Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru musí banky i úvěrové společnosti před uzavřením jakékoli smlouvy o úvěru důkladně prověřit, zda klient zvládne půjčku splatit – jde o takzvané posouzení úvěruschopnosti. Půjčku by pak měla banka nebo úvěrová společnost poskytnout jen tehdy, pokud jí během tohoto posouzení nevzniknou o klientově schopnosti splácet důvodné pochybnosti.
Podle § 87 téhož zákona pak platí, že pokud poskytovatel schopnost splácet neprověří, nebo půjčku i přes důvodné pochybnosti poskytne, je smlouva o úvěru neplatná. Soud přitom k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu, tedy i když ji ten, kdo si úvěr vzal, nenamítá.
Spotřebiteli pak vznikne povinnost vrátit pouze jistinu spotřebitelského úvěru – tedy samotnou půjčenou částku bez úroků a dalších poplatků. K vrácení jistiny by mělo dojít v době přiměřené dlužníkovým možnostem.
O úvěruschopnosti klienta a důsledcích jejího neprověření jsme psali už dříve, například v článku:
Hodí se vědět!
Spory ohledně nedostatečného prověření bonity může řešit také finanční arbitr, který má ze zákona pravomoc v těchto záležitostech rozhodovat. Na rozdíl od soudního sporu se v řízení před arbitrem obejdete bez právníka a nehradí se žádné poplatky. Podrobnosti v článku:
Co musí banky a půjčkové společnosti prověřit?
Při posouzení úvěruschopnosti by měly banky a úvěrové společnosti vycházet z porovnání příjmů a výdajů, ale i celkové finanční a ekonomické situace žadatele. V praxi by se tedy měly zajímat také o údaje o majetku a závazcích, včetně toho, jakým způsobem žadatel zvládl umořit předchozí dluhy.
Hodnota majetku se přitom zohledňuje, jen pokud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr bude částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami. Případně pokud z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Obrana neprověřeného klienta
Námitku vedoucí k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neprověření schopnosti splácet lze uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě. Tato lhůta běží ode dne uzavření smlouvy.
Spotřebitel je pak povinen vrátit pouze jistinu úvěru a to v době přiměřené jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, a to i v případě dílčích splátek, nemůže se dostat do prodlení a poskytovateli úvěru nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Neměla by tak hrozit ani exekuce.
Spor o určení částky, kterou má klientka vrátit
Úvěrová společnost se soudní cestou domáhala, aby jí klientka vrátila nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Poskytnutý úvěr totiž z důvodu nesplácení klientce zesplatnila.
Při zesplatnění dluhu přitom dlužník ztrácí možnost splácet dluh a musí ho uhradit celý najednou. Zesplatnění jsme se podrobněji věnovali v následujících článcích:
- Na co si musíte dát pozor, když platíte ve splátkách? Čím vás může věřitel potrestat?
- Musíte platit dluhy i v sobotu, v neděli nebo o svátcích? Kdy ztrácíte výhodu splátkového kalendáře?
Úvěrová společnost se u soudu domáhala přiznání nároků vyplývajících ze sjednaných smluvních podmínek. Neuspěla však ani u soudu prvního stupně, ani u soudu odvolacího, a to ani s požadavkem, aby jí nesplácející klientka vrátila jistinu dluhu.
Soudy shledaly, že úvěrová společnost neposoudila úvěruschopnost klientky s odbornou péčí a proto je úvěrová smlouva neplatná. Úvěrová společnost má proto právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru.
Soudy však měly za to, že o vrácení jistiny úvěru lze rozhodnout pouze po posouzení možností žalované klientky. Schopnost vrácení této částky přitom měla soudu dokazovat žalující společnost – nést takzvané důkazní břemeno. Jinak podle nižších soudů nelze žalobě vyhovět.
Žalující úvěrová společnost přitom netvrdila a ani neprokázala aktuální majetkové poměry žalované klientky. Soudy proto uzavřely, že nelze rozhodnout, jaká je přiměřená lhůta pro vrácení zbývající části poskytnuté jistiny úvěru. Žaloba tak byla zamítnuta. Kdyby to měl být konec celého sporu, klientka by nemusela vracet ani jistinu úvěru.
Kdo má nést důkazní břemeno?
Nejvyšší soud ČR však věc posoudil jinak a svým rozsudkem spis. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze dne 13. 8. 2025, dal úvěrové společnosti šanci na vymožení jistiny úvěru.
Pokud se žalující úvěrová společnost domáhá vrácení poskytnuté jistiny úvěru za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti byla úvěrová smlouva shledána neplatnou, je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Což v praxi nebude problém – stačí doložit smlouvu o úvěru a dokumenty prokazující bezhotovostní nebo hotovostní předání peněz.
Skutečnost, že klient není schopen splatit jistinu úvěru, kterou přijal na základě neplatné smlouvy jako bezdůvodné obohacení, se ovšem posuzuje ve prospěch klienta. Je to proto klient jako dlužník, kdo musí u soudu vysvětlit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.
Jaká je přiměřená doba k vrácení jistiny úvěru?
Nejvyšší soud tedy označil za nesprávný závěr nižších soudů, podle něhož úvěrová společnost nemá právo na vrácení jistiny jen proto, že neprokázala schopnost klientky ji splatit.
Úvěrová společnost tak má šanci aspoň na vrácení jistiny úvěru. Doba splacení však bude určena ne požadavky úvěrové firmy či úvěrovou smlouvou, ale možnostmi klientky, jak je posoudí a rozhodne o nich soud.
ČLÁNKY DO MAILU