Okamžité zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy není pro zaměstnance vůbec rychlé, natož okamžité. Jen se tak nazývá. Rozhoduje totiž splatnost mzdy, a ne výplatní termín. Ten však rozhoduje nově jen o vzniku nároku na státní pomoc, a tak ta může být někdy rychlejší. Konec zaměstnání to však neurychlí.
Jestliže zaměstnavatel dluží zaměstnanci mzdu, ten může okamžitě zrušit pracovní poměr. Zákoník práce hovoří o okamžitém zrušení. V praxi se pak říká: na hodinu zrušit. Jenže tak to ve skutečnosti není.
Čekání na skončení pracovního poměru ve skutečnosti trvá týdny. Není tedy vůbec rychlé, natož okamžité. Na druhou stranu však zaměstnanec získává při zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy nárok na 2 měsíční mzdy navíc. Jenže státní pomoc často všechny dluhy zaměstnavatele u zaměstnance nepokryje.
Jedinou výhodou je, že nárok na státní pomoc, pokud je zaměstnavatel insolventní, získává zaměstnanec dříve, protože o vzniku nároku na ni nerozhoduje splatnost mzdy, ale už výplatní termín.
Výplatní termín zásadně nastává dříve, než uplyne období splatnosti mzdy. U zaměstnavatele, který mu dluží, však musí zaměstnanec zůstat poměrně dlouho, i když mu neplatí.
Za vše může rozdíl mezi splatností mzdy a výplatním termínem
Už vícekrát jsme vás upozornili, že je třeba pečlivě rozlišovat splatnost mzdy a výplatní termín mzdy. Není to jedno a totéž. Kdo by odvíjel lhůtu pro zrušení pracovního poměru, protože mu zaměstnavatel neplatí mzdu nebo její náhradu, již od výplatního termínu a nečekal na uplynutí období splatnosti mzdy, zrušil by pracovní poměr předčasně, a tedy neplatně.
Výplatní termín mají v každé firmě různý, ale splatnost mzdy je paradoxně vlastně u všech zaměstnavatelů stejná, protože ji neurčuje dohoda zaměstnavatele se zaměstnancem či s odbory, ale zákon.
Pracovní poměr můžete zrušit až 15 dnů po uplynutí splatnosti, i když výplata měla být dřív
Splatnost mzdy upravuje zákoník práce v § 141 odst. 1: Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.
Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu pak musí být podle § 141 odst. 3 zákoníku práce (ZP) sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce, tedy v rámci období splatnosti mzdy.
Výplatní termín si může ujednat zaměstnanec se zaměstnavatelem v pracovní nebo jiné smlouvě či dohodě, dohodnout jej může zaměstnavatel i v kolektivní smlouvě s odborovou organizací. Není-li termín mzdy dohodnut, určí jej zaměstnavatel sám, např. ve vnitřním předpisu.
Zákoník práce tedy rozlišuje mezi splatností mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně jedné a výplatou mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně druhé. Zatímco splatnost nastává podle § 141 odst. 1 ZP nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu (tedy, řečeno jinak, uplynutím posledního dne takového měsíce), výplata (pravidelný termín výplaty) je pak určena, sjednána nebo stanovena podle § 141 odst. 3 ZP v mezích období uvedeného v § 141 odst. 1 ZP.
Termín výplaty mzdy má v podstatě smysl jen tehdy, když zaměstnavatel platí
Jenomže termín výplaty mzdy po výtce vlastně není pro zaměstnavatele v podstatě vůbec závazný. Je to jen jakýsi pořádkový orientační termín. Práva a nároky zaměstnance v případě, že mu zaměstnavatel včas nevyplatí mzdu, její náhradu nebo některou jejich složku, se totiž neodvíjí od marného uplynutí výplatního termínu, nýbrž až od marného uplynutí termínu splatnosti mzdy. Upozorňovali jsme na to především v souvislosti s možností okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. Stejně tak to platí pro vznik nároku na úroky z prodlení.
Ono totiž okamžité zrušení pracovního poměru v případě, že zaměstnavatel řádně neplatí zaměstnanci mzdu nebo její náhradu, vlastně vůbec není okamžité. Ostatně ani pravidla zákoníku práce neumožňují zaměstnanci nějak rychle na neplacení mzdy reagovat. Jde jen o formální terminologii a odlišení okamžitého zrušení pracovního poměru třeba od výpovědi.
Kdy už může zaměstnanec konečně zrušit pracovní poměr a jak dlouho mu musí zaměstnavatel dlužit?
Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. A zákoník práce v uvedeném ustanovení výslovně odkazuje na ust. § 141 odst. 1 o splatnosti mzdy.
Takže 15denní lhůta, po kterou musí zaměstnanec ještě čekat, jestli přece jen zaměstnavatel nedoplatí zaměstnanci, co mu dluží, se počítá od (až po) uplynutí splatnosti mzdy, ne (jen) výplatního termínu.
Zaměstnanec někdy odpracuje 2,5 měsíce zadarmo, a pak teprve může dát firmě sbohem
Jestliže je například určen nebo sjednán výplatní termín na 10. den v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce vykonána a za který mzda náleží, neběží 15denní lhůta od 11. dne do 25. dne následujícího měsíce.
Zaměstnanec ještě 26. den následujícího měsíce pracovní poměr okamžitě zrušit nemůže. Lhůta se odvíjí až od uplynutí období splatnosti. A splatnost mzdy je po celý měsíc následující po měsíci, za který mzda náleží. Takže je vlastně jedno, na který den je stanoven, sjednán nebo určen výplatní termín (v měsíci následujícím po měsíci, za který mzda náleží).
Když bude v jedné firmě sjednán výplatní termín např. na 10. den a v jiné na 20. den a obě firmy některým zaměstnancům nezaplatí řádně a včas mzdu nebo její část, stejně poběží 15denní lhůta pro zaměstnance, kteří chtějí zrušit pracovní poměr, ať je z té, nebo z té firmy, stejně, a to až od 1. dne druhého měsíce následujícího po měsíci, za který mzda náleží.
Příklad
Zaměstnavatel nevyplatí mzdu za měsíc srpen 2023, a to ani ve sjednaný (např. 15.) den (následujícího měsíce) pro výplatu mzdy, tedy do 15. září 2023, ale ani do konce měsíce září (krajní splatnost mzdy dle zákoníku práce). Pak tedy 15denní dodatečná lhůta pro zaměstnavatele, aby zaměstnanec získal možnost okamžitého zrušení pracovního poměru, začne běžet 1. října (2023) a po jejím uplynutí dne 15. října (2023) může nejdříve 16. října 2023 zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pro nevyplacení mzdy (podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce).
Jakmile jednou zaměstnavatel nezaplatil včas, je to důvod pro zrušení pracovního poměru
Ještě nadto připomeňme, že podle výkladu Nejvyššího soudu je důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance dán, i kdyby zaměstnavatel ještě před doručením okamžitého zrušení (dodatečně) uspokojil nárok zaměstnance na mzdu nebo náhradu mzdy, jestliže zaměstnanci vyplatil dlužnou mzdu nebo náhradu mzdy až po uplynutí 15 dnů po její splatnosti.
K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku na mzdu nebo náhradu mzdy po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití práva.
Důvod ke zrušení pracovního poměru je použitelný 2 měsíce
Jakmile tedy uplynula lhůta 15 dnů po splatnosti mzdy, aniž by zaměstnanec mzdu dostal, může zaměstnanec okamžitě pracovní poměr zrušit, nemusí tak činit s maximální rychlostí. Tedy např. při nevyplacení mzdy za srpen 2023 ani do 15. října nemusí ihned zrušit pracovní poměr 16. října 2023. Může tak učinit třeba až 19. října 2023. Zaměstnanec může pracovní poměr zrušit až do 16. prosince 2023.
Zaměstnanec totiž dle ust. § 59 zákoníku práce může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Jestliže ale zaměstnavatel neplatí mzdu či její náhradu nebo jejich složku opakovaně, pak zaměstnanec získává vždy další nový, resp. nově použitelný důvod pro zrušení pracovního poměru a běží mu nová lhůta, ve které může důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru uplatnit.
Při insolvenci zaměstnavatele pomáhá stát
Pokud zaměstnavatel krachuje a peníze třeba vůbec nemá, tak je vlastně zaměstnanec nucen pracovat zadarmo. A to v měsíci, za který mu zaměstnavatel dluží mzdu. Pak ještě další následující měsíc, kdy se čeká na dovršení splatnosti mzdy. A pak ještě přinejmenším dalších 15 dnů ve 2. následujícím měsíci, kdy běží patnáctidenní lhůta.
Pokud jsou splněny podmínky zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti (insolvenci) zaměstnavatele, může zaměstnanec získat dlužné peníze od Úřadu práce. A vůbec přitom nemusí být nezaměstnaný – registrovaný jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Klidně může ihned po zrušení pracovního poměru nastoupit k jinému zaměstnavateli.
Dvě mzdy navíc jako trest pro zaměstnavatele
Zaměstnanec pak může požadovat nejenom dlužnou mzdu, ale také náhradu mzdy za výpovědní dobu 2 měsíců. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, protože mu zaměstnavatel včas nevyplatil mzdu, plat nebo jejich náhradu nebo jejich část, totiž přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Takže má zaměstnanec nárok na 2 měsíční mzdy navíc.
Pokud zaměstnavatel není insolventní, musí si zaměstnanec vybojovat dlužnou mzdu nejspíš sám u soudu. Pokud je zaměstnavatel insolventní, pomůže mu stát. Ale ani tak asi zaměstnanec nedostane všechno.
Jaké dluhy zaměstnavateli vůči zaměstnanci vzniknou, než ukončí pracovní poměr?
Uvažme, co všechno svému zaměstnanci zaměstnavatel zpravidla dluží:
- Mzdu za odpracovaný 1 měsíc,
- mzdu za další 2. odpracovaný měsíc, kdy musel čekat, než nastane splatnost mzdy,
- mzdu za část dalšího, již 3. měsíce, kdy přinejmenším běžela patnáctidenní lhůta,
- případně nějaký dluh z minula,
- a k tomu ještě náhrada mzdy za 2 měsíce.
To jsou mzdové nároky přinejmenším za 4,5 měsíce, jenomže stát vyplácí mzdové nároky maximálně za 3 měsíce. Státní pomoc má totiž své limity. Zbytek musí zaměstnanec oželet, nebo si zase vybojovat individuálně třeba v rámci insolvenčního řízení.
Nově lze dříve žádat o náhradní výplatu u Úřadu práce
Jedna věc se přece jenom poněkud změnila k lepšímu od 1. července 2023. Nově se pro účely pomoci zaměstnancům splatným mzdovým nárokem rozumí mzdový nárok, který nebyl uspokojen zaměstnavatelem v termínu výplaty podle zákoníku práce.
Dříve bylo nutno vycházet až z termínu splatnosti mzdy. Znamená to, že zaměstnanec může o dlužnou mzdu žádat dříve. Nemusí čekat na dovršení splatnosti mzdy, který je koncem měsíce následujícího po měsíci, za který mzda náleží, ale jen na marné uplynutí výplatního termínu.
Už jsme si ale vysvětlili, že pokud zaměstnanec pro neplacení mzdy ukončí pracovní poměr, stejně mu stát veškeré dluhy, které vůči němu má zaměstnavatel, zpravidla nevyplatí.
