Soud prvního stupně zvýšil měsíční výživné otce pro starší dceru na 5500 Kč (z původních 3000 Kč) a pro mladšího syna na 3500 Kč (z původních 2000 Kč). Matka dětí však požadovala více, leč soud jí zcela nevyhověl, neboť před soudem se prokázalo, ač matka tvrdila něco jiného, že otec vynakládal určité výdaje ve prospěch dětí i nad rámec stanovené vyživovací povinnosti.
Soud vzal v potaz, že otec sice doložil formální náležitosti ukončení svého podnikání, a to, že je nyní obyčejným zaměstnancem s podprůměrným platem, ale současně na druhou stranu zohlednil i to, že se nechal zaměstnat u svého bývalého zaměstnance, který jeho podnikání převzal. To se soudu zcela nezdálo, a tak přihlédl k tomu, že výdělky uváděné otcem nemusejí představovat jeho reálný příjem.
Soud přihlédl k otcově zálibě v hazardních hrách (rád hraje poker, sází na internetu), na kterou vynakládá značné prostředky. Soud však na případ neaplikoval § 916 občanského zákoníku, protože otec, přestože se dohaduje o „každou korunu“, o děti má zájem, věnuje se jim a určité prostředky (jejichž výše však s ohledem na rozpornost tvrzení rodičů není zjistitelná) nad rámec výživného vynakládá. Nevíte, co říká § 916 OZ? Anebo víte, protože se soudíte s podnikatelem či podnikatelkou o výživné pro své děti?
Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti zejména rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Výživné se pak stanoví, jako kdyby povinný rodič měl příjem 85 250 Kč měsíčně, platí taková fikce.
Odvolací soud byl ovšem vůči otci shovívavější, když pro nezletilou měsíční výživné zvýšil jen na částku 3500 Kč a od určitého data na 4000 Kč. Pro nezletilého syna zvýšil výživné na částku 3000 Kč měsíčné. Taktéž postupoval mírněji ohledně dlužného výživného, když ho vypočetl v nižší částce, ani ne poloviční, než soud prvního stupně a umožnil otci ho doplatit ve splátkách. Odvolací soud dospěl k názoru, že nebylo prokázáno, že by otec účelově, bez vážného důvodu, ukončil podnikání.
Matka se obrátila na Ústavní soud. Kritizovala v podané ústavní stížnosti, že soud dostatečně nezohlednil celkovou životní úroveň otce, jeho nákladný a rizikový „koníček“ (ony hazardní hry) a náhlé a bezdůvodné ukončení výdělečného podnikání – onen prodej firmy. A se svou ústavní stížností uspěla.
Proč otec ukončil fungující podnikání a stal se řadovým zaměstnancem ve své firmě?
Ústavní soud se ve svém nálezu spis. zn. IV. ÚS 2906/18, ze dne 19. 2. 2019, pozastavil nad skutečností, že otec ukončil své dosavadní podnikání pro prodělečnost, ačkoliv jeho nynější zaměstnavatel a dříve bývalý zaměstnanec, který podnikání po otci převzal, jej úspěšně vede dál.
Pracovní pozice v otcově bývalém podniku byla přitom pro něj nově vytvořena. Nebyla ani dostatečně objasněna náplň otcovy práce, její časová náročnost, čerpání nadstandardních benefitů, to vše bez nároku na zvýšenou odměnu, která je ostatním zaměstnancům přiznávána.
Otec sám pobírá u nového majitele relativně nízký příjem. Ústavní soud se proto nespokojil s konstatováním, že v řízení nebylo prokázáno, že by otec účelově, bez vážného důvodu ukončil podnikání, přinejmenším takové závěry nebyly dostatečně zdůvodněny.
Podle stěžovatelky – matky – otec svůj podnik přenechal jednomu ze svých zaměstnanců včetně klientely, vybavení i know-how. Z doloženého účetnictví přitom je zřejmé, že podnikání bylo ziskové. Mezi výdaji byly uvedeny dary pro zájmovou činnost a investice do vybavení pronajatého prostoru, které bankrotující podnikatel běžně nevynakládá.
Po převedení podniku novému majiteli – dosavadnímu zaměstnanci – vznikla pro otce nová pracovní pozice, z níž nadále zajišťoval veškeré manažerské činnosti jako dříve – komunikoval s účetní, odběrateli, jako jediný měl vedle nového majitele podniku přístup ke všem finančním prostředkům na podnikatelském účtu, bez omezení měl k dispozici firemní vůz, volnou pracovní dobu, to vše bez nároku na zvýšenou odměnu nad rámec jím doloženého příjmu (udávaný čistý měsíční příjem osciloval kolem částky 16 000 Kč + cca 2000 Kč měsíčně od sboru dobrovolných hasičů).
Matka dále argumentovala tím, že výpověď, svědectví nového majitele (bývalého zaměstnance) u soudu bylo nepřesvědčivé, jelikož o podnikání mnoho neví, jelikož ho ve skutečnosti zajišťuje (vede, organizuje) právě původní vlastník podniku – otec. A nadto firma i nadále vykazuje podobné zisky jako za otcova vedení.
Otce čeká návštěva psychiatra
Dále se Ústavnímu soudu nelíbilo, že skutková zjištění o otcově hraní pokeru a sázení na internetu nebyla promítnuta do právních závěrů. Záliba v hazardních hrách přitom není z hlediska vyživovací povinnosti rodiče k nezletilému dítěti skutečností nepodstatnou.
Případná závislost na hazardních hrách je svojí povahou stejně závažná jako každá jiná závislost se všemi důsledky z takového onemocnění plynoucími (nutnost ambulantní či ústavní léčby); navíc, například na rozdíl od závislosti na alkoholu, jsou důsledky gamblerství z ekonomického hlediska nepoměrně tíživější. (Zajisté, za jeden večer můžete prohrát více peněz, než zaplatíte za sebe a třeba i své kumpány v hospodě za měsíc nebo rok, ba i léta…)
Ústavní soud řekl, že v případě podezření, že rodič je stižen jakoukoli formou závislosti, je namístě, aby soud rozhodující o péči a výživě nezletilého dítěte zvážil psychiatrické vyšetření postiženého rodiče, které by případně bylo prvním krokem k léčení. Diagnostika závislosti (i snaha se jí zbavit) totiž může mít vliv jak na určení rozsahu styku rodiče s nezletilým dítětem, tak i na určení výše výživného.
Není v zájmu nezletilého dítěte ani přicházet do kontaktu se závislostí, ani nést důsledky bezdůvodného snižování majetku rodiče. Je-li otec schopen vynakládat statisícové částky na svoji hazardní zábavu, je v jeho schopnostech platit i zvýšené výživné.
Pro bohatého může být i výhodné, když si soud myslí, že pobírá „jen“ 85 250 Kč měsíčně
Ústavnímu soudu se rovněž nelíbilo, že nebylo využito zmíněné ustanovení § 916 OZ, které míří právě na případy, kdy v řízení nelze příjmy povinného rodiče spolehlivě zjistit. V takovém případě nastává nevyvratitelná právní domněnka, podle níž platí, že průměrný měsíční příjem povinného činí pětadvacetinásobek částky životního minima.
Důkazní břemeno v tomto ohledu leží na povinném, který musí soud věrohodně přesvědčit, že jeho majetkové poměry jsou reálné a odpovídají skutečnosti. Tedy žalovaný, který má platit výživné, musí prokazovat své příjmy, jakož i že to, co říká soudu nebo mu předkládá v podobě dokumentů, je pravda.
Tato právní domněnka byla zavedena již v roce 1998, tehdy ještě do zákona o rodině, a měla sankční charakter. Dnes již sankční charakter s ohledem na ekonomickou sílu obyvatelstva výjimečně ztrácí. Jak ukazují zkušenosti z praxe, někteří povinní se za něj spíše „schovávají“, jelikož zákonem stanovená fiktivní výše příjmů je nižší než jejich příjmy skutečné a aplikace ust. § 916 OZ je tak pro ně paradoxně výhodnější. Je proto podle Ústavního soudu na volné úvaze rozhodujícího soudu, zda v každém jednotlivém případě v zájmu nezletilého dítěte a na základě konkrétních skutkových okolností shledá důvody pro aplikaci uvedeného ustanovení, které má mít i nadále sankční charakter, či nikoli.
Co bude dál
Ústavní soud zrušil část rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo k otci tak shovívavé a nevysvětlilo v odůvodnění přístup odlišný od přísnějšího posouzení soudem prvního stupně. Úkolem odvolacího soudu je zejména vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí, jak vyhodnotil okolnosti ukončení podnikání otce v návaznosti na jeho nové zaměstnání v témže podniku, který v rukou nového majitele funguje dál.
Je také třeba vyhodnotit skutečnosti nasvědčující případné závislosti otce na hazardních hrách, neboť závislost může mít dramatické dopady na majetkové poměry povinného rodiče, tj. výrazně ovlivnit jeho možnosti a schopnosti platit výživné. Také v případě, že z psychiatrického hlediska u otce o závislost nepůjde, půjde jistě o významnou skutečnost ovlivňující celkové poměry povinného.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek redakční.
