Veřejné účty, tj. účty státního rozpočtu, měst a obcí a územně samosprávných celků, jsou v takovém stavu, že bez důkladné reformy mohou přivést českou ekonomiku do krize, pokud tedy současný stav ještě za krizový nepovažujeme. Příčiny, které vedou k nutnosti radikální reformy veřejných financí, shrnulo Ministerstvo financí v důvodové zprávě ke koaliční koncepci reformy. A čísla, která uvádí, jsou alarmující.
Podíl mandatorních výdajů, tedy výdajů, které jsou vládě nařízeny zákonem, přesáhl dlouhodobě 80 % z celkových výdajů státního rozpočtu. Přitom ještě v roce 1995 tvořily „pouhých“ 67,8 %, tedy i tak více než 2/3 koláče státních peněz. Přitom čím vyšší jsou mandatorní výdaje, tím menší prostor má stát pro financování důležitých projektů, jako jsou výstavba dálnic, rozvoj státem poskytovaných služeb (zejména investice do školství, zdravotnictví apod.) a jiné vládou podporované aktivity.
Vývoj celkových mandatorních výdajů1) jako % na výdajích státního rozpočtu (bez OSFA)
| 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 rozp. | |
| Mandatorní výdaje | 44.8 | 47.6 | 50.8 | 52.9 | 52.1 | 53.1 | 53.5 | 55.7 | 55.0 |
| Quasi-mandatorní výdaje | 23.0 | 23.4 | 22.6 | 22.2 | 22.6 | 22.3 | 26.6 | 27.9 | 26.5 |
| CELKEM (% z výdaju SR) | 67.8 | 71.0 | 73.4 | 75.1 | 74.7 | 75.4 | 80,1 | 83.5 | 81.4 |
| CELKEM (% z HDP) | 21.2 | 22.0 | 22,9 | 23.1 | 23.4 | 24.0 | 24.4 | 25.5 | 26.3 |
Poznámka:
1) Mandatorní výdaje se skládají z výdajů vyplývajících ze zákona (zejm. sociální transfery, platby na penzijní připojištění, stavební spoření, platby státu do zdravotního pojištění, dluhová služba apod.) a výdajů vyplývajících z jiných právních norem a z výdajů vyplývajících ze smluvních závazků státu (záruky, transfery mezinárodním organizacím atd.). Quasi-mandatorní výdaje jsou tvořeny zejména výdaji na aktivní politiku zaměstnanosti, výdaji na obranu, mzdami a platy v rozpočtové sféře a předurčenými kapitálovými výdaji.
Špatně nastavený systém příjmů a výdajů vede k dlouhodobě vysokým schodkům veřejných rozpočtů. Mezi kandidátskými zeměmi o vstup do Evropské unie tak svou dlouhodobě nečinnou politikou zaujímá Česká republika černé místo na chvostu.
Podle predikce Evropské komise v letošním roce zaujmeme mezi přijatými zeměmi post poslední s nejvyšším schodkem, naši čest s bídou zachraňuje odmítaný žadatel – Turecko. A ani v příštím roce se naše pozice nezmění, pokud nezměníme náš vztah k veřejným financím.
Deficit veřejných rozpočtů kandidátských zemí
| % z HDP metodika EU (ESA95) |
Předpověď Evropské komise z dubna 2003 na základě aktualizovaných národních dat | |||
| 2001 | 2002oč. | 2003p. | 2004p. | |
| Bulharsko | 0.4 | –0.7 | –0.6 | –0.5 |
| Kypr | –3.0 | –3.5 | –4.0 | –3.5 |
| Česká republika | –5.5 | –6.5 | –6.3 | –5.9 |
| Estonsko | 0.5 | 1.3 | –0.5 | –0.6 |
| Maďarsko | –4.2 | –9.1 | –4.9 | –3.7 |
| Lotyšsko | –1.9 | –2.5 | –2.9 | –2.6 |
| Litva | –2.3 | –1.8 | –1.9 | –2.0 |
| Malta | –7.0 | –6.1 | –5.2 | –4.1 |
| Polsko | –3.1 | –4.2 | –4.2 | –4.0 |
| Rumunsko | –3.3 | –2.6 | –2.7 | –2.7 |
| Slovenská republika | –5.4 | –7.7 | –5.3 | –3.8 |
| Slovinsko | –2.5 | –1.8 | –1.5 | –1.2 |
| Turecko | –28.9 | –13.7 | –9.8 | –6.9 |
S výší veřejných deficitů kolem 6 % HDP ročně si můžeme o přijetí jednotné evropské měny nechat jen vyprávět – třeba od postsovětských zemí, které své deficity mají již zkrocené. Ostatně, jste-li odpůrcem eura, můžete být s rozhazovačnou či nečinnou vládou naprosto spokojeni.
Ministerstvo financí připravilo scénář, podle kterého se bude zvyšovat veřejný dluh, pokud nebude přijata žádná reforma posilující příjmovou nebo omezující výdajovou stránku rozpočtů.
Predikce vývoje konsolidovaného veřejného dluhu včetně závazků ČKA v případě nerealizace fiskální konsolidace
| % z HDP | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 |
| Veřejný dluh včetně závazku ČKA | 27,2 | 30,5 | 37,1 | 44,0 | 48,2 |
| Meziroční růst dluhu | n. a. | 12,13 % | 21,64 % | 18,60 % | 9,55 % |
Absolutní výše dluhu v poměru k HDP není nikterak závratná. I pro splnění maastrichtských kritérií je podíl 48,2 % v roce 2006 velmi příznivý s ohledem na 60% hranici stanovenou jako limit pro připuštění eura do Česka. Znepokojující je rychlý růst dluhu, přesahující i 20 % ročně.
Ministerstvo financí vyvrátilo často užívané tvrzení, že potíže veřejných financí způsobila transformace a náklady na ni. Jak ukazuje tabulka mimořádných příjmů a výdajů v období let 1993 až 2002, příjmy z privatizace byly až na drobné výjimky vyšší než náklady na restrukturalizaci a sanaci Českou konsolidační agenturou a Českou inkasní, které převzaly hlavní břímě transformačních výdajů.
Celkový součet za roky trvání České republiky skončil přebytkem 185,6 mld. Kč, který se zřejmě rozplynuly při maskování špatného nastavení daňové soustavy a výdajových zákonů.
Mimořádné příjmy a výdaje veřejných rozpočtů v letech 1993 – 2002
| (mld. Kč) | Privatizace | Dotace TI | Rozdíl (priv. – TI) |
| 1993 | 26,3 | 0,0 | 26,3 |
| 1994 | 31,7 | 0,0 | 31,7 |
| 1995 | 27,1 | 3,4 | 23,7 |
| 1996 | 25,7 | 11,1 | 14,6 |
| 1997 | 13,8 | 11,6 | 2,2 |
| 1998 | 15,5 | 18,4 | –2,9 |
| 1999 | 26,0 | 7,6 | 18,4 |
| 2000 | 20,5 | 20,1 | 0,4 |
| 2001 | 59,9 | 51,1 | 8,8 |
| 2002 | 126,6 | 64,0 | 62,6 |
| CELKEM | 373,1 | 187,3 | 185,8 |
Kde tedy hledat chybu? Pomůckou může být struktura růstu veřejných výdajů, jak ji ukazuje tabulka dynamiky veřejných výdajů.
Dynamika veřejných výdajů v letech 1995 až 2001 podle funkčního členění
| Růst výdajů 2001 / 1995 |
Váha na celkových výdajích v roce 2001 | |
| Celkové výdaje veřejných rozpočtů)1) | 55 % | 100 % |
| z toho: Sociální zabezpečení a sociální péče | 95 % | 33.9 % |
| Zdravotnictví | 59 % | 15.9 % |
| Vzdělání | 29 % | 10.1 % |
| Obrana | 29 % | 8.8 % |
| Doprava a spoje | 59 % | 8.0 % |
| Bydlení, komunální služby | 48 % | 6.5 % |
| Všeobecná veřejná správa a služby | 5 % | 5.9 % |
| Ostatní hospodářské záležitosti a služby | 83 % | 5.9 % |
| Rekreace, kultura | 71 % | 2.5 % |
| Zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivost | 112 % | 2.4 % |
Poznámka:
1) Výdaje po očištění od dotací transformačním institucím.
Největší nárůst vlády mezi léty 1995 a 2001 přichystaly v zemědělství, které začalo být více dotováno a opečováváno po vzoru Evropské unie. Vzhledem k celkovému nízkému podílu na celkových výdajích (v roce 2001 pouhá 2,4 %) však náklady na zamědělství zřejmě nebudou tou pravou příčinou.
Hned druhého nejvyššího růstu, 95 %, se dostalo výdajům na sociální zabezpečení. Tyto výdaje překročily růst celkových výdajů o 40 procentních bodů a svým podílem 33,9 % na rozdělovaném koláči vládních výdajů se staly dominantou veřejných rozpočtů, opět po vzoru sociálně štědrých evropských zemí.
Naskýtá se otázka, zda právě zde neleží největší brouk potíží veřejných financí. Může si náš stát, který produkuje jen 56 % hrubého domácího produktu průměru Evropské unie, dovolit tak vysoké sociální výdaje?
Na závěr drobná perlička, opět z materiálů Ministerstva financí. Zatímco hrubá tvorba kapitálu o jeden procentní bod převyšuje podíl českého reálného domácího produktu a konečná soukromá spotřeba je o něco nižší, konečná spotřeba české vlády je v reálném vyjádření srovnatelná s reálnou konečnou spotřebou vlád Evropské unie.
Reálné výdaje na složky HDP a jejich cenová úroveň ve srovnání s EU
| (data za rok 2000) | Reálné výdaje v PPS1) | Cenová úroveň ČR v % EU |
||
| ČR | EU | ČR v % EU | ||
| HDP na obyvatele celkem | 12621 | 22547 | 56 % | 43 % |
| Hrubá tvorba fixního kapitálu | 2654 | 4660 | 57 % | 58 % |
| Konečná soukromá spotřeba domácností | 6245 | 12822 | 49 % | 46 % |
| Konečná spotřeba vlády2) | 4146 | 4498 | 92 % | 26 % |
Poznámky:
1) PPS = Purchasing Power Standards. Parita kupního standardu je umělá referenční měnová jednotka na bázi eura, vycházející z průměru cen za všechny země EU.
2) Reálné výdaje na konečnou spotřebu vlády představují výdaje na výkony a výrobky poskytované bezplatně. Poskytují se buď obyvatelstvu (zdravotnictví, školství atd.), tj. dílčí položka na individuální služby (celkem 2653 PPS na obyvatele), nebo jsou spotřebovávány kolektivně (správa, obrana, atd.), tj. dílčí položka na kolektivní služby (1521 PPS). Je nutné si uvědomit, že termínově je „konečná spotřeba vlády“ prezentovaná v této tabulce (pojem z oblasti národních účtů) poněkud jinou kategorií než výdaje vlády běžně uváděné v rámci výkaznictví za veřejné rozpočty.
Není tedy nejvyšší čas omezit veřejné výdaje?
ČLÁNKY DO MAILU