Záruka představuje závazek prodávajícího, že zakoupená věc bude mít po určitou dobu při obvyklém použití zaručené vlastnosti a funkce. Naopak právo z vadného plnění kupujícímu vzniká jen za předpokladu, že je věc postižena vadou – ať už skrytou, nebo zjevnou.
Pojďme si vysvětlit hlavní rozdíly mezi zárukou za jakost a právem z vadného plnění a připomenout si nedávné novinky, které do této oblasti přinesla novela spotřebitelského práva, jež vstoupila v platnost 6. ledna 2023.
Záruka za jakost vs. právo z vadného plnění
Při klasickém nákupu spotřebního zboží v obchodě (jako třeba elektroniky, oblečení atp.) odpovídá dle občanského zákoníku prodávající kupujícímu za to, že věc nemá vady.
Podle zákona by zboží mělo mít takovou kvalitu a jakost, kterou prodávající nebo výrobce buď výslovně specifikoval, nebo kterou kupující s ohledem na povahu zboží rozumně očekával.
Zakoupené zboží by rovněž mělo plně vyhovovat účelu jeho obvyklého použití a mělo by být dodáno v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti potřebné k plnění takového účelu.
V neposlední řadě by mělo vyhovovat také požadavkům platných právních předpisů.
Pokud ovšem zakoupené zboží některou ze svých kvalitativních náležitostí postrádá, je vadné a vzniká právo na jeho reklamaci z titulu práv z vadného plnění. Příkladem může být třeba zakoupený mobilní telefon, ze kterého se nedají posílat SMS zprávy, nebo zakoupený nafukovací člun, který uchází skrze nefunkční ventil.
Práva z vadného plnění tedy umožňují věc reklamovat a dožadovat se nápravy, např. formou opravy vady, slevy z kupní ceny nebo vrácení peněz, v případě, kdy je zboží vadné již v okamžiku jeho koupě.
Naopak zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová své obvyklé vlastnosti.
Takovéto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu či prohlášením učiněným v reklamě. Na rozdíl od práv z vadného plnění není u záruky kupující povinen oznámit prodávajícímu vadu bez zbytečného odkladu od jejího zjištění, nýbrž vadu může oznámit kdykoliv v rámci záruční lhůty. Ta může být samozřejmě delší než zákonná lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění.
Záruka za jakost však musí být mezi stranami sjednána, na rozdíl od práv z vadného plnění, na které má kupující nárok přímo ze zákona. Určí-li smlouva nebo prohlášení prodávajícího o záruce rozdílné záruční doby, platí v takovém případě vždy doba z nich nejdelší.
Záruční doba pak běží od odevzdání věci kupujícímu, přičemž kupující nemá právo ze záruky, pokud vadu po předání věci způsobila vnější událost.
Změny v oblasti reklamací od roku 2023
Jakkoliv občanský zákoník záruku za jakost na zboží zakoupené v obchodě spotřebitelům výslovně neposkytoval, dle odborných výkladů se po jeho účinnosti v roce 2014 na práva spotřebitelů z vadného plnění fakticky hledělo jako na záruku, přičemž stejně tak se k nim v praxi i přistupovalo.
Od 6. ledna 2023 se ovšem situace dramaticky změnila, jelikož v důsledku zákonné novelizace spotřebitelům již „faktická“ záruka na zakoupené zboží ze zákona poskytována nebude.
Spotřebitel bude mít i nadále možnost reklamace, tedy uplatnění práva z vadného plnění, po dobu 2 let od převzetí zboží – jak ostatně vyplývá i z novelizovaného znění § 2165 odst. 1 občanského zákoníku.
Reklamace po roce: dokazujete vy
Nově se však změnilo, že pokud spotřebitel reklamaci uplatní až po uplynutí 12 měsíců od zakoupení zboží, bude mít v takovém případě povinnost prodávajícímu prokázat, že zboží bylo vadné již při převzetí. V praxi je možné, že různí prodejci budou při uplatňování těchto pravidel různě benevolentní. Jedno je však jisté – postavení spotřebitele se po uplynutí 12 měsíců od převzetí zboží oslabuje a prodejci mu mohou reklamaci jednoduše zamítnout s tvrzením, že při převzetí bylo zboží bez vad. Pak už bude záležet na kupujícím, aby prokázal, že tomu tak nebylo, a dokázal prodejci opak (např. prostřednictvím znaleckého posudku).
Reklamace do 1 roku: dokazuje prodávající
Novela přináší také změnu v prodloužení doby, po kterou je prodávající povinen prokázat, že se vada na věci vyskytla až poté, co si věc kupující převzal. Doposud totiž platilo, že během prvních 6 měsíců od převzetí zboží se uplatnila vyvratitelná domněnka, že věc byla vadná již při převzetí.
Novela ovšem nyní přinesla prodloužení této doby až na 12 měsíců, což je pro spotřebitele bezesporu pozitivním posunem. Pokud se tedy nyní u zakoupeného zboží vada projeví v prvních 12 měsících, automaticky se zboží považuje za vadné již při převzetí.
Pokud se však projeví až po uplynutí 12 měsíců, tato vyvratitelná domněnka se neuplatní, a pokud prodejce reklamaci neuzná, je na kupujícím, aby prokázal, že zboží bylo při převzetí opravdu vadné – což může být u spotřebního zboží v praxi značně složité.
V prvním roce leží tedy důkazní břemeno na prodávajícím, který musí prokázat, že se vada objevila až po převzetí zboží, jestliže nechce přijmout reklamaci spotřebitele. V druhém roce se však důkazní břemeno obrací a je poté na spotřebiteli, aby prokázal, že vada existovala již v okamžiku převzetí zboží.
Spotřebitel je tak oproti prodávajícímu ve výhodnější pozici v prvním roce od převzetí zboží, avšak v tom druhém se již „karta obrací“. Prodávající samozřejmě i nadále může k výše uvedené zákonné odpovědnosti za vady poskytnout také záruku za jakost.
Jestliže to prodávající učiní, měl by nejpozději při převzetí věci vydat spotřebiteli záruční list, který musí být v písemné formě. Záruční list by měl být sepsán jasným a srozumitelným jazykem a měl by obsahovat údaj o tom, že má kupující ze zákona právo vůči prodávajícímu na bezplatnou nápravu a že toto právo není zárukou za jakost dotčeno, jakož i označení věci, na niž se záruka vztahuje, obsah záruky, jméno a bydliště nebo sídlo prodávajícího, podmínky záruky a postup pro uplatnění práv ze záruky.
Pokud jsou odlišně určené záruční doby ve smlouvě a v prohlášení o záruce, platí v takovém případě ta z uvedených dob, která je delší. Zároveň má také vždy přednost ujednání stran o záruce obsažené ve smlouvě, před záruční dobou vyznačenou na obale či prohlášenou v reklamě.
Závěr
Jak práva z vadného plnění, tak i práva plynoucí ze záruky se zásadně uplatňují u prodejce, u něhož byla věc zakoupena. Pokud je zboží postiženo vadou, spotřebitel má nárok na odstranění vady, přiměřenou slevu z kupní ceny,nebo může od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení peněz.
Každý z uvedených způsobů má však své podmínky, za kterých je spotřebitel oprávněn jej uplatnit. Primárně by však měl spotřebitel jako způsob řešení reklamace požadovat odstranění vady, před odstoupením od smlouvy s požadavkem na vrácení peněz. Na vyřízení reklamace má v každém případě prodejce i nadále ze zákona 30 dní, jestliže se s kupujícím nedomluví jinak.
