Konto pracovní doby je způsob rozvržení pracovní doby, který smí zavést jen kolektivní smlouva. Ta se sjednává mezi zaměstnavatelem a u něj působící odborovou organizací, popř. mezi zaměstnavatelským svazem a odborovou centrálou pro určité hospodářské odvětví, nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace (umožňuje to § 86 odst. 1 zákoníku práce).
Konto pracovní doby naopak nesmí být uplatněno u zaměstnavatelů ve státní a veřejné správě a službách, jde to jen v soukromém sektoru. Do určité doby musí proběhnout zhodnocení, vyúčtování, vyrovnání odpracované doby a vyplacené mzdy a touto dobou je vyrovnávací období.
Na jak dlouhou dobu můžete konto uplatnit?
Jestliže je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnavatel tedy musí provést vyrovnání nejpozději do 26 týdnů.
Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (podle § 86 odst. 3 zákoníku práce). Takže vyrovnávací období může být dlouhé maximálně 26 týdnů, rozhodl-li o uplatnění konta pracovní doby zaměstnavatel, a pokud to bylo po dohodě s odbory, může jít v podstatě až o rok, tedy o 52 týdnů.
A v této době musí proběhnout ono naznačené zhodnocení, vyúčtování, vyrovnání odpracované doby a vyplacené mzdy. Práce přesčas může být odpracovaná v kontu pracovní doby ve vyrovnávacím období, pokud je to sjednáno v kolektivní smlouvě, které nepřesáhne nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích, a v rozsahu nejvýše 120 hodin započtena do pracovní doby jen v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období (ust. § 86 odst. 4 zákoníku práce).
Převod odpracovaných přesčasů do dalšího období k vyrovnání se tedy může dít jen na základě dohody s odbory a zaměstnavatel si ho nemůže určit sám.
Dva účty
Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet pracovní doby zaměstnance a účet mzdy zaměstnance (ust. § 87 odst. 1 zákoníku práce). Na účtu pracovní doby zaměstnance se vykazuje stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba, rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny a odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden.
Jestliže se při uplatnění konta pracovní doby použije kratší období, než je 26, případně 52 týdnů, musí být posuzován rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou, popřípadě kratší pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou po ukončení tohoto kratšího období.
Vyrovnávací období
Konto pracovní doby je jedním ze způsobů, jak může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnance. Pro konto pracovní doby je charakteristické nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, které se započítává v tzv. vyrovnávacím období, jež slouží k posouzení rozdílu mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a skutečně odpracovanou pracovní dobou. Vyrovnávací období nesmí přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích, v případě sjednání v kolektivní smlouvě může být prodlouženo až na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Tento způsob rozvržení pracovní doby se vyznačuje především tím, že při jeho uplatnění nemá zaměstnanec právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (§ 34b odst. 1 zákoníku práce) a je odměňován tzv. stálou mzdou (§ 120 a 121 zákoníku práce).
Výše stálé mzdy a její doplácení po zúčtování
Uplatní-li se konto pracovní doby, přísluší zaměstnanci ve vyrovnávacím období za jednotlivé kalendářní měsíce mzda ve stálé měsíční výši, sjednaná v kolektivní smlouvě, popřípadě stanovená vnitřním předpisem.
Stálá mzda zaměstnance nesmí být nižší než 80 % jeho průměrného výdělku. Uplatní-li se v kontu pracovní doby možnost převodu přesčasů do dalšího období, přísluší zaměstnanci za jednotlivé kalendářní měsíce mzda ve stálé výši, která nesmí být nižší než 85 % jeho průměrného výdělku. Na účtu mzdy zaměstnance se pak vykazuje stálá mzda zaměstnance a dosažená mzda zaměstnance za kalendářní měsíc.
Odpracoval-li zaměstnanec více, než odpovídá stálé mzdě, musí dostat doplatek mzdy
Za vyrovnávací období přísluší zaměstnanci mzda ve výši součtu vyplacených stálých mezd. Jestliže je po uplynutí tohoto období, nebo po skončení pracovního poměru souhrn práva na dosaženou mzdu za jednotlivé kalendářní měsíce vyšší než součet vyplacených stálých mezd, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vzniklý rozdíl doplatit.
Stálá mzda je zaměstnanci poskytována za každý měsíc vyrovnávacího období ve stejné výši bez ohledu na to, jaký rozsah pracovní doby zaměstnanec skutečně odpracoval, tedy i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnanci nerozvrhne práci vůbec, nebo ji rozvrhne v nižším rozsahu, než odpovídá 80 % průměrné týdenní pracovní doby za vyrovnávací období. Stálá mzda nesmí být nižší než 80 % jeho průměrného výdělku, příp. 85 % průměrného výdělku.
Stálá mzda, kterou lze sjednat pouze v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem, má povahu nevratné zálohy na mzdu a je odlišná od celkové sjednané, stanovené, nebo určené mzdy, která zaměstnanci přísluší (ust. § 113 zákoníku práce).
V případě, že zaměstnanec neodpracuje (například z důvodu dovolené nebo nemoci apod.) pracovní dobu, která mu byla zaměstnavatelem na příslušný měsíc rozvržena, jeho stálá mzda se poměrně k neodpracované době krátí.
Zaměstnanci v průběhu vyrovnávacího období přísluší právě a jen plnění ve formě stálé mzdy, naopak mu nepřísluší dosažená mzda ani příplatek za práci přesčas či jiné další příplatky. Tyto další mzdové nároky budou uspokojeny až po skončení vyrovnávacího období.
Povahu mzdy nabývají stálé mzdy (případně jejich součet) vyplacené v rámci vyrovnávacího období (spolu s případným doplatkem) při vyúčtování toho, kolik bylo zaměstnanci vyplaceno na stálých mzdách, v porovnání s tím, na jakou mzdu mu za odpracovanou práci vzniklo právo.
Vyúčtování mzdy
Zaměstnavatel je povinen po uplynutí vyrovnávacího období nebo po skončení pracovního poměru zaměstnance porovnat skutečně dosaženou mzdu se součtem vyplacených stálých mezd a provést vyúčtování.
Při něm vychází z účtu pracovní doby a z účtu mzdy zaměstnance, na kterém vykazuje zaměstnavatel jednak stálou mzdu zaměstnance, kterou mu vyplatil v jednotlivých měsících, a jednak dosaženou mzdu.
Zaměstnanec přeplatek na mzdě nevrací
V případě, že je souhrn práv zaměstnance na dosaženou mzdu za jednotlivé kalendářní měsíce vyšší než souhrn stálých mezd vyplacených v průběhu vyrovnávacího období, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci tento rozdíl v nejbližším výplatním termínu po skončení vyrovnávacího období spolu s poslední stálou mzdou.
V opačném případě, pokud součet stálých mezd zaměstnance za vyrovnávací období přesáhne výslednou částku dosažené mzdy, neukládá zákoník práce zaměstnanci povinnost vrátit tento rozdíl ve vyplacené mzdě zaměstnavateli a zaměstnavatel není oprávněn vyplacení takového rozdílu po zaměstnanci požadovat, a tedy jej ani srazit z jeho mzdy. Potvrdil to i Nejvyšší soud.
