Hlavní navigace

Renáta Kadlecová, GSFT: Banka musí být připravená i na těžká období

2. 6. 2021
Doba čtení: 15 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Ale i banka se dá zachránit před krachem, říká šéfka Garančního systému. Jak funguje pojištění vkladů v bankách a záložnách tzv. pod pokličkou? Co je za všemi procesy, jak se banky testují, kolik peněz je na záchranu vkladů a jak se s nimi investuje? Co když by peníze chyběly? Přinášíme otevřený rozhovor s ředitelkou Garančního systému finančního trhu Renátou Kadlecovou.

O loňském a letošním roku

Ovlivnil loňský „koronavirový“ rok výši členských příspěvků? Třeba vlivem změny výše vkladů klientů bank a záložen?

Základním ukazatelem pro stanovení příspěvků je bilance banky, resp. hodnota jejích závazků. Do Fondu pojištění vkladů jsou to kryté vklady, do Fondu pro řešení krize je to zjednodušeně zbylá bilance banky. Vzhledem k tomu, že vklady v loňském roce výrazně vzrostly, v tomto roce příspěvky očekáváme naopak vyšší.

Což jinými slovy znamená, že lidé šetřili a peníze nechávali v bankách.

Ano. I v tisku proběhlo, že nárůsty úspor byly poměrně velké a tempo spoření je vyšší než v minulých letech.

Když jsem se díval na přehled zisku družstevních záložen, tak tento segment vykazuje ztrátu. Jaký je třeba váš pohled na družstevní záložny?

My se na ně díváme jako na každý jiný subjekt, který funguje na bankovním trhu. Samozřejmě jsou to subjekty, které jsou hodně zasaženy množstvím regulace. Té, kterou musí záložny splňovat, je opravdu hodně a neustále se zvyšuje, přitom možnosti družstevních záložen, jakým způsobem třeba mohou poskytovat úvěry, kde podnikat atd., se omezují. Vzniká pak otázka, zda tento sektor má šanci na rozvoj ve formě, v jaké funguje v České republice. Pokud se podíváme do Německa, do Rakouska, kde dlouhodobě působí, fungují tam jiným způsobem. Často na místní či regionální úrovni, kdy se následně sdružují do větších celků a jako celek pak je systém funkční.

V současné době opět dochází ke konsolidaci bank. Jmenujme Air Bank, Monetu, Wüstenrot, Waldviertler Sparkasse, Equa bank, uvažuje se o prodeji Sberbank. Když to vezmu z pohledu klientů bank, nemůže konec menších bank znamenat zhoršení cenových a úvěrových parametrů pro ně?

Nevím, jestli nám toto přísluší hodnotit. My se na to díváme spíše z té druhé stránky. Pokud je banka větší, znamená to pro nás, že by procesy mohly fungovat efektivněji. Taková banka může být z našeho pohledu bezpečnější. Menší banky si musí hledat místo, kde můžou dobře a efektivně fungovat. Ne vždy se jim to povede. Proto jsme i v minulosti viděli, že postupně docházelo ke slučování bank do větších celků a k přebírání těch menších bank většími. Myslím si, že i konkurence a regulace způsobuje slučování bank, tak aby byly efektivnější a konkurenceschopnější nejen v rámci České republiky, ale i na území Evropské unie.

O testování

Ve vaší výroční zprávě i v médiích, včetně našeho, se skloňuje pojem zátěžové testy. Provádí je ČNB, provádíte je i vy. Co si má čtenář po tímto pojmem představit a jakým způsobem probíhají?

Provádíme různé druhy testů. Mezi základní zátěžové testy, které provádíme, patří testování klientských dat z bank. Každá banka má povinnost předat nám do určeného termínu data o svých klientech a o jejich pojištěných vkladech. A my ověřujeme, zda banka má u klientů vedeny správné údaje. To znamená, zda ke vkladu má přiřazeného klienta, klient je identifikován rodným číslem, bydlištěm atd. Zda tedy splňuje podmínky pro pojištění vkladů, které jsou dané zákonem o bankách.

Tento typ zátěžového testu provádíme zpravidla 2× ročně. Testujeme všechny banky, které mají licenci od České národní banky a potenciálně by mohly být klienty Garančního systému. Je to proto, že v případě jejich krachu máme povinnost zahájit výplatu náhrad do 7 pracovních dnů. Pokud bychom neměli tyto procesy připraveny, tak bychom nebyli schopni toto zvládnout ani my, ani banka.

Renáta Kadlecová


Autor: GSFT

Renáta Kadlecová

Výkonná ředitelka Garančního systému finančního trhu.

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Poté pracovala na ministerstvu financí v oblasti řízení státního dluhu.

Od roku 2002 pracovala na pozici finanční manažerky Fondu pojištění vkladů (nyní Garanční systém finančního trhu) a od roku 2006 se stala jeho výkonnou ředitelkou.

V roce 2016 se stává členem nově zřízené Výkonné rady Garančního systému finančního trhu a zároveň jeho výkonnou ředitelkou.

Mezi její koníčky patří lyžování, strávený čas s rodinou a cestování.

A další testy jsou jaké?

Další se týkají spíše interních procesů Garančního systému. Pokud delší dobu nevyplácíme, naposledy to totiž bylo v roce 2016, musíme testovat, zda všechny procesy máme nastaveny tak, abychom sami byli schopni zvládnout proces výplaty náhrad. To zahrnuje mj. komunikaci s Českou národní bankou, s PR agenturou, s vyplácející bankou, kterou jsme teď měnili.

Dále ověřujeme, zda máme zvládnuté procesy pro případ, že bychom neměli dostatek finančních prostředků a muselo by dojít k vypsání mimořádných příspěvků. Jde o administrativní test, to znamená kdo, kdy a jaké úkony by musel provést, abychom měli finanční prostředky k dispozici do 7 pracovních dnů.

Průběžně provádíme i testy mezinárodní spolupráce, neboť u nás působí řada poboček zahraničních bank, a naopak české banky mají pobočky v zahraničí, tj. v našem případě pouze na Slovensku. Testujeme, zda jsme schopni předávat data např. slovenskému systému pojištění vkladů, zda oni jsou schopni tato data zpracovat a připravit k výplatě náhrad vkladů a obráceně.

Abych tomu správně rozuměl, máte testovací soubory a databázi, kde si navzájem předáváte data. Forma testu znamená ověření, zda data „tečou“, zda se zobrazil daný report, který se má zobrazit a podobně?

Přesně tak, máme pro tento účel vytvořeny testovací databáze. V rámci EU byl vyvinut systém Eddies, jehož prostřednictvím si tato data předáváme. Jde o zabezpečený systém, který vytvořili a spravují kolegové z Německa. Spolupracující garanční systémy jsou členy EFDI (Evropské fórum pojistitelů vkladů) a uzavřeli tzv. multilaterální dohodu o spolupráci, která řeší postupy při výplatách náhrad poboček bank působících v jiných zemích EU. Tato spolupráce je v rámci EU povinná a systém Eddies byl vytvořen proto, aby se výměna dat zjednodušila a zrychlila a nemusel si každý stát vytvářet svůj vlastní systém.

Pro účely testování máme vytvořen soubor s daty o fiktivních klientech, který obsahuje všechny údaje nezbytné pro jejich identifikaci a částku k výplatě náhrady. Ten pošleme prostřednictvím systému Eddies druhé straně, která data po přijetí naimportuje do svého vlastního systému a vygeneruje report. Ten obsahuje zprávu potvrzující příjem dat a případně i informaci o jejich předání vyplácející bance. Následně druhá testující strana provede fiktivní výplatu náhrady, vygeneruje report a předá nám ho prostřednictvím systému Eddies zpět. My tato data o provedené výplatě náhrady načteme do našeho systému a potvrdíme, že jsme data v pořádku načetli do databáze. U každého klienta máme k dispozici informaci, kdy a v jaké výši mu byla výplata náhrady vyplacena.

Jak často se takový test provádí?

Minimální povinnost je provádět test jednou za rok, ale zpravidla jej provádíme častěji, podle potřeby. Pokud dojde k úpravám systému výplaty náhrad, tak test provádíme vždy následně.

Připojení do Eddisu je dobrovolné?

Ano, je to dobrovolné. Pokud se zahraniční garanční systém nepřipojí, tak musí mít vytvořen svůj vlastní systém, který umožní zabezpečenou komunikaci s protistranou.

O krachu bank a pomoci jim i vkladatelům

Může dojít k situaci, že v Garančním systému nebude dostatek prostředků? Chápu správně, že poté by Česká národní banka vydala pokyn, že je potřeba peníze doplnit?

Když zkrachuje banka, Česká národní banka rozhodne, že se budou vyplácet náhrady vkladů. A pokud by banka měla pojištěné vklady vyšší, než jsou naše současné finanční rezervy, pak k tomu může dojít.

Dnes máme ve Fondu pojištění vkladů 35,5 miliardy korun. Pokud by nějaká banka měla třeba 50 miliard korun pojištěných vkladů, byli bychom schopni náhrady vkladů vyplácet, ale s tím, že by Česká národní banka ihned musela vypsat dodatečné příspěvky. Jejich výše je omezena zákonem a banky mají povinnost je zaplatit do 3 dnů.

A kdyby to stále nestačilo?

Pro zbytek peněz bychom šli na finanční trh, to znamená, že bychom vydali dluhopisy. Tento proces máme připraven: máme dluhopisový program, aukční systém, smlouvy s několika hlavními bankami, které by se aukčního systému zúčastnily.

A kdyby zkrachovala opravdu velká banka?

Pokud bychom ani tímto způsobem nebyli schopni se financovat, je tu možnost si půjčit od ostatních systémů pojištění vkladů v EU. Máme povinnost je o to požádat před tím, než bychom se obrátili na Ministerstvo financí s žádostí o návratnou finanční výpomoc. To je poslední řešení, které nám zákon o bankách umožňuje. Ale krach opravdu velké banky by se řešil jinou cestou, a to s využitím Fondu pro řešení krize.

Jak tedy funguje Fond pro řešení krize?

Tento fond neslouží pro financování výplaty náhrad vkladů, ale pro financování krachu bank, které jsou střední až větší a které se ocitnou na pomyslné hraně problémů, kdy je ještě možné je zachránit.

Byl zřízen v roce 2016 po finanční krizi. Ta ukázala, že insolvenční řízení u bank nejsou vždy použitelná. Banka v insolvenci totiž náhle ukončí poskytování všech služeb, které mohou být klíčové pro ekonomiku. Často to může mít dalekosáhlé dopady na finanční trh a také na ekonomiku jako celek.

Proto se legislativa snažila najít cestu, jak problémové banky potenciálně zachránit, než se dostanou do bodu, ze kterého není návratu. Upřednostňována je cesta, při které se nejdříve použije vlastní kapitál banky, tj. prostředky vlastníků a také komerčních investorů.

Takže když se banka dostane do takovéto situace, Česká národní banka má pravomoc rozhodnout, jakým způsobem ji bude řešit. Banka může být třeba prodána jinému soukromému subjektu, nebo provedena záchranná rekapitalizace z vlastních zdrojů.

Co to znamená v praxi, můžete uvést příklad?

Když se banka dostane do problémů, vlastníci banky, tj. její akcionáři, případně držitelé nezajištěných dluhopisů sice mohou přijít o své peníze, ale banka se rekapitalizací zachrání. V případě, že by nestačil odpis těchto závazků, může Fond pro řešení krize přispět dalšími prostředky k nápravě bilance banky tak, aby banka byla funkční, mohla existovat a hlavně pokračovat ve své činnosti, byť jen ve zmenšené podobě.

Celý tento složitý systém tedy funguje tak, aby klient měl své pojištěné peníze vždy jisté a nebál se.

Ano, je třeba zdůraznit, že klient má svůj vklad pojištěný do výše 100 000 eur a do této výše není nikdy ohrožen. Vklad je buď vyplacen z Fondu pojištění vkladů, to je v případě, kdy je krach banky řešen likvidací a jsou do 7 pracovních dní vypláceny náhrady vkladů, nebo je využit mechanismus záchrany krachující banky s využitím prostředků Fondu pro řešení krize, kdy má klient přístup ke svým prostředkům, protože nedojde k uzavření banky.

Když se bavíme o velkých bankách a jakým způsobem by docházelo k případné výplatě náhrad, existuje anglické přísloví too big to fail. Nejspíš tato situace nenastane, ale čistě teoreticky: mohlo by dojít k situaci, že GSFT by u nějaké z top 5 českých bank musel použít zmiňovaná řešení záchrany klientských vkladů?

V nedávné minulosti jsme byli svědky toho, že zkrachovat mohou i velké banky. Když se ale podíváme na výsledky zátěžových testů, které Česká národní banka provádí, nevidíme, že by v Česku taková rizika hrozila. Pokud jde o pět největších bank, které zde máme, tak ty jsou členy větších skupin a mají vlastníky mimo Českou republiku. To znamená, že případné řešení krizové situace by pak bylo na rozhodnutí evropských orgánů.

Jak samotné banky, tak i příslušné evropské orgány připravují plány, jak by se krize takovéto finanční instituce mohla řešit. Přípravu těchto plánů vyžaduje evropská legislativa přijatá v roce 2015. To znamená, že již dnes banky musí počítat s tím, že by k takové situaci mohlo dojít, a musí být na ni připravené. A stejně jako Garanční systém musí být připraven, že může někdy vyplácet náhrady vkladů, tak i banka musí být připravená na to, že by mohla někdy zkrachovat.

Shrneme si to. Klienti bank by měli být obezřetní, jak zacházejí se svými penězi a kam je vkládají. Ale když už dojde ke krachu pojištěného subjektu, vkladatelé nemusí přemýšlet nad tím, jakým jakým způsobem GSFT získá prostředky. Pro ně je důležitá stoprocentní jistota, že pojištěný vklad vždy dostanou. Riziko pak nese vkladatel s vkladem nad 100 tisíc eur.

Do 100 000 eur je ochrana klienta stoprocentní. Cílem pojištění vkladů je zvýšení jistoty vkladatelů a prevence runů na banky, které by mohli poškodit ekonomiku země. Pro fungování ekonomiky jsou totiž banky dnes naprosto zásadní. Důvěra v bezpečnost tohoto systému je v tomto pohledu nezbytná.

O výplatě pojištěných vkladů

V dubnu jste vybrali novou banku pro případnou výplatu náhrad, je jí Komerční banka. Jak probíhá výběrové řízení? Co uchazeč, tedy daná banka, musí splnit?

Výběrové řízení probíhá na základě zákona o veřejných zakázkách. Probíhá transparentně, veškeré dokumenty jsou zveřejňovány v příslušných věstnících a na profilu zadavatele. Kdokoli k nim má přístup. Pro nás je zásadní, aby banka měla zkušenosti s hromadně vyplácenými vklady, třeba z výplaty dividend. Protože výplata pojištěného vkladu zatím funguje tím způsobem, že klient přijde na obchodní místo banky, je pro nás důležité, aby banka měla minimálně v každém kraji obchodní místo s dostatečným počtem přepážek, kde by klienty mohla obsloužit. To znamená, aby klientům byla zajištěna dostupnost ve všech krajích.

Bez poboček to zatím nejde. Co s tím může udělat elektronická identita?

Zatím jsou pobočky ještě důležité, ale sledujeme projekty, které se týkají využívání bankovní identity. Očekáváme, že banky budou měnit své služby v návaznosti na rozvoj elektronické identifikace klientů. To by nám v budoucnu mohlo umožnit vyplácení náhrad bez potřeby fyzické přítomnosti klienta na pobočce.

Kdyby v této chvíli čistě teoreticky nějaká banka nebo záložna zkrachovala a došlo k výplatě pojištěných vkladů, tak by ještě bankovní identitu nebylo možné použít. Možná by to mohla vyřešit vyplácející banka, ale nemohli byste se do procesu identifikace zapojit přímo vy?

V současné době je výplata náhrady možná jen při ověření totožnosti klienta na pobočce banky, nebo případně zasláním instrukce s úředně ověřeným podpisem vyplácející bance. Pokud jde o budoucí využití elektronické identity, zvažujeme dvě možnosti řešení, a to zda využít vyplácející banku, nebo postavit vlastní řešení. Jde nejen o finanční nákladnost řešení a zabezpečení systémů, ale také o vytvoření nezávislosti na bankovních službách. Budeme proto sledovat využívání elektronických služeb a také projekt SONIA, který banky společně připravují. Věříme, že v horizontu několika málo let nám rozvoj elektronických služeb usnadní výplaty náhrad vkladů.

Renáta Kadlecová při rozhovoru s autorem. Rozhovor proběhl online přes platformu Microsoft Teams. (28. 4. 2021)
Autor: Dalibor Z. Chvátal

Renáta Kadlecová při rozhovoru s autorem. Rozhovor proběhl online přes platformu Microsoft Teams. (28. 4. 2021)

O spolupráci s bankami

Lidé mezi sebou mají vztahy a subjekty také. Jaká je vaše spolupráce s bankami? Jsou mezi nimi rozdíly?

Vztahy s bankami bych označila jako velmi korektní. Všechny banky velmi dobře spolupracují při testování bankovních dat. Zatím jsme nezaznamenali žádné výrazné nedostatky, které by mohly znamenat případné ohrožení výplaty náhrad vkladů.

Jak banky platí své příspěvky? Co když je nezaplatí?

Výši a termín splatnosti příspěvků stanoví od roku 2016 Česká národní banka, a to zvlášť pro příspěvky do Fondu pojištění vkladů a zvlášť pro příspěvky do Fondu pro řešení krize. Příspěvky banky platí přímo Garančnímu systému. V případě, že banka příspěvek nezaplatí, Garanční systém to oznámí České národní bance a je pak již na ní, jaké přijme opatření.

O e-money institucích

Prosím ještě ve zkratce pár slov k e-money institucím. Máte informace, že by se chystalo rozšíření pojištění vkladů i na ně?

V současné době probíhá konzultační období pro přípravu nové směrnice o pojištění vkladů a komise EU by návrh nové direktivy měla zveřejnit někdy počátkem příštího roku.

Je to ale jedna z oblastí, která se objevila v konzultačním dokumentu. Tato otázka se také diskutuje na mezinárodní úrovni v rámci mezinárodní asociace pojistitelů vkladů. Záměrem současného projektu je zmapovat, jakým způsobem k této problematice přistupují jednotlivé země, a zjistit dopady, jaké by mohlo mít případné pojištění těchto institucí na systémy pojištění vkladů a na jejich fungování.

O hospodaření GSFT

Zmínila jste 35,5 miliardy korun, se kterými disponujete. Jak fond hospodaří? Vaše peníze leží na účtu v České národní bance, nebo část peněz investujete?

Garanční systém má možnost investovat finanční prostředky, ale ty možnosti jsou velmi omezené, a to jak evropskou regulací, tak následně zákonem o bankách. V současné době v omezeném objemu investujeme do státních dluhopisů a zejména ukládáme finanční prostředky do krátkodobých repo operací s poukázkami České národní banky, nebo státními dluhopisy.

Prostředky se snažíme zhodnocovat, i když za současných nízkých úrokových sazeb není zhodnocení velké. Máme možnost mít peníze uloženy i na účtu u České národní banky, ale tyto účty nejsou úročeny. Banky na tyto účty také odvádí příspěvky.

Máte jako GSFT účty u soukromých finančních institucí?

Ano, máme také účty u některých bank, ale ty slouží k zajištění financování provozních výdajů Garančního systému a k vypořádání obchodů s cennými papíry.

Co by se stalo, kdyby banka, ve které máte vedený účet, zkrachovala? Vidím, že vás tato otázka rozesmála.

Já věřím, že máme účty v bankách, které můžeme považovat za bezpečné. Měli bychom nárok na výplatu náhrad vkladů do výše 100 000 eur.

Takže to byste si náhradu sami sobě vyplatili.

Teoreticky bychom si mohli vyplatit 100 000 eur. Zůstatky na provozních účtech udržujeme ale na nezbytně nutné úrovni. Snažíme se omezovat finanční hotovost, kterou máme uloženu u soukromých bank, neboť instituce, která vyplácí náhrady vkladů, případně řeší krizi bank, by neměla mít výraznou expozici vůči soukromým bankám. Hlavní bankovní účty máme proto u České národní banky.

O každodenní práci v GSFT

Když je zrovna klidné období a nedochází ke krachu finančních institucí, co se děje v GSFT? Na čem pracujete, kolik lidí vás tvoří? Jak probíhá pracovní režim během roku?

V období kdy nevyplácíme náhrady vkladů, se věnujeme testování, přípravě na výplatu náhrad vkladů, dolaďování procesů a postupů. Požadavky na testování se vlivem nové regulace zvýšily, neboť Evropská bankovní autorita nám nyní předepisuje, kdy a jaké testy máme provádět a jak je reportovat. Účastníme se také činností v rámci evropské a mezinárodní asociace sdružující systémy pojištění vkladů a pracovních skupin v Evropské bankovní autoritě, mj. pro přípravu revize směrnice o systémech pojištění vkladů.

V současné době probíhá audit finančního hospodaření loňského roku a připravujeme ke schválení a následnému zveřejnění výroční zprávu, a to jak Garančního systému, tak i jednotlivých fondů.

Garanční systém má 10 zaměstnanců, což není mnoho. Zaměstnanci mají různé specializace, máme od IT odborníků přes právníky po specialisty na řízení rizik a správce aktiv. V případě výplaty náhrad vkladů má každý zaměstnanec v celém procesu přesně stanovenou roli.

Obrazně řečeno, 10 lidí drží klíče k až 35,5 miliardám korun pro případnou náhradu vkladů.

skoleni_29_6

Dalo by se to tak říci. Plus ještě máme sedmnáct miliard k tomu ve Fondu pro řešení krize.

Děkuji Vám za rozhovor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).