Rating jako zdroj informací

Když se chystáme někomu půjčit, uložit či někam investovat těžce vydělané peníze, naším cílem je zajistit, aby naše investice byla pokud možno co nejbezpečnější. Chceme, aby podnik, do kterého vložíme peníze, dlouhodobě prosperoval, banka, kde si zařídíme termínovaný vklad, nám ho jednou vrátila i s úroky, a pojišťovna, u které jsme se pojistili, nám třeba v důchodu vyplácela doživotní rentu, kterou jsme si pečlivě platili celé ty roky.

Dvakrát to platí u velkých podniků. Výborným zdrojem informací jsou naše zkušenosti či zkušenosti našich známých (reference). Těch je však většinou silný nedostatek, proto je občas nutné se spolehnout na jiný zdroj. A právě k tomu slouží ratingové agentury.

Ratingová agentura a rating

Ratingové agentury jsou nezávislé subjekty, jejichž smyslem je vytváření hodnocení (pokud možno v celosvětovém měřítku) světových subjektů a jejich vzájemné porovnávání. Rating, který agentury zveřejňují, měří jednoduše řečeno platební schopnost subjektů – tedy to, jak jsou schopné dostát svým závazkům, jestli jsou podniky zdravé nebo ne. Ratingových agentur je celá řada, z těch nejprestižnějších jmenujme Standard & Poor´s, Moody´s nebo Fitch IBCA.

Celkový rating se posuzuje podle různých mikroekonomických kritérií a značí se většinou několika prvními písmeny abecedy. Každá ratingová agentura však hodnotí rating trochu jinak a má svůj vlastní žebříček. Za směrodatné se považují především hodnocení od dvou nejvýznamnějších ratingových agentur – S&P a Moody´s. I od těchto dvou společností se mohou ratingy stejné firmy mírně lišit.

Kromě vyžádaného ratingu, který si společnost zaplatí, existuje i tzv. nevyžádaný rating (označovaný pi – public information). Na rozdíl od oficiálního ratingu tento zpracovává nezávislá agentura pouze ze svého rozhodnutí a na své vlastní náklady, a činí tak na základě veřejně dostupných zdrojů, jako jsou finanční výkazy společnosti, výroční a tiskové zprávy atd. Tento druh ratingu není tolik vypovídající a není možné ho používat jako komparsní ukazatel mezi jednotlivými společnostmi.

Zdroj: S&P, Moody´s

Důležitým mezníkem v žebříčku je BBB- (popř. Baa3). Podniky s nižším ratingem (tedy od BB+ (Ba1) dolů jsou společnosti, které nemusí být pro své nepříznivé obchodní podmínky schopny dostát svým závazkům.

Rating může mít v podstatě každý subjekt, záleží na něm, zda o vypracování ratingu požádá. Nejčastěji se však rating vztahuje k subjektům účastnícím se procesů na finančním trhu – například banky, pojišťovny a stát.

Podle čeho agentury hodnotí

Ratingové agentury hodnotí podle mnoha různých aspektů. Sledují vnější (legislativa, konkurence) i vnitřní prostředí (silné a slabé stránky podniku). Zaměřují se na hodnocení finanční situace, sílu kapitálu, ale i strategii podniku, vlastníka a zájmové skupiny. Každá ratingová agentura má lehce odlišné postupy.

Rating státu vs. rating finančních subjektů

Rating státu je dost specifický. Narozdíl od ostatních subjektů stát ovlivňuje každého z nás.

Rating státu je oceněním jeho kredibility (úvěruschopnosti) na zahraničních trzích. Ocenění je syntetickým znakem kvality českého státu jako dlužníka a jeho ekonomické schopnosti dodržet vlastní závazky k cizím subjektům a splatit včas a v úplném množství úroky i jistinu dlužné částky.

Ovlivňuje přímo (o ratingu) především dluhopisy, konkrétně rozdíl mezi výnosy s velmi nízkým rizikem (rating AAA) a výnosy dluhopisů s daným nižším ratingem. Rating v sobě v podstatě kumuluje pro dluhopisové investory důležité parametry, jako je zadlužení státu a jeho vývoj a také obecný stav a perspektivu vývoje místní ekonomiky. Rating však také ovlivňuje celkový pohled investorů na daný stát, což se může projevit zejména při jeho změně také na chování příslušné měny. Na druhou stranu je chování finančních instrumentů ovlivňováno takovým množstvím různých faktorů, že se mezi nimi vliv ratingu a jeho změn poněkud ztrácí, říká o ratingu Ľuboš Mokráš, analytik České spořitelny. Zhoršení ratingu může negativně ovlivnit chuť zahraničních investorů přinést nový kapitál.

Toto ocenění se promítne také v tom, že stát musí za rozdíl mezi referenčním ratingovým oceněním a svým horším oceněním (ČR: A-) svým věřitelům platit tzv. kreditní přirážku při vydávání nových emisí, která horší kvalitu dlužníka vyrovnává. Prakticky to znamená, že stát má kvůli zhoršenému ratingu dražší úvěry. V případě desetiletého výnosu České republiky činí přirážka zhruba 0,3 procentních bodů proti evropské referenční hladině.

Jak moc rating vypovídá o celkové finanční situaci?

Ačkoliv ratingové agentury hodnotí podnik z mnoha různých úhlů a výstupní rating by měl co nejvíce odrážet skutečnou situaci podniku, rating se nedá brát jako jediný možný směrodatný ukazatel – nevyžádaný rating zvlášť. Právě díky nezávislosti ratingových agentur je kromě jiného běžné, že různé agentury hodnotí ten samý subjekt odlišným ratingem. Ratingové hodnocení však může i tak posloužit v mnoha různých směrech, ať už jde o výběr bankovního ústavu v případě běžných klientských záležitostí nebo výběr státu za účelem směřování investic, či zahájení podnikání.