Přísedící u soudů jsou laici v talárech, kteří se účastní soudních jednání jako členové soudních senátů. Přísedících dosud působilo, resp. působí v ČR asi 5500.
Kdo může být přísedícím
Přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu.
V hlavním městě Praze volí přísedící obvodních soudů zastupitelstva městské části v obvodu příslušného obvodního soudu.
Přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu.
V hlavním městě Praze volí přísedící Městského soudu v Praze zastupitelstvo hlavního města Prahy.
Přísedícím může být zvolen občan, který je přihlášen k trvalému pobytu v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen, nebo který v těchto obvodech pracuje.
Funkční období přísedících jsou 4 roky. Zájemce o funkci přísedícího musí být občanem ČR starším 30 let, musí být svéprávný a trestně bezúhonný, čili tzv. mít čistý trestní rejstřík (dříve se vyžadovalo i negativní lustrační osvědčení).
Přísedící jsou zpravidla laici neznalí práva, ale není vyloučeno, aby přísedícím byl i právník
Ovšem přísedící nemusí být vždy nutně laikem (diletantem) v oboru práva, jak tomu ale většinou je. Přísedícím může být i právník. Možnosti být přísedícím využívají i někteří právníci, kteří si chtějí rozšířit obzory a kvalifikaci, protože v rámci své vlastní profese nejsou advokáty nebo soudci, a tak se příliš často soudních sporů neúčastní, a když třeba jako podnikoví právníci, tak ne příliš často. Takhle se může třeba firemní právník zdokonalovat v praxi ve znalostech pravidel soudního procesu.
Nicméně možnost být přísedícím u soudu využívají spíše lidé, kteří mají dost volného času, zejména pak lidé v důchodovém věku. Zejména pak příznivci detektivního žánru v knihách a ve filmech. Přísedící se totiž účastní rozhodování v trestních věcech a ve věcech pracovněprávních.
Ruší se přísedící v pracovních sporech, ale ty dosavadní již započaté ještě musejí dokončit
Účast přísedících v soudních senátech, v nichž mají stejné hlasovací právo jako profesionální soudce, byla od 1. 1. 2025 výrazně omezena. Především pak byla zrušena účast přísedících v pracovněprávních senátech.
Ovšem na občanskoprávní řízení zahájená ještě před 1. lednem 2025 se do jejich pravomocného skončení použijí dosavadní pravidla o obsazení soudu. Takže i v budoucnu bude možno se setkat s laickými přísedícími v soudních senátech okresních a obvodních soudů řešících pracovněprávní spory.
Po jak dlouhou dobu tomu ještě bude, nelze odhadnout. I když se věc dostane na základě odvolání k odvolacímu soudu (krajskému, městskému), ten nemusí pravomocně rozhodnout, nýbrž může zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátit k opětovnému řízení. Pak znovu při řešení sporu zasedne senát složený z profesionálního soudce a dvou přísedících.
V trestních věcech budou přísedící rozhodovat i nadále, ale obsazení senátů se změní. A i tady bude působení přísedících omezeno.
U krajských soudů budou přísedící spolurozhodovat jen v prvostupňových trestních řízeních o zvlášť závažných zločinech s nejméně desetiletou horní hranicí sazby hrozícího trestu odnětí svobody – tedy např. při obžalobě z vraždy či či závažnějších případů loupeží. U okresních soudů už laičtí přísedící nebudou v nových věcech působit vůbec – nebudou spolurozhodovat pracovněprávní spory, jak to podrobněji rozebíráme v tomto článku, a přestanou působit i v trestních senátech.
Přísedící má stejné hlasovací právo jako soudce profesionál, ale nemůže mu kvalifikovaně oponovat
Účast přísedících u soudů byla dlouhodobě určitými kruhy kritizována jako zbytečná. Jiné právnické a politické kruhy ji naopak obhajovaly. Laický pohled přísedících, říká se obvykle, může být užitečný zejména při posuzování hodnotových otázek a sociálních aspektů některých případů. To může platit v trestních věcech, těžko však ve věcech pracovních.
Je pravda, že profesionální soudci se čím dál tím více vzdalují životu běžného občana. A to třeba i jen ohledně výše svých platů. Takový advokát nebo dobře placený podnikový právník se musí hodně ohánět, aby na podobný příjem dosáhl. Soudce ho má jistý.
Problém však je především v tom, že soudci vůbec nejsou, nechtějí být a nemusejí být solidární se společností. Když si tu a tam politici, tedy tzv. reprezentanti státní moci neboli ústavní činitelé čili poslanci, senátoři, členové vlády a jiní zmrazí růst platů a pokusí se o totéž i u soudců, ti se proti tomu postaví.
A Ústavní soud znovu a znovu rozhodne ve prospěch stěžujících si soudců a zmražení platů odmítne a jejich valorizaci jim přizná, protože snížení nebo stagnace soudcovských platů údajně ohrožuje nezávislost soudů a soudců. Na to nechť si každý čtenář učiní názor sám.
Přísedící zůstanou v trestních senátech, v těch pracovních jsou zbyteční
Autor článku si tedy dovoluje konstatovat, že by tedy laický živel nemusel být nutně u soudů nevhodný, jenomže řešení pracovních sporů je už tak složité, že neprávníci v zásadě nemají šanci řádně pochopit zcela přesně, oč v daném sporu jde, jaké na jeho řešení dopadají právní normy a jak má být správně rozhodnut.
Přísedící jsou tak opravdu jen pasivně sedícími a nic neřešícími „polosoudci či skorosoudci“, a to především právě v pracovněprávních sporech. Prostě když jde třeba o spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru, tak jeho rozvázání bylo platné, nebo neplatné. Je to ano, nebo ne. Nic mezi tím. Takže není prostor pro nějaké mimoprávní hodnotové úvahy.
To v trestních věcech se snad přísedící mohou přimluvit třeba za mírnější trest pro odsouzeného, ale pro něco podobného není v civilním soudnictví při řešení pracovních sporů zásadně prostor. Možná snad, když se bude rozhodovat o spoluzavinění zaměstnance na škodě, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů, a tedy míře snížení odpovědnosti zaměstnavatele a snížení odškodnění zaměstnance. Psali jsme o tom v článku Počínáte si při práci lehkomyslně? Zaměstnavatel pak odškodní úraz jen částečně.
Jinak ale přísedící jen mlčky poslouchají to, co říká profesionální soudce (ačkoliv i oni se mohou dotazovat účastníků soudního sporu) a víceméně musejí jen odsouhlasit to, co jim on předestře.
Autor článku je proto dlouhodobým kritikem činnosti přísedících u civilních soudů (ačkoliv sám tuto činnost vykonával a samozřejmě se setkal s přísedícími, když vystupoval na straně žalující i na straně žalované). Účast přísedících hodnotí jako toliko formální, a tak zbytečnou (proto také z pozice legislativního poradce podporoval zrušení přísedících v civilních-pracovních sporech už mnohem dříve). Přísedící jsou zásadně jen komparsisté a ti jsou potřeba u filmu, ne u soudu.
Teoreticky by mohli přísedící soudce-profesionála a předsedu senátu i přehlasovat, tu možnost opravdu mají, ale v reálné praxi je to iluzorní. Přísedící nemají prostě kapacitu soudci jako znalci práva oponovat.
Ostatně když přicházejí k soudu, povětšinou nevědí o sporu nic. Soudce profesionál jim jádro sporu sice vysvětlí, ale má na to jen několik minut před zahájením řízení a obvykle to stačí.
Přísedící jsou pasivní. Těžko si představíme přísedícího, jak studuje den před přelíčením soudní spis. (Proto, ač je autor článku právník, nedokázal vykonávat funkci přísedícího ke své spokojenosti zodpovědně, a tak se funkce vzdal předčasně, protože neměl znalost spisového materiálu, a řešené případy tak musel posuzovat víceméně jen podle výslechu účastníků. A to je málo. Vězte, že v našem právním prostředí jsou zásadně rozhodující písemná podání účastníků řízení soudu, ne plamenné projevy advokátů. Zapomeňte na americké filmy a seriály ze soudního prostředí.)
Jak to bylo a jak to nově je s náhradou ušlého příjmu
1) Zaměstnanci
Jestliže je zaměstnanec uvolněn pro činnost přísedícího, tak má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku (náklady na to refunduje soud zaměstnavateli).
Někteří zaměstnavatelé však zaměstnance, pokud si účastí u soudu ve sporu pracovněprávním zvyšuje kvalifikaci, jako tomu může být u již zmíněného podnikového právníka, ale též personalisty, mzdového účetního či mzdové účetní, tyto věci pro jednoduchost neřeší, prostě zaměstnance na potřebnou dobu omluví v práci.
2) Osoby samostatně výdělečně činné
Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, jsou však výdělečně činní, přísluší dosud náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí v jimi prokázané výši, nejvýše však 80 Kč za hodinu nebo 680 Kč za 1 den. (Podrobnosti výpočtu náhrady upravuje ust. § 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 44/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Aktuální změny pak přináší vyhláška č. 402/2024 Sb.)
Nemohou-li přísedící prokázat výši ušlého výdělku předepsaným způsobem, mají nárok pouze na náhradu ušlého výdělku jen v částce směšných 28 Kč za hodinu, maximálně však 238 Kč za den.
Je tedy zřejmé, že s ohledem na výši této náhrady ušlého příjmu asi moc zájem o výkon funkce přísedícího mezi podnikateli a živnostníky nebude.
Po mnoha a mnoha letech konečně dochází k valorizaci stropu náhrady na částku 3násobku hodinové minimální mzdy za hodinu práce u soudu, resp. na maximum 24násobek hodinové minimální mzdy za den.
Takže náhrada příjmu může v roce 2025 nově činit až 373,20 Kč za hodinu, resp. až 2985,60 Kč za den.
Pokud však přísedící neprokáže předepsaným způsobem výši ušlého zisku, ale prokáže, že je výdělečně činný, bude mít nárok jen na hodinovou minimální mzdu, nejvýše však za den na 8násobek hodinové minimální mzdy.
Takže při neprokázání ušlého příjmu náleží přísedícímu v roce 2025 jen 124,40 Kč na hodinu, nejvýše 995,20 Kč za den.
Vedle toho mají přísedící nárok na cestovní náhrady, takže proplacení jízdenky na cestu k soudu a od soudu.
Na jakou odměnu měl přísedící nárok a na kolik se nově zvýšila?
Přísedícím přísluší dosud za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce ve výši směšných 150 Kč.
Od 1. ledna 2025 se tato částka zvýšila na 500 Kč za den. To už může být jako skromný přivýdělek pro leckoho zajímavé, zvláště pro poživatele důchodů.
Nejvíce na této valorizaci ovšem vydělají přísedící rozhodující pracovní spory, resp. přísedící, kteří budou ještě nějakou dobu spolurozhodovat o sporech započatých do konce roku 2024. Jejich činnost u soudu totiž nebývá v kalendářním dni zpravidla moc dlouhá, zasedání soudu obvykle trvá (plus minus) kolem 2 hodin.
To přelíčení v trestních věcech bývají mnohem delší a náročnější, nehledě na to, že práce přísedícího v trestním senátu s sebou nese i jistá rizika, která jim hrozí třeba od odsouzených, jak jistě nemusíme vysvětlovat.
ČLÁNKY DO MAILU