Hlavní navigace

Proti nepřiměřeným úrokům se můžete bránit i v exekučním řízení

1. 12. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Skrze srážek ze mzdy měl platit úrok 1 % denně čili 2040 Kč za den. Celkem nejméně 20 milionů jen na úrocích. V exekuci byl úrok snížen na 0,2 % denně čili 408 Kč za den, prozatím asi na 4 miliony.

Soud nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného dlužníka, a to pro uspokojení pohledávky oprávněného věřitele (tedy zaplacení dluhu povinného dlužníka) ve výši 345 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 % denně z částky 204 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z částky 141 570 Kč a pro náhradu nákladů předchozího soudního (nalézacího) řízení (zaplacení soudních výloh), z něhož vzešel rozsudek ukládající dlužníkovi zaplatit uvedené částky.

Úrok 4 % ročně vůbec není vysoký, je to méně, než kolik činí zákonný úrok z prodlení, ale považte úrok z prodlení 1 % (2040 Kč) denně. To by snad ani onen zaměstnanec nikdy nezaplatil. Za každých 100 dnů prodlení se mu jistina dluhu zdvojnásobila, resp. zdvojnásobuje, za 200 dnů by byla trojnásobná, za 300 dnů čtyřnásobná atp.

Dluh by i přes exekuci nejspíš neustále narůstal. A to mu měl být tento úrok počítán – považte – od 15. dubna 1994 – do zaplacení, tedy přinejmenším za 26 let.

Chtěl nulový úrok

Povinný dlužník proto, ačkoliv mu uvedená platební povinnost byla uložena rozsudkem soudu v nalézacím řízení, navrhl ve vykonávacím (exekučním) řízení částečné zastavení výkonu rozhodnutí co do úroku z prodlení ve výši 1 % denně z částky 204 000 Kč s odůvodněním, že takto vysoký úrok z prodlení je protiústavní. Soud prvního stupně jeho návrh zamítl. Odvolací soud naproti tomu rozhodl tak, že výkon rozhodnutí zastavil v rozsahu, v jakém je veden pro úrok z prodlení 0,8 % denně z částky 204 000 Kč ode dne 15. dubna 1994 do zaplacení, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud tedy snížil úrok na 0,2 % denně, tedy na pětinu, ale i tak, když uvážíme, za jakou dobu má být úrok zaplacen, jde pro zaměstnance o obrovskou částku. Pořád jde o úrok 408 Kč denně čili 148 920 Kč ročně, celkem tedy přinejmenším (za zhruba 26 let) 3 871 920 Kč. A úroky budou stále narůstat. Ovšem původní úrok by činil šílených a z reálné mzdy nesplatitelných přinejmenším 19 359 600 Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Chtěl větší snížení, resp. celkové odpuštění úroků. Jestliže odvolací soud uzavřel, že požadovaný úrok z prodlení ve výši 1 % denně je protiústavní, je podle povinného úrok z prodlení neplatný jako celek a jako celek také nemůže být vymáhán, takže odvolací soud měl řízení o výkonu rozhodnutí zastavit ohledně celého úroku z prodlení.

Povinný prostě chtěl úroky zrušit, resp. nulový úrok, když navrhl, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu prvního stupně dále mění tak, že se výkon rozhodnutí zastavuje v rozsahu, v jakém je veden pro úrok z prodlení 0,2 % denně z částky 204 000 Kč ode dne 15. dubna 1994 do zaplacení.

Co jsou přiměřené a co nepřiměřené úroky

Nejvyšší soud již dříve vyslovil závěr, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným.

Ovšem Ústavní soud ve své judikatuře připustil, že výjimečně se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit výkon rozhodnutí (podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu), a to v případě, kdy výkonem rozhodnutí dochází ke zcela zjevné nespravedlnosti.

Dále Ústavní soud ve svém nálezu (ze dne 1. dubna 2019, spis. zn. II. ÚS 3194/18) uvedl, že zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem, přičemž úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně (182,5 % ročně) a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné a není třeba provádět individuální hodnocení přiměřenosti úroků. Informovali jsme vás o tom v tomto článku.

Soudní ochrana pro povinného a jeho majetek

V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu tím, že exekuci zastaví (podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o. s. ř.),aby tak byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele. Spravedlivé rovnováhy přitom bude dosaženo v případě, že věřitel (oprávněný) obdrží přiměřenou výši úroků z prodlení. Naopak úroky z prodlení, jejichž výše nepřekračuje pravidla (dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru) pro platby související s prodlením, jsou v mezích ústavnosti.

V uvedeném nálezu Ústavní soud uložil obecným soudům, aby v souladu s uvedenými principy prováděly konkrétní testy pro posouzení ústavnosti úroků z prodlení a stanovily takovou výši úroků z prodlení, kterou lze ještě považovat za přiměřenou (a ústavní), a aby ve zbylé části exekuci zastavily.

Přitom není vyloučeno, aby vycházely z judikatury Nejvyššího soudu pro posuzování úroků v nalézacím řízení (např. rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004), podle které je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

Částečné zastavení exekuce

Nejvyšší soud ČR zhodnotil ve svém usnesení (spis. zn. 20 Cdo 1655/2020, ze dne 1. 7. 2020), že odvolací soud se zcela řídil uvedenými závěry Ústavního soudu, a tak dovolání povinného dlužníka zamítl.

skoleni9_11

Dospěl-li odvolací soud s ohledem na povahu daného závazku a při zohlednění reparační, satisfakční i sankční funkce úroku z prodlení k závěru, že přiměřenou výší vymáhaného úroku z prodlení je v projednávané věci 0,2 % denně z dlužné částky, přičemž nárok oprávněného na úrok z prodlení ve výši 0,8 % denně shledal protiústavním a v tomto rozsahu výkon rozhodnutí částečně zastavil, postupoval podle výše uvedené judikatury Ústavního soudu a jeho postupu nelze nic vytknout.

Zneplatnění, a ne pouhé snížení úroků, musí dlužník žádat včas

Nejvyšší soud k námitce dovolání podávajícího povinného dlužníka připustil, že dříve uvedl, že ujednání o výši úroku z prodlení lze posoudit z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše úroku z prodlení s dobrými mravy toliko jako platné, či neplatné (tzn. bez možnosti shledat je neplatné jen co do výše rámec dobrých mravů přesahující) s tím, že při neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení poté nastupuje nárok na zákonný úrok z prodlení, avšak to se týká posuzování platnosti úroků z prodlení v nalézacím řízení, ne v exekuci.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).