Hlavní navigace

Úroky z půjčky 25 000 Kč dosáhly téměř 900 000 Kč

Autor: Isifa.com
Richard W. Fetter

Soudy povolily pro dlužníkem nesplacenou půjčku 25 000 Kč exekuci na 900 000 Kč, zastavil ji až Ústavní soud. Kdyby však dlužník chodil k soudu, úrok by byl od počátku skoro 40× nižší.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Jistý občan uzavřel v roce 2009 smlouvu o půjčce částky 25 000 Kč. Pro případ, že krátkodobou půjčku nevrátí včas, byl podle smlouvy povinen platit smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % denně. Protože dlužník včas peníze nesplatil, byla mu pravomocným rozsudkem soudu v roce 2012 uložena povinnost zaplatit věřiteli 25 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 % denně od 2. 5. 2009 do zaplacení. K vymožení této povinnosti je nyní proti němu vedena exekuce, v níž má být vymoženo více než 900 000 Kč.

Ani soud prvního stupně, ani odvolací soud nevyhověly návrhu dlužníka, aby z důvodu nepřiměřené výše úroků z prodlení zastavily exekuci, ke které věřitel přistoupil, jako nepřípustnou z tzv. jiného důvodu. Soudy uvedly, že v exekučním řízení nemohou přezkoumávat správnost exekučního titulu, a tedy ani vymáhanou výši úroků z prodlení, což není tak docela pravda.

Ale pozor, nemyslete si, že se autor článku jednoznačně postaví za dlužníka, to vůbec ne. Dluhy se mají platit, protože závazky se mají plnit. Dobré účty dělají dobré přátele. Je třeba při řešení sporných vztahů hledat rovnováhu, nelze připustit, aby věřitel doslova „z dlužníka sedřel kůži“, ale ani opak, aby si dlužníci půjčovali a nespláceli.

Jistěže jde o zcela nepřiměřenou výši úroků z prodlení, to je nabíledni, ale musíme se ptát, proč tedy dlužník takovou smlouvu uzavíral. Kdo není zcela slabomyslný a absolvoval aspoň základní školu, ba snad by ani nemusel vychodit všechny ročníky základní školy a postačila by nějaká 6. či 7. třída, si přece musí uvědomit, že při této výši úroku již za pouhých 100 dnů prodlení s vrácením peněz čili více než za 3 měsíce (za více než čtvrt roku) musí vrátit dvojnásobek. Po dalších 100 dnech již trojnásobek. Po dalších sto dnech již čtyřnásobek atd.

Proč se dlužník nebránil včas?

Smlouva o půjčce, v níž byl uvedený úrok 1 % denně sjednán, byla uzavřena dne 22. 4. 2009. Dlužník nesplnil svou povinnost půjčku vrátit do 1. 5. 2009. Úroky jsou požadovány věřitelem za dobu od 2. 5. 2009, takže nejde o úroky, ale o úroky z prodlení, resp. smluvní úroky z prodlení. A to je rozdíl, požadované úroky nejsou úplatou za půjčení peněz, odměnou věřiteli, nýbrž sankcí za nikoliv včasné splacení.

Soud prvního stupně zcela vyhověl žalobě věřitele na zaplacení 25 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 % denně z této částky od 2. 5. 2009 až do zaplacení, a to dne 16. 10. 2012, kdy vydal rozsudek pro zmeškání. A to znamená, že dlužník se řádně nebránil, dokud mohl, sám si exekuci zavinil. Jak se mohl bránit, naznačíme dále.

Dlužník se zjevně nedostavil k soudu a řádně se neomluvil z jeho jednání. Pokud se nemohl dostavit z vážných důvodů jako třeba hospitalizace, autohavárie cestou k soudu, mohl se omluvit a dosáhnout zrušení rozsudku i dodatečně. A tak se rozsudek pro zmeškání stal exekučním titulem.

Dlužník se začal bránit až v exekučním řízení, a to neúspěšně. Podal si ústavní stížnost. Podle jeho názoru, resp. názoru jeho právního zástupce byla napadenými usneseními soudů, které zamítly návrh na zahájení exekuce, porušena jeho ústavní práva. Sjednání úroku z prodlení ve výši 1 % denně, tedy 365 % ročně, považuje stěžovatel za protiústavní, „za nemravné a lichvářské“.

Nejde o lichvu, ale úroky jsou nepřiměřené, a tak protiústavní

Pochopitelně se dlužníka Ústavní soud zastal. Jak jinak. Znovu se však ptám, proč takovou nevýhodnou, podle něj nemravnou, smlouvu dlužník uzavíral? A když už: Proč nepřišel k soudu, který rozhodoval o jeho platební povinnosti? Tam přece mohl prokázat, že smlouvu uzavřel třeba v tísni.

Co je lichva

Smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, je neplatná. V takovém případě jde podle § 1796 občanského zákoníku o lichvu.

Protože smlouva byla uzavřena již v r. 2009, aktuální nový občanský zákoník by na daný případ ještě nedopadal, protože nabyl účinnosti až 1. 1. 2014. Nicméně podobné závěry by bylo možno učinit i podle předchozí právní úpravy, která se na případ vztahuje. Nadto mohl dlužník vznést jednu dosti zásadní námitku, kterou objasníme, a ta by ho nejspíš ochránila a výrazně snížila jeho platební povinnost, zmenšila ji skoro 40násobně, i v případě, že by smlouva nebyla shledána neplatnou.

Pokud by soud k námitce řádně se bránícího dlužníka shledal, že smlouva je neplatná, smluvní strany by si byly povinny vzájemně vydat, co podle smlouvy plnily – dlužník by musel vrátit nejspíš toliko půjčených 25 000 Kč a žádné úroky z prodlení, rozhodně pak ne smluvní, které si nejspíš dobrovolně sjednal a jsou mnohonásobně vyšší než ty zákonné.

Pokud by smlouva byla shledána platnou, platil by jen nižší zákonné úroky z prodlení.

Jenže dlužník se nebránil, byl pasivní, k soudu nepřišel. Také bychom se mohli ptát, proč včas nezaplatil, proč až do zahájení exekuce nevrátil aspoň část půjčených peněz.

Jaký maximální úrok je přiměřený?

Ústavní soud zrušil dne 1. 4. 2019 svým nálezem spis. zn. II. ÚS 3194/18 obě rozhodnutí soudů z roku 2018, které nevyhověly návrhu dlužníka na zastavení exekuce. A nešlo o aprílový žert, jak by si asi přál věřitel.

Ústavní soud totiž již dříve dovodil, že existuje maximální ústavně přípustná výše úroků z prodlení. Ústavní soud se sice v nálezech spis. zn. I. ÚS 523/07 a spis. zn. I. ÚS 728/10 nevyjádřil k otázce, jak (přesně) stanovit tuto hranici obecně, nicméně dovodil, že výše úroků z prodlení sjednaná v obou odkazovaných případech ve shodné výši 0,5 % denně byla již za touto hranicí. Zhruba od půl procenta denně je tedy úrok z prodlení nepřípustný.

Co je a co není účelem úroků z prodlení

Úroky z prodlení plní

  • motivační funkci, neboť mají dlužníka v prvé řadě přimět k včasnému plnění,
  • sankční funkci, jelikož postihují dlužníka při nevčasném plnění bez ohledu na to, zda tím byla způsobena škoda,
  • a konečně plní i funkci kompenzační, neboť náhrady škody se věřitel zásadně může domáhat pouze v případě, že není kryta úroky z prodlení.

Při sjednání neústavní výše úroků z prodlení ovšem dochází k narušení těchto funkcí. Cílem takového ujednání není motivovat dlužníka k včasnému plnění, přiměřeně ho sankcionovat za plnění opožděné, ani obdržet přiměřenou kompenzaci za pozdní plnění, nýbrž získat prostřednictvím neústavně vysokých úroků z prodlení majetek dlužníka, jehož hodnota bude ve významném nepoměru k původnímu dluhu.

Jak se měl dlužník včas bránit – proč by byly úroky 40× nižší?

Ústavní soud velmi trefně a přiléhavě upozornil na to, že v projednávané věci (půjčka 25 000, denní úrok z prodlení 1 %, což narostlo na částku zhruba 900 000 Kč) připadalo původně v úvahu určit úroky z prodlení i ve výši stanovené právními předpisy a ujednání o jejich výši prohlásit za neplatné pro rozpor se zákonem.

Kdyby se dlužník řádně a včas, a ne až v exekučním řízení, bránil, soud by mu uložil zaplatit nejspíš jen zákonný úrok z prodlení, který v tu dobu činil 9,25 % p.a. (a to je rozdíl oproti úroku 1 % denně čili 365 % ročně), přičemž by se úroková sazba později ještě snižovala.

Smlouva o půjčce totiž byla uzavřena podle občanského zákoníku z roku 1964. Podle judikatury Nejvyššího soudu byla úprava úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku z roku 1964 kogentní (nešlo se od ní odchýlit); v právních vztazích, které se řídily občanským zákoníkem, si tak nebylo možné dohodnout jinou výši úroků z prodlení, než jakou stanovil prováděcí právní předpis.

Dále k tématu:

Současně ale musíte dohodnout i smluvní úroky v přiměřené výši, aby nebyly protiústavní.

Proč je dovoleno se dlužníku bránit i až v exekuci

Skutečnost, že obecné soudy v nalézacím řízení nerozpoznají, že neústavně vysoké úroky z prodlení představují zneužití práva, a svým rozhodnutím je žalobci (věřiteli) přiznají, na povaze těchto úroků nic nemění, vyhodnotil Ústavní soud v nálezu spis. zn. II. ÚS 3194/18, ze dne 1. 4. 2019.

Institut zákazu zneužití práva je přitom v procesním právu explicitně upraven, neboť soudy mají dbát, aby práv nebylo zneužíváno. Tato obecná zásada platí pro všechna řízení, tedy i exekuční řízení (řízení o výkonu rozhodnutí), jak již Ústavní soud ve své judikatuře dovodil.

Jelikož v těchto věcech jde o uplatnění zákazu zneužití práva jakožto institutu výslovně upraveného v § 2 o. s. ř., není třeba zabývat se otázkou, zda lze v těchto případech zvažovat i rozpor s dobrými mravy. (Povinný dlužník pochopitelně argumentoval ve svůj prospěch dobrými mravy.)

Úroky z prodlení, a to i v případě, že došlo již k jejich přiznání pravomocným rozhodnutím, tedy nikdy nemohou zcela vybočit z mezí přiměřenosti ve vztahu k majetkové sféře věřitele (oprávněného), ale i dlužníka (povinného).

Proč má věřitel smůlu, i když byl u soudu úspěšný, a nač má ještě šanci

Zákon umožňuje zastavení výkonu rozhodnutí i v případech, kdy by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti. Jiné opatření než zastavení výkonu rozhodnutí v části, v níž jsou úroky z prodlení neústavní, by nesplnilo sledovaný účel, totiž zabránit plnění neústavních úroků.

Nad majetkovým zájmem věřitele (oprávněného), jemuž byly přiznány úroky z prodlení (a to i pravomocným rozhodnutím soudu) v neústavní výši, převažuje zájem na ochraně majetku povinného. Je totiž třeba zohlednit, že věřitel (oprávněný) svůj majetkový zájem získal cestou zneužití práva spočívajícím ve sjednání protiústavní výše úroků z prodlení, což neplatí u majetku dlužníka (povinného), do něhož by bylo exekucí zasaženo.

Spravedlivé rovnováhy naopak bude dosaženo v případě, že věřitel (oprávněný) obdrží přiměřenou výši úroků z prodlení. Jinak řečeno, soudy tak budou muset rozhodnout o přiměřené sumě úroků.

Patrně na to mohl myslet i sám věřitel, pokud by předem postup (a výši požadovaného žalobního nároku) konzultoval s právními odborníky na danou problematiku. S ohledem na argumentaci Ústavního soudu by tedy mohly být věřiteli přiznány úroky ve výši nižší než polovina. Proto řekněme požadavek na 1/3 sumy úroků, tudíž v uvedeném případě zhruba částku 300 000 Kč, nebo o něco vyšší, by snad mohl mít šanci na úspěch. Zcela jistě pak má šanci na úspěch požadavek na úroky ve výši zákonných úroků z prodlení.

Tiply_tip_2019

Ústavní soud tak shrnuje, že zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o. s. ř. tak, aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele.

Podle uvedených nálezů je však úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, „očividně za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní a není třeba provádět individuální hodnocení přiměřenosti úroků“.

Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek redakční.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).