraji (17 912 Kč).

Kde jsou ty peníze navíc?

Takovou otázku si při pohledu na svou výplatní pásku klade většina zaměstnanců. Každé zveřejnění statistických údajů o zvýšení průměrné mzdy spoustu z nich naštve. V řadě oborů a regionů se totiž mzdy mění jen minimálně. O výdělku alespoň na úrovni průměrné mzdy si může většina zaměstnanců nadále nechat jenom zdát. Přes 60 % lidí má mzdu nižší.

Výsledky za první pololetí potvrdily růst diferenciace příjmů. Stručně řečeno: lidem s vyššími příjmy pracujícím v atraktivních oborech s nedostatkem pracovních sil se zvyšuje mzda více než lidem s nízkou kvalifikací. Ti jsou totiž snadněji nahraditelní, a to v případě potřeby i zahraničními dělníky ochotnými za nízký plat skutečně pracovat.

Navýšení mzdy třeba o 10 % v oborech s nízkou průměrnou mzdou, které však v řadě případů kvůli konkurenčnímu tlaku vlastně ani nepřichází do úvahy, zvedne zaměstnancům mzdu o pár set korun. Zato pro zaměstnance v oblasti IT nebo finančnictví není tento nárůst nijak nereálný, a navíc jim zvýší výdělek až o několik tisíc.

Proti takovému vývoji protestují odbory. V duchu socialistického hesla „všichni máme stejné žaludky” by nejraději viděly vysoké a nepříliš odlišné nárůsty mezd u všech zaměstnanců. Velké rozdíly ve mzdách prý vedou ke zvyšování sociálního napětí ve společnosti. Kde na to vzít a jak zachovat konkurenceschopnost podniků a motivaci zaměstnanců, to však odbory zaměstnavatelům neporadí.

Růst mezd může pomoci splatit úvěry…

Růst nominální mzdy ještě neznamená, že zaměstnancům bude zbývat po zaplacení splátek úvěrů více peněz. Zároveň totiž dochází i k růstu cen zboží a služeb, takže lidé za ně utratí vyšší částky. Ovšem pokud se mzdy zvyšují rychleji než ceny, příjmy domácností rostou nejen nominálně, ale i reálně. Využít by toho měly hlavně silně zadlužené domácnosti.

Zachová-li domácnost s rostoucími příjmy své nákupní zvyklosti a nezačne-li hned žít na vyšší noze, může peníze navíc použít ke snížení svých finančních závazků. Spotřebitelský úvěr lze alespoň částečně splatit okamžitě, hypoteční úvěr pak obvykle po ukončení období fixace úrokové sazby. Klesne tak úvěrové zatížení domácnosti i výše splátek.

Pokud však lidé zvýšení svých příjmů využijí naopak k tomu, aby si mohli vzít další spotřebitelský úvěr na pořízení spotřebního zboží nebo třeba luxusní dovolené, mohou se snadno ocitnout v dluhové pasti. Jejich příjmy totiž mohou v budoucnu zase klesnout a jim se začne peněz na splácení všech úvěrů nedostávat.

… ale nesplácených úvěrů bude přibývat

Alespoň občasné finanční problémy v průzkumech přiznávají až dvě třetiny českých domácností. Většině z nich se zatím daří se s dluhy vypořádat se ctí. Bohužel však roste i počet lidí, kteří svou finanční situaci nakonec nezvládnou. Svědčí o tom i rostoucí počet exekucí, kterých bylo v loňském roce nařízeno více než 300 tisíc.

Problémy do budoucna budou hrozit hlavně nízkopříjmovým skupinám domácností, zvláště jsou-li odkázány na jediného živitele. Před tímto rizikem varuje ve zprávě o finanční stabilitě i Česká národní banka. Už v dnešní, pro úvěry do značné míry idylické době má problémy se splácením úvěru každá desátá domácnost s nízkými příjmy – a bude hůř.

Období rekordně nízkých úroků je minulostí. Srpnové zvýšení základní úrokové sazby Českou národní bankou nebude poslední. Na řadu rodin splácejících horko těžko hypoteční úvěr po uplynutí prvního, zpravidla krátkého, období fixace úrokové sazby čeká nemilé překvapení v podobě navýšení měsíční splátky přinejmenším o několik stokorun.

Velkou neznámou je také vliv chystané reformy veřejných financí. Pokud vyšší ceny a změna nálady ve společnosti omezí spotřebu domácností, sníží se i tržby obchodníků a výrobců, což může vyústit ve stagnaci mezd nebo i propouštění zaměstnanců. Zpomalení ekonomického růstu, jehož první známky se již začínají projevovat, jako první pocítí právě domácnosti s nízkými příjmy.